„Hele, přemýšlel jsem…“ Reid se zarazil uprostřed věty a odvrátil pohled.

Valeska na něj povytáhla obočí. „Jsem jedno velké ucho.“

„Přemýšlel jsem, že bychom si dneska večer mohli někam vyrazit? Myslím spolu, ne jen na lov nebo tak. V poslední době je to pořád jen jeden z nás tam a druhý venku, tak by bylo fajn to trochu změnit, víš. Nevím, na jak dlouho odjedeš, ale už teď mi chybíš, tak možná můžeme využít tuhle šanci a společně se zlískat, než budeš muset zmizet.“

Ačkoli Reid věděl, že Valeska není největším fanouškem opíjení se, jedna noc by je nezabila, že?

„Pojďme do toho. Žádný blbosti ale. Půjdeme se prostě bavit. Proč tomu neříkat rozlučková párty? I když jsme jen my dva, pořád si myslím, že se to hodí.“ Z jejích rtů vyšel uchechtnutí, navzdory nahořklé pachuti.

Nesnášela loučení. Obvykle Valeska skrývala své city a nasazovala si masku „jsem v pohodě, život je úžasný“. Jenom Reid znal temné detaily její minulosti, některá tajemství a to, jak ne-tak-úžasný její život ve skutečnosti byl. Ale teď, navzdory tomu, co věděl, mu nechtěla dát najevo, jak moc ji myšlenka na to, že ho tu nechá, skutečně bolí.

A tak, zatímco se smáli a usrkávali víno při přípravách na večer, se oba brzy ocitli před barem.

Jakmile vstoupili, do nosu je udeřil pach cigaretového kouře a levného alkoholu. Valeska předstírala dávivý zvuk. Bar byl narvaný hůř než ten klub, kde byla Valeska včera – k běžným zákazníkům se přidalo i pár vlků.

A co bylo horší, Valeska okamžitě ucítila silnou auru moci a dominance, která vyzařovala z nejvzdálenějšího rohu baru.

Po zádech jí přeběhla vlna nepříjemného mrazení a vzápětí měla pocit, že ji někdo sleduje. Valeska cítila, jak jí naskakuje husí kůže.

Jakmile pocítila tu tíživou předtuchu, zvažovala, že z místa odejde dřív, než začne ta pravá zábava, ale nápad rychle zavrhla.

Zaprvé, tohle byla rozlučková párty, to svému nejlepšímu příteli dlužila. A upřímně, jak mohla přemýšlet o tom, že stráví bůhvíjak dlouhou dobu obklopená mocnými Alfami, když nesnesla přítomnost jednoho v přeplněném baru?

„Skočím nám pro začátek pro drinky. Nikam nechoď. Jo a žádný vylomeniny, sleduju tě,“ zařval jí Reid do ucha.

Valeska neřekla nic, jen sledovala, jak odchází, a ještě se ohlédla přes rameno, než konečně dorazil k baru. Na rozdíl od ní se Reid choval, jako by mu to tu patřilo. Jako by byl doma a neměl nejmenší problém zapadnout do davu.

*„Prostě běž a tancuj, zatímco on je u baru. Jsi tu, aby sis užila poslední chvíle před tím, než tě oddělí od tvého nejlepšího kamaráda. Přestaň fňukat a vzmuž se, ledová královno!“* v duchu se pokárala.

Po několika hlubokých nádeších a pár dalších vybraných slovech se Valeska pomalu prodírala davem směrem k parketu. Majitel baru musel vědět něco o dobré hudbě, to bylo jasné.

Když se Valesce konečně podařilo prorazit masivním davem a dosáhnout cíle, překvapilo ji, že tančí jen pár měničů. Skutečnost, že většinu z nich tvořily ženy, ji ani v nejmenším nepřekvapila.

Vlčice zabíraly většinu parketu, ale Valeska předpokládala, že to musí být způsob, jakým k sobě lákají muže. Zatímco Valeska k mužům preferovala lidštější přístup – sednout si a čekat, dokud neupoutá něčí pozornost, vlkodlaci nebyli jako ona.

Ženy z robustnějších druhů a smeček měly tendenci vyvíjet úsilí pouze tehdy, když byli nablízku výše postavení samci. Proto Valeska okamžitě usoudila, že vrtí zadkem pro toho tajemného Alfu.

Očima přelétla dav; nemohla se ubránit znechucení, když se dvě ženy otíraly jedna o druhou. Byla to ta cena, kterou musely zaplatit, aby skončily v posteli Alfy? Valeska si povzdechla a snažila se odvrátit pohled a najít Reida.

Její oči spočinuly na baru; její přítel se na ni okamžitě podíval – zazubil se a kývl hlavou.

Valeska stála stranou od přeplněného prostoru a pomalu pohybovala tělem do rytmu hudby. Tanec pro ni byl způsobem úniku a relaxace – nemusela přemýšlet; tělo pracovalo samo a následovalo instinkty.

Přestože na sobě cítila pohledy, Valeska se rozhodla ignorovat všechny ty civějící lidi – její boky se dál vlnily a sváděly mnoho mužů kolem parketu. Píseň za písní neodcházela z parketu a užívala si, jak jednoduché zvuky dokážou vést její tělo.

Čím víc se Valeska hýbala, tím víc jí bylo horko – tělo měla pokryté potem, takže se její kůže pod tlumenými světly leskla. Jestli se to předtím zdálo nemožné – Valeska byla živoucím důkazem toho, že ženy s trochou potu mohou mužům připadat tisíckrát atraktivnější.

Reid ji sledoval zdálky – byl to pro něj kouzelný pohled. Valeska v sobě měla energii svůdnice; ta žena stačila trochu zavrtět zadkem a muži jí padali k nohám.

Valeska se pomalu začínala bavit; noc vypadala, že začíná velmi dobře, navzdory špatnému pocitu, který se v ní stále ozýval. Reid konečně sehnal jejich drinky a snažil se k ní dostat, aniž by vylil drahou tekutinu, ale bylo to těžší, než si myslel, a tak si nevšiml, jak se kolem pasu jeho nejlepší přítelkyně ovinuly silné paže.

Valeska překvapením vydechla. Cítila se, jako by ji ten muž zajal proti její vůli. Bála se otočit a čelit tomu, kdo se k ní rozhodl přiblížit. Ten muž, který ji držel, byl obrovský – pravděpodobně jeden z těch vysoce postavených měničů, které tak nesnášela.

„Zatanči si se mnou, ano?“ promluvil hluboký, chraplavý hlas, ze kterého jí přeběhl mráz po zádech.

Ten muž páchl jako mokrý pes a drahá kolínská – musel to být ten Alfa, kterého vycítila, jakmile vstoupili do klubu. Navzdory jeho nucenému jednání si Valeska z nějakého důvodu užívala ty silné paže, které ji držely a vysílaly příjemné mravenčení po celé její rozehřáté kůži.

Zavřela oči, zhluboka se nadechla a vymyslela plán – tančila dál. Jejím zadkem otřela o jeho rozkrok a brzy ucítila jeho úd, jak tlačí na těsné džíny, které měl na sobě.

Valeska málem vydechla šokem – věděla, že na muže vždycky nějak působí, dokonce i Alfy se po ní ohlížely, ale tohle bylo poprvé, co se jí podařilo vzrušit muže tak rychle.

Než se pokusil znovu promluvit, Valeska ho chytila za ruce a pokusila se z jeho sevření vymanit. Možná se jí podařilo ho dostatečně rozptýlit, aby se z té situace, kterou vytvořil, dostala.

Muž se však nehnul. Valeska mu šlápla na nohu, přidala na síle a vrhla na něj rozzuřený pohled.

Chlap trochu zasyčel, ale odmítl ji pustit: „Věř mi, nechceš mě provokovat.“ Ještě víc utáhl sevření kolem jejího pasu.

Její záda se přitiskla k hrudi tvrdé jako skála, což jí konečně dalo pochopit, jak obrovský ten samec ve skutečnosti je. Kdyby se Valeska otočila, musela by vzhlédnout, jen aby zahlédla jeho tvář.

I kdyby to udělala, Valeska si byla jistá, že by se ten muž musel sehnout v kolenou, aby viděla každý detail jeho vzhledu. Další důvod, proč nenávidět Alfy – ti vysocí parchanti v ní vyvolávali pocit méněcennosti ještě dřív, než otevřeli pusu.

„Pusť mě!“ zasyčela Valeska.

„Pššt, přestaň přehánět a prostě buď zticha,“ zabroukal.

Když viděla, že neustoupí, Valeska se rozhodla lhát. „Jsem tu se svým přítelem, čekám, až se ke mně přidá na parketě.“

„Tak na něj počkáme spolu. Jsem gentleman, jak jsi si pravděpodobně už všimla. Kdybych jím nebyl – hodil bych si tě přes rameno a odnesl tě domů, jakmile jsem si tě všiml. Dráždit muže může být zábava, nebo taky ne. Výsledek závisí na tom, jak se budeš chovat.“