Kapitola třetí

•SEBASTIAN•

Spadla mi čelist, když jsem spatřil tu nádhernou ženu, která vešla do obývacího pokoje. Měla zářivě zrzavé vlasy, které byly velmi dlouhé a husté, špičatý nos a přirozeně rudé rty, které vypadaly tak k zulíbání. Měla piercing v nosní přepážce, díky kterému vypadala jako totální drsňačka. Spodní ret měla na straně také propíchnutý kroužkem.

Měla na sobě kapsáče s obyčejným bílým tričkem a kotníkové boty. Podle toho, jak se na takové setkání oblékla, mi bylo jasné, že je jí úplně jedno, co si o ní lidé myslí. Vypadala sebevědomě a aura, kterou vyzařovala, mi napovídala, že s ní budu mít problém, pokud se s ní nakonec ožením.

„Ahoj všichni; doufám, že nejdu moc pozdě,“ řekla a žvýkala žvýkačku, zatímco se posadila vedle svých rodičů.

„Nejdeš pozdě, drahoušku. Přišla jsi právě včas,“ odpověděla moje matka s úsměvem.

„Tohle je můj budoucí manžel?“ zeptala se a sjela mě pohledem od hlavy k patě, až jsem se pod intenzitou jejích elektrizujících modrých očí začal ošívat.

„Ano, to je ten, za kterého se provdáš,“ odpověděl pan Holloway a ona si mě znechuceně prohlédla.

„Nelíbí se mi. Je moc sexy a já nesnáším pohledné muže. Obvykle jsou hrubí, neuctiví a moc si o sobě myslí,“ řekla a já nad jejím komentářem protočil oči.

„No, ty pocity jsou vzájemné. Ty do kategorie žen, se kterými se stýkám, rozhodně nezapadáš. Kdybych tě měl hodnotit od jedné do deseti, byla bys tak jednička,“ odsekl jsem a ona se vzteky zamračila.

„Jsi hajzl!“ urazila mě a já se uchechtl.

„To slyším často, takže to není nic nového,“ odpověděl jsem. Chystala se reagovat, ale její rodiče, kteří naši interakci tiše sledovali, ji zastavili.

„Už dost! Vidíte se poprvé a už se nesnášíte a hádáte se. Takhle to bude vypadat, až se vezmete a začnete spolu žít?“ zeptala se po chvíli paní Hollowayová a já si odfrkl.

„Rozhodně se za tohohle kreténa nevdám. Je hrubý a neuctivý,“ řekla ta dívka a já se chladně usmál.

„A já si rozhodně nevezmu takovou fúrii, jako jsi ty,“ vypustil jsem z úst a nenávistně jsme na sebe zírali.

„Stačilo! Vy dva byste se měli přestat chovat jako malé děti a začít se chovat jako dospělí!“ vykřikla moje matka, když už měla našeho chování dost.

„Přesně tak, budete se brát a měli byste se chovat zrale a tolerovat se. O tom je manželství,“ řekla paní Hollowayová a já si ani neuvědomil, že jsem si odfrkl.

„Vážně si ji musím vzít? Jsou i jiné milé a slušně vychované dámy, které mi můžete vybrat, a které jsou mnohem lepší než ona, pokud na té svatbě trváte. Tahle je šílená!“ vyhrkl jsem a ona nade mnou protočila oči.

„Jestli jsem já šílená, tak ty jsi magor!“ vmetla mi to do tváře a já znechuceně zasykl.

„Vezmeš si ji, ať se ti to líbí, nebo ne. Kromě toho to neděláme jen kvůli vám, ale také abychom posílili naše obchodní vztahy a pozvedli naše podnikání na vyšší úroveň,“ řekl můj otec a já si povzdechl. Jasně, byznys! Proč to moje hloupé já nenapadlo dřív?

Odevzdaně jsem si povzdechl, protože pro naši firmu bych udělal cokoli; moji rodiče to věděli. Pokud si musím vzít čarodějnici, abych posílil náš byznys, tak budiž.

„Vezmu si ji. Už jste spokojení?“ pronesl jsem tiše, ale všichni mě slyšeli a na tvářích se jim rozlily úsměvy, kromě té čarodějnice, mé snoubenky, která na mě zírala, jako by mě chtěla uškrtit.

„Ale neradujte se moc; dělám to jen proto, že mi záleží na naší firmě. Ale jestli to bude přehánět, nebudu váhat se s ní rozvést,“ prohlásil jsem a moji rodiče současně protočili oči, jako by to měli domluvené.

„Jak myslíš, synu. Hlavně když se vezmete,“ řekla moje matka.

„Ehm... Nepamatuju se, že bych souhlasila se svatbou s tímhle idiotem. Já se taky můžu rozhodnout, zapomněli jste?“ ozvala se čarodějnice, ale matka ji propálila pohledem, než stihla říct cokoli dalšího.

„Vezmeš si ho. Když už ne kvůli ničemu jinému, udělej to kvůli našemu skomírajícímu podniku. Víš, že to potřebujeme,“ řekl jí otec a ona si pod fousy zamumlala nějaké nesrozumitelné věci.

„Ten váš slavný byznys mě vůbec nezajímá a nechci s ním mít nic společného,“ zamumlala si pro sebe s odfrknutím.

„Fajn, vezmu si ho, ale jen proto, že ty a táta jste zoufalí. Ale nejdřív mi musí něco slíbit,“ řekla a podívala se mi zpříma do očí.

Ach jo! Ještě nejsme ani svoji a ona už chce, abych jí něco sliboval. Co po mně asi chce? Nemám čas ani energii plnit nějaké sliby.

„Co chceš?“ zeptal jsem se a protočil oči. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem pocit, že bude chtít něco, co pro mě bude těžké splnit.

„Slyšela jsem, co je to za děvkaře; má pověst někoho, kdo ošuká všechno, co nosí sukni...“ začala, ale já ji přerušil a vložil se do toho.

„Stojím přímo tady, tak mi to říkej do očí. A jo, je to pravda, ale tebe bych neošukal. Můj péro je vyhrazené pro sexy ženský s prsama, zadkem a křivkami na těch správných místech, a ty do žádné z těch kategorií nespadáš. Jsi víc chlap než ženská,“ řekl jsem a ona na mě zavrčela.

Všechno, co jsem teď řekl, byly lži vykonstruované v samotném pekle. Byla krásnější než kterákoli žena, se kterou jsem kdy byl, a to už bylo co říct, protože jsem vystřídal špičkové modelky, které byly velmi krásné, i když některé z nich byly víc z plastu než z masa.

„Já bych tě taky nechtěla, vsadím se, že máš malý péro, a proto nevydržíš s jednou ženskou. Nechceš, aby po prvním raze viděly, jak je malý,“ oplatila mi to a mně se na tváři objevil úšklebek.

„Vážně? Tak proč nepojdeš sem a nezjistíš, jak je velký?“ zeptal jsem se dvojsmyslně, podíval se na ni a ukázal si na rozkrok, kde se můj penis při té naší malé interakci v kalhotách nechtěně pohnul.

„Už dost! To nemáte v puse žádný filtr? Každou vteřinu z vás padají jen sprostá slova,“ pokárala nás paní Hollowayová a já se podíval do podlahy, snažil jsem se vypadat kajícně, ale ten úšklebek mi na tváři zůstal.

„Dnešní mládež. Neobejdou se bez klení ani v jedné větě,“ dodal pan Holloway.

„Nechme toho,“ ozval se můj táta. „Vivienne, říkala jsi něco o nějaké podmínce...“

„Ano, to, co jsem chtěla říct, než mě přerušil tenhle idiot...“ řekla a sjela mě pohledem, ale já mlčel, protože jsem nechtěl dál nerespektovat ty starší mezi námi.

„Chtěla jsem říct, že nechci, aby si do domu vodil nějaké ty svoje coury. Venku si s nimi může dělat, co chce, ale v domě nikdy. Nechci vidět ty hnusný běhny, se kterými spí.“

„Ó, to je snadné; jsem si jistý, že to zvládne. Vlastně nebude spát s jinými ženami vůbec,“ řekl táta a já se na něj překvapeně podíval.

„To za mě nemůžeš rozhodovat,“ vyštěkl jsem.

Otočil jsem se k Vivienne a široce se na ni zazubil. „Do domu jiné ženské tahat nebudu, ale vůbec neposlouchej to, co ti říká můj otec, protože se tím rozhodně řídit nebudu. Jinak si tě bude muset vzít on.“

„To je mi fuk. Klidně si strkej péro do jiných děr, dokud to nebude ta moje,“ odpověděla. „Tak jdeme na tu svatbu, ne?“