Chloin hlas zazněl příliš hlasitě, takže všichni na okamžik zmlkli.

Když si to uvědomila, pohledy všech už byly upřené na ni, včetně Silasova a Viviennina.

V tu chvíli působila Chloe v očích všech jako prostořeká a nevychovaná žena.

Starý zahradník se sklonil a sbíral růže rozházené po zemi. Během toho se neustále omlouval.

Chloin výraz ztuhl, když si uvědomila, že na sebe strhla veškerou pozornost. Rychle změnila chování a omluvila se: „Omlouvám se, byla jsem příliš zbrklá. Jste v pořádku, pane?“

Vivienne sledovala celou scénu z dálky.

Ačkoli se Chloe pokusila situaci zachránit, bylo už pozdě. Působilo to jen neupřímně.

V tu chvíli si Chloe všimla i Vivienne, která stála vedle Silase.

„Proč je tady?“

Silas se zamračil.

Vivienne pozorovala Silasův výraz. Zdálo se, že o příchodu Chloe neměl tušení.

Že by sem Chloe přišla sama od sebe?

Vivienne zmlkla.

Tento scénář se lišil od toho, co se stalo v jejím minulém životě.

Pamatovala si, že v jejím minulém životě přivedl Chloe na večírek Silas, a Chloe si tam získala uznání Killiana Blackwooda. Právě díky tomu pak úspěšně odjela studovat do zahraničí.

Po absolutoriu s podporou Silase a Killiana rychle vystoupala na vrchol.

Vivienne si myslela, že když Silas tentokrát Chloe nepřivedl, neukáže se tu.

Jenže Chloe sem přesto za každou cenu dorazila.

„Pane Huntingtone!“

Když Arthur zaslechl rozruch uvnitř klubu, přispěchal dovnitř.

Silas se nevlídným tónem zeptal: „Kdo ji sem pustil?“

„Já…“ Arthur sklopil hlavu a řekl: „Myslel jsem, že by vám slečna Millerová mohla pomoci.“

Silas si promnul spánky.

K Chloe byl vždy shovívavý.

Nicméně vzhledem k tomu, že na takovou událost přivedl Vivienne, Chloe by se tu neměla objevit.

„Slečna Millerová zdejší prostředí nezná. Rychle se za ní jděte podívat.“

Vivienne lhostejně usrkla šampaňského.

Silas sledoval Chloe, která vypadala jako laň lapená v záři reflektorů. Nakonec však nesnesl pomyšlení, že by ji v tom nechal samotnou.

Řekl: „Zajdu tam na chvíli. Za okamžik jsem zpátky.“

Vivienne mlčela.

Dalo se čekat, že Silas za Chloe půjde. Ostatně se jí nikdy nedokázal vzdát.

Silas přistoupil k Chloe a zeptal se: „Proč jsi sem přišla?“

Chloe sklopila hlavu s ublíženým výrazem.

„Omlouvám se… Já se jen… chtěla podívat.“

Zadržovala slzy. Když ji Silas takhle viděl, neměl to srdce říct jí cokoli tvrdého.

Byla to přece studentka, kterou tolik let vedl a podporoval. A byl také svědkem veškerého jejího úsilí.

„Pošlu Arthura, aby tě doprovodil zpátky.“

Když Chloe viděla, že se Silas chystá odejít, spěšně ho chytila za rukáv. Řekla: „Pane Huntingtone, mohu zůstat?“

Silas se zamračil.

Chloe bývala poslušná a věděla, kde je její místo. Nikdy předtím takhle nepřekročila hranice.

Když Chloe spatřila Silasův výraz, vycítila jeho nespokojenost. Omluvila se: „Omlouvám se, pane Huntingtone. Já… já…“

Při pohledu do Chloiny tváře Silas nedokázal říct nic přísného.

Odpověděl: „Můžeš zůstat. Tato událost ti pomůže i při studiu v zahraničí.“

Když Chloe uslyšela jeho slova, konečně se usmála.

„A… mohla bych jít s vámi?“

Silas pohlédl na dav kolem nich. Opravdu by neměl klid, kdyby měl nechat Chloe samotnou, aby si se vším poradila sama.

„Dobrá.“

Chloe měla obrovskou radost.

Arthur se neudržel a zeptal se: „Pane Huntingtone, a co paní…“

„Běžte za ní a dělejte jí společnost. Nedopusťte, aby dělala potíže jako minule.“

Silas věděl, že Vivienne večírky navštěvuje často. Pro někoho, jako byla Vivienne, kdo financím nerozuměl, bylo přítomnost tady jen zabíjením času.

Dokud nebude bezhlavě utrácet peníze jako minule, bylo to v pořádku.

Mezitím Vivienne sledovala, jak k ní přistupuje Arthur. Ještě než stihl promluvit, Vivienne se zeptala: „Odešel dělat společnost Chloe?“

„Paní, slečna Millerová je klíčovou kandidátkou, kterou společnost vychovává, takže…“

„Já vím. Chápu.“

Zdálo se, že Vivienne má o Silase a Chloe starost.

Arthur si s úlevou oddechl, ale nemohl se zbavit pocitu, že Vivienne působí jinak než dříve.

Vivienne věnovala pozornost Chloe, která po boku Silase sebevědomě konverzovala s několika vlivnými osobnostmi.

Přestože měla Chloe ve škole dobré známky, stále byla pouhou studentkou. Před těmito ostřílenými veterány, kteří se v obchodním světě pohybovali už tolik let, nemělo to, co Chloe říkala, valnou váhu.

Ti lidé Chloe skládali poklony jen z úcty k Silasovi.

Brzy se však Chloe dostala do nesnází při jednání s jedním starším cizincem.

Pokud si Vivienne pamatovala správně, měl by to být finanční magnát z Austerrie.

Jediný problém spočíval v tom, že tento magnát mluvil výhradně svým rodným jazykem a žádný jiný neovládal.

A shodou okolností nebyl jeho tlumočník v danou chvíli po ruce.

„Pane Huntingtone…“

Chloe se kousla do rtu a pohlédla na Silase.

Zatímco Silas přemýšlel, jak trapnou situaci ulehčit, přistoupila Vivienne a začala s tím mužem plynule konverzovat v austerrijštině.

Muž vypadal spokojeně s tím, co mu Vivienne řekla, a pak jí potřásl rukou.

Teprve v tu chvíli si Chloe všimla Vivienne.

Vivienne na sobě měla tytéž černé šaty jako ona.

Vivienne působila půvabně a elegantně, zatímco Chloe v porovnání s ní vypadala, jako by na sobě měla levné šaty z nějakého blešího trhu.

Chloe se cítila dotčená a zaťala pěsti. S úsměvem však řekla: „Vivienne, ty jsi vážně úžasná. Dokonce mluvíš plynně austerrijsky.“

Vivienne se na Chloe usmála, aniž by cokoli řekla.

Silas si vzpomněl, že Vivienne cizí jazyky ovládala. Austerrijština však nebyla příliš běžná a nepatřila k mezinárodním dorozumívacím jazykům. Bylo překvapivé, že zná i tuto řeč.

„Ale Vivienne, co jsi před chvílí řekla panu Thorneovi? Vypadal tak spokojeně.“

Vivienne odpověděla: „Řekla jsem mu, že ten pozemek u Azurového zálivu, který získal v aukci, se dobře prodá, a tak má radost.“

„Ten pozemek… se dobře prodá?“

Chloe se zatvářila zmateně.

Ten pozemek se nezdál nijak zvlášť pozoruhodný.

„Možná,“ odpověděla Vivienne lhostejně.

V jejím minulém životě se ten pozemek skutečně prodal za vysokou cenu. Okolní oblast se náhle proměnila v turistickou destinaci a pozemek mohl přinést obrovský zisk.

Bylo pravděpodobné, že Roderick Thorne věděl o chystaném rozvoji v dané lokalitě, což ho přimělo k nákupu.

Chloe takovou předvídavost skutečně postrádala.

Silas na Vivienne chvíli zíral. Pod jeho zkoumavým pohledem se začínala cítit nesvá.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se Vivienne.

Silas otázku vrátil: „Jak víš, že se ten pozemek dobře prodá?“