Přerušení pouta druhů je pro každého měniče nesmírně bolestivá zkušenost; někdo na to může i zemřít.

Vaxen však Lyře nedal jinou možnost. Stejně se ji chystal zničit za zločin, který nespáchala. Za to kruté obvinění, které na ni tak nesmyslně padlo.

Lyra už měla dost. Raději by cítila bolest z odmítnutí, než aby byla takto mučena po zbytek života.

„Já, Lyra Evadne Thorne, tě odmítám…“

Než však stihla větu dokončit, Vaxen ji hrubě políbil. Silně se jí zakousl do rtu, protože se ho snažila odtlačit, ale on se ani nepohnul.

Znovu ji využil a nespokojil se, dokud nebylo po jeho.

„Pokud tu někdo někoho odmítne, budu to já, ne ty. Rozumíš?“ Vaxen nezvýšil hlas, ale stačilo to k tomu, aby se Lyra schoulila strachy a přikývla.

Odvaha, kterou měla před pár hodinami k jeho odmítnutí, byla dávno pryč. Vaxen zničil její tělo i mysl. Nenechal jí nic než bídu – pocit, který podle něj k vrahyni jako ona nejlépe pasoval.

Poté Vaxen opustil pokoj. Nevrátil se celý měsíc, což Lyře umožnilo trochu volněji dýchat.

Od chvíle, kdy se smečka dozvěděla, že je družkou alfy Vaxena a on ji odvlekl do svého domu, ji nikdo nepřišel zkontrolovat, dokonce ani její rodiče, přičemž ona nesměla z domu vykročit. Byla tu izolovaná už více než šest měsíců od té osudné noci, kdy si oba uvědomili, že jsou druzi.

Lyřina vlčice byla dnes neklidná, což jí zhoršovalo náladu.

„Vypadáš tak bledě,“ řekla Elspeth a sáhla jí na čelo. „Máš horečku. Přinesu ti nějaké léky, ano?“

„Děkuji ti, Elspeth.“

Byla jedinou osobou, které na ní upřímně záleželo, a Lyra jí za to byla nesmírně vděčná. Mírně se jí točila hlava a cítila se pod psa. Nechápala, proč se tak cítí, protože pro měniče nebylo běžné, aby onemocněli.

Pak ji ale něco napadlo a okamžitě běžela do koupelny. Zkontrolovala své hygienické potřeby a tvář jí strnula.

Věděla, že se něco takového může stát, ale přesto nevěděla, co dělat nebo jak čelit své situaci. O půl hodiny později, když se Elspeth vrátila s léky, našla Lyru plakat na podlaze v koupelně.

„Co se stalo, drahoušku?“ Elspeth měla starost, když viděla Lyru se třást. Byla úplně zhroucená.

„Elspeth… vynechala mi menstruace.“ Lyra se na starou ženu zděšeně podívala. „Co mám dělat? Co mám teď dělat?“

Lyra byla z té možnosti k smrti vyděšená, zatímco Elspeth zalapala po dechu, ale nevypadala příliš překvapeně – očekávala to.

„Neboj se. Uklidni se, ano. Koupím test, abychom viděly, jestli je to to, co si myslíme.“ Elspeth se pak zvedla. „Pojď, nejdřív tě odvedu do ložnice.“

I Lyra slyšela v hlase Elspeth nejistotu, protože obě věděly, jaký bude výsledek, přesto Lyra přikývla. Nevěděla, co si má myslet, a vlastně nechtěla myslet vůbec.

Elspeth se vrátila o půl hodiny později s malým balíčkem v ruce a podala ho Lyře.

„Já nevím, jak se to používá…“ Lyra byla v troskách, pořád dokola četla návod, ale stále nemohla pochopit smysl vysvětlení.

Elspeth jí s tím trpělivě pomohla, a když se objevil výsledek, nebyl to pro ani jednu z nich šok – uviděly na něm dvě červené čárky. Pozitivní. Lyra byla těhotná. Čekala dítě s Vaxenem.

Lyra nasucho polkla, zvedla hlavu a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Dívka, která se na ni dívala zpět, byla někdo, koho nepoznávala. Ta žena vypadala úplně prázdná a její dříve dlouhé, lesklé vlasy byly matné a rozcuchané.

Vypadala naprosto zuboženě, a teď k tomu byla těhotná.

„Elspeth, on to dítě zabije. Donutí mě jít na potrat.“ Lyra zavrtěla hlavou. „To nechci.“

Dokázala si představit, jak zuřivý Vaxen bude, až se dozví, že žena, kterou nejvíc nenávidí, čeká jeho krev a maso. Skoncuje s jejím dítětem bez sebemenšího soucitu, přesně tak, jak zacházel s ní.

„Ne, Alfa by to neudělal…“ Elspeth také plakala. Byla u toho, když byl Vaxen malý, ale přesto nikdy neviděla tuhle jeho stránku. Byla v popření.

„Ty to nechápeš, on to dítě zabije!“ Lyra začala hyperventilovat. Dostala panický záchvat a Elspeth jí pomohla si lehnout na postel.

„O téhle věci popřemýšlíme později, ano? Teď si odpočiň.“ Elspeth tam zůstala, dokud Lyra neusnula, a teprve pak opustila pokoj, aby jí dopřála potřebný klid.

Později o půlnoci však Lyru probudil rozruch v obývacím pokoji. Nemusela hádat, o koho jde, protože jeho hlas se rozléhal celým domem. Opakovaně vyvolával její jméno.

Lyra nechtěla jít, ale následky by byly mnohem horší, kdyby k němu okamžitě neběžela.

Než opustila pokoj, Lyra se zkontrolovala v zrcadle a pohlédla na své břicho. Ve tváři měla směsici rozporuplných emocí.

„Lyro!“

„Lyro!“

„Lyro!“

Lyra k němu okamžitě přistoupila, ale Elspeth už tam byla a snažila se Vaxena přimět, aby přestal křičet a volat Lyru.

„Potřebuje odpočívat, Alfo. Je nemocná,“ řekla Elspeth prosebným tónem.

Vedle Vaxena však byla jiná postava, která upoutala Lyřinu pozornost. Byla to krásná žena s hnědými vlasy a hnědýma očima, která se k alfovi důvěrně vinula.

„Poslouchej mě pozorně, Lyro…“ řekl Vaxen přísně.