Cecily byla na posteli na kolenou, těžce se opírala o obě ruce, kterými pevně svírala prostěradlo, zatímco jí hedvábné černé vlasy splývaly po stranách obličeje, mokré a lesknoucí se potem.

Její plná prsa se lehce pohupovala, jak do ní muž za ní znovu a znovu vrážel. Všechno to přijímala se zavřenýma očima a růžovými, kulatými rty mírně pootevřenými.

Jediné světlo v místnosti pocházelo z tlumené lucerny na toaletním stolku, přesto se zdálo, že výjevy před Genevieve jí pálí oči.

„Ach... Declane,“ slyšela Cecily zašeptat chvějícími se rty a pohlédla do tváře muže, který byl za ní.

Skutečně to byl její pan Dokonalý.

Declanova chlupatá hruď se leskla potem, jeho štíhlé ruce pevně svíraly Cecilyin útlý pas a přitahovaly si ji blíž k sobě, veškerou pozornost soustředil na to, co právě dělal.

Genevieve instinktivně ustoupila o krok zpět, rty pevně sevřené, oči bez výrazu, zatímco její srdce se drtilo na tisíc kousků.

„Ach... Declane,“ zasténala Cecily znovu a otevřela oči. „Dec...“ její hlas utichl, když uviděla Genevieve u dveří.

Její velké hnědé oči se rozšířily šokem a jejich pohledy se střetly v intenzivním okamžiku.

V jednom byl strach, šok a stud, v druhém jen prázdnota.

To však trvalo jen vteřinu.

Protože navzdory počátečnímu šoku se v tu chvíli Cecilyino tělo podvolilo rozkoši, prohnula se v zádech a oči se jí protočily. Po malých tvářích jí stekly slzy a místnost naplnilo hlasité sténání.

Genevieve polkla, pomalu vycouvala a zavřela dveře.

Viděla dost.

Zatímco se ve svých objemných šatech snažila najít cestu tmou, nechtěně převrhla stolek v obývacím pokoji a na zem dopadla a roztříštila se láhev.

Vzduch naplnil pach alkoholu. Ohlédla se ke svým dveřím s vědomím, že ten hluk musel Declana upozornit na přítomnost někoho dalšího v domě, ale nechtěla ho vidět.

A tak s tváří plnou odhodlání vyběhla z domu.

Běžela a běžela a nemohla přestat myslet na všechno, čeho byla právě svědkem.

Věděla, že ji to bolí, ale nějakým způsobem nedokázala plakat. Nedokázala křičet, nedokázala dělat nic.

Strávila s Declanem dva roky svého života, byla s ním od svých devatenácti let a byla si jistá, že miluje ji a jenom ji.

Celý život milovala i svou sestru. Ve všem, co dělala, vždy myslela nejdřív na Cecily.

Jak jí to mohli udělat?

V tu chvíli se jí šaty zapletly do větve na zemi, zakopla a dopadla zády do kaluže bláta.

Nesnažila se vstát, místo toho tam v tom blátě jen tak ležela a nechala ho vsáknout do svých šatů i vlasů, zatímco prázdně hleděla na hvězdy na obloze.

Jak jí to mohli udělat?

Nedokázala své pocity zpracovat, ale věděla, že jsou ochromující, tak moc, že se cítila otupělá. Přála si, aby mohla cítit vztek nebo smutek nebo cokoli.

Cokoli.

Ale nic z toho nedokázala. Cítila jen naprostou prázdnotu.

Jak se opovážili jí to udělat?

***

Po čase, který se zdál jako hodiny, vstala a rozhlédla se, jen aby zjistila, že se nachází na otevřeném dětském hřišti.

Nebylo divu, že tu nebyl nikdo, kdo by se jí vyptával na její přítomnost.

Začala se vracet domů a nevšímala si nikoho, koho cestou potkala.

Když tentokrát dorazila domů, dveře byly zamčené a musela zaklepat, aby ji pustili dovnitř.

Obývací pokoj byl osvětlen jasnou lucernou postavenou na stole.

Její rodiče seděli na jednom konci jediné dlouhé pohovky v místnosti a mluvili s Cecily, která seděla na druhém konci téže pohovky, a ačkoliv byla nahá, teď byla zabalená do Genevievina prostěradla.

Podívala se na Genevieve a rychle odvrátila zrak, oči upřené k podlaze, její světlá pleť ji prozrazovala, jak jí tváře zrudly rozpaky a studem.

Jakmile si všimli její přítomnosti, všichni ztichli.

Její matka Vera – podsaditá, malá žena s velkýma hnědýma očima a krátkými černými vlasy – se na ni podívala s odporem.

Stiskla si prsty svůj ohrnutý nos a zavrtěla hlavou. „Vypadáš hrozně, dítě. Byla to jen nevěra, svět se ještě nezbořil.“

Genevieve se usmála, až zaschlé bláto, které jí ulpělo na tváři, trochu popraskalo.

To nebylo vůbec překvapivé. Matka ji nikdy v ničem nepodporovala.

„Máš mi co říct ty, otče?“ Podívala se na Gilese, jednačtyřicetiletého muže sedícího vedle její matky. Měl břicho, které se jeho vybledlá hnědá košile snažila skrýt, a v krátkých vlasech měl pár šedivých pramenů. Byl také trochu zavalitý, ale o pár centimetrů vyšší než Vera.

Muž si těžce povzdychl a zavrtěl hlavou.

To Genevieve také nepřekvapilo. Skoro nikdy neměl co říct.

„Dobrou noc.“

S tím odešla do svého pokoje. Jak se od nich vzdalovala, slyšela, jak znovu začínají mluvit tlumeným šepotem.

Když přišla do pokoje, nevykoupala se, jen si lehla na postel – na tu samou, ve které ji Declan a Cecily zradili.

Nutilo ji to klást si otázky.

Jak dlouho se takhle scházeli?

Jak dlouho to dělali za jejími zády?

Byla po celou tu dobu tak hloupá?

***

Genevieve se druhý den ráno probudila, ale místo toho, aby se cítila špinavá jako včera v noci, cítila se docela čistá a dokonce i jinak voněla.

Její tělo nelepilo zaschlým špinavým blátem, ani její vlasy jím nepáchly.

Zívla a pak otevřela oči.

Jako ve snu se na ni díval Declan těma svýma snovýma kaštanovýma očima a s nádherným úsměvem.

Úsměv mu oplatila a zvedla ruku, aby se dotkla jeho protáhlého obličeje.

Tohle musí být sen, tím si byla jistá, protože neexistoval způsob, jak by mohl být Declan v jejím pokoji. Nikdy předtím v jejím pokoji nebyl.

Podívala se na jeho volnou bílou košili a černé kalhoty.

Úsměv jí pomalu zmizel, když se jí v mysli mihl obraz jeho nahého béžového těla, jak do něj buší Cecily.

Stáhla ruku, která se jeho tváře nakonec ani nedotkla.

Znovu si na všechno vzpomněla a její výraz ztvrdl.

Pomalu se posadila, opřela se zády o zeď a tvář měla bez výrazu.

Declan vycítil tu změnu a ustoupil o krok, rozhlédl se po pokoji a rukou si prohrábl zlatavé kudrnaté vlasy, než se podrbal na zátylku.

„Konečně jsi vzhůru, má lásko.“ Nervózně se usmál a odhalil své dokonalé bílé zuby, ale její tvář zůstala kamenná.

Nikdy ji takhle neviděl.

„Co tady děláš?“

„Vloupal jsem se sem oknem, abych tě viděl brzy ráno, ale...“ podvědomě se podíval z okna na vycházející slunce a pak zpět na ni. „Měla jsi v očích tolik... měla jsi bláto ve vlasech, na oblečení a na své...“ ukázal místo toho na její postel, protože mu náhle chyběla odvaha to vyslovit. „Pomohl jsem ti se toho zbavit.“

„Co chceš, Declane?“

Zamrkal a v jeho tmavých očích se zaleskly slzy. „Miluji tě, Gen. Nikdy bych ti neudělal nic zlého schválně.“

Ušklíbla se.

„To se ti tak povídá. Zajímalo by mě, jak dlouho se vy dva válíte nahatí v mém povlečení.“

Polkl a oči se mu naplnily bolestí. Udělal krok k ní.

„Jednou, jenom jednou, a byla to chyba. Přísahám na svůj život.“

Povytáhla na něj obočí. „Slyšela jsem, že tohle říkají vždycky, když je někdo chytí.“

Těžce si povzdychl, něco si zamumlal pod vousy a přecházel před ní sem a tam, než se zastavil a znovu se na ni zadíval.

„Všechno, co se včera v noci stalo, byl omyl, musíš mi věřit.“

Pokřivila rty a pak lhostejně pokrčila rameny. „To, jak jsi ji včera držel za pas, mi přišlo docela záměrné. Jsi si tím jistý?“

„Byl jsem tady, abych tě hledal, protože švadlena řekla mému otci, že změny, které jsi na šatech chtěla, jsou hotové. Chtěl jsem tě tam vzít, abys si je vyzkoušela a potvrdila, že je vše podle tvých představ. Začínalo se stmívat, ty jsi se nevracela a tví rodiče mě pozvali dál.

Nabídli mi jídlo a láhev alkoholu.“

Genevieve při tom tvrzení přimhouřila oči, vzpomněla si na láhev alkoholu, kterou včera nešťastnou náhodou rozbila, a ztuhla.

Věděla, kam to směřuje, a ani trochu se jí to nelíbilo.

„A já odmítl, protože nepiju. Víš, že nemůžu, strašně rychle se opiju.“

To věděla.

Jedna sklenička alkoholu stačila k tomu, aby ze sebe udělal naprostého idiota.

„Souhlasili se mnou a nabídli mi místo toho džus, ale ten džus chutnal nějak divně.“ Jeho dech se začínal zrychlovat.

Bylo očividné, že toto vysvětlování je pro něj namáhavé, že ho to ničí.

„Po chvíli odešli a přišla tvá sestra. Začal jsem se cítit opravdu divně, potřeboval jsem si lehnout. Pomohla mi do tvého pokoje, abych tam na tebe mohl počkat, ale ona se začala chovat zvláštně a...“

„Rozhodl jsi se, že zatímco na mě budeš čekat, nebude od věci, když tvůj penis,“ vrhla rychlý pohled na ono místo na jeho kalhotách a pak vzhlédla k jeho zpopelavělé tváři, „...podnikne malý výlet do Cecilyiny vagíny.“

Jeho zlatavé husté obočí vyletělo vzhůru hněvem a frustrací. Vrhl se vpřed, mírně se nad ni tyčil a svíral její tvář mezi svými potícími se, chvějícími se dlaněmi.

„Gen, to všechno byla past! Copak to nevidíš?!“