Avery právě vyprovodila jednoho alfu a jeho doprovod. Dnes do kanceláře proudil stálý proud alf a gamm. Den před summitem spočíval v tom, že alfa a Viggo procházeli s několika alfami bezpečnostní opatření.

Avery byla ráda, že u těch schůzek nemusí sedět. Díky tomu mohla mezi vítáním a vyprovázením návštěv stihnout i svou práci. Právě si sedla k počítači a otevřela jednu z tabulek, když ji Ted informoval, že alfa z Obsidian Moon je na cestě nahoru, spolu se svým gammou a jedním z válečníků.

Povzdychla si a telepaticky se spojila se svými šéfy, zatímco na ně šla počkat k výtahu.

„Můžeš mi přinést plánek konferenčního sálu, až je zavedeš do zasedací místnosti?“ ozvala se jí v hlavě luna Vivienne. Avery odpověděla, že se do toho hned pustí, a přidala si to na svůj mentální seznam úkolů.

Když se dveře výtahu otevřely, Avery nasadila svůj pracovní úsměv, který jí ale z tváře zmizel stejně rychle, jakmile k ní dolehla ta nejbožštější vůně. Citrony a čokoláda.

Z výtahu vystoupil vysoký, svalnatý muž v obleku šitém na míru. Zdálo se, že na místě zamrzl. Ta vůně vycházela z něj, uvědomila si.

Sledovala, jak se k ní otáčí, jeho oči klouzaly po jejím těle a ona cítila jeho intenzivní pohled. Měl černé vlasy, které vypadaly nezkrotně, a úhledně upravené krátké vousy. Jeho ramena byla široká a svalnatá, celé jeho tělo bylo svalnaté a vyzařovalo mocnou auru. O tom nebylo pochyb. Tohle byl alfa.

Avery si jen stěží uvědomovala, že se z výtahu snaží vystoupit ještě někdo jiný. Uprostřed svého opojení si pomyslela, že by měla tomu muži ve výtahu pomoct.

Ta myšlenka se vypařila, jakmile se muž před ní střetl s jejíma očima. V jeho zlatavě jantarových očích se úplně utápěla. Nic jiného na světě neexistovalo, jen ty oči a radostné vytí její vlčice.

Náhle se ten muž začal hýbat. Než se nadála, stál před ní a ona musela zaklonit hlavu, aby nepřerušila oční kontakt.

„Družka!“ zavrčel a stále se jí díval do očí.

„Druh,“ potvrdila a vydechla vzduch, který, aniž by si to uvědomila, zadržovala. Blízkost k němu způsobovala, že jí v celém těle mravenčilo.

„Gratuluju, kámo,“ zaslechla Avery nějakého muže a pak uviděla, jak udeřil pěstí do zad jejího druha. Její druh zavrčel a ten muž ucouvl.

Nevnímala přítomnost alfy Vance a luny Vivienne, dokud její druh hlasitě nezavrčel. Snažil se ji chránit; uvědomila si s úžasem. Když slyšela svého šéfa, jak se ptá, co se děje, konečně získala zpět dostatek sebeovládání, aby jim řekla, co se děje. Našla svého druha a on byl alfa.

Ta myšlenka jí způsobovala závrať, a pak ji luna Vivienne sevřela v pevném objetí. Avery si vážně myslela, že po tomhle skončí se zlomeným žebrem.

„Ach Avo, mám z tebe takovou radost,“ vypískla Vivienne hlasem, který používala jen tehdy, když byla upřímně nadšená.

„Díky, luno,“ zamumlala Avery a pak si všimla, jak se na ni její druh usmívá. Vypadal tak pohledně, že si vážně myslela, že se rozplyne v loužičku čistého blaha.

„Jsem Kace Vane, alfa smečky Obsidian Moon. Smím znát tvé jméno?“ zeptal se.

„Jsem Avery Solis, alfo Kace. Těší mě,“ řekla mu s úsměvem.

„Prosím, říkej mi Kace,“ řekl jí a ona přikývla a cítila, jak jí na tváře stoupá ruměnec. Nesnášela, když se to stávalo.

Luna jim připomněla, že Kace je tu kvůli schůzi, a to pro Avery zlomilo poslední kouzlo. Chovala se před svými šéfy neprofesionálně. Nasadila svůj pracovní úsměv. Obvykle tam naskočí sám, ale teď bylo těžší ho udržet na místě.

Avery se zdálo, že v Kaceho očích zahlédla záblesk zklamání, než se otočila, aby jim ukázala cestu do konferenční místnosti. Proč to tak bylo? Byl z ní zklamaný?

Než se její myšlenky stačily rozběhnout nekontrolovaným směrem, dohnal ji a chytil ji za ruku. Jiskry, které jí projely rukou, ji přiměly se na ni překvapeně podívat a pak vzhlédnout k němu. Cítila, jak její pracovní úsměv nahrazuje ten skutečný.

Luna Vivienne ji požádala, aby na schůzi zůstala, a jí se ulevilo, že nemusí odejít. Nechtěla se Kaceho ruky pustit. Avery si ty jiskry příliš užívala. Cítila, jak si ji přitáhl blíž, když si všiml Vigga, a nemohla se neubránit úsměvu.

Po vzájemném představení se posadili. Alfa Vance, luna Vivienne a Viggo si sedli na tu stranu stolu, která byla zády k oknu. Avery by si sedla na poslední místo na té straně, kdyby jí Kace neodsunul židli na opačné straně.

Seděla vedle Kaceho, který ji znovu držel za ruku, tváří v tvář alfovi Vancovi.

„Tady jsou informační balíčky, které Avery sestavila ohledně bezpečnosti. Za chvíli vás těmi informacemi provedeme v prezentaci. V balíčcích je ale více podrobností. Pokud máte dotazy nebo návrhy, dejte nám vědět. Pokud vás napadnou otázky po schůzce, napište Avery. Její e-mail je v balíčku a ona se postará o to, abyste dostali rychlou odpověď,“ začal alfa Vance.

Když prezentace začala, Avery koutkem oka pohlédla na svého druha. Prezentaci i balíčky znala nazpaměť, protože s nimi pomáhala. Kace sledoval prezentaci soustředěně. Cítila, jak ji palcem podvědomě hladí po hřbetu ruky. Bylo to uklidňující.

Avery pak zachytila pobavený pohled luny Vivienne.

„Sluší vám to spolu,“ poslala jí luna telepaticky.

„Děkuji, luno.“

„Je to docela úlovek,“ dodala luna Vivienne a Avery musela potlačit zavrčení. O co šlo? Nikdy nevrčela, pomyslela si. A rozhodně ne na svou lunu a přítelkyni.

„Jen tě škádlím, abych viděla, jak zareaguješ. Vypadalo to, že na mě zavrčíš, Avo,“ zněla luna pobaveně.

„Ujišťuji vás, že nic takového bych neudělala,“ snažila se ji Avery přesvědčit.

„Jo, klidně si tomu věř. Ale vážně Avo, mám z tebe radost.“

„Díky, moc to pro mě znamená, luno.“

Prezentace se chýlila ke konci a Kaceho pozornost se přesunula zpět k ní, všimla si Avery. Usmála se na něj a on jí úsměv oplatil. Bylo štěstí, že seděla. Z jeho úsměvu se jí podlamovala kolena, pomyslela si.

„Tím končí prezentace i průběh. Nějaké připomínky nebo dotazy?“ zeptal se Viggo.

Kaceho gamma jich pár měl, ale Avery je nevnímala. Měla by, ale její pozornost v tu chvíli nebyla upřena na rozhovor. Viggo je zřejmě vyřídil a všichni vypadali spokojeně.

Avery si uvědomila, že to znamená, že budou na odchodu. To v ní vyvolalo mírnou paniku. Kace zřejmě dospěl ke stejnému závěru, protože se otočil k alfovi Vancovi.

„Můžu si na chvíli vypůjčit vaši asistentku?“ zeptal se.

„Dnes máme několik schůzek s alfami,“ zaváhal alfa Vance. Avery cítila, jak se Kace napjal, a instinktivně mu položila volnou ruku na paži.

„Ale na chvíli ji postrádat můžeme. Další schůzka je až za… No Avo, pomoz mi,“ požádala luna Vivienne. Avery zkontrolovala čas na telefonu.

„Za patnáct minut,“ odpověděla.

„Tak vidíš. Proč si vy dva nejdete do mé kanceláře? Stejně jsem ji týden nepoužívala. Můžete si promluvit, než dorazí další alfa,“ navrhla luna. Avery přikývla.

„Děkuji, luno Vivienne,“ řekl Kace, když vstal a pomohl Avery na nohy.

„Není zač, pro Avu cokoliv,“ odpověděla, zatímco Kace odváděl Avery ze zasedací místnosti. Avery si uvědomila, že on vůbec netuší, kam jdou, a tak mu nenápadně pokynula směrem ke správným dveřím.