„Děkuji, dědečku.“ Kaelie pocítila u srdce vzácné teplo.

Dědeček byl jediný z rodiny, kdo v ni bezpodmínečně věřil, bez jakýchkoli postranních úmyslů.

„Dítě, je mezi námi potřeba nějakých díků?“ řekl Arthur Ashcroft s jemným úsměvem. „Edmunde, připrav pro Kae pokoj.“ Viditelně se mu zlepšila nálada jen tím, že ji viděl. „Eleanor Ashcroftová, zítra vyřiď Kaeliein přestup do školy.“

„Tati, Kaelie byla před pěti lety vyloučena. Pochybuji, že ji teď nějaká škola přijme,“ odpověděla Eleanor Ashcroftová váhavě.

Tohle nebyl Ferndale, kde by Kaelie k zajištění místa ve škole stačily jen peníze.

„Přestoupí na Noveria Prep,“ řekl Arthur a ignoroval protesty Eleanor Ashcroftové.

„Tati, myslíš si, že Noveria Prep je supermarket, do kterého může vejít kdokoli? Je to nejprestižnější střední škola v Noverii! I Sloanie se tam musela dostat díky vlastní tvrdé práci.“

„Dědečku, nemusíš si dělat starosti s mými záležitostmi,“ řekla Kaelie klidně. Vrátila se do Noverie a do sídla Ashcroftových jen proto, aby ho viděla. „Kromě toho mám své vlastní místo, kde můžu bydlet. Nebudu tu žít.“

Arthurův výraz při jejích slovech potemněl.

„Kaelie, jak jsem řekl, dokud jsem tady, nikdo tě nebude šikanovat. Všechno v rodině Ashcroftových bude jednou záviset na tobě.“

„Dědečku, co ona může nabídnout?“ ušklíbla se Sloane. „Všechno, co umí, je prát se a potloukat se s podřadnými psanci.“

„Ty drzé dítě!“ Arthurův hlas zahřměl a místnost se naplnila tíhou jeho přítomnosti Alfy. Všichni ztuhli a zatajili dech, příliš vyděšení na to, aby řekli další slovo.

„Sloane, jestli řekneš ještě jediné slovo, vyhodím tě z rodiny Ashcroftových i ze smečky Winter-lune!“ zařval Arthur. „Cožpak mé slovo ztratilo autoritu po pouhých pěti letech nepřítomnosti?“

Arthur Ashcroft byl alfou smečky Winter-lune až do doby před pěti lety. Před svým odchodem k elitním jednotkám Lykanské unie do boje proti upíří doméně na hranicích předal titul svému vnukovi Tristanovi.

Nyní, po vítězství Lykanské unie, se Arthur vrátil. Přestože již nebyl oficiální alfou, jeho síla a postavení vzbuzovaly neochvějný respekt, zejména díky jeho válečným zásluhám.

„Kaelie, ty mě také odmítáš poslouchat?“ Arthur k ní obrátil pozornost, jeho tón byl jemnější, ale neméně rozhodný.

„Dědečku, já...“ Kaelie zaváhala. Kdyby to byl kdokoli jiný, neváhala by ho přímo odmítnout.

Ale tohle byl její dědeček, jediný člověk, který při ní vždy stál.

„Dobře, půjdu na Noveria Prep,“ souhlasila nakonec. Pokud je to dědečkova poslední naděje, udělám to.

„Ale nebudu tu bydlet,“ dodala pevně. Pobyt pod jednou střechou s lidmi, kterými pohrdala, nebylo něco, co by dokázala tolerovat – mohla by je skutečně zabít.

„To je v pořádku,“ ustoupil Arthur. „Nebudu tě nutit. Ale když ses dnes večer vrátila, zůstaň tu se mnou aspoň jednu noc.“

Kaelie přikývla na souhlas.

„Je pozdě, dědečku. Měl by sis odpočinout. V příštích dnech tu zůstanu, abych ti dělala společnost,“ řekla jemně, nechtěla ho dál zklamávat.

„Dobrá. Už stárnu. Chci jen vidět svou rodinu žít v harmonii,“ řekl Arthur hlasem těžkým významem, než odešel nahoru.

Poté, co Arthur odešel, vzala Eleanor Ashcroftová Edmunda, aby připravili pokoj pro Kaelie. V obývacím pokoji zůstaly jen Kaelie a Sloane.

Sloane si Kaelie pečlivě prohlížela. Teď vypadá jinak, pomyslela si. Ale bez ohledu na to, jak moc se Kaelie změnila, byla to stále ta stejná k ničemu nehodná dívka jako před pěti lety.

Tehdy byla Kaelie nejslabším lykanem v rodině Ashcroftových – snadný cíl pro šikanu a příliš bázlivá na to, aby se bránila.

Nyní, o pět let později, byla stále mocná jen ve svém selhání, téměř dospělá, a přesto stále neschopná probudit svého vlka.

Sloane se naopak její vlk probudil už před třemi lety. Zlikvidovat někoho jako Kaelie by bylo tak snadné jako zamáčknout mravence.

„Kaelie, nemůžu uvěřit, že jsi měla tu drzost se vrátit. Chceš se nechat vyhodit znovu?“ Když už Arthur nebyl přítomen, projevila se pravá povaha Sloane, její slova odkapávala krutostí a jedem daleko přesahujícím její věk.

Kaelie klidně vytáhla z kapsy žvýkačku, rozbalila ji a strčila do úst, než promluvila.

„Sloane, stejně jako jsi mě tehdy vyhodila z rodiny Ashcroftových a ze smečky Winter-lune, udělám totéž já tobě,“ řekla Kaelie chladně.

S těmito slovy se otočila a odešla nahoru.

Sloane soptila vzteky. Jak se opovažuje tenhle bezmocný odpad se mnou takhle mluvit?

Vražedně se dívala za odcházející Kaelie. Jen počkej, Kaelie. Budeš litovat, že ses vrátila. O to se postarám.