Když hovor skončil, Evangeline třeštila hlava. Everhartovi rodiče se o tom dozvěděli?
A jeho babička měla ráno záchvat?
Najednou o ně dostala strach.
Od té doby, co se za Everharta provdala, k ní byli jeho prarodiče, Samuel Everhart a Meredith Everhartová, nejlaskavější a chovali se k ní jako k vlastní rodině!
Při každém setkání jí Samuel i Meredith věnovali velkou pozornost.
Nikdy jim o minulosti neřekla, protože babiččino zdraví bylo křehké a bála se, že by to na ni mělo negativní dopad.
Ale teď už věděli všechno.
Evangeline jen doufala, že jsou v pořádku.
„Barrett, co se děje?“ zeptala se Diana Prestonová opatrně, protože vycítila, že s její dcerou není něco v pořádku.
Evangeline chvíli váhala, než Dianě vysvětlila, že přijedou Everhartovi prarodiče.
Diana Prestonová se při té zprávě zamračila: „Everhart ráno vyrazil jako šílený. Myslíš, že to bylo proto, že jeho babičce přišlo náhle zle?“
Její výraz se však rychle změnil v nelibost. „Každopádně, Barrett, někoho jako je Everhart si nemůžeme nechat. Až jeho prarodiče večer přijdou, nenech se jimi zviklat. Pořád musíme dotáhnout ten rozvod. Máš celý život před sebou. Nenech se tímhle mizerou brzdit!“
Evangeline se podívala na svou matku a cítila vděčnost a štěstí, že ji má. Měla skutečně štěstí, že svou matku našla.
Ten večer dorazili Samuel a Meredith Everhartovi a s nimi i Everhart.
Jakmile vstoupili do pokoje, okamžitě se podívali na Evangeline. Když ji viděli stále v kabátě, jak sedí na posteli s dítětem v náruči, pocítili směs radosti a bolesti u srdce.
„Everharte, pojď sem a omluv se své ženě!“ Meredith Everhartová přistoupila k posteli a přísně svého vnuka pokárala.
Evangeline byla překvapená. Meredith... nutila Everharta, aby se jí omluvil?
Everhart se podíval na Evangeline a ona mu pohled oplatila.
Po chvíli řekl: „Omlouvám se.“
Meredith Everhartová náhle švihla svou holí a přetáhla Everharta přes holeň. „Sklop hlavu!“
Omluva by se neměla podávat tak arogantně.
Musel ukázat upřímnost a myslet to vážně!
Everhart byl náhlou ranou omráčen. Šokovaně se na Meredith podíval.
Meredith Everhartová, svírající hůl, vynadala: „Na co koukáš? To, že jsi dospělý chlap, neznamená, že tě nemůžu naučit slušnému chování!“
„Teď se omluv své ženě!“ pobídla ho Meredith znovu přísným hlasem. „A tentokrát to mysli vážně!“
Ačkoliv se Everhart cítil frustrovaně, neodvážil se jí odporovat. Otočil se k Evangeline, sklonil hlavu a omluvil se: „Omlouvám se, Evangeline.“
Poté, co se Everhart omluvil, si Meredith Everhartová konečně odfrkla, o něco spokojenější.
Everhart mezitím už pokukoval po svých pravnoučatech. Bylo vidět, že děti miluje.
Meredith Everhartová přistoupila blíž, její oči těkaly mezi Evangeline a dětmi. Čím déle se dívala, tím širší byl její úsměv. Tohle byla její pravnoučata!
„Evangeline, neboj se ho. Tohle manželství nekončí. Dokud dýchám, na rozvod ani nepomyslí!“
„Vzala sis ho, když byl ve vegetativním stavu, každý den ses o něj starala a vytáhla jsi ho z hrobníkovy lopaty. Zachránila jsi mu život. Jestli se odváží tě zklamat, přísahám na svůj život, že ho utluču k smrti. Můj vnuk nebude nevděčník, jinak se budu muset obracet v hrobě.“
Meredith Everhartová se posadila k posteli a upřímně se snažila Evangeline utěšit.
Byla k Evangeline stejně ochranitelská jako vždy, ale Diana Prestonová, stojící poblíž, už to nemohla vydržet. Jak by se mohli nerozvést?
Její sladká dcera měla celý život před sebou. Nemohla být připoutaná k tomu budižkničemu Everhartovi.
„Vážená paní, musím říct, že nesouhlasím. Evangeline a Everhart jsou mladí. Pokud už spolu nejsou šťastní, proč to lámat přes koleno? Oba skončí nešťastní. Nemyslíte?“ ozvala se Diana Prestonová.
Když to Meredith Everhartová uslyšela, odmlčela se a vzhlédla k Dianě Prestonové.
Evangeline ji rychle představila: „Babičko, tohle je... Diana Prestonová, moje přítelkyně.“
„Diano, tohle je Everhartova babička, Meredith Everhartová,“ řekla Evangeline a představila ji i své matce.
V tu chvíli se mlčky dohodly, že své skutečné pouto udrží v tajnosti, protože nechtěly, aby rodina Everhartových věděla, kým skutečně jsou.
„Přítelkyně?“ vykoktala Meredith zmateně. „Evangeline, jak můžete být přítelkyně s tak velkým věkovým rozdílem?“
„To, že jsem starší, neznamená, že nemůžu být s Evangeline kamarádka! Mohlo by mi být osmdesát a pořád bych mohla být nejlepší kámoška s šestiletým dítětem!“ Diana Prestonová nikdy neměla rodinu Everhartových v lásce a Meredithino zpochybňování jejího vztahu k Evangeline jen přililo olej do ohně. Bez váhání jí to vmetla do tváře.
„Tomu se říká mezigenerační přátelství!“ vložil se do toho náhle Everhartův dědeček.
„Meredith, tvůj vnuk je mizera. Barr... Evangeline mu dala všechno a podívej se, jak se k ní zachoval.“
„Vážně si myslíš, že si tvůj neschopný vnuk naši Evangeline zaslouží?“
„Pokud se chtějí rozvést, tak ať! Evangeline má před sebou nádherný život. Proč by taková skvělá holka měla marnit život s takovým odpadem, jako je on?“
Dianin hlas odkapával sarkasmem. Vzpomínka na to, jak zůstala trčet u soudu, byla stále čerstvá. Byli tak blízko k dotažení rozvodu, když Everhart přijal ten zatracený hovor, zmizel, opustil její dceru a zničil termín rozvodu. Zuřila!
Meredith Everhartová nebyla za celý svůj život takto uražena, a situace byla o to složitější, že vše, co Diana řekla, byla pravda. Nezmohla se ani na odpověď. Srdce se jí rozbušilo a tvář jí pobledla. Ztěžka dýchala, svět se s ní zatočil a vypadalo to, že omdlí!
Evangeline se zastavilo srdce. Instinktivně vyskočila z postele, aby Meredith pomohla.
Everhart i Samuel zareagovali rychle a zachytili Meredith těsně předtím, než dopadla na zem. Everhart hbitě vylovil z babiččiny kapsy lahvičku s léky, otevřel ji a pomohl jí spolknout pilulku.
O chvíli později se do Meredithiných tváří vrátila barva a už to nevypadalo, že je v ohrožení života.
Everhartova tvář byla ponurá, když se otočil k Evangeline a zařval: „Evangeline, už toho máš dost?“
„Jestli chceš rozvod, tak to skončeme, a to hned!“ zařval.
Ale než kdokoli stačil zareagovat, Meredith Everhartová zvedla hůl a vší silou Everharta udeřila. Pak přišla druhá rána a třetí, jako by matka trestala zlobivé dítě; honila ho po místnosti a sázela mu jednu ránu za druhou.
Meredith na tom nebyla zdravotně dobře, takže se Everhart neodvážil bránit. Mohl jen pobíhat po pokoji, naprosto ponížený. Cítil se trapně i rozzuřeně a dával to za vinu Evangeline!
Začal pochybovat, zda Evangeline záměrně neřekla Meredith o rozvodu, což způsobilo babiččin záchvat přesně ve chvíli, kdy měli u soudu podepisovat papíry...
Čím víc o tom Everhart přemýšlel, tím byl naštvanější. Byl přesvědčen, že to všechno zinscenovala Evangeline. Určitě si s ním zahrávala, předstírala, že se chce rozvést, zatímco tajně verbovala Meredith na svou stranu!
„Heh, teď je ještě otravnější než dřív!“