( Cillian Vane )

„Proč, Genevieve, proč?“ Dopil jsem zbytek whisky a prázdnou láhev mrštil o tvrdou podlahu. Roztříštila se na tisíc kousků, které se rozletěly po zemi a jako by se mi vysmívaly, zatímco mě odlesky světla v nich oslepovaly v mém už tak rozmazaném vidění.

Ta bolest u srdce je nesnesitelná. I když sňatek domluvili moji rodiče, do té krásné blondýnky s těma nejpodmanivějšíma zelenýma očima jsem se bezhlavě zamiloval. Pořád si pamatuji na naše první setkání poté, co rodiče tu svatbu upekli. Potkal jsem ji v restauraci, právě když odtamtud vycházela se svou sestrou – která je teď mou vnucenou manželkou – a svými přáteli.

Nemůžu zapomenout na její zčervenalé tváře, když plaše sklopila zrak, jak jsme do sebe vrazili a upadli na zem, ona přímo na mě. Dav nám tleskal a to byl ten okamžik, kdy jsem v sobě objevil tu nejčistší emoci zvanou láska.

Dovolil jsem ženě, aby poprvé vstoupila do zakázaného území mého srdce, jen abych si uvědomil svou chybu – že láska je jen ráj bláznů.

Udělal jsem všechno pro to, aby se cítila výjimečně, přesně tak, jak se na snoubenku sluší. Najal jsem ty nejlepší svatební koordinátory v zemi a zaplatil jim dvojnásobek, jen aby bylo všechno podle jejích přání, abych mohl vidět ten její úsměv za milion, který mi dříve přinášel nebeské uspokojení.

Kdybych měl aspoň sebemenší tušení, jak ošklivá a zvrácená byla uvnitř. Předstírala, že mě miluje, zatímco jejím milencem byl někdo úplně jiný.

Mohla mi to říct, než se to všechno stalo. Přijal bych to, i když by mě to bolelo stejně, ale teď cítím jen vztek, zradu, prázdnotu a zlomené srdce. Je to smrtící kombinace, já vím, ale teď jsem pevně rozhodnutý pomstít se té další zrádkyni, své manželce, její sestře, která využila příležitosti, aby zaťala drápy do mého bohatství a titulu paní Elary Cillian Vaneové.

Zrada Genevieve zanechala v mém srdci prázdnotu, kterou nikdo nedokáže zaplnit, a už vůbec ne její sestra, která mi neustále připomíná ženu, jež zničila mou duši i srdce.

Stiskl jsem si tepající spánky, abych potlačil narůstající bolest hlavy. Byl to pro mě den plný dramatických událostí a mé tělo to teď pomalu vzdává, takže místo abych se dovlekl do ložnice, sesul jsem se na koženou pohovku ve svém minibaru.

Pomalu se mé vyčerpané tělo propadlo do milosrdného zapomnění spánku. Probudil jsem se, až když se mnou začal energicky třást pár známých rukou.

„Přestaň, Natalio, nejsem mrtvý,“ zasténal jsem, posadil se a okamžitě sebou trhl, jak mi spánky projela ostrá bolest.

Uviděl jsem svou starší sestru, jak stojí přede mnou s rukama zkříženýma na prsou. Vypadá jako ta zlá čarodějnice, co uvěznila Lociku ve věži. Ano, díval jsem se na ten film s Nataliinou dcerou, mou neteří Beatrix.

Nesnáším kocovinu. Je to svinstvo.

„Tady máš, vezmi si to a koukej odsud ten svůj ožralecký zadek vypakovat. Musíme si promluvit, tak za mnou přijď do pracovny, až se osprchuješ. Panebože, chlape, smrdíš jako prase.“ Dramaticky ohrnula nos.

„Natalio, prosím tě,“ žadonil jsem, protože její ostrý hlas mi ani trochu nepomáhal, naopak mi do lebky vysílal další vlny bolesti.

„Tak se zvedni a obleč se, nemůžu s ní být na jednom místě moc dlouho. Brrr, už před pár minutami jsem musela vidět ten její ksicht.“

Natalia plivala jed, když mluvila o ženě zvané má manželka, a upřímně, jen ta zmínka mi zkazila už tak mizernou náladu.

„Dej mi patnáct minut,“ řekl jsem a vyškrábal se na nohy, abych se odploužil do pokoje.

„Stopuju ti to, bratříčku!“ křikla za mnou, zatímco jsem práskl dveřmi, aby mě její hlas už dál nemohl mučit.

Ženy v mé rodině jsou k ničemu. Dlouhými a rychlými kroky jsem zamířil do svého pokoje, abych se vyhnul setkání s ní. Naštěstí se mi neobjevila na očích, což bylo dobré znamení, ale netušil jsem, že moje radost bude mít krátké trvání.

Sotva za dvacet minut jsem byl připravený do práce; obvykle si dávám načas, ale teď jsem se nedokázal přimět dýchat s ní stejný vzduch, tak jsem se rozhodl odejít dřív a dát si kávu cestou do kanceláře.

Byl jsem na cestě do pracovny, když se mi s šálkem kávy v ruce postavila do cesty, což mě donutilo prudce zastavit. Kdybych byl jen trochu neopatrný, vrazil bych do ní a ta horká tekutina by skončila na mně.

„Co máš sakra za problém, ty potvo–“ zarazil jsem se, když jsem si uvědomil, co říkám. „Řekl jsem ti, aby ses mi klidila z očí, a ty jsi na to za míň než dvanáct hodin zapomněla!“ zařval jsem na ni, až se její drobná postava zachvěla strachy.

„Já jen... přišla jsem... ti dát... tvou ká...vu,“ vykoktala ze sebe.

„Nepředstírej tu oddanou manželku, Elaro, když oba víme, jak se ženám jako ty říká, tak mě nenuť, abych to slovo použil,“ vyštěkl jsem na ni.

Nemohl jsem si nevšimnout ublíženého výrazu v její oválné tváři, oči se jí zalily slzami po mých „vybraných“ slovech, což mi v koutku duše nebylo úplně příjemné, ale převládal ve mně vztek. Odstrčil jsem ji z cesty a zamířil přímo do obývacího pokoje, místo abych šel za sestrou do pracovny. Chtěl jsem z toho domu vypadnout co nejdřív.

Našel jsem Natalii, jak sedí na jedné z pohovek v obýváku a listuje v telefonu, oči přilepené k obrazovce a rty stažené do tenké linky. Tenhle pohled znám. Uvnitř soptila a stačilo jen málo, aby tenhle natlakovaný balon praskl a způsobil apokalypsu.

„Myslel jsem, že na mě čekáš v pracovně, Natalio,“ řekl jsem a šel k ní.

Okamžitě se probrala ze zírání do mobilu a vstala. „Čekala, Cille, ale tvoje drahá polovička se rozhodla mi zkazit den a otravovat mě těmi svými řečmi o vzorné švagrové,“ zavrčela.

„Neříkej jí tak, Natalio, prostě neříkej,“ zasyčel jsem se zavřenýma očima; to slovo mi v uších znělo jako rozžhavená rtuť.

„Tak jí řekni, ať zůstane v pokoji, kdykoliv jsem tady,“ vyprskla jedovatě.

„Neboj se, už tě nebude obtěžovat,“ procedil jsem mezi zuby a byl připraven jít jí dát pořádnou lekci, ale další Nataliina věta mě zastavila.

„Máma s tátou nás chtějí oba vidět u nich doma do půl hodiny a tuhle schůzku rozhodně nemůžeme vynechat.“

„Prosím tě, jen mi neříkej, že mi chtějí přednášet na téma ‚jak se chovat k manželce‘, protože na takové sračky fakt nemám čas,“ řekl jsem se zaťatými zuby.

„No, jinou možnost nemáme. Musíme tam jít a zjistit, co po nás chtějí.“ Dramaticky protočila oči. „Tak tu nestůj a pojď za mnou.“ Zavelela ve stylu starší sestry.

Vypustil jsem dech, který jsem celou dobu zadržoval, a vydal se z domu.

Opravdu skvělý začátek dne!

Otec soptí vztekem a jeho pohled by mohl propalovat díry, kdyby to bylo fyzicky možné, zatímco matka má ve tváři nečitelný výraz.

„Tati, jestli jsi mě sem zavolal takhle brzo ráno jen proto, aby ses mohl kochat mým obličejem, tak se s dovolením odporoučím.“

Podíval jsem se na své rolexky, ukazovaly tři čtvrtě na deset. Kvůli tomuhle výletu jsem musel odložit velmi důležitou schůzku.

„UŽ DOST TĚCH TVÝCH NESMYSLŮ, CILLIANE ARTHURE VANEE!“ zařval otec a jeho náhlý výbuch nás všechny zaskočil.

Zatnul jsem pěsti, abych se neobořil na vlastního otce. Útočí na mě úplně zbytečně. Přitom já jsem ten, kdo tady o všechno přišel.

„Uklidni se, drahý. Je to náš syn, ne tvůj asistent. Musíme se chovat jako dospělí a vyřešit to s rozvahou.“ Máma mu hladila záda, aby ho trochu uklidnila. Pořád je takový, pořád mi jen vyčítá chyby v mém charakteru.

„Tati, proč tak přeháníš? No tak, Cilly je ten, koho ti Sterlingovi zneužili. Snažili se mu vnutit tu běhnu Genevieve, ale ona utekla jako zbabělá mrcha, a když viděli, že jim plán nevychází, hodili mu na krk tu svou mladší a k ničemu nepoužitelnou dceru Elaru.“ Natalia si odfrkla, za což sklidila od rodičů vražedné pohledy.

„Vybírej slova, Natalio,“ zavrčela na ni máma.

„Jen říkám pravdu, kterou vy dva vidět nechcete. Jste slepí k těm jejich kouskům o nevinnosti a přátelství.“ Natalia opět dramaticky protočila panenky.

Otec zavřel oči, rty pevně sevřené. Bůh ochraňuj mou sestru.

„Natalio, chci, abys nás teď nechala o samotě. Raději bys měla věnovat víc pozornosti výchově Beatrix, než ničit život svému bratrovi tím, že ho krmíš nesmysly o jeho tchánovcích. A nesuď jejich dceru podle její počestnosti, když jsi sama plula na stejné lodi,“ řekl jí otec klidným, leč ledovým hlasem.

„Tati... ty... tys mě přirovnal...“ Nataliin hlas se zlomil a oči se jí zalily slzami. Jeho krutá slova ji hluboce zasáhla. Otočila se na podpatku a vyběhla z místnosti.

Otec se odvrátil a zhluboka se nadechl. Nechtěl jí ublížit, ale nakonec to udělal.

Krev se ve mně vařila, když jsem viděl její zlomený výraz. V minulosti udělala hrozné chyby. Jednou z nich byla Beatrix, ale jako rodič by ji měl podporovat a snažit se ji přivést na správnou cestu, ne jí neustále připomínat její temnou minulost. Ublížil vlastní dceři kvůli nějaké sterlingovské courě.

„Tati, to bylo hnusné. Neměl jsi to téma vytahovat. Dlužíš jí omluvu.“ Snažil jsem se neznít hrubě, ale dočkal jsem se od něj jen suchého, sarkastického uchechtnutí.

„Seraphie, náš syn mě poučuje o tom, jak se mám chovat k vlastní dceři, zatímco on sám se ke své novomanželce choval hned první den jako kusu odpadu,“ odfrkl si a hodil po mně pohrdavým pohledem.

Zatnul jsem zuby, abych potlačil narůstající vztek. Ještě mi nepředal firmu a jeden neuvážený čin by mě mohl dostat na ulici.

„Tati, říkám to naposledy,“ zhluboka jsem se nadechl a pokračoval, „je to můj život. Už jsi mi ho zničil kvůli těm Sterlingovým. Neměl jsem na tu svatbu vůbec přistupovat, ale teď už nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Odteď si ale nepřeju žádné zasahování do mých manželských záležitostí. Doufám, že jsi mě pochopil, tati.“ Zvedl jsem se k odchodu.

„Nepochopil, pokud se k ní nebudeš chovat jako chlap. Teď je to naše zodpovědnost. Je to poklad, Cilliane, neubližuj jí. Možná je to tvá skutečná šance na lásku.“ Slyšel jsem ho říkat, což mě na okamžik zastavilo.

Poslední pohled jsem věnoval jemu: „Láska... vážně, tati? Láska je jen ráj bláznů, nic víc.“ Uchechtl jsem se nad svým ironickým osudem a pak za sebou práskl dveřmi.

Chci odjet daleko od té odporné přítomnosti svých rodičů, kteří si zahráli s mým životem kvůli slibu, který otec dal rodině Genevieve, a teď moje jméno nosí její ubohá sestra.

Zaparkoval jsem auto před barem, který otevírá dřív než ostatní ve městě. I když mi dozvuky včerejší kocoviny pořád třeští v hlavě, nutně potřebuju silného panáka, abych si vyčistil mysl, než se ze mě stane naprostý šílenec.

Zatímco mi nalévali čistou whisky, zavolala mi moje PR manažerka, která na moje soukromé číslo nikdy nevolá, pokud to není opravdu naléhavé.

Přejel jsem po zeleném tlačítku a přiložil telefon k uchu, nemaje náladu na špatné zprávy.

„Pane Vane, četl jste zprávy v online rubrice ‚The Chronicle Reads‘?“ zeptala se mě Ananya vyděšeným tónem.

To mě okamžitě probralo.

Tihle zatracení paparazzi, kteří se až nezdravě zajímají o můj život... už v minulosti o mně psali sračky, a teď, když jsem se oženil s náhradní nevěstou, se děsím toho, co o mně zveřejnili.

„Nezavěšujte,“ řekl jsem jí a rychle otevřel jejich webovou stránku. To, co jsem viděl, stačilo k tomu, aby přetrhlo poslední nitku mé příčetnosti.

Očima jsem znovu a znovu přejížděl stejný článek a sledoval, jak rychle se ta zpráva za pouhé dvě hodiny od zveřejnění šíří.

*Známý miliardář Cillian Vane, který svou přítelkyni a snoubenku požádal o ruku jako z akčního filmu, se včera večer na soukromém obřadu oženil s její sestrou. Naše zdroje potvrzují, že spolu udržovali poměr, a Elara Sterlingová je pravděpodobně těhotná, což vedlo k tomuto narychlo domluvenému sňatku. Také můžeme potvrdit, že byla před týdnem spatřena před porodnicí. Genevieve Sterlingová byla zradou svého snoubence zdrcena a rozhodla se sňatek u oltáře zrušit.*

Když jsem dočetl ty lži, které by mohly navždy pošpinit mou pověst, v žilách mi kypěl vztek.

„Pane Vane, můj tým pracuje na odstranění té zprávy z médií, ale není to snadné. Vy a paní Vaneová musíte k té fámě vydat oficiální prohlášení,“ navrhla Ananya.

Elara Sterlingová neboli paní Vaneová.

Kdyby tu teď byla, uškrtil bych ji vlastníma rukama.

„Nic dělat nebudu, Ananyo. Jste za tuhle práci placená, tak udělejte, co je potřeba, ale mě do toho netahejte.“ Vím, že jsem zněl jako naprostý blázen, byl by to nejjednodušší způsob, jak si očistit jméno, ale představit ji světu jako svou manželku? To bylo skoro nemožné.

„Pane Vane, už jsem vydala oficiální oznámení o videokonferenci. Myslela jsem, že pro vás nebude problém ty obvinění vyvrátit,“ dodala Ananya zděšeným hlasem.

Její slova mi zmrazila krev v žilách.

„Vyzvedni si u Devona výpověď.“ Ukončil jsem hovor a vší silou mrštil telefonem o zem, čímž jsem na sebe strhl nechtěnou pozornost.

„Hleďte si svýho!“ obořil jsem se na personál baru; v mžiku se rozutekli, dobře vědomi si mého hněvu.

„To ti jen tak neprojde, Elaro Sterlingová,“ zamumlal jsem si pod vousy s pevným odhodláním tu odpornou ženu zničit.