Kapitola druhá: Nevěra

Gianna

Odjela jsem od kavárny ve svém malém starém autě a po pár minutách jízdy jsem zaparkovala před domem. Popadla jsem kávu, vystoupila z auta a zamířila k přední verandě. Když jsem otevřela dveře, zůstala jsem jako opařená. Scéna, která se přede mnou odehrávala, byla nepředstavitelná.

„Co to sakra má znamenat, Rocco?“ vykřikla jsem, práskla za sebou dveřmi a hodila tašku na zem.

Smířila jsem se s tím, že dnešek je prostě špatný den a že ho musím zaspat. Poslední věc, kterou jsem však čekala, bylo, že se vrátím domů a najdu svého přítele, se kterým jsem tři roky, jak souloží s někým, kdo vypadal jako lidská verze Barbie.

To je prostě problém chlapů – většina z nich umí myslet jen p***m. Raději bych byla, kdyby se se mnou prostě rozešel, než aby mě vystavil situaci, kdy tohle musím vidět.

„Miláčku?“ lekl se a shodil tu mrchu ze svého klína.

„Co děláš doma tak brzo?“

Jen jsem tam v nevěřícném tichu stála, zatímco on se horečně snažil najít kalhoty a ta holka si přetahovala jeho košili. Cítila jsem, jak se ve mně vaří vztek, a v tu chvíli jsem přemýšlela, jak těžké by bylo, aby mi prošla vražda.

„Gianno?“ zaslechla jsem něčí hlas.

Chci říct, nechat projít vraždu nemůže být tak těžké, ne?

„Gianno?“ uslyšela jsem ten hlas znovu, což mě vytrhlo z mých nerealistických toužebných myšlenek, a zvedla jsem k němu hlavu.

„Nějaký kretén mi dnes ráno vypnul budík, kvůli čemuž jsem zmeškala schůzku,“ řekla jsem obvinujícím tónem.

„Chceš mi vysvětlit, proč přijdu do vlastního domu a najdu tě, jak pícháš jinou ženskou?“

„Hele zlato, nemůžeš mu vyčítat, že si našel někoho, kdo uspokojí potřeby, které ty nezvládáš,“ řekla ta holka s úšklebkem na tváři.

Panebože, ten její hlas je uňukaný, pisklavý a stejně falešný jako její kozy. Zaměřila jsem na ni pozornost a zachytila její znechucený pohled, kterým si mě změřila od hlavy k patě.

„Já se aspoň nemusím píchat se zadanými lidmi, abych si připadala dobře,“ odsekla jsem. Její úšklebek vystřídal zlostný pohled.

Byla pravda, že můj sexuální život s Roccem byl v podstatě nulový, ale nebyla to moje chyba, že on neví, jak přivést ženu k orgasmu. V tuhle chvíli nedokážu říct, jestli je něco špatně se mnou, nebo jestli ten chlap prostě nemá žádnou techniku. Tipuju to druhé – Rocco mě neumí uspokojit a nechápu, proč jsem měla pocit, že by mě v posteli nezvládl sám. Ale fakt nechápu, proč si tahle holka myslí, že sexem s ním něčeho dosáhla.

Ačkoliv jsem byla zraněná a rozzlobená, jestli chce Rocca, může si ho nechat. Odmítala jsem dál ztrácet čas bojem o někoho, kdo mě nechce.

„Miláčku, prosím, nezlob se. Já to napravím,“ prosil a zjevně cítil vlnu hněvu, která ze mě v tu chvíli sálala.

Cítila jsem se zvláštně. Při dřívějších konfliktech jsem se v podstatě jen uzavřela do sebe, ale v tuhle chvíli jsem věděla, že s podřizováním se jemu a všem těm jeho kecům jsem skončila. V mém těle se v tu chvíli nahromadilo tolik emocí, že ta hráz byla těsně před protržením. Byla jsem naštvaná a měla jsem toho po krk.

„Takhle mi neříkej! Tohle právo jsi ztratil ve vteřině, kdy jsem prošla těmi dveřmi a uviděla na tvém klíně jinou ženskou!“

„Gianno, no tak. Nebuď taková.“

„Jaká přesně? Naštvaná, že mě můj přítel, se kterým jsem tři roky, podvedl? Je v pořádku, pokud jsi o mě ztratil zájem, ale měl jsi to prostě ukončit.“

„Zlato, no tak, nemusíš být…“

„Jak dlouho se s ní scházíš?“ přerušila jsem ho, protože mě už nezajímalo nic z toho, co chtěl říct.

„Je to poprvé,“ odpověděl se zoufalstvím v hlase, ale ta holka tvrdila opak.

„Už rok. Nedokážeš uspokojit jeho sexuální potřeby, tak přišel za mnou,“ prohlásila.

Mírně jsem zaklonila hlavu, abych zabránila slzám vyhrknout. Netrvalo mi dlouho si to v hlavě spočítat. Můj otec zmizel před rokem. Takže ho ta moje emoční zátěž nakonec přece jen odehnala.

Ale znali se už předtím, než jsem se k němu nastěhovala? To je tak podělaný. Zhluboka jsem se nadechla a zahnala slzy zpátky – on si je už nezaslouží.

„Gianno, prosím, nemusíš být tak dramatická. Miluju tě a ty to víš.“ Než jsem stačila odpovědět, promluvila ta holka.

„I když je to docela zábavné, musím být někde jinde. Mizím.“

Vyhnula se mému pohledu, zašla do mé ložnice a vrátila se s podprsenkou, kalhotkami a lodičkami v rukou. Začínalo se mi zvedat žaludek. On ji píchal v té samé posteli, ve které jsme se my nesčetněkrát milovali? Podívala se na Rocca, mrkla na něj a pak bez špetky studu odešla z domu.

Zůstali jsme v nepříjemném tichu. Ani jeden z nás nevěděl, co říct dál. Já jsem však byla víc než připravená to ticho prolomit.

„Končíme,“ řekla jsem a pohnula se z místa, kde jsem od svého příchodu stála.

„Cože? Ne!“ vykřikl, ale já se rozhodla jeho hysterii ignorovat.

Šla jsem směrem k tomu, co bývalo naší ložnicí, a on mě následoval. Pohled na postel, kterou jsem ráno úhledně ustlala a jejíž prostěradla se teď válela v chomáči na zemi, mě bolel. Potlačila jsem emoce, otevřela skříň a snažila se nevnímat vzlyky muže za mými zády.

Ten chlap se vážně zbláznil. Nejdřív mě podvede, a teď má pocit, že má právo nade mnou brečet, když jsem řekla, že končíme. Nejhorší na celém tomhle scénáři bylo, že kdybych se dnes nevrátila domů dřív, pokračovalo by to za mými zády bůhvíjak dlouho.

Ignorovala jsem jeho neustálé, leč bezvýznamné prosby, popadla kufr z horní police skříně a začala si balit oblečení. Bylo mi jedno, že v tom dělám nepořádek, to si může uklidit později. Věděla jsem, že se budu muset brzy vrátit pro zbytek věcí, ale tohle by mělo stačit k tomu, abych od něj byla na pár týdnů pryč.

„Kam jdeš?“ zeptal se a konečně ubral na svém patetickém breku.

„Vždyť tu nemáš žádnou rodinu.“

„Ano, a čí je to mimochodem chyba?“ odsekla jsem.

Když jsem Rocca poprvé potkala, byla jsem v polovině studia managementu a plánování na univerzitě a on pracoval pro námořnictvo ve městě. Narazili jsme na sebe v baru a jedna věc vedla k druhé, což skončilo tím, že jsem se druhý den probudila nahá v jeho posteli. Sex byl průměrný, ale on mě dokázal rozesmát jako nikdo jiný a v té době mi to stačilo.

Ignorovala jsem ho a šla do koupelny pro toaletní potřeby. Zapnula jsem tašku a zamířila k předním dveřím.

„Kam jdeš?“ Ignorovala jsem ho. Čím dřív odejdu, tím lépe pro nás oba.

„Gianno? Posloucháš mě?“ Neodpovídala jsem.

„Řekl jsem, kam jdeš!“ Pořád jsem mlčela.

„Haló? Stůj!“ vyhrkl najednou a v hlase se mu objevil vztek.

„Nemůžeš odejít po tom všem, co jsem pro tebe udělal! Beze mě nemáš nic. Nemáš rodinu, nemáš přátele, beze mě jsi naprostá nula.“ Jeho slzy byly ty tam a vystřídal je vztek.

Panebože, jak jsem mohla být tak slepá, že mi až teď došlo, jak je manipulativní. Nutně jsem se odsud potřebovala dostat, a to hodně rychle. Pořád jsem kráčela k domovním dveřím, když se přede mě postavil a zablokoval mi cestu.

„Vypadni mi z cesty, Rocco!“ vykřikla jsem a pokusila se ho obejít, ale štěstí mi nepřálo.

Zkusila jsem to znovu, ale on mě popadl a přitlačil mě zády k domovním dveřím. Svou vahou mě tam držel uvězněnou.

„Přeháníš to kvůli úplnému hovnu,“ řekl pomalu, jako by si myslel, že mě jeho mírný tón nějak uklidní.

„Ona pro mě nic neznamená. Chci tebe. Miluju tě.“

Přestala jsem se mu snažit vykroutit. To byla další věc – všechno s ním bylo skvělé, dokud najednou nebylo.

Zpočátku byl tak sladký a vždycky našel způsob, jak mě rozesmát, i když jsem si myslela, že to není možné. Byl to první kluk, se kterým jsem to myslela vážně, ale on mě taky umí shodit, že si připadám bezcenná. Byl to on, kdo mě naučil, jak moc dokážou slova bolet.

Už mě sakra nebaví, jak mi pořád někdo ubližuje.