Elena Rossi doprovodila Bellu do pokoje Beatrice Hallowayové. Po celou cestu Bella neustále trvala na tom, že neudělala nic špatného.

"Eleno Rossi, já jsem vážně nic neudělala. Věř mi!" žadonila Bella u Eleny Rossi.

"Promluv si s Beatrice Hallowayovou. Mluvit se mnou je k ničemu!" odvětila Elena Rossi a pohlédla na Bellu, která po jejím boku nepřestávala mluvit.

Vešly do pokoje, který Beatrice Hallowayová obvykle používala pro přijímání hostů a na další záležitosti. Beatrice Hallowayová už seděla a čekala na Bellin příchod. Bella zavřela oči a přemítala, proč se tohle všechno odehrává tak rychle. Nikdy by ji nenapadlo, že se ten muž před jejíma očima opravdu oběsí.

"Posaďte se!" Bella byla vytržena ze svých myšlenek a podívala se na Beatrice Hallowayovou usazenou naproti ní. Bella si všimla, že ostatní sloužící z místnosti odcházejí.

"Beatrice Hallowayová, já jsem nic neudělala. Dokonce ani nevím, kdo ten muž byl. Jen jsem byla zvědavá, protože se choval tak divně!" Beatrice Hallowayová se na Bellu pouze upřeně dívala a mlčela.

Bella se pokusila zvednout ze židle a přistoupit k Beatrice Hallowayové, ale ta jen zvedla ruku a zastavila Bellu v dalším pohybu.

"Sedněte si. Počkáme na příjezd Silase Mercera. Až tu Silas Mercer bude, dostanete prostor promluvit!" Bella zhluboka vydechla.

"Ale Beatrice Hallowayová..." Beatrice Hallowayová Bellu přerušila dalším zvednutím ruky. Bella zmlkla a se zasmušilým výrazem sklopila zrak a začala si hrát s prsty.

Netrvalo dlouho a připojil se k nim Silas Mercer.

"Volala jste mě?" zeptal se Silas Mercer, jakmile se posadil.

Beatrice Hallowayová přikývla a pak pohlédla na Bellu.

"Omlouvám se, že přerušuji vaši práci. Řekli vám už, co se stalo?"

Silas Mercer přikývl a poté se obrátil k Belle.

"Co jste to udělala?" zeptal se Silas Mercer.

Bella zavřela oči, než vůbec odpověděla.

"Já jsem nic neudělala. Jen jsem ho sledovala, protože mi připadal divný a podezřelý, ale když jsem tam dorazila, už tam visel. Prosím, věřte mi, Silasi Mercere!" zaprosila Bella, sepjala ruce k sobě a pohlédla na Silase Mercera. Silas Mercer se otočil na Beatrice Hallowayovou, která Bellu probodávala vážným pohledem.

"Proč bychom vám měli věřit?" zeptala se Beatrice Hallowayová, čímž donutila Bellu, nyní už zalitou slzami, aby se na ni podívala.

"Protože jsem to neudělala. Já ani nevím, kdo to vůbec byl!" odpověděla Bella a její uplakané oči žadonily o pochopení.

"Nemůžeme vám jen tak uvěřit, Bello. I když možná nejste ten, kdo za to může, stále musíte být za svou chybu potrestána, dokud nenajdeme skutečného viníka!" prohlásila Beatrice Hallowayová.

Bella nevěřícně zalapala po dechu.

"Ale já jsem to opravdu neudělala, Beatrice Hallowayová... Prosím vás, věřte mi!" prosila hlasem třesoucím se strachem. Silas Mercer Bellu stále pozoroval a všímal si, jak moc vyděšeně působí.

"Docela dobře nám můžete lhát a oklamat nás tou svou nevinnou tváří!" Bella oněměla. Uvažovala nad tím, jaký má vůbec smysl v Sídlě zůstávat, pokud by měl být její život plný utrpení.

"Silasi Mercere, vy mi přece věříte, že ano?" Bella se na Silase Mercera podívala s výrazem čistého zoufalství.

"To nevím. Ale rozhodnutí Beatrice Hallowayové je správné. Nemůžeme vás nechat jít. Mohla byste představovat hrozbu pro Dominica Thornea!"

"Vy jste se snad zbláznili! Jsem tady jen kvůli tomu kreténovi! Pusťte mě odtud! Já ty vaše peníze nepotřebuju!" křičela Bella a z její zjevné frustrace čišel pocit, že s ní bylo zacházeno naprosto nespravedlivě.

"To je mi jasné. Ale špiónem pro nepřátele Dominica Thornea může být kdokoliv. Možná byla chyba vám celou tu dobu věřit!" pronesl Silas Mercer, načež na něj Bella nevěřícně vytřeštila oči.

"Cože? Vy mě teď obviňujete? To mě vážně jen takhle sprovodíte ze světa? To nedovolím! Chci se setkat s tím zmetkem. Nenechám ho zničit mi takhle život!" řvala Bella. Silas Mercer vstal a podíval se na Beatrice Hallowayovou, zatímco Bella byla v šoku, když viděla, že se chystá k odchodu.

"Beatrice Hallowayová, postarejte se o ni. O tomhle se Dominic Thorne nesmí doslechnout. Ať to hlavně nezjistí!" nařídil Silas Mercer.

Zděšená Bella Silasovi Mercerovi zatarasila cestu.

"Kam to jdete? Ještě jsme neskončili!" zvolala.

Silas Mercer se ušklíbl a poškrábal se na čele.

"Nejdřív jsem vám věřil. Myslel jsem, že jste jen obyčejná holka, kterou Dominic Thorne náhodou potkal. Od nynějška ale budu opatrnější. Dokud se vše nevyřeší, budete pykat!"

Bella se pokusila Silase Mercera udeřit, ale on rychle zachytil její ruku.

"Zbláznil jste se! Pokud nenajdete viníka, musím pod tímto trestem zemřít navždy?"

Silas Mercer jen pokrčil rameny, neodpověděl a protáhl se kolem Belly k odchodu. Opustil místnost, zcela ignorujíc Bellinu snahu vtáhnout ho zpět. Stráže u dveří jí zabránili vyběhnout za ním.

Bella se otočila na Beatrice Hallowayovou a začala prosit: "Beatrice Hallowayová, věřte mi!"

Beatrice Hallowayová k ní s klidem přistoupila.

"Pokud se prokáže, že jste nevinná, už s nikým o tomhle nemluvte. Žijte v klidu, jestli chcete přežít. Tady není místo pro důvěrnosti. Jen dělejte svou práci a s nikým se nespřátelujte."

"Co tím myslíte?" zeptala se Bella zmateně.

"Odveďte ji do cely," rozkázala Beatrice Hallowayová.

Bella byla v šoku. Jakmile ji dva strážci popadli za ruce, začala sebou zmítat a žadonit.

"Beatrice Hallowayová, tohle mi nedělejte! Beatrice Hallowayová, vždyť já jsem nic neudělala! Prosím!"

Beatrice Hallowayová tiše seděla a sledovala, jak Bellu z pokoje odvlekli.

"Pusťte mě!" ječela Bella a bránila se po celou cestu až do podzemní cely.

Silas Mercer vstoupil do své kanceláře a byl překvapen, když před svým stolem našel stát Dominica Thornea.

"Dominicu?" Dominic Thorne se při vyslovení svého jména otočil.

"Kde jsi byl? Sháněl jsem tě."

Silas Mercer zavedl Dominica Thornea k pohovce.

"Copak se děje?"

Dominic Thorne podal Silasovi Mercerovi iPad.

"Kontaktoval mě Callum Reed. Podnikli krok v Itálii. Zabavili nám veškeré zboží a zabili naše agenty. Utrpěli jsme značné ztráty. Dokonce i ukořistili vše, co naši agenti převáželi."

Silas Mercer chápavě přikývl s vážným výrazem.

"Co chceš, abych s tím udělal?"

Dominic Thorne si zamyšleně hladil bradu.

"Já tam jet nemůžu. Musíš to vzít na sebe. Zítra se scházím s Dantem Morettim."

Silas Mercer na souhlas přikývl.

"Dobrá. Nech to na mně. Vyrazím hned zítra ráno!"

Dominic Thorne se s uznalým výrazem usmál.

"Postarej se o to, aby nesli daleko horší ztráty, než jaké způsobili nám!"

Silas Mercer se ušklíbl a odvětil: "Vyřídím to rychle."

Dominic Thorne se zvedl k odchodu, ale zarazil se.

"Nastal nějaký problém?"

Silas Mercer zvedl zrak a uvědomil si obavy Dominica Thornea.

"Jen taková menší komplikace!"

Dominic Thorne nadzvedl obočí.

"Tak proč si tě Beatrice Hallowayová k sobě zavolala?"

Silas Mercer se narovnal.

"Vzpomínáš si na tu dívku, kterou jsi sem přivedl?"

Dominic Thorne svraštil obočí.

"Tu dívku... Ano. Co s ní je?"

"Myslíš, že by to mohla být špiónka?"

Dominic Thorne se znovu posadil se vzbuzenou zvědavostí.

"Proč to říkáš, Silasi Mercere? Už jsem ti nakázal, ať se jí zbavíš."

Silas Mercer přikývl se smíchem.

"Dominicu, připadá mi jako úplně obyčejná žena, kterou jsi prostě jen tak potkal!"

"Nebuď měkký, Silasi Mercere. Udělali by cokoli, aby se k nám dostali." Silas Mercer si dlouze povzdechl.

"Zkontroloval jsem celou její minulost. Je to prostě jen osiřelá dívka, Dominicu!" Dominic Thorne se slabě usmál a podíval se na Silase Mercera.

"Nenech se oklamat. To se dá všechno naaranžovat. Nevěř tak snadno lidem." Silas Mercer zmlkl a zamyšleně hleděl před sebe.

"Možná máš tentokrát pravdu, Dominicu!" Dominic Thorne přikývl, postavil se a chystal se k odchodu.

"Vyřeš to rychle. Až se prokáže, že je to špiónka, zabij ji!" Silas Mercer kývl na srozuměnou a sledoval, jak se Dominic Thorne ztrácí ve dveřích. Silas Mercer si třel bradu a přemýšlel, zda to vážně mohla být past. Obchodní partneři Dominica Thornea chtěli totiž jeho smrt víc než cokoliv jiného, on totiž pokaždé pohltil jejich podíly na trhu. Silas Mercer si povzdechl, zvedl se ze židle a připravoval se na svůj odjezd.

*

Bella bolestně sténala a probouzela se ze spánku. Rty měla úplně suché a hrdlo ji pekelně bolelo. Měla ukrutnou žízeň a sama nevěděla, jak dlouho už tam byla. Uvědomovala si jen to, že v místnosti je v noci tma a přes den se tam vrací trochu světla. Bella byla skutečně zoufalá, protože nikdo ze sloužících jí nepřinesl žádné jídlo ani pití, a ani Elena Rossi už jí nebyla schopná pomoct. Její přítelkyně už pro ni nemohla dál tajně pašovat potraviny. Bella se opírala o kamennou zeď a zírala na větrací otvor, kterým pronikalo dovnitř denní světlo. Polkla naprázdno, zavřela oči, tělo jí slabostí z žízně umdlévalo. Sevřela železné mříže, lomcovala se zámkem a snažila se někoho přivolat.

"Pomoc, slyšíte někdo, prosím, doneste mi trochu vody!" promluvila Bella slabým hlasem a hleděla ke dveřím, ovšem nikdo se neozýval.

Bella znovu zavřela oči, tělo neustále sláblo. Ve chvíli, kdy už téměř ztrácela vědomí, se k ní někdo přiblížil, což přinutilo Bellu pootevřít oči, aby viděla, o koho jde. Z temného prostoru uviděla vycházet Elenu Rossi, kráčející směrem k ní, dokud se nepostavila těsně u mříže. Bella se radostně narovnala a podívala se na Elenu Rossi.

"Eleno Rossi, ty jsi přišla?" Elena Rossi si klekla, aby se dostala na úroveň Belly, která seděla na podlaze cely.

"Bello, přinesla jsem ti trochu vody a kousek chleba. Najez se." Bella okamžitě popadla láhev s vodou a lačně ji do sebe vlila, načež se zakousla do chleba, který Elena Rossi přinesla.

"Moc ti děkuji, Eleno Rossi. Ty jsi vážně opravdová přítelkyně!" Elena Rossi se nad Bellou jen nepatrně usmála.

"Jez pomalu. Když budu mít příležitost, přijdu zas." Bella přestala přežvykovat a pohlédla na Elenu Rossi s plnou vážností.

"Jak ses sem vůbec dostala? Od chvíle, co mě sem přitáhli, mě sem vůbec nepřišli zkontrolovat." Elena Rossi se na Bellu usmála.

"Jeden ze strážců je můj přítel. Tolik jsi mi chyběla, Isabello." Bella, s pusou plnou chleba, se slabě pousmála.

"Děkuju. Ty jsi mi taky chyběla." Bella se vřele usmála.

"Věděla jsi, že Silas Mercer odjel?" Bella přestala žvýkat a s šokem v očích pohlédla na Elenu Rossi.

"Odjel?"

"Ano, on odjel!"

"Odkdy?"

"Odjel včera, ale já sama nevím, kam se vlastně vydal!" Bella ztěžka povzdechla, její hlad se najednou kamsi vytratil.

"Jak dlouho už v tomhle vězení trčím?" Elena Rossi se zamyslela.

"Nejspíš už tak dva, nebo tři dny." Bella si šokovaně zakryla ústa.

"Fakt? Dva dny? Zasranej Silas Mercer!" klela Bella zfrustrovaně do obličeje Eleny Rossi.

"Copak se děje?"

"Říkal, že mě odsud dostane, jakmile najdou toho viníka. Co to má ale znamenat? Že mě tu nechal ležet ladem?" Bella před Elenou Rossi zuřila k nepříčetnosti.

"Bello, uklidni se. Možná měl Silas Mercer na práci něco důležitého!" Bella sklopila hlavu a ztěžka oddechovala.

"Až se odsud dostanu, zabiju je!" Elena Rossi se nad jejími slovy jen lehce pousmála.

"Bello, to nepřipadá v úvahu. Jen se starej sama o sebe. Budu už muset jít; nesmím se tu zdržovat moc dlouho!" Bella na ni pohlédla s nevolí k loučení.

"To už odcházíš?" Elena Rossi horlivě přikývla.

"Ano, buď opatrná a dávej na sebe pozor. Až se naskytne příležitost, určitě se zas vrátím." Bella s obličejem plným naděje svírala ruku Eleny Rossi.

"Děkuju ti, Eleno Rossi." Elena Rossi přikývla, a pak vstala.

"Už půjdu." Bella přikývla a sledovala kráčející Elenu Rossi.

"Eleno Rossi!" zavolala ještě Bella předtím, než mohla Elena Rossi zmizet v temné podzemní chodbě.

"Copak, Bello?"

"Věříš mi, že jsem nic z toho neudělala?" Elena Rossi se usmála a povzdechla si.

"Jistěže věřím, žes to neudělala. Jsem si naprosto jistá, že ty za nic z toho nemůžeš!" Bella se prozářila úsměvem, naplněná pocity radosti z toho, že jí ještě někdo věří.

"Děkuju, Eleno Rossi. Nikdy nezapomenu na to, co jsi pro mě udělala!" Elena Rossi pokývala hlavou a pokračovala ve své chůzi pryč, dokud nezmizela ve tmě v chodbě. Bella se posadila opřená o mříže a prázdným pohledem zírala vpřed. Už celé dva dny neudělala nic jiného, než že trčela na tomhle místě a ani nevěděla, kde přesně to je.