„Vy pánové se můžete posadit v hale, pokud chcete na svého alfu počkat. V kuchyňce tamhle máme kávu a nealko nápoje. Bohužel musím říct, že jediná osoba kvalifikovaná k obsluze kávovaru je právě odnášena vaším alfou,“ slyšela Avery lunu Vivienne, jak říká gammovi a válečníkovi, a jako odpověď slyšela smích.

Kace ji zavedl do luniny kanceláře a zavřel za nimi dveře. Avery náhle znervózněla.

„Avery,“ začal.

„Ano?“ zeptala se, když jeho odmlka trvala. Chytil ji za ruce a přistoupil blíž; jí se zadrhl dech.

„Pojď s námi do našeho hotelu, nech mě strávit den s tebou,“ řekl a ona chtěla říct ano. Skoro to udělala.

„J-já nemůžu,“ zakoktala se. „Musím tu být, abych pomohla se schůzkami a dokončila poslední věci na zítřek.“

„Vážně musíš? Nemůžou zavolat někomu jinému? Chci, abys byla po mém boku, nechci, abys byla v blízkosti jiných alf a gamm a dalších nezadaných vlků,“ řekl netrpělivě. Avery přikývla; rozuměla mu, ale přesto ji trochu zabolelo, když to podal tak, jako by její práci mohl dělat kdokoliv.

„Ne, nemůžou někomu zavolat. Čtyři týdny jsme tvrdě pracovali, aby se to dalo dohromady. Nemůžu jen tak odejít. Chápu, co cítíš, a věř mi, že bych nechtěla nic jiného než strávit den s tebou. Ale jsem tady potřeba,“ vysvětlila a viděla, že se mu její odpověď nelíbí.

„Avery, po skončení summitu odejdeš se mnou. Svou družku tu nenechám. To si uvědomuješ, že?“ řekl temným hlasem. Avery znovu přikývla.

„Uvědomuji, vím to. Ale to mi dává něco málo přes týden na to, abych zaškolila svou náhradu,“ řekla. To není moc času, pomyslela si. Možná by mohla ze začátku dojíždět. V tu chvíli si uvědomila, že neví, kde se jeho smečka nachází.

„Kace?“ všimla si, jak jím lehce otřáslo, když vyslovila jeho jméno.

„Ano, Avery.“

„Kde sídlí tvá smečka?“ zeptala se. Usmál se na ni.

„V Montaně,“ odpověděl.

„To je od Kentucky docela daleko,“ odvětila a nápad s dojížděním zavrhla. Zasmál se a ji ten zvuk rozptýlil.

„To tedy je, zlato,“ uchechtl se. Při tom oslovení se začervenala.

„Dáš mi tento týden, abych dotáhla summit a zaškolila náhradu? Pak budu celá tvoje,“ požádala ho.

„Už teď jsi celá moje, Avery,“ řekl chraplavě a naklonil se k ní. „Ale dám ti týden, pokud si myslíš, že je to nutné,“ souhlasil. Zamračila se; zase to znevažování její práce.

„Možná si nemyslíš, že to, co dělám, je důležité nebo těžké, alfo Kace, ale i když jsem jen omega, jsem na svou práci hrdá, jsem v ní dobrá a jsem přínosem jak pro firmu, tak pro smečku,“ řekla mu a ustoupila o krok, aby si vytvořila prostor.

Vypadal překvapeně a zmateně.

„Nechtěl jsem říct, že tvá práce není důležitá. Jsem si jistý, že je. Jen jsem myslel, že jsou tu jiné omegy, nebo dokonce epsiloni, kteří to za tebe můžou převzít, abychom mohli být spolu,“ řekl a zamračil se.

„Jinými slovy, jak těžká může moje práce být?“ opáčila Avery. „Můžu ti říct, že vypořádávat se každý den s egy několika alf, bet a gamm není žádná procházka růžovým sadem. Myslím, že bych měla jít připravit zasedačku na další schůzi,“ řekla a otočila se k odchodu.

Cítila jeho ruku na své paži, jak ji zadržuje.

„Počkej, nechoď, ne když se na mě zlobíš,“ řekl jemnějším hlasem.

„Nezlobím se, jen z tebe nemám radost,“ odpověděla a podívala se na něj přes rameno.

„Co můžu udělat, aby to bylo lepší?“

„Bude to v pořádku, jen se teď musím soustředit na práci.“

„Zavoláš mi, až budeš mít příležitost? Přijedu pro tebe, až ti skončí práce,“ navrhl.

„Zavolám,“ řekla s úsměvem. „Mám tvé číslo v evidenci, pošlu ti esemesku, abys měl moje.“

„Děkuji, Avery,“ řekl. Způsob, jakým vyslovil její jméno, jí způsobil v břiše pocit, jako by tam měla stovky motýlů. Pak vzal její ruku a políbil ji. To vyvolalo mravenčení v celém jejím těle a cítila, jak jí tváře rudnou.

Položil dlaň na jednu z jejích tváří a usmál se. Naklonila se k jeho doteku právě ve chvíli, kdy jí Ted telepaticky oznámil, že dorazil další alfa. Povzdychla si.

„Musím jít, dorazil další návštěvník,“ řekla Avery Kacemu. Přikývl a následoval ji do haly, kde na ni čekali jeho muži.

Odvedla je k výtahům a všichni stáli a čekali, až přijede ten expresní. Když se tak stalo, Avery pozdravila alfu, lunu, gammu a jednoho válečníka ze smečky Sanguine Lake a požádala je o minutu strpení, zatímco poslala svého druha a jeho společníky dolů. Kace nepřerušil oční kontakt, dokud se dveře výtahu nezavřely.

„Děkuji za trpělivost, prosím pojďte za mnou, zavedu vás k alfovi Vancovi,“ řekla Avery novým návštěvníkům. Když je předala alfovi a Viggovi, Avery odešla na toaletu a jen se podívala do zrcadla. „Jen dýchej a ten den zvládneš,“ řekla si pro sebe.

Vyšla z toalety, stále ještě trochu roztřesená, a zadala heslo do svého notebooku. Našla Kaceho údaje, přidala si jeho číslo do telefonu a poslala mu zprávu.

A: Ahoj, tady Avery. Teď už máš moje číslo. /A

K: Díky zlato, měj hezký den v práci a zavolej mi, jakmile to půjde.

Avery se nad odpovědí usmála, vzala plánek konferenčního sálu v místě konání a zaklepala na dveře alfy Vance.

„Dále,“ zavolala luna Vivienne.

„Mám ten plánek, o který jste žádala,“ řekla jí Avery a podala jí ho.

„Jak to děláš, Avo? Se vším, co se stalo, jsem na tohle úplně zapomněla,“ zeptala se luna. Avery jen pokrčila rameny.

„To mě vlastně přivádí k té druhé věci, o které jsem s vámi potřebovala mluvit,“ řekla Avery.

„O co jde?“

„Musím podat výpověď. Omlouvám se, že jsem nebyla víc předvídavá, ale musím odejít za něco málo přes týden. Až skončí summit,“ řekla jí Avery. Luna vypadala šokovaně.

„Ty nás opouštíš?“

„Ano, myslela jsem, že to už víte,“ řekla Avery.

„Ne, proč bych měla?“

„Luno, můj druh je alfa. Kdyby to byl někdo jiný, možná bych ho mohla přemluvit, aby se přestěhoval do naší smečky. Ale jako alfa nemůže opustit svou smečku. A z Montany dojíždět nemůžu.“

„Aha, ano, to mě nenapadlo. Ale Avo, co si bez tebe počneme?“

„Zvládnete to. Během dne nebo dvou najdeme někoho vhodného a já ho pak po zbytek svého času zaškolím,“ zněla sebejistě, i když se tak necítila.

„Asi to jinak nejde, i když mě to mrzí.“