Chloe náhle ztuhla, pak se usmála a zeptala se: „Proč?“

„Pan Huntington dnes večer bere svou manželku. Takže vy, slečno Millerová, chodit nemusíte,“ odpověděl Arthur.

Chloe se přinutila k úsměvu. Řekla: „Aha, chápu. To je skvělé, že bere manželku… Vlastně se mi tam dneska stejně moc nechtělo…“

„To je dobře,“ řekl Arthur.

Hovor už byl ukončen, ale Chloe dál držela telefon u ucha a kousala se do rtu.

Její spolubydlící si za jejími zády vyměnily pohledy.

„Chloe, nenechal tě tvůj kluk náhodou na holičkách?“

„Slyšela jsem, že tato akce je mezinárodní recepce. Neříkala jsi, že to tvůj přítel zorganizoval hlavně proto, aby tě představil zahraničním podnikatelům?“

Když Chloe viděla pochybovačné pohledy svých spolubydlících, znovu se přinutila k úsměvu. Odpověděla: „Musí doprovodit velmi důležitého klienta, takže mu nechci přidělávat starosti.“

Pak sklonila hlavu a podívala se na šaty ve svých rukou. Bylo jí smutno.

Silas přece Vivienne nikdy neměl rád, tak proč najednou…

Chloe šaty pevně sevřela.

Na dnešní večer se tak dlouho těšila; nemohla se jen tak vzdát.

Když se setmělo, Silas požádal Arthura, aby Vivienne poslal nádhernou a elegantní černou večerní róbu.

Po chvíli čekání dole v hale Silas uviděl Vivienne, jak pomalu schází po schodech z patra.

Přestože ji už viděl ve vínově červených šatech, když ji spatřil v tomto outfitu, nedokázal skrýt úžas.

Nikdy předtím si nevšiml, jak je krásná.

„Jsem připravená,“ řekla Vivienne a vzhlédla k němu.

Silas sevřel rty a řekl: „Řeknu Arturovi, ať přistaví auto.“

Vivienne bylo jedno, co Silas říká. Otevřela dveře a uviděla, že Arthur už venku čeká.

Arthur byl překvapen, když uviděl Vivienne v těch šatech. Poznamenal: „Milostivá paní, v těch šatech vypadáte úchvatně, dokonce ještě lépe než slečna Millerová.“

Silas po Arturovi střelil vražedným pohledem, když ho slyšel mluvit o Chloe.

Arthur si uvědomil, že řekl hloupost, a okamžitě ztichl.

„To je v pořádku,“ řekla Vivienne, aniž by si to brala k srdci.

Jakmile Vivienne nastoupila do auta, Silas na Arthura zlostně pohlédl a tichým hlasem mu řekl: „Tento měsíc nedostaneš žádný plat!“

Arthur se cítil dotčený, ale neodvážil se říct ani slovo.

Kdo ho nutil pouštět si pusu na špacír?

Před klubem Silas pomohl Vivienne z auta.

Všichni se na ně dívali se závistí a obdivem.

„Kdo je ta dáma po boku pana Huntingtona?“

„Vypadá to na paní Huntingtonovou.“

„Nepamatuji si, že bych někdy viděl pana Huntingtona s paní společně na nějaké akci. Je to tak krásný pár.“

…

Silas přirozeně vzal Vivienne za ruku.

Vivienne chtěla nejprve ruku odtáhnout, ale s tolika přihlížejícími lidmi mu musela vyhovět.

Při pohledu kolem sebe uviděla mnoho známých tváří ze svého minulého života.

Silas měl v obchodním světě skutečně velkou prestiž, když mohl navštěvovat tak významné akce. Mezi hosty byli samí špičkoví podnikatelé, filantropové nebo realitní magnáti.

V minulém životě se Vivienne naučila spoustu věcí o financích, jen aby se Silasovi zalíbila. Ale nakonec to všechno bylo k ničemu.

V tu chvíli upoutal pozornost všech zvuk tříštícího se skla.

Zahradník nešťastnou náhodou převrhl vázu s růžemi.

Manažer klubu ho tvrdě sepsul. Arogantně vyhrkl: „Kde se tu ten dědek vzal? Koukejte ho odsud vyhodit!“

„Počkejte chvíli.“

Vivienne vykročila kupředu a zvedla růže ze země. Všimla si, že růže mají pečlivě odstraněné trny. Odrůda těch růží byla navíc velmi vzácná.

Manažer řekl: „Paní Huntingtonová, ten starec zničil květiny, které pan Blackwood starší připravil pro všechny hosty. Navíc tu ruší, takže ho okamžitě vyhodím. A protože rozbil vázu, postarám se, aby zaplatil novou.“

Vivienne odpověděla: „Tyto růže na zemi sem nechal pan Blackwood starší dovézt speciálně pro tuto příležitost. Byla by škoda nechat je tu jen tak ležet. Lepší by bylo, kdyby si každá z přítomných dam vzala jednu růži a ocenila tak jeho záměr.“

Všichni přikývli, a tak manažer pokynul starému zahradníkovi.

Silas předstoupil a zašeptal: „Nečekal jsem, že takhle oživíš atmosféru.“

Vivienne pokrčila rameny a odpověděla: „Jen se snažím zalíbit panu Blackwoodovi staršímu.“

Před klubem vystoupila z taxíku Chloe v černých společenských šatech.

Jakmile vystoupila z auta, vycítila kolem sebe zvláštní pohledy.

Chloe nad tím moc nepřemýšlela. Soustředila se jen na to, aby se dostala dovnitř.

Ochranka u vchodu se podívala na Chloe a pak na taxík, který právě odjížděl. Strážný se zeptal: „Slečno, máte pozvánku?“

Při vstupu do klubu Chloe ztuhla.

Netušila, že k tomu je potřeba nějaká pozvánka.

Předtím vždy doprovázela Silase a na všechny předchozí akce vstupovala bez jakýchkoli omezení. Tohle bylo poprvé, co ji zastavila ochranka.

„Je mi líto, slečno. Bez pozvánky nemůžete jít dál.“

„Hledám pana Huntingtona, Silase Huntingtona. Jsem jeho společnice.“

Ačkoli Chloe bez váhání zalhala, strážný si ji prohlédl od hlavy až k patě. Zeptal se: „Pan Huntington s paní Huntingtonovou už vešli dovnitř. A vy jste kdo?“

Chloe cítila, jak na ni všichni zírají, a zrudla rozpaky.

Když Arthur uviděl Chloe venku před klubem, rychle přispěchal a řekl: „Omlouvám se za nedorozumění. Je to zaměstnankyně naší firmy.“

Strážný přikývl a nechal Chloe projít.

Chloe si úlevou vydechla, ale Arthur se zatvářil vážně. Zeptal se: „Slečno Millerová, proč jste sem chodila?“

„Já… jen jsem si chtěla rozšířit obzory. Pan Huntington vždycky říkal, že jsem příliš bázlivá. Za pár měsíců odjíždím do zahraničí, tak jsem chtěla takové události zažít na vlastní kůži. Arthure, mohl bys mě prosím vzít dovnitř?“

Arthur na okamžik zaváhal.

„Také se chci po skončení studií co nejdříve vrátit, abych panu Huntingtonovi pomáhala. Minule utratila paní Huntingtonová za ten pozemek deset miliard dolarů, takže musela utrpět obrovskou ztrátu.

„Paní Huntingtonová pravděpodobně financím nerozumí, ale tentokrát je tu spousta finančních magnátů. Bojím se, že by s tím paní Huntingtonová mohla mít potíže.“

Chloina upřímná slova Arthura přesvědčila a nakonec souhlasil, že ji vezme dovnitř.

Vzhledem k tomu, že Vivienne neměla o financích ani páru, stála po boku pana Huntingtona obvykle Chloe. Arthur ji velmi respektoval, protože v tomto oboru měla nesporný talent.

Chloe nadšeně vešla do klubu. Okamžitě si všimla Silase, jak opodál diskutuje s několika cizinci.

Chloe si nadzvedla lem šatů a chtěla k němu spěchat. Nečekaně se však srazila se starším mužem.

Starý zahradník nechtěně převrhl vázu a voda z ní vystříkla přímo na její sukni.

Chloe instinktivně vykřikla, pak se podívala na své potřísněné šaty. Výraz v její tváři se rázem změnil. Rozčileně vyhrkla: „Co je to s vámi? To se nemůžete dívat na cestu?“