Hlas Chloe byl příliš hlasitý, takže všichni v sále na okamžik ztichli.

Když si to uvědomila, pohledy všech už se upíraly na ni, včetně Silasova a Viviennina.

V tu chvíli působila Chloe v očích všech jako nevychovaná žena s prořízlou pusou.

Starý zahradník se sehnul a sbíral růže rozházené po zemi. Neustále se přitom omlouval.

Když si Chloe uvědomila, že na sebe upoutala pozornost všech, její výraz zvážněl. Rychle změnila chování a omluvila se: „Omlouvám se, byla jsem příliš unáhlená. Jste v pořádku, pane?“

Vivienne scénu sledovala zpovzdálí.

Ačkoli se Chloe pokusila situaci zachránit, bylo už příliš pozdě. Působilo to jen neupřímně.

V tu chvíli si Chloe také všimla Vivienne, která stála vedle Silase.

„Proč je tady?“

Silas se zamračil.

Vivienne sledovala Silasův výraz. Zdálo se, že netušil, že sem Chloe přijde.

Mohlo to být tak, že Chloe přišla sama od sebe?

Vivienne zmlkla.

Tento scénář se lišil od toho, co se stalo v jejím minulém životě.

Pamatovala si, že v minulém životě Silas přivedl Chloe na banket, kde si Chloe získala uznání Killiana Blackwooda. Díky tomu pak úspěšně odjela studovat do zahraničí.

Po promoci se s podporou Silase a Killiana rychle dostala na vrchol.

Vivienne si myslela, že když Silas tentokrát Chloe nepřivedl, neobjeví se.

Chloe však na svém příchodu trvala.

„Pane Huntingtone!“

Když Arthur uslyšel rozruch uvnitř klubu, přispěchal dovnitř.

Silas se nevlídným tónem zeptal: „Kdo ji pustil dovnitř?“

„Já…“ Arthur sklonil hlavu a řekl: „Myslel jsem, že by vám slečna Millerová mohla pomoci.“

Silas si promnul spánky.

K Chloe byl vždy tolerantní.

Avšak vzhledem k tomu, že na takovou událost přivedl Vivienne, Chloe se tu neměla objevit.

„Slečna Millerová to tu nezná. Rychle ji běžte zkontrolovat.“

Vivienne se nenuceně napila šampaňského.

Silas sledovala Chloe, která vypadala jako laň polapená ve světlech reflektorů. Nakonec ji však nedokázal nechat o samotě.

Řekl: „Na chvíli tam zajdu. Hned jsem zpátky.“

Vivienne mlčela.

Dalo se čekat, že Silas za Chloe půjde. Ostatně, nikdy se od ní nedokázal odpoutat.

Silas přistoupil k Chloe a zeptal se: „Proč jsi sem přišla?“

Chloe sklonila hlavu a cítila se ukřivděná.

„Omlouvám se… já jen… chtěla jsem se jen přijít podívat.“

Potlačovala slzy. Když ji Silas takhle viděl, nedokázal jí říct jediné ostré slovo.

Koneckonců to byla studentka, kterou po tolik let vedl. Byl také svědkem veškerého jejího úsilí.

„Nechám Arthura, aby tě doprovodil zpátky.“

Když Chloe viděla, že se Silas chystá k odchodu, spěšně ho chytila za rukáv. Řekla: „Pane Huntingtone, můžu tu zůstat?“

Silas se zamračil.

Chloe bývala poslušná a vědomá si svého postavení. Nikdy předtím takto nepřekročila hranici.

Když Chloe viděla Silasův výraz, vycítila jeho nespokojenost. Omluvila se: „Omlouvám se, pane Huntingtone. Já-já…“

Při pohledu na Chloinu tvář Silas nedokázal říct nic tvrdého.

Odpověděl: „Můžeš zůstat. Tato akce ti také pomůže při studiu v zahraničí.“

Chloe se po jeho slovech konečně usmála.

„M-můžu tedy jít s vámi?“

Silas pohlédl na dav kolem sebe. Opravdu by neměl klid, kdyby nechal Chloe, aby vše zvládla sama.

„Ano.“

Chloe měla velkou radost.

Arthur se neubránil otázce: „Pane Huntingtone, a co paní…“

„Jdi za ní a dělej jí společnost. Nenech ji dělat potíže jako minule.“

Silas si byl vědom, že Vivienne na bankety chodí často. Pro někoho jako Vivienne, kdo nerozumí financím, to bylo jen zabíjení času.

Pokud nebude bezhlavě utrácet jako minule, bylo to v pořádku.

Mezitím Vivienne sledovala, jak k ní Arthur přistupuje. Ještě než stihl promluvit, Vivienne se zeptala: „Odešel, aby dělal doprovod Chloe?“

„Paní, slečna Millerová je klíčovou kandidátkou, kterou firma podporuje, takže…“

„Já vím. Rozumím.“

Zdálo se, že Vivienne dělají Silas a Chloe starosti.

Arthur si úlevně vydechl, ale nemohl se zbavit pocitu, že Vivienne působí jinak než dřív.

Vivienne věnovala pozornost Chloe, která po Silasově boku sebevědomě rozprávěla s několika vlivnými lidmi.

Ačkoli měla Chloe ve škole dobré známky, byla to stále jen studentka. Před těmito zkušenými veterány, kteří se v obchodním světě pohybovali desítky let, nemělo to, co Chloe říkala, velkou váhu.

Ti lidé Chloe lichotili jen z úcty k Silasovi.

Brzy Chloe narazila na potíže při rozhovoru se starším cizincem.

Pokud si Vivienne správně pamatovala, měl by to být finanční magnát z Austerrie.

Jediným problémem bylo, že tento magnát mluvil pouze svým rodným jazykem a žádný jiný neovládal.

Jeho překladatel shodou okolností nebyl v tu chvíli k dispozici.

„Pane Huntingtone…“

Chloe se kousla do rtu a pohlédla na Silase.

Zatímco Silas přemýšlel, jak trapnou situaci ulehčit, Vivienne přistoupila a začala s mužem plynule hovořit v austerrijštině.

Muž se zdál být s tím, co Vivienne říkala, spokojený a pak jí potřásl rukou.

Teprve tehdy si Chloe Vivienne všimla.

Vivienne měla na sobě stejné černé šaty jako ona.

Vivienne v nich vypadala půvabně a elegantně ve srovnání s Chloe, která působila, jako by na sobě měla laciné šaty z nějakého blešího trhu.

Chloe se cítila dotčená a zaťala pěsti. S úsměvem řekla: „Vivienne, jsi opravdu úžasná. Dokonce mluvíš plynule austerrijsky.“

Vivienne se na Chloe usmála, aniž by cokoli řekla.

Silas si pamatoval, že Vivienne ovládá cizí jazyky. Ale austerrijština nebyla příliš běžná a nebyl to mezinárodní dorozumívací jazyk. Bylo překvapivé, že tento jazyk ovládá také.

„But Vivienne, co jsi před chvílí řekla panu Thorneovi? Vypadal tak šťastně.“

Vivienne odpověděla: „Řekla jsem mu, že ten pozemek poblíž Azurového zálivu, který získal v aukci, se dobře prodá, proto má radost.“

„Ten pozemek… se dobře prodá?“

Chloe se tvářila zmateně.

Ten pozemek se nezdál nijak zvlášť výjimečný.

„Možná,“ odpověděla Vivienne lhostejně.

V jejím minulém životě se ten pozemek skutečně prodal za dobrou cenu. Oblast kolem něj se náhle rozvinula v turistickou destinaci a pozemek mohl přinést obrovský zisk.

Bylo pravděpodobné, že Roderick Thorne o budoucím vývoji v této oblasti věděl, což ho k nákupu přimělo.

Chloe taková předvídavost skutečně chyběla.

Silas na Vivienne chvíli upřeně hleděl. Pod jeho zkoumavým pohledem se začala cítit nesvá.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se Vivienne.

Silas se zeptal: „Jak víš, že se ten pozemek dobře prodá?“