„A já si doteď myslel, že prý netančí,“ upoutal ho na chvíli hlas, takže Alfovy oči opustily ženu a jejího ‚přítele‘.

Byla k němu postrčena sklenička s whiskey a Alfa ji s radostí přijal. Když tak učinil, nemohl ignorovat ten úšklebek na rtech jeho nejlepšího přítele. Ten záludnej hajzl si musel všimnout něčeho, co Alfa nikdy nechtěl, aby jeho přítel spatřil. Jenže, jak už to tak bývá, tou nejlepší volbou bylo vždycky ignorovat jeho výstřelky, aby mu neposkytoval další povzbuzení k vyptávání na všechno, co Alfa udělá.

„Netančím,“ zněla Alfova odpověď úsečně, ale ten úšklebek, který mu pohrával na rtech, nevybledl a jeho oči znovu vyhledaly tu záhadnou ženu.

Nepohnul se z místa a sledoval, jak odchází z klubu v náručí svého přítele. Samotná myšlenka, natož pak ten pohled na ni, jak ji svírá jiný muž, ho naprosto vytáčel. Nebyla to jen jeho pýcha; byla to jeho dominantní stránka, která nesnášela pohled na to, jak bylo něco, co už považoval za své, tak snadno vyrváno z jeho rukou.

Kdyby neměl pocit, že se musí stáhnout – vyzval by jejího přítele na souboj, zabil by toho zmetka a vzal by si to, co chtěl mít. Možná by z té ženy v tom případě udělal svou osobní hračku, ale nezdálo se to jako tak velká zábava, jako neustále ji nutit k poslušnosti.

Alfa by zažil mnohem větší zábavu, kdyby si hrál s její drzou povahou, než jen tak sprostě souložit.

„Kdo je to? Vypadala docela dost žhavě, akorát jsem jí neviděl do tváře,“ zasmál se Alfův přítel, neschopen ignorovat přítelův zkoumavý pohled. Říct, že byl překvapený, by bylo mírné vyjádření, jelikož nikdy předtím neviděl, že by jeho přítel někoho nechal jít takhle snadno.

Naposledy, když stál poblíž a Alfovi padl na někoho zrak – skončila celá scéna krvavou lázní. Jenže tehdy byla ta vyvolená žena více než šťastná, že může odejít po jeho boku, zatímco tahle žádné nadšení nejevila.

„Nemám ponětí, kdo to je,“ prohrábl si Alfa vlasy frustrací a zavrčel.

„A to je ten problém – musím zjistit, kdo to je a odkud přišla. Vidím ji tu poprvé a chlape, jsem si jistej, že sis všiml, kolik očí na ní spočinulo hned, jak vstoupila do týhle díry. Okamžitě si mě získala. A pak, do prdele, musela začít tancovat.“ Uchechtl se Alfa.

Jeho přítel mlčel a on pokračoval: „Neměl jsem v plánu k ní přistupovat; byla by to jen další pastva pro oči – užít si ten pohled zdálky. Ale do prdele, to, jak se houpala v bocích, mě vzrušilo tak moc, že bych ji vošukal hezky naostro přímo na tom zpropadeným baru. Netuším, kdy se toho pošahanýho ptáka zbavím, přesně tak strašně moc ji toužím poznat.“

Zábava z jeho rysů vymizela mrknutím oka. „Pak mě odmítla, a přísahám, to byla ta nejvíc sexy věc, jakou kdy ženská udělala. Už jsem ji začínal zpracovávat, ale ten její kreténskej přítel se prostě musel zjevit odnikud.“ Alfa chrlil dál a dál, absolutně ignorujíce pohledy, kterých se mu dostávalo.

Některé ženy stojící poblíž mužů ho poslouchaly se slzami v očích. Jejich pokusy o svádění Alfy vzaly za své hned, jak ta záhadná žena vstoupila na taneční parket.

„Tak proto jsi to vzdal, co? Když je tvou konkurencí nějakej člověk,“ poškádlil ho přítel sarkasticky. „Jéé. Podívej se na sebe. Máš všechno – vzhled, mozek, schopnosti – však víš, co tím myslím, a stejně jsi to zabalil. Smutný.“

„Zabalil? Zažil jsi snad někdy den, kdy bych to vzdal s něčím, co chci?“ Zasmál se Alfa, zvedl ruku a pokynul barmanovi, ať jemu i příteli přinese další panáky.

Když si ji nemohl odvést domů, vrátil se k původnímu plánu – pořádně se zrušit se svým nejlepším přítelem. Snad alkohol dokáže utopit ty myšlenky na upnuté šaty a její široké boky. A všechny ty hříšné, neřestné nápady, které se mu vypálily do paměti.

„Ne, na takovej den si nevzpomínám, ale nepamatuju si ani na chvíli, kdy by někdo tvoje rozmary odmítl. Kámo, nikdy jsi nemusel čelit problému, že bys nedostal to, co chceš. Myslím, že ten člověk byla první ženská, co ti řekla ne a ještě tě takhle urazila. Je dobrá!“ Smál se přítel a neskrýval své pobavení.

K oběma mužům přistoupila vysoká, blonďatá barmanka. Na rtech jí pohrával široký úsměv a dekolt měla až nebezpečně hluboký, jenže oba muži věděli, že takhle oblečená nechodila proto, aby sbalila chlapa.

Byla členkou smečky, zadaná vlčice, a byla donucena předvádět mužům v baru svou ženskou figuru. Samozřejmě, nikdo neměl dovoleno se jí dotknout, pokud si vážil svých končetin, ale to nic neměnilo na faktu, že vystavování poprsí jí přinášelo víc spropitného.

„Dobrý večer, chlapci, tady je to, co obvykle. Bavíte se dobře, nebo mám něco zařídit?“ Nabídla se žena vlídně a podala oběma sklenice naplněné whiskey.

Kdykoli promluvila, používala velmi zdvořilé mravy, nicméně ta opatření, která zmínila, nebyla nic jiného než ženy. Čas od času si Alfa a jeho přátelé nechávali do barů či klubů, kde trávili noci, posílat konkrétní typ žen.

„Myslím, že ne, Becco. Vidíš, náš drahý přítel Gare zrovna poprvé v životě zažil své první skutečné, dospělácké ne,“ uchechtl se nejlepší přítel a zkoumavě se na Alfu zahleděl.

Rozhodl se ignorovat ten nenávistný pohled, který mu přítel poslal, protože se ta situace zdála být zkrátka příliš komická na to, aby se o ní mlčelo. Žena ztuhla a spadla jí čelist. Spousta mužů v klubu dostávala odmítnutí, ale nikdo by si nepomyslel, že v úplně stejné situaci by se mohl ocitnout i samotný Alfa. Zdálo se to nereálné, jako nějaká nevyřčená pohádka.

„Vlastně,“ vydechl Alfa a obrátil pití do sebe na ex. „Jednu laskavost od tebe potřebuju, Becco. Jsem si jistej, že sis všimla tý úžasný ohnivý krásky v těsných šatech, se kterou jsem před pár minutama tančil. Chci vědět, kdo to je, jak se jmenuje, proč jsem ji tu dřív nepotkal a jak dlouho chodí s tím kreténem, kterýmu říká přítel. Řekni mi o tom člověku všechno, co víš.“ S každým slovem, které vypustil, působil čím dál víc podrážděněji.

Každý věděl, že zahrávat si s Alfou je blbý nápad, zvlášť pokud šlo o nápadně dominantního jedince. A jejich Alfa patřil mezi ty nejvíc panovačné, majetnické a teritoriální muže, co svět znal.

Navrch k těmhle vlastnostem – ten chlap dokázal působit jako ten nejignorantskější zmrd pod sluncem, jenže to většinu lidí nezajímalo a jeho zrovna tak.

„Jo, tahle holka? Tu jsem tu už viděla. Je tu docela populární; věř mi, když ti to říkám, nejsi první, kdo se kvůli ní chová jako pitomec. Myslím, že ještě nikdo nezmínil její jméno, ale už je tu nějakou dobu. Dva týdny nebo tak nějak. Většinou se potlouká sama, ale občas vyráží ven se svým nejlepším kamarádem. Neslyšela jsem ale nic o příteli. Možná se budu muset poptat. Město není zas tak velký, zprávy se šíří rychle,“ usmála se Becca.

„To je vážně zajímavý. Nemáš tušení, kdo to je a jak ten kamarád vypadá?“ Naléhal Alfa dál a tlačil ji k dalším odpovědím. Oči měl zapíchnuté do ženiny tváře a čekal na okamžik, kdy znejistí nebo začne působit podezřele.

„Jo, byl tu před pár minutama – přišla sem s ním, ty sis dřív nevšiml? Přišli dovnitř, ona někam zmizela, předpokládám na parket, a ten její nejlepší kamarád přišel na bar pro pití. Vážně si dal načas, když tu flirtoval se Sorenem. Bože, kdybys viděl výraz toho kluka – k popukání.“ Becca si od něj vzala prázdnou sklenici, otočila se a znovu se prodírala zpátky za bar.

Ještě naposledy se přes rameno ohlédla a mrkla na oba muže: „Hodně štěstí při lovu; tahle vypadá jako dobrá volba. Drž si ji blízko těla, tentokrát to neposer, Gare.“

„Počkat, ten přítel je gay? Takže lhala?“ Alfův přítel zíral s vykulenýma očima na dveře. Nemohl uvěřit, že by měl někdo dostatek odvahy na to lhát Alfovi, natož tomu, který o něj projevil zájem a dával to tak jasně najevo.

Alfa se ušklíbl, hledě na hlavní vchod. Chápal sice, že ta žena se sem dneska v noci už nevrátí, ale měl tušení, že jejich cesty se dost brzo zkříží. Přece jen teď bydleli ve stejném městě – nebyl tu pro ni únik ani výmluva.

„Vypadá to, že jo. Tolik asi k naivitě.“ Uchechtl se, zhluboka si povzdechl a v duchu se snažil přijít s plánem.

„My o vlku,“ zasmál se Alfův přítel povědomému výrazu. Ať už plánoval cokoliv – bude to něco velkolepýho v tom nejlepším nebo nejhorším slova smyslu. Když šlo o chování jeho přítele, neexistovala žádná zlatá střední cesta. „Není divu, že ti někteří lidé říkají zasranej Hádés; chystáš se provést nějaký pořádný svinstvo, co?“

„Vlastně ne. Jak se říká – ráno moudřejší večera, takže teď tě tu nechám se všemi těmi ženami. Vyber si kteroukoliv se ti zlíbí, příteli. Já si musím dát sprchu a na chvíli vyrazit na silnici. Někdo na dálnici směrem k hlavnímu městu nahlásil kradené auto. Měl bych to zkontrolovat a pak si dopřát zasloužený odpočinek,“ usmál se Alfa, položil ruku příteli na rameno a lehce ho stiskl.

Bez čekání na odpověď odešel a zamířil rovnou domů, zatímco se jeho mysl neustále soustředila na tu ženu.

*„Jen počkej a uvidíš, malá myško, brzy zjistíš, proč mi říkají Hádés. Jen počkej a uvidíš.“*