To bylo ono. Valeska měla dost jeho přístupu, arogance a jasného přesvědčení, že ji nějakým způsobem vlastní. Jak nejlépe dovedla, pokusila se mu vrazit loket do břicha a přitom zasyčela: „Řekla jsem, vypadni!“

„Muži jako já jsou jiný druh. Vidím něco, co se mi líbí – a vezmu si to. Takhle prosté to je. Žádný odpor tě ode mě nedostane. Ale pro teď tu chci zůstat a uvidíme, jak moc skutečný je ten tvůj přítel.“

Cizinec se naklonil blíž, jeho horký dech ji lechtal na kůži na krku a intenzivní blízkost jejich těl ji téměř doháněla k šílenství. Valeska s ním dál zápasila, ale marně. Očima propátrávala dav v naději, že uvidí, kde je její nejlepší přítel.

Reid nebyl nikde v dohledu; bála se dalšího záchvatu úzkosti. Nebylo to něco, co by chtěla zažít uprostřed přeplněného klubu. Navíc v náručí cizince.

„Poslyš, nevím, kdo jsi, a upřímně – je mi to fuk.“ Pokud si byla Valeska něčím jistá, pak tím, jak moc se chce od toho muže dostat.

Už jít do toho klubu byl špatný nápad, a teď – Valeska musela čelit následkům, které nebyly její chybou. Nikdy by ji nenapadlo, že ji někdo uvězní v náručí a odmítne ji pustit.

Valeska ani nepředpokládala, že by Alfa mohl trávit noc v takovém podniku nízké úrovně. Obvykle si muži s vyšší hodností hledali vhodnější místa k pobytu a ženy, které si vybírali, patřily k vysokým společenským vrstvám, jako dcery Alf nebo Bet.

Z nějakého důvodu se ani jeden z nich nepohnul, Valeska byla ztracená ve svých myšlenkách. Muž stále stál za ní, paže měl majetnicky ovinuté kolem jejího pasu.

Nezdálo se, že by Alfa uvažoval o tom, že ji v nejbližší době pustí. Vypadal velmi spokojený s polohou, v níž se nacházeli, i se situací samotnou.

Valeska nemohla jasně uvažovat – mysl jí ovládly scény z minulosti. Na krátký okamžik by přísahala, že stála na místě své přítelkyně, když ji ten Alfa odvedl z jejich smečky.

Cizinec pohyboval boky v rytmu hudby – Valeska si ani nevšimla, jak elektronickou hudbu nahradila prostá, ale melodická píseň.

Byla to píseň, na kterou tančí páry; paže ovinuté kolem sebe. Jeho silné ruce ji chytily v pase o něco pevněji a vybízely ji, aby ho následovala.

Oba se pohybovali v synchronu, alespoň na tu krátkou chvíli, kterou měli. Valeska si všimla, jak se její svaly uvolnily; strach z neznámého vyprchal a v jednu chvíli se opět začala bavit.

Už nezáleželo na tom, kdo ten muž je, dříve nebo později by se od něj dostala, a naštěstí – brzy měla odjet za tou pracovní příležitostí. Alfa by ji chvíli neviděl a pravděpodobně by na její existenci zapomněl.

„Jsi skvělá tanečnice; to ti musím nechat,“ Alfa se znovu naklonil k jejímu krku a zhluboka vdechl její vůni.

Jeho vůně ovládla její smysly, horký dech ji občas pošimral na zrudlé kůži a ten intenzivní, hluboký hlas vyvolal v jejím těle zachvění touhy. To poslední, co Valeska potřebovala, bylo vzrušit se kvůli dominantnímu idiotovi, který si náhodou myslel, že každá druhá žena v klubu je tu pro něj.

Přestože přišla s Reidem – Valeska na svého nejlepšího přítele ve vteřině zapomněla, když po jejím těle sjely silné ruce. Muž se postaral o to, aby ji měl pod kontrolou, uvězněnou, zatímco jeho ruce chtivě prozkoumávaly křivky jejího těla.

„Ty sám na tom nejsi tak špatně,“ odpověděla s pouhým úšklebkem na rtech. Valeska jen stěží potlačila zasténání, které se z ní dralo ven; byla to přirozená reakce na její svůdné způsoby.

Její přátelé o tomhle zvyku mluvili celé věky; byl to nejjednodušší způsob, jak svést muže – trocha zasténání sem, kousnutí do rtu tam, a muž spadl do její pasti.

I když Valeska neměla v plánu Alfu svádět, věděla, že uspěje. Jediný rozdíl byl v tom, že její malá hra skončí předváděním moci, kterou ten muž disponoval. Valeska tentokrát nemohla jen tak odejdet a vlnit boky, i kdyby Reid dorazil včas.

Svádět Alfu byla nebezpečná hra – jemu by bylo jedno, jestli má přítele nebo jaké je její rodinné zázemí. Alfa by si ji hodil přes rameno, na každého by varovně zavrčel a odnesl by si ji domů.

Valeska rozhodně nesnila o tom, že bude na týdny zamčená v mužově ložnici, a pokud bude mít smůlu – tak na celý život.

Jedna z jeho rukou mu vklouzla k jejímu prsu a pevně ho sevřela. Přestože ten muž právě slyšel její zmínku o příteli – bylo mu to jedno. Alfa se znovu naklonil, ale tentokrát se jeho rty otřely o její kůži, než začal s pootevřenými ústy líbat její krk.

Věděl, že kdyby byl ten přítel skutečný – nevšiml by si, co se děje na parketě. Ne že by to Alfu zajímalo, protože měl plné právo zabít každého, kdo by ho vyzval na souboj, ale muž měl důvod k opatrnosti.

Pokud by zmíněný přítel nebyl plodem její představivosti – pokusila by se s ním odejít a Alfa by neměl právo ji nutit zůstat, protože nebyla součástí smečky. Aby si to však usnadnil, postaral se o to, aby ten přítel neviděl jejich tanec ani způsob, jakým ji líbal na krku, jako by nebylo zítřka.

Tohle byla ta část, kde se sám odepsal; ta žena upoutala jeho pozornost, jakmile vstoupila do klubu, a on věděl, že trocha ochutnání mu stačit nebude.

Přesně jak tušil – chtěl víc, mnohem víc než jen trošku tření se o sebe a pár ukradených polibků na krku.

Alfa chtěl ochutnat její rty, přejet jazykem po jejím těle, nechat své ruce prozkoumat její hranice a to, kam až mu dovolí zajít. Kdyby bylo na něm – ta žena by byla v jeho posteli, zády přitisknutá k matraci, zatímco by do ní bušil a ukazoval, čeho je zvíře schopno.

V hlavě se mu rojily ty nejsprostší scénáře – ona, úplně nahá, na kancelářském stole, jeho prsty hluboko v jejím rozkroku, zatímco ho prosí, aby ji ošukal.

Její růžové, plné rty obemknuté kolem jeho penisu, občasné zasténání, které z ní vychází, jak kýve hlavou dolů a s každým pohybem ho bere hlouběji.

Nebo by ji donutil opřít se o ten podělaný kuchyňský pult, nohy široce roztažené, její rozkrok vlhký touhou, zatímco on by stál za ní. Nedal by jí tak snadno to, co chtěla – musela by prosit.

Kdyby chtěla, aby jí dopřál potěšení, musela by klesnout na kolena a prosit.

Pouze poslušné ženy si zasloužily být ošukány jako opravdové děvky; drzost je nepovede nikam dál než k trestu. Tahle myšlenka ho však vzrušila ještě víc. Alfa si ji dokázal představit přehozenou přes koleno, zatímco by jeho dlaň dopadala na její pevný zadek.

Z nějakého důvodu v něm ta žena probouzela až příliš mnoho, až příliš špinavých fantazií. Možná byla jednou z těch, které by skutečně dokázaly přijmout všechny jeho nápady a fantazie a usmívat se, zatímco by byla ošukána těmi nejsprostšími možnými způsoby.

Ušklíbl se proti jejímu krku a otevřel ústa, aby vyslovil některé ze svých nápadů. Alfa by popsal několik jemnějších scénářů a uviděl by, zda některý z nich ženu osloví natolik, aby ho dobrovolně následovala.

Jako obvykle se v nevhodnou chvíli někdo rozhodl narušit jejich blaho. Muž držící dva drinky se konečně probojoval davem měničů.

Reid na Valesku zlostně pohlédl – kdokoli, kdo je oba neznal, by snadno usoudil, že jsou pár a že přítel začíná být z toho pohledu před sebou pěkně naštvaný.

„Tohle děláš, zatímco já riskuju život, abych ti přinesl ten tvůj podělanej drink?“ zabručel Reid a přehrával při každé příležitosti, kterou měl. V jeho slovech byla pořádná dávka pravdy – prorazit davem nebyl ani zdaleka snadný úkol.

Valeska slíbila, že dneska nebude blbnout, a obvykle své sliby plnila. Přesto nejdivnější částí situace byla její blízkost s Alfou – hodností, kterou opovrhovala.

Reid okamžitě předpokládal, že v tom musí být háček; musel existovat důvod pro její náhlou změnu názoru.

„Ach, zlato, promiň. Tenhle gentleman mi nabídl tanec, zatímco jsem na tebe čekala. Bylo mi bez tebe docela smutno, ale teď, když jsi tady,“ promluvila Valeska nezvykle vysokým hlasem.

Zoufale vypadající tvář a příliš zběsilé mrkání očí bylo důkazem, že Reidova teorie je správná.

Prohlédl si toho mohutného muže, který nevypadal ani trochu nadšeně z jeho přítomnosti, a pak Reidovy oči znovu spočinuly na jeho zoufale vypadající nejlepší přítelkyni.

„Tak fajn, díky, že jsi mi pohlídal holku, chlape. To oceňuju. Jestli ti to nevadí, rádi bychom strávili nějaký čas spolu, rande a tak; jsem si jistý, že to chápeš.“ Reid přistoupil blíž, vzal Valesku za ruku a rychle ji vytáhl z náručí cizince.

Muž se neobtěžoval se pokoušet udržet si ji u sebe.

Nicméně ten potutelný úšklebek na jeho rtech nevypadal, že by ten muž chystal něco dobrého. „Ještě jednou díky, chlape. Nikdy nevíš, jací úchyláci by mohli tvoji holku oslovit.“ S těmito slovy jí Reid podal sklenici. Paži jí ovinul kolem pasu a odváděl ji z parketu.

Valeska se neodvážila vzhlédnout; blízkost s Alfou snášela jen stěží – podívat se mu do očí by na ni bylo moc. Cítila jeho rozpálený pohled na svých zádech, a kdyby to bylo možné, vypálil by jí do kůže díry.

Rychle do sebe obrátila drink, jako by měsíce nic nepila. Tělo se jí třáslo strachem i vzrušením; do žil se jí vlila dávka adrenalinu. „Dobře,“ vydechla a snažila se v sobě ten alkohol udržet. „Pojďme ven, musím si zakouřit. Tohle je na mě moc.“

Valeska popoháněla svého přítele; Reid beze slova přikývl. Chápal, proč se tak rychle změnila – ani on si nebyl jistý, jestli ji ten muž pustí.

Reid pocítil úlevu, ale nemohl se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Alfy neměly ve zvyku nechat svou kořist tak rychle odejít, a to, jak je jeho oči sledovaly, byla další věc, které se bylo třeba bát.

Samozřejmě pro toho zatraceného muže bylo snadné vidět cokoli, co dělají – byl vysoký skoro jako strom a tyčil se nad každým jiným měničem v klubu.

Ale… Skutečně je nechal jít?