Kapitola druhá

•SEBASTIAN•

„Kouři ho jako ta děvka, co jsi.“ Zasténal jsem, když mi blondýnka mezi mýma nohama brala penis hluboko do krku. Popadl jsem ji za vlasy a držel jí hlavu na místě, abych se ujistil, že se nepohne, dokud se neudělám. Zasténal jsem slastí a mým tělem projela křeč. Cítil jsem, jak se blíží orgasmus, a byl jsem připraven to všechno vypustit.

Byl jsem už v sedmém nebi, když mě vyzvánění telefonu vrátilo do reality. Ignoroval jsem to a nechal ho vyzvánět, protože jsem nebyl připraven opustit své opojení kvůli nějakému hovoru.

„Asi bys to měl vzít,“ řekla ta blondýnka a s mlasknutím mi vytáhla penis z pusy. Trochu jsem zavrčel, než jsem zvedl telefon z místa, kde celou dobu ležel. Hned po zvednutí přišel další hovor a na displeji se objevilo jméno mé matky. Co chce sakra teď? Vážně doufám, že to není to, co si myslím.

Přijal jsem hovor a přiložil si telefon k uchu.

„Ahoj, matko,“ řekl jsem do telefonu po přijetí.

„Ahoj, synu. Jak se máš?“ zeptala se z druhé strany.

„Mám se dobře; co ty?“

„Taky se mám skvěle,“ odpověděla a na lince na pár sekund zavládlo ticho.

Povzdechl jsem si, protože jsem věděl, že nevolá jen proto, aby se zeptala, jak se mám. Měla na srdci jiné věci.

„Dobře, mami... Tak už to vyklop,“ řekl jsem netrpělivě a ona se nervózně zasmála.

„Sebe... Kdy už konečně přivedeš nějakou ženu, aby ses s ní pochlubil otci a mně?“ zeptala se a z mých úst unikl prudký povzdech. Věděl jsem, že se zeptá právě na tohle.

„Mami, tohle už jsme probírali... Kolikrát ještě budeme tuhle otázku řešit?“ zeptal jsem se otráveně. „Nemám v plánu se ženit! Ani v tomhle životě, ani v tom příštím.“

„Tohle říkáš pořád dokola!“ odsekla a v jejím hlase jsem vycítil hněv. „Myslíš si, že tahat se s hromadou ženských je ten správný životní styl? To je ve všech ohledech špatně!“

„Je to můj život, mami. Neříkej mi, jak ho mám žít,“ zamumlal jsem a zatnul zuby, abych se udržel a neřekl nějaké hrubosti, kterých bych později litoval. „Kromě toho, proč se spokojit s jednou ženou, když jich můžeš mít mnoho?“

„Nebudeme se o tom dál hádat.“ Vydechla. „Přijeď do sídla, otec i já s tebou musíme probrat něco naléhavého.“

„Je to o svatbě a usazení se? Protože jestli ano, tak do toho domu v dohledné době nevkročím,“ zeptal jsem se a konstatoval.

„Ne, není. Je to o obchodu,“ odpověděla stroze a já vydechl.

„Fajn... Budu tam za chvíli,“ řekl jsem a zavěsil. Můj penis už kvůli tomu telefonátu ochabl a ta holka, u které jsem se ani neobtěžoval zjistit jméno, stále klečela na podlaze mezi mýma nohama.

„Budeme pokračovat?“ zeptala se a zároveň se na mě podívala svůdnýma zelenýma očima a kousla se do svých rudých plných rtů.

„Ne, už nemám náladu,“ odpověděl jsem mrzutě a vstal. Její svůdný pohled se okamžitě změnil v smutný a mně se na tváři objevil úšklebek.

„Nebuď smutná. Stejně se po tomhle už neuvidíme,“ řekl jsem jí s uvolněným úsměvem a ona se zamračila.

„Vážně?“ odfrkla si a já přikývl. „Slyšela jsem o tvé pověsti playboye, ale myslela jsem, že ke mně se budeš chovat jinak. Jak jsem byla hloupá.“

„Jo, fakt hloupá, když sis myslela, že se usadím zrovna s tebou, když je tu spousta dalších, které mě ještě neochutnaly,“ řekl jsem a dal jí zapravdu, načež se na mě zamračila.

„Ty pitomej hajzle... Odcházím!“ vyštěkla vzteky a vyskočila na nohy. Posbírala si šaty, které byly rozházené po podlaze mé kanceláře, a spěšně si je oblékla.

„Vezmeš si aspoň nějaké peníze?“ zeptal jsem se a ona mě propálila pohledem.

„Nech si ty prachy pro sebe, ty sráči!“ zasyčela a vyrazila z mé kanceláře. Lhostejně jsem pokrčil rameny a sledoval ji, jak odchází.

Vešel jsem do přilehlé ložnice, která tu byla vybudována proto, že jsem v kanceláři trávil většinu času. Šel jsem rovnou do koupelny a dal si rychlou sprchu. Nechtěl jsem smrdět sexem, až půjdu k rodičům.

Když jsem byl v koupelně hotový, oblékl jsem si nový oblek a upravil si vlasy. Po dokončení úprav jsem popadl telefon a opustil kancelář.

Šel jsem rovnou k výtahu, který mě svezl do přízemí. Zaměstnanci mě zdravili a já jim věnoval jen pár kývnutí na pozdrav, než jsem vyšel z budovy.

Jakmile jsem dorazil na parkoviště, uviděl jsem své auto a zamířil k němu. Zaklepal jsem na okénko u řidiče a o vteřinu později sjelo dolů, přičemž na mě vykoukla tvář mého řidiče.

„Odemkni; jedeme ven,“ řekl jsem mu a on přikývl.

„Dveře jsou odemčené, pane,“ řekl můj řidič Sawyer. Otevřel jsem zadní dveře a vklouzl dovnitř.

„Kam pojedeme, pane?“ zeptal se, když nastartoval auto.

„K sídlu mých rodičů,“ odpověděl jsem a on přikývl, zatímco vyjížděl z areálu firmy.

Asi o dvacet minut později Sawyer auto zastavil.

„Jsme tady, šéfe,“ oznámil a já si povzdechl. Vystoupil jsem z auta a rozhlédl se po důvěrně známém okolí, ve kterém jsem vyrůstal. Pobyt na tomto místě vyvolával spoustu vzpomínek na dětství.

Bylo to už několik měsíců, co jsem rodiče navštívil naposledy. Izoloval jsem se ve svém sídle, abych unikl jejich řečem o svatbě, hlavně mé matce, která využila každé příležitosti, aby mi připomněla, že se mám oženit a že ona stárne a ráda by viděla svá vnoučata, než zemře.

Když jsem kráčel k domovním dveřím, všiml jsem si, že personál, který v sídle obvykle pracuje, tu jako obvykle není. Rodiče je museli na víkend poslat domů.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř, aniž bych klepal nebo zvonil. Dokráčel jsem do obývacího pokoje a narazil na matku a otce, jak sedí na pohovce, jako by mě už čekali.

„Ahoj, rodičové!“ houkl jsem, když jsem přistoupil k jejich pohovce a oba je objal.

„Ahoj, synu. Jak se ti daří? Jíš pořádně? Nepracuješ zase moc, jako vždycky? Zdáš se mi vyhublý... Pořádně tě nakrmím, než odejdeš.“ Matka mě okamžitě bombardovala otázkami, zatímco si prohlížela můj obličej a tělo, nad čímž jsem nad její přehnanou projevovanou náklonností zasténal.

„Jsem v pohodě, mami. Přestaň se ke mně chovat jako k miminu!“ zakňoural jsem.

„Ale ticho. Pořád jsi moje miminko, bez ohledu na to, kolik ti je,“ vyštěkla a já si pod fousy zamumlal nějaká nesrozumitelná slova.

V tu chvíli jsem za sebou uslyšel někoho se uchechtnout a okamžitě jsem se otočil, abych zjistil, odkud ten zvuk přichází.

Uviděl jsem starší manželský pár, zhruba ve věku mé matky a otce, jak sedí na jiné pohovce a sleduje to představení mezi mnou a matkou. Když jsem přišel, vůbec jsem si jich nevšiml.

„Kdo to je?“ zeptal jsem se tiše otce, který stál vedle mě.

„Sebastiane, seznam se s Eleanor a Alistairem Hollowayovými. Eleanor a Alistaire, tohle je Sebastian,“ představil nás otec a všichni jsme si potřásli rukama.

„Dobře, mami a tati... Co je ta naléhavá věc, o které jste chtěli mluvit?“ zeptal jsem se jich, když jsme se posadili.

„No... Budeš se vdávat,“ řekl otec a já na něj koukal, jako by mluvil cizím jazykem. Pobaveně a nevěřícně jsem si odfrkl a měl jsem chuť propuknout v smích.

„To si děláš srandu, ne?“ uchechtl jsem se. „Nepamatuju se, že bych přivedl nějakou ženu a řekl, že to bude moje manželka.“

„To proto, že tu ženu, se kterou se oženíš, jsme vybrali my,“ štěbetala matka a já na ně zíral, jako bych je v životě neviděl.

„Vy dva vtipkujete, že jo? Nemůžete mi vybrat manželku; jsem dospělej chlap a dělám si vlastní rozhodnutí!“ zakřičel jsem a vstal. „Tohle není 18. století, abyste svým dětem vybírali partnery!“

„Nezvyšuj na nás hlas, mladý muži!“ vyštěkl na mě otec, když vstal, a já neochotně zavřel pusu. Otcův hněv nebyl nic příjemného.

„Už dlouho se chováš nezodpovědně a začíná se to vymykat kontrole!“ prohlásil. „Už to dál nesneseme! A s tou dívkou, kterou jsme ti vybrali, se oženit musíš, jinak budeme nuceni ti sebrat tvou firmu.“

Když to řekl, oči mi údivem vystoupily z důlků.

„Nemůžete mi vzít moji firmu,“ odfrkl jsem si na něj a na jeho tváři se objevil úšklebek.

„Jestli si to nepamatuješ, tak ti to připomenu. Tu firmu plně nevlastníš, dokud se neoženíš a já ti ji nepodepíšu. Rozumíš tomu?!“ vychrlil a mně klesla ramena v porážce. Měl pravdu.

„To není fér... To není ani trochu fér!“ mluvil jsem klidně, ale uvnitř jsem vřel.

„Ale prosím tě... Něco se udělat muselo, synu. Jinak by se ta tvoje promiskuitita úplně zvrhla,“ řekla matka. „Měl bys být vděčný, že jsme ti našli hodnou a zodpovědnou dívku. Možná tě dokonce přiměje přestat se chovat tak nezodpovědně.“

Nad tím výrokem jsem se uchechtl. Žádná ženská mě nezmění. To, že si tu holku vezmu, mě nezastaví v tom, abych si užíval jinde.

„No, když teda říkáte, že se ožením, kde je moje budoucí nevěsta? Žádnou mladou ženu tu nevidím,“ řekl jsem po několika sekundách ticha.

Paní Hollowayová otevřela pusu, že něco řekne, ale přerušilo ji otevření domovních dveří.

V tu chvíli vešla úchvatná žena a já byl její krásou naprosto unesen. Vypadala jako hotová bohyně. Když jsem na ní spočinul pohledem, spadla mi čelist.

„Ahoj! Omlouvám se, že jdu pozdě, něco mě zdrželo.“ Žena zavolala melodickým hlasem; přísahám, že její hlas se mnou něco udělal. Do prdele práce!

„Skvělé! Jdeš právě včas... Tak synu, tohle je dívka, se kterou se oženíš.“