Cesta k soudu a ohlášení nebylo nic složitého, ale Evangelin zimní kabát v budově přitahoval pozornost.

Mnoho lidí po nich nenápadně pokukovalo a pak se na Everharta dívalo zkoumavým pohledem.

Diana Prestonová kolem Evangeline neustále obletovala a ujišťovala se, že se cítí pohodlně.

Everhart byl vždy středem obdivu, ale tohle bylo poprvé, co se ocitl pod odsuzujícími pohledy. Měl pocit, jako by si ho všichni přeměřovali a dívali se na něj jako na naprostého pitomce.

Frustrovaně vyštěkl na personál: „Můžete si pospíšit?“

Úředníci po něm střelili pohledem, ale dál si udržovali své rovnoměrné tempo.

Evangeline mezitím svědomitě odpovídala na každou otázku a podepisovala dokumenty, které před ni předkládali.

Everhart se právě chystal podepsat, když mu náhle zazvonil telefon.

Zamračil se, odložil pero a vytáhl mobil. Když uviděl displej, ztuhl.

Poodešel o pár kroků dál, aby hovor přijal.

U přepážky Diana Prestonová držela Evangeline za ruku a mlčky svou dceru konejšila.

Mezitím se Everhartův výraz po přijetí hovoru drasticky změnil. Pak se s úzkostným pohledem vyřítil ze dveří a rozvodové papíry nechal bez povšimnutí.

Diana Prestonová zpanikařila a rychle se rozběhla za ním, ale ten muž prakticky sprintoval!

Rozzuřená Diana přidala do kroku, ale nemohla mu stačit.

„Everharte!“ vykřikla frustrovaně.

„Co je to s tím chlapem? To nemůže vydržet u jednoho rozvodu? Už to skoro podepsal a teď zdrhá!“

Nezabilo by ho, kdyby ty papíry před odchodem podepsal.

„Barrett, zlato, zůstaň tady. Maminka jde za ním,“ řekla Diana Prestonová Evangeline hlasem napjatým obavami. „Toho mizeru sem do třiceti minut přivedu zpátky!“

A s těmito slovy se Diana vydala za Everhartem.

Venku už ale Everhart nasedl do elegantního černého Rolls-Royce. Luxusní vůz vyrazil jako splašený a zmizel dřív, než Diana Prestonová stačila mrknout.

Diana rychle stopla auto a nabídla řidiči dva tisíce dolarů, aby Rolls-Royce pronásledoval.

Řidič na ni chtěl původně zařvat, že ho zastavila, ale nabízené peníze byly příliš lákavé. Zařadil rychlost a vyrazil, pneumatiky zakvílely, jak se hnal za Rolls-Roycem před nimi.

Ale udržet krok s Phantomem nebyl snadný úkol. Po pouhých dvou minutách jim Rolls-Royce zmizel z dohledu.

Řidič vypadal rozpačitě.

„Tak jsme ho nedohonili. Dostanu i tak těch dva tisíce?“ zeptal se opatrně a koutkem oka pohlédl na Dianu Prestonovou sedící na sedadle spolujezdce.

Diana Prestonová soptila, ale nebyla nerozumná. Okamžitě vytáhla telefon a převedla řidiči dva tisíce dolarů!

Řidič se rozzářil, jakmile uviděl peníze. Peníze zkrátka mluví. To bylo vskutku působivé.

„Vezměte mě zpátky!“ rozkázala Diana Prestonová.

Barrett byla stále u soudu. Diana se k ní musela vrátit. Její dcera právě porodila a potřebovala pomoc během rekonvalescence. Nemohla ji tam nechat samotnou.

„Samozřejmě, madam, hned to bude!“ souhlasil řidič vesele.

Byly to dva tisíce dolarů! Tuhle bohatou dámu by odvezl kamkoliv by si přála, klidně i za hranice státu, kdyby o to požádala.

Rychle dovezl Dianu Prestonovou zpět k soudu.

Evangeline mezitím stále čekala, dokud se její matka nevrátila.

Dianin hněv se při pohledu na Evangeline rozplynul v bolest v srdci, smíšenou s trochou viny.

„Promiň. Nepodařilo se mi ho dostihnout,“ řekla Diana Prestonová, vzala Evangeline za ruku a tiše ji konejšila.

„To je v pořádku,“ řekla Evangeline tiše.

Diana Prestonová se na Evangeline podívala se starostí. „Barrett, co kdybychom teď jely domů? Vyřešíme to jindy.“

Původně se chtěla na něco zeptat, ale když viděla smutek vrytý do dceřiny tváře, nemohla se k tomu přimět. Otázky by Evangeline jen přitížily, a tak ji Diana raději jen utěšovala.

„Dobře.“ Evangeline přikývla.

Diana Prestonová rychle zavolala další auto a odvezla Evangeline domů.

Doma se o děti starala chůva. Když uviděla Evangeline a Dianu se vracet, přišla k nim i s miminky.

„Jaké jsou děti?“ zeptala se Evangeline.

„Byly moc hodné, vůbec nezlobily. Zrovna jsem přemýšlela, jestli jim nedat trochu umělého mléka. Nečekala jsem, že budete doma tak brzy,“ řekla chůva s úsměvem.

Jakmile chůva domluvila, miminko v její náruči se upřeně zadívalo na Evangeline a natahovalo drobné ručky, jako by prosilo o pochování.

Evangeline se rozplynulo srdce. Přispěchala k nim a vzala si děťátko do náruče.

Jakmile bylo miminko u ní, okamžitě se přitulilo k Evangelině hrudi. Možná mělo... hlad?

Chůva se nad tím pohledem zasmála. „Vypadá to, že holčička chce nakojit.“

„Raději si jdi lehnout, zlatíčko. V posteli je tepleji,“ řekla Diana Prestonová, která měla o dceru větší starost než o miminka.

Evangeline poslechla matčinu radu, přikryla se tlustou dekou a vzala si obě miminka ke kojení.

Při pohledu na tuto scénu cítila Diana Prestonová ještě větší zášť vůči rodinám Everhartových a Barrettových. Její drahá dcera byla tak úžasná. Jak se k ní mohli chovat tak bídně?

„Barrett, neboj se. Jakmile se zotavíš, s tím mizerou si to vyřídíme. Tohle manželství rozhodně skončí,“ utěšovala Diana Prestonová Evangeline poté, co dokojila.

Evangeline se na matku podívala a usmála se: „Dobře.“

Dianě se ulevilo. Pokračovala: „S tím rozvodem si nedělej starosti. Kdyby ses někdy chtěla znovu vdát, rodina Harringtonových má konexe. Venku je spousta dobrých mužů, ze kterých si můžeš vybírat. A věř mi, každý z nich bude mnohem lepší než Everhart.“

Evangeline na okamžik oněměla. „Mami... já se nechci znovu vdávat,“ řekla bezradně.

Jen samotný Everhart v ní zanechal hluboké šrámy. Už nechtěla mít s muži nic společného.

Dianu Prestonovou u srdce zabolelo za svou dceru. Barrett nebylo ani dvacet, byla v nejlepším věku. Měla by být hýčkána, ne tak hluboce raněna.

„To je v pořádku, zlato. Půjdeme na to krok za krokem. Pokud nenajdeš nikoho, kdo by se ti líbil, můžeš si užívat vlastní život. Ale pokud někoho najdeš, celá rodina tě podpoří!“ povzbuzovala ji Diana s úsměvem.

Její máma byla tak laskavá... S touto myšlenkou Evangeline neodolala, natáhla se a matku objala.

Odpoledne Everhart zavolal znovu, ale tentokrát proto, že přijížděli jeho prarodiče. A hodlali u nich zůstat.

„Evangeline, babička má nemocné srdce. Ráno měla záchvat, když se dozvěděla o našem rozvodu. Dědeček s babičkou k tobě večer přijedou. Postarej se o ně a snaž se je nerozrušit,“ připomněl Everhart na konci hovoru.