Podle výrazu v Silasově tváři pravděpodobně také věděl, že se ten pozemek dobře prodá.

Silas se však nákupu pozemku vzdal a rozhodl se ho přenechat Roderickovi jako laskavost.

To byl celý Silas.

Vivienne vážně řekla: „Byla to jen zdvořilost. Moc si to bereš.“

Silas se zamračil a snažil se přijít na to, zda jsou její slova pravdivá, či nikoli.

Skutečně, s Vivienniným intelektem, jak by mohla vědět o budoucí hodnotě tohoto pozemku?

Silas měl pocit, že to opravdu přehnal s přemýšlením.

„To bude nejspíš ono.“

Silas pak Vivienne nevěnoval velkou pozornost a odvedl Chloe, aby ji seznámil s dalšími lidmi.

Když odcházeli, Chloe pohlédla na Vivienne, jako by se jí chtěla omluvit.

I když byl tento pohled dobře maskovaný, Vivienne v něm přesto viděla vítězoslavný úsměv.

Vivienne vypila sklenku šampaňského na ex.

V očích ostatních byla neúspěšnou ženou, které ukradli manžela.

Nejenže její manžel opustil ženu, s níž se právě oženil, aby dělal doprovod jiné, ale ještě tuto ženu představoval svým obchodním partnerům. Bylo snad něco víc k smíchu než tohle?

Vivienne se cítila frustrovaná. Původně plánovala využít této příležitosti k seznámení s dalšími obchodními magnáty. Ale bez Silase pro ni bylo obtížné se k těmto lidem přiblížit.

Jak by mohla tyto podnikatele oslovit, aniž by to působilo příliš nuceně?

Rozhlédla se kolem sebe.

Když nedaleko uviděla křídlo, usmála se.

Už to měla!

Vivienne ladně dokráčela k pianu. Krátce pozdravila pianistu a posadila se.

Jako dcera z rodiny Ashfordových se musela naučit spoustu věcí. V minulém životě své dovednosti nevyužila, ale teď se jí to hodilo.

Na piano nehrála už dlouho. Sice trochu vyšla ze cviku, ale pořád to zvládala.

Brzy Vivienne stiskla klávesy a sál se začal plnit melodickým zvukem piana. Hudba dokonale ladila s aktuální atmosférou v sále.

Všichni se do této nečekané klavírní hudby zaposlouchali.

Mnoho lidí se také otočilo jejím směrem. Když skladbu dohrála, sklidila od publika potlesk.

Chloe viděla, jak Silas přestal mluvit s jedním podnikatelem a sledoval Vivienne.

Záměrně řekla: „Vivienne je tak talentovaná. Dokonce umí hrát na piano.“

„Koneckonců má složenou zkoušku 8. stupně z klavíru,“ řekl Silas klidně.

Bylo tam poměrně dost lidí, kteří uměli hrát na klavír. Mít zkoušku 8. stupně bylo také docela běžné.

Dalo se říct, že všichni přítomní hudbě rozuměli, takže tak velký potlesk svědčil o tom, že Viviennino hudební nadání je poměrně hluboké.

Zkouška 8. stupně zněla v Silasově podání jako naprostá samozřejmost.

Teprve tehdy si Chloe uvědomila tu propast mezi sebou a Vivienne.

Původně si myslela, že Vivienne měla jen štěstí – že je sice krásná, ale k ničemu.

Teď se však zdálo, že se mýlila!

Byla tak směšná!

Poté, co Vivienne dohrála, k ní přišlo několik bohatých dam, aby si s ní popovídaly.

Ačkoli nemohla přímo oslovit ony obchodní magnáty, seznámení s jejich manželkami jí cestu k nim usnadní.

„Nečekal jsem, že slečna Ashfordová má takový talent. Není to špatné.“

Cassian se opřel o zábradlí na chodbě a řekl: „Vskutku.“

Xavier souhlasil.

„Rozumíš ty vůbec hudbě, když nemáš žádný hudební sluch?“

„Ne, ale líbí se mi to.“

Hudbě sice nerozuměl, ale protože na klavír hrála Vivienne, zdálo se to jiné.

V polovině akce odešla Vivienne na toaletu. Jakmile zahnula za roh, někdo ji vtáhl do nenápadného kouta.

Instinktivně se pokusila křičet o pomoc, ale muž za ní jí zakryl ústa.

„Nehýbej se,“ řekl muž tichým hlasem.

Když Vivienne ucítila za svými zády teplou hruď, uklidnila svůj dech. Potom muže kousla do měkké kůže mezi palcem a ukazováčkem.

„Au!“

Muž bolestí vydechl.

„Ty jsi mě vážně kousla?“

Muž Vivienne pustil.

Vivienne si od muže okamžitě udržovala odstup. Když mu uviděla do tváře, zůstala ohromená.

„Xavier?“

„Kdo jiný by to byl?“

„Proč se tu tak plížíš?“

„Proklouzl jsem sem tajně, takže se bojím, aby mě někdo neviděl.“

„Děláš si srandu? Pan Blackwood starší je tvůj…“

Vivienne se odmlčela.

Xavier nadzvedl obočí a zeptal se: „Hm? Co je?“

Při pohledu na Xavierův výraz pocítila Vivienne vinu, a tak odvrátila pohled.

V minulém životě byl veškerý majetek po Killianově smrti odkázán Xavierovi. O této záležitosti se dozvěděla až později.

V současné době nikdo nevěděl, že Xavier byl Killianovým vnukem.

„Chci říct, že pan Blackwood starší je dobrosrdečný člověk. V zahraničí jsi vlivnou osobností v mnoha podnicích, takže i kdybys sem vklouzl tajně, nikdo by si ti nedovolil nic říct.“

„Možná, ale raději jsem opatrný.“

Vivienne řekla: „Neříkej mi, že ses sem vplížil jen proto, abys mi řekl tohle.“

Nemyslela si, že by se Xavier tak nudil.

„Tady,“ řekl Xavier a podal jí smlouvu.

Vivienne se na smlouvu podívala. Byla to smlouva na její osmimiliardovou půjčku.

„Přišel jsi sem jen kvůli tomuhle?“

Xavier přikývl.

„To je tak nudné.“

Vivienne smlouvu okamžitě podepsala a vrátila ji Xavierovi.

Vplížil se sem jen proto, aby ji nechal podepsat smlouvu, a to přímo u vchodu na dámské toalety!

„Jasně, jako tvůj věřitel se tě mohu na něco zeptat?“

„Just ask.“

„Proč jsi utratila deset miliard dolarů za ten kus pozemku?“ zeptal se Xavier tichým hlasem.

Vyzařovalo z něj charisma, které člověka nutilo mu odpovědět.

Vivienne stiskla rty. Odpověděla: „Teď ti to nemůžu říct.“

„A co když na tom trvám?“

Poznal, že Vivienne má s koupí tohoto pozemku jiné plány.

Ale neviděl, co je na tom pozemku tak cenného, aby měl hodnotu deseti miliard dolarů.

Byl to zjevně prodělečný obchod. V očích Vivienne měl však ten pozemek hodnotu vyšší než deset miliard dolarů.

„Co kdybych ti řekla, že ten pozemek bude mít za půl roku obrovskou hodnotu? Věřil bys mi?“

„Nevěřil.“

Minimálně prozatím neviděl žádné náznaky, že by se něco takového blížilo.

„A co kdybych řekla, že luxusní nemovitosti v okolí té pustiny budou brzy na prodej?“

„Jaké luxusní nemovitosti?“ zeptal se Xavier se staženým obočím.

Proč o tom nikdy neslyšel?

„Brzy se to dozvíš.“

Vivienne se usmála, prošla kolem Xaviera a vešla na toaletu.

Xavier se zamračil a odešel do haly.

Cassian se zeptal: „Je smlouva podepsaná?“

„Jo.“

„Proč se tak mračíš?“

„Je ten pozemek, co Vivienne koupila, obklopen luxusními sídly?“

„Ne.“

„Zjisti, čí pozemky jsou v okolí té pustiny. Čím dřív, tím líp.“

„Oblast obklopující ten kus pustiny je prostě jen stoková zóna. Není tam co vyšetřovat. Zapomeň na luxusní sídla, nikdo by tam nepostavil ani basketbalové hřiště.“

Xavier byl zaskočen. Zeptal se: „Stoková zóna?“