Když se Dominic začal probouzet, instinktivně se převalil a natáhl ruku, ale nahmatal jen chladné prostěradlo. Rozespale otevřel oči a zamžoural do slunečního světla.

Když uviděl, že druhá strana postele je prázdná, posadil se, zatímco zbytky spánku na něm ještě lpěly, a rozhlédl se po tichém pokoji.

Podíval se na hodiny na nočním stolku – bylo osm ráno. Zamračil se a prohrábl si rozcuchané vlasy.

Svěsil nohy z postele a zabořil chodidla do měkkého koberce.

Vstal, protáhl se a pomalu prošel apartmá. Všiml si, že její oblečení je pryč. Jedinou stopou po ní byla jemná vůně, která se stále vznášela ve vzduchu.

Její vůně v pokoji setrvávala jako slabá, dráždivá připomínka její přítomnosti.

Tu noc si pamatoval velmi živě: tu intenzitu, vášeň a způsob, jakým v něm její přítomnost něco zažehla. Ale teď byla pryč.

Hlodala v něm frustrace. Do země se vrátil teprve včera a jet lag na něj dolehl plnou silou. Spal tvrději než za celé týdny a ve svém hlubokém spánku neslyšel její odchod.

Dominic popadl telefon z nočního stolku a vytočil svého řidiče. Zazvonilo to dvakrát, než se ozval známý hlas. „Dobré ráno, pane Sterlingu.“

„Ta dáma ze včerejška, stojí její auto ještě venku?“ zeptal se Dominic, aniž by se obtěžoval se zdvořilostmi.

„Ne, pane,“ odpověděl řidič. „Když jsem sem před hodinou dorazil, už jsem ho tu neviděl.“

Tiše zaklel, poděkoval řidiči a zavěsil. Přecházel po pokoji, hlavou mu vířily myšlenky.

Neměl žádný způsob, jak ji najít, žádnou stopu, kdo byla nebo kam odešla. To zjištění jen přilévalo olej do ohně jeho frustrace.

Zhluboka se nadechl a donutil se uklidnit. Teď už s tím nemohl nic dělat, jen doufat, že se nějakým způsobem znovu objeví.

Prozatím se musel připravit na svatbu svého bratrance. Odstrčil podráždění stranou a zamířil do koupelny, aby se osprchoval a oholil.

Horká voda mu s napětím ve svalech příliš nepomohla. Myšlenky mu stále zalétaly k ní – k jejímu vzdechu, k jejímu doteku, k tomu, jak díky ní cítil, že žije. Ale teď byla pryč a zbyla po ní jen vzpomínka.

Dominic vystoupil ze sprchy, osušil se a jeho mysl se postupně začala soustředit na události dne.

Pečlivě se oblékl, vybral si sněhobílou košili a oblek na míru. Právě když si zapínal manžetové knoflíčky, zazvonil mu telefon. Byla to jeho matka.

„Dobré ráno, mami,“ pozdravil ji a přidržoval si telefon mezi uchem a ramenem, zatímco se oblékal.

„Dominicu, drahoušku, jsi v pořádku? Právě jsem slyšela o té nehodě...“

„Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo,“ ujistil ji rychle.

„Tak dobře. Musíš přijet domů,“ řekla a v jejím hlase byla cítit naléhavost.

„Domů? Kvůli čemu?“ zopakoval zmateně. „A co ta svatba?“

„Sešlo z ní, drahý. Žádná svatba nebude,“ odpověděla. „Nevěsta tvého bratrance nechala u oltáře. Svatba byla zrušena.“

Dominic se zarazil, na manžetový knoflíček zapomněl. „Co se stalo?“

„Nemám nejmenší tušení,“ povzdechla si matka. „Prostě přijď domů. Snad nám Sebastian všechno vysvětlí.“

„Budu tam brzy,“ řekl a ukončil hovor.

Zíral na svůj odraz v zrcadle, v hlavě mu hučelo. Nevěsta nechala jeho bratrance v štychu? Tenhle den se ukázal být mnohem komplikovanější, než předpokládal.

Rychle se dooblékl, popadl klíče a peněženku a strčil si je do kapes. Posledním pohledem přelétl pokoj a opustil apartmá, zatímco se ve vzduchu stále slabě vznášela vůně jejího parfému jako přízrak předešlé noci.

Díval se z okna, zatímco ho řidič vezl do rodného domu, a jeho myšlenky byly propletenou směsí frustrace a zvědavosti.

Kdo to byl? Proč odešla beze slova? A co se proboha stalo s tou svatbou jeho bratrance?

Když dorazil, matka ho přivítala u dveří, tvář měla staženou starostí.

„Jsem ráda, že jsi tady,“ řekla a krátce ho objala.

„Co se děje?“ zeptal se Dominic zvědavě.

Matka si povzdechla. „Pojďme do pracovny. Tvůj otec tam je,“ řekla a odvedla Dominica do pracovny.

„Co je to za řeči o tom, že Sebastian dostal kopačky?“ zeptal se Dominic, jakmile se za nimi zavřely dveře.

Matka zavrtěla hlavou, vypadala naštvaně i smířeně zároveň. „Podle jeho matky byla celou noc venku se svým milencem. Ukázala se dnes brzy ráno, oznámila, že žádná svatba nebude, a odmítla cokoli vysvětlovat. Pak si sbalila kufr a odešla.“

Dominic se zamračil. „Jen tak?“ zeptal se, když se usadil do křesla naproti otci.

„Jen tak,“ potvrdila.

„Chudák Sebastian. Musí být zdrcený,“ řekl Dominic a matka přikývla.

„Je to takový zmatek. Dokážeš si představit, kolik ostudy a ponížení musí rodina snášet? Nemůžu uvěřit, že si kdy chtěl vzít někoho tak nezodpovědného,“ řekla jeho matka a Dominic si povzdechl.

„No, předpokládám, že zrušené zasnoubení je lepší než rozbité manželství,“ podotkl Dominic.

„To se dá taky říct. Teď když jsi zpátky, promluvme si o firmě. Na příští valné hromadě odstupuji a ty to převezmeš,“ oznámil jeho otec.

„Když říkáš převezmeš, myslíš tím jako tvoje loutka, abys mohl v zákulisí tahat za nitky, nebo tím myslíš, že se úplně stáhneš a necháš mě byznys řídit po mém?“ zeptal se se zvednutým obočím a otec se uchechtl.

„Nechám tě dělat tvoji věc. Jsem starý a unavený. Chci jen odejít do důchodu a trávit všechen čas hraním golfu,“ řekl otec a tentokrát se uchechtl Dominic.

„Je ti teprve něco přes šedesát. Vůbec nejsi starý. A nemám problém to převzít, pokud ode mě nečekáš, že budu stát před kamerami a recitovat slova, která nemyslím vážně, nebo si hrát na někoho, kým nejsem,“ řekl uvolněně a otec přikývl.

„Chápu tvou touhu nebýt pod drobnohledem veřejnosti a vždycky jsem to respektoval. Teď s tím nepřestanu,“ řekl a Dominic přikývl.

„Tak to vypadá, že jsem připravený od tebe převzít otěže vedení.“