Stálo tam:

„Jen na mě počkej, lásko. Najdu způsob, jak budeme zase spolu.“

Declan musel mít mozek nahrazený jednou z těch ryb, které ulovil, když dokázal dávat tak směšné sliby.

Znovu se prázdně podívala na ten kousek papíru a zamumlala si pro sebe: „Takový hrozný rukopis.“

Hodila ho do ohně, kde některé ženy vařily na další svatbu.

Pak odešla do knihovny.

Jakmile vstoupila do knihovny, knihovník ji pozdravil.

„Tady jsi, dítě. Moje žena mi všechno řekla. Ta tvoje matka je hotová čarodějnice.“

Agatha, jeho žena, se nějakým způsobem vždycky dozvěděla o všem, co se v Oakhaven dělo.

Genevieve si vždycky myslela, že jsou pár stvořený v nebi. Zatímco ona věděla o věcech, které se v městečku dějí v současnosti, její manžel velmi dobře věděl o věcech, které se staly v minulosti.

Spřízněné duše, často jim tak říkala.

„A ta tvoje sestra je had. A tvůj otec, ten je bezpáteřní.“

„Technicky vzato to není můj otec.“

„Já vím, já vím, ale...“ odmlčel se a pak pokračoval. „Jsem z Declana a jeho rodiny nesmírně zklamaný.“

Pokrčila rameny. „No...“

„Kdybych za tebe mohl se všemi bojovat, udělal bych to.“

V hlavě jí probleskla rychlá představa toho všeho a musela potlačit smích nad tím, jak směšně knihovník v její fantazii vypadal.

„Jediné, s čím teď musím bojovat, je riziko, že budu vybrána.“

„Ach ano, našel jsem ti knihu!“

Vytáhl ze zásuvky knihu a podal jí ji. Vzala si ji od něj.

Ukázalo se, že je to ta samá kniha, kterou našla a odložila předevčírem.

Jak moc se od té doby věci změnily.

„Vypadá to, že je to o tom jediná kniha.“

„Bohužel ano.“

Přikývla a s knihou v ruce se vydala pryč.

„Měla bych se tedy pustit do čtení.“

„Kdybys cokoli potřebovala...“

„Tímhle už jste mi pomohl dost.“

„Nakonec to všechno dobře dopadne, dítě, jen buď silná.“

„Děkuji vám, pane.“

Zdvořile se usmála a pak zmizela mezi regály.

***

Každá rodina s dcerami, které byly způsobilé pro Rituál výběru, byla známá a bylo jejich povinností dceru k Rituálu výběru vyslat.

Pokud by tak neučinili, stráže Dračího krále by je obvykle odvedly a už by je nikdo nikdy neviděl.

Někteří říkali, že viníci jsou uvrženi do vězení, protože se odvážili pokoušet hněv Dračího krále, jiní, jako obvykle, tvrdili, že je král předhodil svému drakovi.

Ať už to bylo jakkoli, lidé věděli, že to není nic dobrého.

A tak, aby rodinu Genevieve po tom triku, který předvedli, nepotkal takový osud, připravili Genevieve na rituál.

Rituál se konal dnes večer, a protože dívky měly být na Místě výběru v krásných dlouhých splývavých bílých šatech, vzala Vera na sebe, že z Genevieve udělá tu nejkrásnější bytost, jakou kdy v životě bude.

Zatímco se Vera o všechno starala, neustále mluvila o tom, jak dobré by pro všechny bylo, kdyby se stala nevěstou.

Genevieve neříkala nic, zatímco si v hlavě stále dokola opakovala pravidla z knihy, kterou četla, a ujišťovala se, že na žádné nezapomene.

„1. Snaž se vypadat co nejmenší.

2. Nenech svůj hlas slyšet.

3. Buď neviditelná...“

„Tak, hotovo.“ Vera odstoupila s úšklebkem ve tváři.

Když se Genevieve podívala do zrcadla, byla skutečně velmi krásná. Její černé dlouhé kudrnaté vlasy byly sepnuty a stočeny do vysokého nedbalého drdolu. Její tvář byla dokonale nalíčená, málem se ani nepoznala.

„Víš, proč jsem tě udělala tak krásnou?“

„Abych byla tvým obětním beránkem,“ odpověděla a stále se dívala do zrcadla, pozorujíc linii, kde se tmavý odstín její pleti setkával s prostými šaty s krátkým rukávem, které měla na sobě.

Vera se široce usmála, prstem přejela po Genevieveině paži, zatímco se jí v zrcadle dívala do očí.

Pod linií, kterou obtahovala, byla dlouhá hojící se rána, kterou dovedně zakryla líčidly, jedna z mnoha ran, které na kůži své dcery vytvořila.

Byla to forma hrozby, tiché sdělení, že se opravdu nemá k čemu vracet.

„Ano. Teď jdi a už se nikdy nevracej.“

***

Na místě byly dvě sekce. Jedna pro rodiny Potenciálních čekatelek, kde v první řadě seděl vesnický starší se svou rodinou, a druhá pro samotné Potenciální čekatelky.

Vera a Giles šli na stranu rodin a přidali se k Cecily a Declanovi na dlouhé lavici vpředu, kde už na ně čekali.

Cecily se usmála na své rodiče a zamávala rukou propletenou s Declanovou, zatímco si vyměňovali zdvořilosti. Pak se usadili a podívali se dolů tam, kde seděly Potenciální čekatelky.

Bylo tam dvacet tři dívek, všechny oděné v prosté bílé.

Genevieve se k nim připojila, takže jich bylo dvacet čtyři.

Podle pravidel, kterých se hodlala držet, si našla místo uprostřed, shrbila záda, aby vypadala menší, a neřekla ani slovo, zatímco ostatní si mezi sebou šeptaly.

Genevieve nevěděla, co má očekávat, protože se Rituálu výběru účastnila poprvé, nikdy předtím krále neviděla, ani jeho draka, ale slyšela, že Dračí král dnes večer svého draka přivede.

Tak jako to dělal při každém Rituálu výběru.

Z toho se jí svíral žaludek, což jen zvyšovalo její strach z vědomí, že tu nebude jen obávaný král, ale že s sebou přivede i své dravé zvíře.

Ve vzduchu bylo cítit napětí a strach, jak čekali.

Budou tu každou chvíli.

Cítili to ve vzduchu, že přicházejí.

Pak z dálky uslyšeli hlasitý pochod válečníků v brnění, jak jejich boty dopadají na zem v jednotném rytmu.

Všichni ztichli jako hrob.

Konečně válečníci dorazili na Místo výběru a pak se zastavili.

Genevieve sevřela ruce po bocích, držíc se okraje sedadla, pohled upřený k zemi.

Slyšela ržání koně, ale pak už nic.

Kůň? Neříkali, že přivede draka?

Pomalu zvedla hlavu a uviděla, že to není král, ale žena, která s pomocí jednoho z válečníků plynule sesedala z koně.

Měla na sobě dlouhé a splývavé šaty barvy krve bez rukávů. V měsíčním světle zářily a pečlivě obepínaly její štíhlé, mírně tvarované tělo. Měly rozparek od středu hrudi až k pravé straně pasu. Pak další rozparek od pravého poloviny stehna až dolů.

Vyzařovala moc, tak velkou moc, že i když Genevieve seděla daleko od ní, cítila se jí pohlcena.

Ženin pohled dopadl na sekci Potenciálních čekatelek a Genevieve ztuhla, když si je ty oči s nečitelným výrazem prohlížely.

Vesnický starší se k ní okamžitě rozběhl spolu se svou ženou a lehce se uklonili.

Něco jim pošeptala a oni začali mluvit.

Teď, když k ní byla blíž, si Genevieve všimla, že ta žena je vysoká. Byla o několik palců vyšší než vesnický starší. Pravda, měla červené podpatky, takže si nebyla úplně jistá.

Genevieve od ní odvrátila zrak a dívala se raději na válečníky. Začala mezi strážemi hledat Dračího krále, aby věděla, čí pozornost nechce upoutat.

To bylo jedno z nejdůležitějších pravidel, která v knize četla.

Hledala a hledala, ale nemohla ho najít.

Právě když to chtěla vzdát a jen doufat, že její plán pro dnešní noc i přes první neúspěch vyjde, uslyšela ve vzduchu vzdálený zvuk tlukotu křídel.

Byl hlasitější a hlasitější.

Stejně jako mnozí ostatní se Genevieve podívala nahoru.

Ačkoli nejdřív kvůli tmavé obloze nic neviděla, brzy se obraz vyjasnil a její oči se rozšířily překvapením... a strachem!

Při Aethelgardu, drak!

Její sevření okrajů sedadla zesílilo, jak sledovala, jak se to mocné zvíře snáší k zemi.

Drak přistál v určité vzdálenosti před nimi, jeho nohy dopadly na zem a způsobily lehké otřesy. Do vzduchu se vznesl prach, jak drak zamával širokými křídly, než je složil podél boků.

Nízkým hlasem přitom zavrčel, Genevieve ty vibrace téměř cítila.

Bylo to největší zvíře, jaké kdy v celém svém životě viděla, bylo dokonce větší, než si představovala, což jen přidalo k jejímu strachu.

Drak měl dvě barvy, jedna jeho strana byla stříbrná a druhá červená. Po celé hlavě až ke krku měl ostny.

V tu chvíli si všimla muže, který na drakovi jel.

Samotný obávaný Dračí král.

Seskočil z draka, což byl pořádný kus cesty na zem, a dopadl dokonale na jedno koleno.

Pak vstal a narovnal se.

Byl to vysoký svalnatý muž se zlatou železnou maskou přes obličej, byl také celý oděný v hnědém koženém brnění, s obrovským mečem zavěšeným u pasu.

Genevieve polkla.

Tohle se opravdu dělo.

V tu chvíli žena, která dorazila dříve než on, vykřikla.

„Pokloňte se svému králi!“