Kace seděl v SUV a díval se z okna na město. Už po sté od přistání na letišti si povzdechl. To mu vyneslo úkosný pohled od Kaela, jeho gammy, který seděl vedle něj na zadním sedadle.

Dva z jejich válečníků byli vpředu a tři další v autě za nimi. Trasa z letiště do centrály VGE byla předem naprogramována v GPS vozidel, která na ně na letišti čekala. Aspoň se zdálo, že jsou věci dobře naplánované, pomyslel si Kace.

Nechtěl se toho účastnit. Nechtěl být pryč od své smečky spolu s některými ze svých nejdůvěryhodnějších válečníků právě teď, když hrozba toulavých vlků dosahovala maxima. Věděl však, že summit je nezbytný.

Jeho smečka trpěla útoky toulavých vlků jako většina ostatních. Měli štěstí, že dosud nikdo nepřišel o život. Kace ale věděl, že pokud budou útoky pokračovat, je jen otázkou času, kdy se jejich štěstí vyčerpá. Potřebovali spolupracovat s ostatními smečkami.

Nedělal si však žádné naděje, že toho budou skutečně schopni. Posadit všechny alfy do jedné místnosti s veškerou tou politikou a egy mohlo skončit jen chaosem. Jeho konečným cílem v tom všem bylo najít pár nových spojenců a možná pár dalších smeček, které by byly otevřené výměně informací. Kdyby s tímhle mohl odejít, byl by spokojen.

Vzhlédl k vysoké budově s logem VGE na průčelí. Byla masivní, a i když nechtěl, udělala na něj dojem. Byli nasměrováni do podzemních garáží, kde je přivítal zaměstnanec, který potvrdil jejich totožnost a to, že mají schůzku s alfou.

Poté byli uvedeni do výtahu a bylo jim řečeno, že je to expresní výtah. Budou očekáváni. Osobní asistentka páru alfy na ně prý počká.

„Mají to dobře zorganizované,“ řekl Kael, když stáli a poslouchali hudbu ve výtahu.

„Zatím,“ řekl Kace.

„Prosím tě, buď trochu pozitivnější, až se setkáme s alfou smečky Ruby Heart,“ povzdechl si Kael.

„Jasně, udělám, co bude v mých silách.“

„Dík,“ řekl Kael a ignoroval sarkasmus v přítelově hlase.

Kace jen zavrtěl hlavou a v duchu se připravoval na schůzku. Požádal o ni proto, aby si s Kaelem mohli projít bezpečnostní detaily ještě předtím, než zítra summit začne.

Dveře se otevřely, udělal krok do vkusně navržené haly a v tu ránu se mu v hlavě vymazalo. Jediné, na co dokázal myslet, byla vůně třešní a medu. Ta vůně ho obklopila a on zůstal stát jako přimrazený, snaže se ji vstřebat. Kael a válečník, který je doprovázel, se nemohli dostat z výtahu, protože jim blokoval cestu.

Kace matně registroval, že se Kael snaží upoutat jeho pozornost, ale ignoroval ho a soustředil se na nalezení zdroje té vůně. Otočil se doleva a spatřil tu nejkrásnější vlčici, jakou kdy viděl.

Měla tmavě hnědé vlasy stažené dozadu; nechal své oči sklouznout po jejím těle. Byla drobná a štíhlá, ale měla křivky na místech, ze kterých mu vyschlo v ústech a kalhoty mu začaly být těsné. Záviděl té černé úzké sukni, která obepínala její boky, a bledě tyrkysové halence, která naznačovala dekolt, aniž by byla příliš odhalující.

Když se jí podíval do tváře, jeho oči se střetly s jejíma ledově modrýma a on na okamžik přestal dýchat. Zatímco tam stál jako zkamenělý v úžasu nad tím stvořením před sebou, jeho vlk byl u vytržení a snažil se ho postrčit vpřed.

Vypadala stejně překvapeně jako on. Když mu nohy konečně začaly zase sloužit, udělal dva dlouhé kroky a skončil jen pár centimetrů od ní.

„Družka!“ zavrčel a ani na vteřinu nepřerušil oční kontakt.

„Druh,“ potvrdila a vydechla vzduch, který doposud zadržovala.

„Gratuluju, chlape,“ řekl Kael a uznale plácl Kaceho po zádech. Kace se stále soustředil na svou družku a nelíbilo se mu, že se k ní jeho přítel tak nečekaně přiblížil. Vydal ze sebe zavrčení.

„Klid, příteli,“ řekl mu Kael a pro jistotu udělal pár kroků zpět.

„Avo, kam jsi se poděla?“ zaslechl Kace ženský hlas a pak uviděl ženu, těsně následovanou mužem, jak přicházejí zpoza rohu. Ten muž byl zjevně alfa. Kacemu došlo, že tohle je jeho hostitel.

Pořád se mu nelíbilo, že se ten muž dostává k jeho družce příliš blízko, a když přistoupili k té krásné ženě před ním, vydal ze sebe druhé zavrčení, o něco hlasitější než předtím. Ti dva se zastavili a alfa Vance si přitáhl svou družku za sebe.

„Co se to tu děje?“ zeptal se alfa Vance autoritativně. Zdálo se, že to Kaceho družku vytrhlo z transu.

„Alfo, našla jsem svého druha,“ řekla jeho družka tichým hlasem. Byl to ten nejkrásnější zvuk, jaký kdy Kace slyšel. Na vteřinu uvažoval, jestli by ho nemělo znepokojovat, že v něm všechno, co tahle malá vlčice udělá, vyvolává tolik emocí. Ale rozhodl se, že mu je to jedno.

Luna radostně vypískla, vyrazila zpoza svého druha a zamířila ke Kaceho družce. Alfa se ji pokusil zastavit nataženou paží, ale ona ho snadno oběhla a utíkala svou přítelkyni obejmout. Alfa Vance sledoval Kaceho, aby zjistil, jestli s tou interakcí bude mít problém. Ale Kacemu to bylo jedno. Luna nebyla samec, jeho ochranitelské instinkty to nespustilo.

„Ach Avo, mám z tebe takovou radost,“ řekla luna Vivienne, zatímco Kaceho družku objímala. Ava? Kace potřeboval zjistit jméno své družky. Když ji luna přestala objímat, usmál se na tu malou vlčici.

„Jsem Kace Vane, alfa smečky Obsidian Moon. Smím znát tvé jméno?“ zeptal se.

„Jsem Avery Solis, alfo Kace. Těší mě,“ řekla jeho družka a usmála se na něj, což způsobilo, že se mu srdce na několik úderů zastavilo.

„Prosím, říkej mi Kace,“ řekl jí a ona přikývla, zatímco jí na tváře vstoupil lehký ruměnec. Byla rozkošná, pomyslel si Kace.

„Opravdu se omlouvám, že přerušuji. Vím, jaké to je, když potkáte svého druha. Musíme ale začít schůzi,“ připomněla všem jemně luna. Kace viděl na Avery tu změnu. Její jemný úsměv zmizel. Narovnala se a nasadila chladný, profesionální úsměv. Kacemu se to nelíbilo. Chtěl zpátky ten upřímný úsměv.

„Máte pravdu, luno Vivienne, prosím, odpusťte mi,“ řekla Avery. „Prosím, pojďte za mnou. Připravila jsem malou konferenční místnost,“ pokračovala a podívala se na Kaceho, Kaela a válečníka. Pak se otočila, aby jim ukázala cestu.

Luna Vivienne se připojila ke svému druhovy a šli napřed. Kace zrychlil krok, aby mohl jít vedle Avery. Instinktivně natáhl ruku a vzal ji za tu její. Cítil, jak po kůži v místě doteku přeběhly jiskry.

Podívala se na jejich spojené ruce a pak nahoru na něj. Na okamžik se bál, že ruku odtáhne. Ona se na něj ale jen usmála a uvedla ho do zasedací místnosti, kde stál stůl pro osm lidí.

„Avo, myslím, že bude nejlepší, když tu zůstaneš,“ řekla luna Vivienne s úsměvem. Kace byl rád, že to navrhla. Bez Avery by z té místnosti neodešel.

V místnosti už u okna na druhé straně stolu stál další vlk. Kace si ho rychle změřil. Vypadal na něco přes třicet; vypadal v kondici, očividně bojovník. Pohled na jeho krk Kacemu prozradil, že je nezadaný. Kace trochu zatáhl za Averyinu ruku, aby si stoupla blíž k němu.

„Věci začaly poněkud neobvykle. Začněme tedy od začátku,“ řekl alfa Vance s úsměvem.

„Vítejte v našem městě. Jsem alfa Vance ze smečky Ruby Heart, generální ředitel VGE a váš hostitel pro tento summit. Tohle je moje krásná družka a luna Vivienne, rovněž generální ředitelka VGE a hostitelka summitu. Naši osobní asistentku Avery jste už poznali,“ pokračoval s úšklebkem.

„Tohle je náš šéf bezpečnosti ve VGE a náš gamma, Viggo,“ představil alfa Vance muže, který se otočil a kývl jejich směrem. Kace se postaral o to, aby se postavil mezi toho vlka a Avery.

„Děkuji. Je mi potěšením tu být. Jak jsem již uvedl, jsem alfa Kace ze smečky Obsidian Moon. Tohle je můj gamma Kael a jeden z mých nejlepších válečníků Dane,“ řekl Kace a držel si Avery co nejdál od Vigga, aniž by to bylo příliš nápadné.

„Prosím, posaďte se a můžeme začít,“ řekla luna Vivienne a ukázala ke stolu.