„Podej mi tu zeleninu,“ poručila Agata a ukázala na nakrájenou zeleninu na druhém konci kuchyňské linky.

Byly v kuchyni a připravovaly večeři pro Lorenza, až se vrátí.

Gemma právě dodělala brambory a kuřecí omáčku. Agata byla překvapená, jak dobře vaří, ale Gemma se jí svěřila, že se vařit naučila v klášteře.

Každou sobotu po ranní mši jim sestry dávaly lekce vaření, takže pro ni bylo snadné hrát si s množstvím ingrediencí.

Postupem času se v tom opravdu zdokonalila a začala připravovat jídlo i pro děti.

„S bramborovou kaší mívám problém, ale když jsi tady, mám pocit, že v ní budu velmi brzy docela dobrá,“ žertovala Agata a oči jí zářily fascinací.

„Samozřejmě, paní. Naučím vás všechno, co potřebujete vědět,“ ujistila ji s úsměvem.

O chvíli později měly s večeří hotovo.

Gemma se podívala na hodiny v kuchyni. Bylo už po osmé hodině večer. Vrací se jejich šéf domů obvykle tak pozdě? Možná to byl velmi zaměstnaný člověk, který bral svou práci vážně.

Žije ve velkém domě, takže je jen spravedlivé, že tvrdě pracuje, aby ho udržel.

„Půjdu se nejdřív umýt,“ upozornila ji Agata. „Kdyby se Lorenzo objevil, naservíruj mu večeři, ale jestli se vrátím dřív, obsloužím ho sama, abys se mohla jít umýt i ty.“

„Dobře,“ potvrdila Gemma tichým hlasem a vysloužila si od Agaty úsměv.

Agata spěšně opustila kuchyni a šla rovnou do svého pokoje v křídle pro služebnictvo.

Gemma se rozhodla, že zatímco bude čekat, uklidí kuchyni.

Nechtěla by Agatu rozzlobit.

V polovině mytí nádobí pocítila někoho za sebou a pohnula se, ale pak se uvolnila v domnění, že je to Agata, která se vrátila po sprše.

„Už s tím skoro budu, paní,“ oznámila. „Půjdu se teď umýt.“

Když se otočila, střetla se očima s obrovským mužem s vlnícími se svaly, které mu málem roztrhly oblečení.

Byl tak vysoký, že se vedle něj cítila maličká.

Jejím prvním impulsem bylo křičet, ale co když je to majitel domu? Ostraha by přece nikdy nepustila cizího člověka do domu, že?

„Kdo jsi a co tu děláš?“ zeptal se a Gemma okamžitě ztuhla. Nikdy předtím nebyla v místnosti sama s mužem. V klášteře to byly vždycky sestry a občas kněz, kterého vídala a uznávala jako muže.

Co má teď říct nebo udělat?

*.*.*

Lorenzo dorazil domů se Silvií Valli po dlouhém dni v práci.

Silvia byla jeho kamarádka z dětství. Byli si tak blízcí, že si většina lidí myslela, že skončí spolu. I když k ní Lorenzo takové city nechoval, Silvia do něj byla bláznivě zamilovaná, a tak mu navrhla vztah s výhodami.

Měl dovoleno s ní dělat všechny ty hříšné věci, které chtěl, tak dlouho, jak jen ona chtěla.

Zpočátku na to nepřistoupil, ale po jedné noci plné svádění usoudil, že to není tak špatný nápad. Tak začal jejich sexuální vztah.

„Je někdo doma?“ zeptala se Silvia ve chvíli, kdy vešli do obývacího pokoje. Slyšeli řinčení talířů a lžic, což naznačovalo, že hluk vychází z kuchyně.

„Možná je to Agata,“ odpověděl ležérně. „Jdi nahoru, já se tam podívám a přidám se k tobě později,“ řekl jí, než zamířil ke kuchyni.

Čím blíž byl ke kuchyni, tím byl ten zvuk hlasitější.

Ve chvíli, kdy vstoupil, ho přivítal pohled na kulatý, pevný a tvarovaný zadek otočený jeho směrem.

Kdy Agatě tak narostl zadek, nebo se mu to jen zdá?

Nejdřív tam jen tak stál a obdivoval to dílo před sebou. Bylo příliš krásné na to, aby ho ignoroval. Pozadí té dámy byl mistrovský kousek. Lákavý kousek.

„Už s tím skoro budu, paní, půjdu se teď umýt,“ oznámila, ale on nic neřekl, dokud se k němu neotočila čelem.

Nebesa!

Spadl snad z nebe anděl?

Lorenzo si ji pozorně prohlížel. Měla na sobě šaty ke kolenům, které vůbec nedávaly vyniknout křivkám skrytým pod nimi. Její světlá pleť zářila jako ranní slunce třpytící se na hladině jezera. Její špulící se rty byly mírně pootevřené a oříškové oči doplňovaly dlouhé řasy. Blonďaté vlasy měla sepnuté v úhledném drdolu a on si všiml, jak šokovaně na něj zírá.

Dokonce v rukou pevně sevřela houbičku na nádobí. Lorenzo si představil ty ruce, jak pevně svírají jeho péro. Z nějakého zvláštního důvodu té ubohé houbičce záviděl.

Lorenzovi se v tu chvíli honilo hlavou příliš mnoho myšlenek, ale soustředil se na tu nejdůležitější. Na dámu před sebou.

„Kdo jsi a co tu děláš?“

Gemma stydlivě sklonila hlavu.

„Dobrý večer, pane. Jmenuji se Gemma a jsem nová služebná,“ představila se.

„Ty jsi ta, co nahrazuje Ilarii?“ chtěl se zeptat, ale jen si promnul hlavu s vědomím, že ona nebude vědět, o čem mluví, ani kdo to Ilaria vůbec byla.

„Kde je Agata?“ zeptal se místo toho.

„Ve svém pokoji. Mám naservírovat večeři?“ zeptala se ho tichým hlasem, který v něm něco probudil. Nikdy předtím neslyšel tak uklidňující hlas.

„Nestrkej si s tím hlavu. Nemám hlad,“ odpověděl klidně – a sám sebe tím šokoval. Odkdy mluví s ženou slušně?

„Dobře, pane. Jen to tu uklidím a půjdu,“ prohlásila a znovu se k němu otočila zády.

Zatraceně, ten zadek.

Stálo ho to veškerou sílu vůle a moc, aby se skutečně podíval jinam.

Proč ho to tak bere? Viděl jich už spoustu, tak proč je tenhle něčím výjimečný?

Otočil se a zamířil do své ložnice. Už tak byl vyvedený z míry a potřeboval se zbavit stresu. Hospodyně může počkat do zítřka, až bude dostatečně příčetný, aby si s ní promluvil.

Právě teď nechtěl nic jiného než se pohřbít v těsném nitru Silviiny kundy.