A to stačilo. Valeska měla plné zuby jeho povýšenosti, arogance a naprosto jasného přesvědčení o tom, že mu nějakým způsobem patří. Jak nejlépe dovedla, pokusila se Valeska vrazit mu loket do břicha a zasyčela: „Řekla jsem, ať vypadneš!“

„Muži jako já jsou jiný druh. Když vidím něco, co se mi líbí – tak si to prostě vezmu. Je to takhle jednoduché. Žádný odpor tě ode mě nedostane. Ale teď chci opravdu zůstat a podívat se, nakolik je ten tvůj přítel skutečný.“

Cizinec se naklonil, jeho horký dech ji lechtal na kůži krku a ta nesmírná blízkost jejich těl ji přiváděla málem k šílenství. Valeska s ním dál bojovala, avšak bez úspěchu. Očima těkala po davu v naději, že uvidí, ať už je její nejlepší kamarád kdekoli.

Reid ale nebyl nikde k zastižení; obávala se dalšího záchvatu úzkosti. Nebylo to nic, co by ráda zažila uprostřed přeplněného klubu. A ještě k tomu sevřená v náruči naprostého cizince.

„Hele, nevím, kdo seš, a upřímně – je mi to úplně fuk.“ Jestli si Valeska mohla být něčím jistá – pak tím, jak moc daleko od toho muže toužila být.

Zajít do klubu byl od samého začátku špatný nápad a teď musela Valeska čelit následkům, za které navíc nemohla. Ani ve snu ji nenapadlo, že ji někdo uvězní ve svém náručí a odmítne ji pustit.

Valeska vůbec nepředpokládala, že by Alfa mohl strávit večer v podniku takhle nízké úrovně. Muži z vyšších kruhů by si ke svému povyražení obvykle vybrali mnohem přiměřenější místa a ženy, které by si vybírali, by patřily k vyšší společenské vrstvě, jako třeba dcery Alfů nebo Betů.

Z nějakého důvodu ani jeden z nich nehnul brvou a Valeska se ztrácela ve vlastních myšlenkách. Muž pořád stál za ní, jeho paže se jí majetnicky ovíjely kolem pasu.

Nevypadalo to, že by měl Alfa v plánu se jí v dohledné době pustit. Zdál se být velmi spokojený s polohou, ve které se nacházeli, i se situací samotnou.

Valeska nedokázala racionálně uvažovat – její mysl ovládly výjevy z minulosti. Na malý okamžik by přísahala, že stojí na místě své kamarádky, když si pro ni ten Alfa přišel a odtáhl ji ze smečky.

Cizinec pohyboval boky v rytmu hudby – Valeska si ani nevšimla, že elektronickou hudbu nahradila jednoduchá, ale o to melodičtější písnička.

Byla to přesně ta skladba, na kterou by páry tančily spletené v náručí. Jeho silné ruce sevřely její pas o něco pevněji, čímž ji povzbuzoval, aby následovala jeho vedení.

Oba sladili pohyby svých těl, jen na tu malou chvíli, kterou měli. Valeska si všimla, jak se její svaly uvolnily; strach z neznáma vyprchal a v určitém okamžiku si to celé zase začala užívat.

Už nezáleželo na tom, kdo ten muž je, dřív nebo později se mu vymaní, a naštěstí – brzy odjede kvůli té pracovní nabídce. Alfa ji teď nějakou dobu vůbec neuvidí a pravděpodobně na její existenci úplně zapomene.

„Jsi skvělá tanečnice; aspoň tohle ti musím nechat,“ naklonil se Alfa znovu blíž k jejímu krku a zhluboka nasál její vůni.

Jeho pach naprosto ovládl její smysly, jeho horký dech ji občas polechtal na zrudlé kůži a ten hluboký, podmanivý hlas donutil její tělo zachvět se touhou. To poslední, co Valeska potřebovala, bylo vzrušit se dominantním pitomcem, který náhodou uvěřil tomu, že každá druhá žena v tomhle klubu je tu jen kvůli němu.

I když dorazila s Reidem – Valeska na svého nejlepšího kamaráda během pár vteřin zapomněla, jakmile silné ruce sklouzly dolů po jejím těle. Samec se postaral o to, aby ji udržel pod svou kontrolou, uvězněnou, zatímco jeho ruce chtivě zkoumaly křivky jejího těla.

„Ani ty na tom nejsi špatně,“ odpověděla s pouhým ušklíbnutím, které jí pohrávalo na rtech. Valeska stěží zadržela sténání, které z ní hrozilo uniknout, což byla naprosto přirozená reakce na její svůdné taktiky.

Její kamarádky o tomhle zvyku mluvily už celé roky; byl to ten nejjednodušší způsob, jak muže svést – trocha sténání sem a tam, zakousnutí se do rtu a chlap spadl přímo do její pasti.

I když Valeska neměla v plánu Alfu svádět, věděla, že by uspěla. Jediný rozdíl spočíval v tom, že by její malá hra nakonec vyústila v demonstraci síly, kterou ten muž měl. Valeska teď nemohla jen tak odejít, když už se houpala v bocích tak jako doteď, dokonce i kdyby Reid dorazil včas.

Svádění Alfy byla nebezpečná hra – nezajímal by ho žádný přítel ani rodinné zázemí. Alfa by si ji prostě přehodil přes rameno, na všechny jako varování zavrčel a vzal by si ji domů.

Valeska rozhodně nesnila o tom, že by skončila zavřená v samcově ložnici celé týdny, a pokud by měla obzvlášť velkou smůlu – pak na celý život.

Jedna z jeho rukou vyjela nahoru k jejímu ňadru a pevně ho sevřela. I když muž právě slyšel, že se zmínila o svém příteli – bylo mu to jedno. Alfa se znovu naklonil blíž, ale tentokrát se jeho rty lehce otřely o její kůži, než po jejím krku začal rozesévat polibky s pootevřenými ústy.

Věděl, že pokud by byl její přítel skutečný – nevšiml by si toho, co se děje na tanečním parketu. Ne že by to Alfu zajímalo, jelikož měl plné právo zabíjet, pokud by ho někdo vyzval, ale měl důvod být opatrný.

Pokud onen zmíněný přítel nebyl jen plodem její fantazie – pokusila by se s ním odejít a Alfa by neměl žádné právo ji nutit zůstat, jelikož nebyla součástí jeho smečky. Přesto se pro ni věci snažil udělat jednodušší – postaral se o to, aby přítel neviděl jejich tanec ani to, jak jí líbá krk, jako by snad ani neměl nastat zítřek.

V tomhle se ale pěkně přepočítal; žena si získala jeho pozornost hned, jak vkročila do klubu, a věděl, že jen maličko ochutnat mu stačit nebude.

Přesně jak tušil – chtěl víc, mnohem víc než jen trošku tření se o sebe a pár kradmých polibků na jejím krku.

Alfa toužil ochutnat její rty, zmapovat jazykem její tělo, dovolit svým rukám prozkoumat její limity a zjistit, jak daleko ho nechá zajít. Kdyby záleželo jen na něm – žena by teď ležela v jeho posteli, záda by měla vtisknutá do matrace, zatímco on by do ní bušil a ukazoval jí, čeho všeho je zvíře schopné.

Myslí mu probíhaly ty nejšpinavější scénáře – jak leží naprosto nahá na kancelářském stole, zatímco on má prsty pohřbené hluboko v jejím centru a ona ho prosí, aby ji opíchal.

Její růžové, plné rty obtočené kolem jeho ptáka, občasné sténání, které z ní unikal, když klesala hlavou dolů a s každým pohybem ho brala hlouběji.

Nebo by ji přinutil opřít se o tu zatracenou kuchyňskou linku, s nohama široce roztaženýma, s lůnem vlhkým touhou, zatímco by stál za ní. Nedal by jí tak snadno to, co chtěla – musela by ho prosit.

Pokud by chtěla, aby jí to potěšení dopřál, musela by padnout na kolena a prosit.

Jen poslušné ženy si zasloužily být vojeté jako opravdové děvky; to, že se chovaly jako oprsklé potvory, jim nepřineslo nic víc než trest. Tahle představa ho však vzrušovala ještě víc. Alfa si ji dokázal představit, jak ji přehne přes koleno a plácá ji po pevném zadku.

Z nějakého důvodu v něm ta žena probouzela až příliš mnoho opravdu hodně zvrácených fantazií. Možná byla jednou z těch, které by ve skutečnosti dokázaly všechny jeho nápady a představy přijmout, a které by se usmívaly u toho, když by byly prcané těmi nejšpinavějšími možnými způsoby.

Usmál se proti jejímu krku a pootevřel ústa, aby dal některým ze svých nápadů hlas. Alfa by popsal několik jemnějších scénářů a zjistil by, jestli ženu některý z nich osloví natolik, aby ho dobrovolně následovala.

Jak to tak ale bývá, v tu nejméně vhodnou chvíli se někdo rozhodl narušit jejich blaho. Muž držící dva drinky si konečně probojoval cestu davem kožoměnců.

Reid na Valesku zabodl pohled – kdokoliv, kdo by je neznal, by snadno předpokládal, že ti dva tvoří pár a že přítele ten výhled před ním pěkně vytočil.

„Tohle děláš, zatímco já nasazuju krk, abych ti sehnal to zatracený pití?“ Zasténal Reid a jako obvykle u každé příležitosti, kterou dostal, přeháněl. Jeho slova ale přesto nesla značnou dávku pravdy – prodrat se tím davem nebyl ani zdaleka snadný úkol.

Valeska slíbila, že nebude dělat žádné blbosti a své sliby většinou držela. Avšak tou nejdivnější částí na celé situaci byla její blízkost s Alfou – tím statutem, kterým tak opovrhovala.

Reid okamžitě usoudil, že v tom musí být háček; musel existovat nějaký pádný důvod pro její tak náhlou změnu názoru.

„Och, miláčku, promiň. Tady ten gentleman mi nabídl tanec, když jsem na tebe čekala. Byla mi bez tebe docela opuštěno, ale teď, když jsi tady,“ pronesla Valeska neobvykle vysokým hláskem.

Ten zoufalý výraz ve tváři a způsob, jakým až příliš zběsile mrkala, byl důkazem toho, že Reidova teorie byla správná.

Prohlédl si toho masivního muže, který kvůli jeho objevení nevypadal ani trochu šťastně, a pak Reidovy oči opět dopadly na jeho zoufale vypadající nejlepší kamarádku.

„No tak díky, žes mi pohlídal holku, kámo. Cením si toho. Pokud ti to nebude vadit, rádi bychom strávili nějaký čas spolu, rande a tak; jsem si jistej, že to chápeš.“ Reid přistoupil blíž, vzal Valesku za ruku a rychle ji vymanil ze sevření toho cizince.

Muž se ani nenamáhal pokusit se ji udržet.

Lišácký úsměv na jeho rtech ale nenasvědčoval tomu, že by měl ten chlap za lubem něco dobrého. „Ještě jednou díky, chlape. Nikdy nevíš, jací úchyláci se můžou k tvojí holce přiblížit.“ S těmito slovy jí Reid podal sklenici. Ovinul jí paži kolem pasu a odváděl ji z tanečního parketu.

Valeska se neodvážila vzhlédnout; stěží snesla už jen tu fyzickou blízkost Alfy – pohlédnout jednomu přímo do očí by na ni bylo až moc. Skutečně na zádech cítila jeho pronikavý pohled, a kdyby to bylo možné, propálil by jí do kůže díry.

Rychle do sebe obrátila pití, jako by snad měsíce neměla co do úst. Její tělo se třáslo strachem a vzrušením; žilami se jí rozlila dávka adrenalinu. „Oukej,“ vydechla a snažila se v sobě alkohol udržet. „Pojďme ven; potřebuju si zapálit. Tohle je na mě prostě moc.“

Valeska poháněla svého kamaráda; Reid beze slova přikývl. Rozuměl tomu, proč se tak rychle změnila – ani on si nebyl jistý tím, že by ji ten samec jen tak nechal jít.

Reid pocítil nesmírnou úlevu, ale nemohl se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Alfové většinou svou kořist tak rychle nepouštěli z rukou a to, že je jeho oči nepřestávaly sledovat, byl další důvod k obavám.

Samozřejmě pro toho zatraceného muže bylo nadmíru snadné vidět cokoliv, co udělají – byl vysoký jako nějaký zatracený strom a tyčil se nad každým druhým kožoměncem v klubu.

Ale... Opravdu je nechal jen tak jít?