„Podívej, mami! Odsud je vidět úplně všechno!“ vykřikla Sophia, když vstoupily do svého prostorného a elegantně zařízeného pokoje s výhledem na město.

Genevieve se usmála a srdce se jí zaplavilo láskou k dceři. „Ano, je. Je to krásný výhled,“ řekla Genevieve a sledovala Sophii, jak běží k oknu a tiskne nos na sklo.

Poslíček položil jejich zavazadla a podal Genevieve klíče od pokoje. „Kdybyste cokoli potřebovala, neváhejte prosím zavolat na recepci.“

„Děkuji,“ odpověděla Genevieve a dala mu spropitné.

Jakmile odešel, otočila se k Elaře. „Můžeš se jít osvěžit a trochu si odpočinout. O Soph se postarám já. Zítra na ni budeš muset dohlédnout ty. Mám velmi důležitou schůzku.“

Elara přikývla. „Nemusíš si dělat žádné starosti. Zvládneme to. Zítra máme v plánu prozkoumat to hřiště.“

Genevieve se vděčně usmála. „Děkuji, Elaro. Nevím, co bych si bez tebe počala,“ řekla Genevieve, zatímco Elara odcházela do svého pokoje.

„Mami, mám nového kamaráda,“ oznámila Sophia, která se doteď dívala z okna, a přišla k matce.

„Už?“ zeptala se Genevieve, pobavená dceřinou schopností tak snadno se s lidmi spřátelit.

„Ano. Jmenuje se Nic a vyprávěl mi o hřišti,“ řekla Sophia a Genevieve se usmála.

„Chápu. Snad si zítra s Nicem na hřišti pohraješ,“ řekla Genevieve v domnění, že Nic je dítě v jejím věku.

„A teď už žádné povídání. Čas na hygienu,“ oznámila Genevieve dřív, než Sophia stihla říct cokoli dalšího.

Poté, co Sophii uložila ke spánku a ujistila se, že Elara má ve vedlejším pokoji všechno, co potřebuje, dopřála si Genevieve chvilku pro sebe.

Stála u okna a dívala se na město, které kdysi tak dobře znala.

Časopis, pro který pracovala, jí dal důležitý a zdánlivě nesplnitelný úkol, na kterém záviselo její povýšení.

Měla přesvědčit nepolapitelného miliardáře a generálního ředitele Dominica Sterlinga, aby souhlasil s rozhovorem.

To byl výkon, kterého se dosud nepodařilo dosáhnout žádnému mediálnímu domu ani reportérovi, a ona to musela dokázat, pokud chtěla postoupit v kariéře.

Schůzku s Dominicem Sterlingem si domluvila ještě před odjezdem a zítra ráno se chopí příležitosti, která na ni čeká. Teď si ale potřebovala odpočinout a připravit se.

Příštího rána po rychlé snídani nechala Genevieve Sophii v péči Elary a vydala se z hotelu do Sterling Industries.

Zatímco taxi projíždělo městem a kličkovalo ranní špičkou, Genevieve se dívala z okna a cítila, jak ji zaplavuje vlna nostalgie.

Ulice vypadaly zároveň povědomě i cize, což jí připomínalo, kolik času strávila pryč.

Genevieve zahnala myšlenky na minulost a soustředila se na výzvy přítomnosti. Od chvíle, co se probudila, se snažila vymyslet různé způsoby, jak pana Sterlinga přesvědčit k rozhovoru, a i když taxi zastavilo před budovou firmy, stále netušila, jak na to.

Co by mu mohla říct jiného než všichni ti lidé, mnohem zkušenější než ona, které za ta léta slyšel?

Když vcházela do výškové budovy Sterling Industries, nervy se jí napjaly.

Mysli měla tak upřenou na schůzku s panem Sterlingem, že si nevšimla povědomé postavy, kolem které prošla, dokud neuslyšela své jméno.

„Genevieve?“

Otočila se, když zaslechla ten známý hlas, a uviděla ho – Sebastiana. Toho idiota, se kterým promarnila své drahocenné roky. Toho parchanta, který se ji pokusil vmanipulovat do manželství, i když ji nemiloval.

Vypadal úplně stejně, jak si ho pamatovala, a pohled na něj ji teď vytáčel ještě víc než před šesti lety. Jak se kdy mohla zamilovat do někoho tak falešného?

Jak mohla zapomenout, že právě tady pracuje? Ve snaze nechat minulost za sebou zapomněla, že Dominic Sterling je jeho bratranec. Bude Sebastian překážkou? Uvažovala, zatímco ho ignorovala a otáčela se k odchodu, ale on ji chytil za ruku.

„Jsi to opravdu ty?“ zeptal se Sebastian hlasem plným nevěřícnosti. „Co tu děláš poté, co jsi na šest let zmizela, aniž by ses obtěžovala s omluvou nebo vysvětlením, proč jsi zrušila svatbu? Máš vůbec tušení, jakou ostudu jsi způsobila mně a mé rodině?“ dožadoval se odpovědi a Genevieve ztuhla čelist, když mu vytrhla ruku ze sevření.

„Jestli tu nechceš ztropit scénu, jdi si po svých a tvař se, že mě neznáš,“ varovala ho chladně, čímž Sebastiana šokovala.

Než se stačil vzpamatovat, odešla a nastoupila do výtahu v naději, že se vyhne jakékoli další interakci s ním. To poslední, co potřebovala, byla konfrontace se Sebastianem, zvláště ne teď a rozhodně ne tady.

Sebastian byl zmatený a rozzuřený, když ji sledoval odcházet. Bez otálení vytáhl telefon a vytočil Isabellino číslo.

„Neuvěříš, do koho jsem právě teď vrazil,“ řekl v momentě, kdy se hovor spojil.

„Do koho?“ zeptala se Isabella zvědavě.

„Do Genevieve.“

„Do Genevieve? Jsi si jistý?“ Isabellin hlas se prudce zvýšil překvapením.

„Volal bych ti snad, kdybych si nebyl jistý? Konfrontoval jsem ji, ale úplně mě ignorovala,“ řekl Sebastian, stále vytočený jejím přístupem.

„Kde jsi ji viděl?“ zeptala se Isabella s nádechem skepticismu v hlase.

„Přímo tady ve firmě,“ řekl a přemýšlel, za kým tam asi přišla.

„Předpokládám, že nevíš, proč tam je. Můžeš zjistit, s kým se má setkat a proč? A možná bys ji mohl sledovat, až bude odcházet, a zjistit, kde se celou tu dobu schovávala,“ navrhla Isabella.

„Jasně. Nejdřív budu muset zrušit svou schůzku. Zavolám ti později,“ řekl Sebastian a zavěsil.

Zatímco Sebastian spěchal k výtahu, aby zkusil Genevieve dostihnout, sekretářka ji už uváděla do Dominicovy kanceláře.

Genevieve se zhluboka nadechla a zatlačila do mohutných dveří. Projel jí záchvěv nervozity, když vstupovala do pracovny nepolapitelného Dominica Sterlinga.