Lorenzo vešel do své ložnice a překvapilo ho, když na své posteli uviděl Silvii úplně nahou.

Jediné, co zakrývalo její nahé tělo, byla fleecová deka, kterou tam ráno nechal pohozenou, než odešel do práce.

Lorenzo se zamračil. Ve své posteli ženy nešuká. Jeho postel je pro všechny jeho děvky tabu, a to z dobrého důvodu, ale teď už s tím nemohl nic dělat.

Už tam ležela a on jí nechtěl kazit zábavu tím, že by ji vyháněl.

Byla to jeho chyba. Poslal ji nahoru samotnou. Kdyby šel s ní, našel by si záminku, aby jí v tom zabránil, ale teď už se stalo.

Silvia chápala jeho dilema, ale také věděla, že ji Lorenzo nikdy nevyhodí. Byla pro něj víc než jen jedna z jeho děvek. Byla jeho nejlepší přítelkyní.

Za tu dobu už slyšela historky o tom, že si do postele nikdy žádnou ženu nebere. Neznala důvod, ale hluboko uvnitř byla šťastná, že ji nevyhnal.

Už ji nebavilo nechat si plácat na zadnici u stolu. Už ji nebavilo být šukána jako jedna z jeho kurev. Ona byla jiná.

I když si tohle pravidlo během dospívání držel, ona byla jediná, kdo ho dokázal porušit.

A navíc, tahle noc měla být nezapomenutelná. Těšila se na ni celý den, takže nepřipadalo v úvahu, aby jí to zkazil.

"Už jsi tady," vydechla jemným, překvapeným hlasem. Lorenzo si ji zvědavě měřil a čekal na její další krok.

Jako na povel se pomalu posadila a schválně ze sebe deku shodila tak, aby viděl každý kousek její odhalené kůže.

Vždycky ho dokázala vyvést z míry a vědomí, že to tak je, jí přinášelo určité uspokojení.

Vědomí, že je jediná, kdo ho dokáže ohnout podle své vůle.

Lorenzo nemá srdce, ale má mysl, kterou ovládá jen ona.

Pomalým, dravým krokem se k němu přibližovala a přitom s ním neustále udržovala oční kontakt.

"Jsem ráda, že jsi teď se mnou, Lorenzo," zašeptala smyslným hlasem, sklonila se a začala ho jemně okusovat na kůži těsně pod čelistí. Jazykem mu pak přejížděla až k uchu.

Lorenzo se zachvěl.

Silvia vždycky věděla, jak v něm rozdmýchat emoce. Dělala to naprosto přirozeně.

Poté, co mu rozepnula knoflíky, se jí podařilo z něj stáhnout košili a pokračovala stejným způsobem i u kalhot.

"Víš..." začala, zatímco se ho stále dotýkala, "když jsem byla pryč na té pracovní cestě, nemyslela jsem na nic jiného než na tebe." Prsty mu přejížděla po břišních svalech dolů k pasu.

"A na co přesně jsi myslela?"

Usmála se. "Myslela jsem na to, jak chutnáš. Myslela jsem na to, jaké to bude, až tě v sobě zase ucítím."

Jedním prudkým pohybem Lorenzo položil ruce na její krk, otočil ji k sobě zády a pevně ji držel na místě.

Jeho sevření nebylo tak silné, aby jí ublížil, ale dost pevné na to, aby mu neunikla. V tu chvíli byla jeho vězněm. Jeho sexuálním vězněm.

"Víš co, Silvio?" vydechl jí do ucha, než zvedl druhou ruku a prsty obemkl zduřelý hrot jejího pevného prsu.

Hnětl její ňadra a masíroval je. Přecházel z jednoho na druhé.

"Dnes v noci jsem tvůj džin, ale naneštěstí máš jen jedno přání," jeho chraplavý hlas pronikl do jejího světa prosyceného touhou. "Tak ho využij moudře," poradil jí a kousl ji do ucha, až se otřásla.

"Lorenzo!" zachvěla se pod jeho dotekem.

"Tak co to bude, Silvio?" zeptal se a pak prsty sjel k jejímu rozkroku, který už byl mokrý a vlhký.

Zvedl prsty k nosu a přičichl si. "Sakra, Silvio, ty jsi úplně mokrá a to jsem se tě tam ještě ani nedotkl."

"Přeju si..." začala, uchopila jeho ruku a přitiskla ji k vchodu do svého horkého, toužícího klína.

"Pokračuj," pobídl ji a vsunul jeden prst do její těsné pochvy.

"Sakra!" vydechla a zaklonila hlavu. Mučil ji a úplně jí tím pletl smysly. V tu chvíli nedokázala ani pořádně uvažovat.

"Ty si přeješ 'šukat'?" napodobil ji s neúplným úsměvem a přidal dovnitř druhý prst.

"Panebože, Lorenzo!" vykvikla.

Chtěla to všechno. Bylo to na ni skoro až moc.

"Jen mi řekni, co chci slyšet, Silvio," naléhal Lorenzo. Silvia nemohla zastavit prudké zvedání a klesání svého hrudníku. Chtěla to. Chtěla jeho.

"Přeju si, abys mě šukal, dokud nebudu moct chodit," vyhrkla dřív, než stačila ta slova zastavit.

Jeho rty se roztáhly do úsměvu. "Přání splněno," jako by říkal ten výraz v jeho tváři.

"Dostaneš mě, ať už si to přeješ, nebo ne, Silvio. Naplním tě svým pérem, ať o to prosíš, nebo ne, a to ti slibuju." To bylo jediné varování, kterého se jí dostalo, než jí do otvoru vrazil tři prsty.

Silvia vystříkla a málem se skácela k zemi, ale Lorenzo ji zachytil.

Reagovala na něj úžasně, a to byla jedna z věcí, které na ní miloval.

Prstil ji a sledoval, jak se mu dělá na prsty.

"Prosím, Lorenzo!" žadonila, ale její prosby zůstaly nevyslyšeny.

Lorenzo ji otočil a ústy se přisál na její zduřelou růžovou bradavku.

Sál z ní jako dítě sající z matčina prsu. Silvia se ho pokusila odtlačit, ale nemohla se pohnout. Cítila se naplněná. Jako by ji trhal na kusy, ale to jeho útoky nezastavilo. Ani její protesty ho nemohly odradit od toho, co měl na dnešní noc v plánu.

Sál jí prsa silnými tahy, nasával měkkou tkáň do svých tvrdých úst, zatímco prsty neopouštěly její klitoris. Brnkal o ten drobný uzlík nervů, což v ní vyvolávalo vlny rozkoše, které jí otřásaly celým tělem.

Silvia vykřikla slastí.

Než stačila zpracovat, co se děje, jeho prsty nahradil jeho úd a jedním prudkým pohybem do ní hluboce vrazil.

"To je tak dobrý!" zaúpěla. "Sakra!" křičela nahlas.

Z hloubi jeho hrdla se ozvalo zavrčení, jak do ní narážel čím dál hlouběji.

Její prsa se houpala v rytmu jeho pohybů.

Lorenzo se náhle vytáhl z jejího klína a přitlačil ji ke stolu v rohu ložnice.

Než stačila cokoli namítnout, sklonil se a zvedl jí nohy. Položil si je na ramena, jeho hlava se ponořila mezi její stehna a jeho jazyk zaujal místo jeho penisu.

Silvia se zmítala a prohýbala se k němu.

"Ach můj Bože," vydechla. Její hlas byl slabý touhou a čistým vzrušením.

Lorenzo ji zvedl, jako by nic nevážila, a znovu nahradil svůj jazyk penisem. Dával si záležet, aby zasáhl každý kout jejích stěn, dokud neprosila o víc.

Noc zdaleka nekončila a její přání ještě nebylo zcela splněno.