☞⁠￣Genevieve￣☜⁠

Slzy mě oslepují, když vyjíždím z pozemku. S roztřesenýma rukama spěchám do nemocnice, kde byl Leo častým pacientem. Občas se mu podívám do tváře a vidím stopy slz v jeho teď zavřených očích. Tři roky mu lékaři dávali léky na zvládání jeho nemoci. Peníze, které jsem sehnala, sotva stačily na provedení potřebné operace.

Teď jsem k smrti vyděšená. Co když ho tahle současná krize připraví o život? Nemám u sebe žádné peníze, ani cent. Jsem úplně na dně. Volat svému manažerovi nebo komukoli ohledně svých peněz by byla naprostá ztráta času. Jako obvykle by mi odpověděli: „Dal k tomu pan Alaric svolení?“

Zatnu zuby a strhnu volant doprava. Řídím, ale moje pozornost je rozdělená. „Měla bych prodat auto?“ uvažuju, ale vtom uslyším skřípění brzd. Proti mně se řítí černý Maserati, naše auta se k sobě nebezpečně blíží, hrozí srážka.

Sakra!.

Tam se moje auto zastaví. Přímo před tím druhým. Díkybohu, nepřišla jsem o život já ani můj už tak umírající syn. Zvednu hlavu a v tu chvíli uslyším ostrý rány, jak majitel auta zavírá dveře. Jde sebejistě a prohlíží si své auto.

Skončilo to tím, že jsem mu promáčkla plech? Jestli je v tom problém, tak jsem mrtvá. Nemám ani vindru na opravu.

Jeho oči se střetnou s mými a všimnu si divného způsobu, jakým ke mně kráčí. Je opilý? Hodím si uplakané vlasy dozadu, abych mu pořádně viděla do tváře.

„Mladá dámo, právě se vám podařilo zdemolovat mého nového miláčka. Na omluvy nehraju. Prostě zavolám svému mechanikovi a vy mi ty peníze pošlete.“

Několik sekund na sebe zíráme a já si nemůžu nevšimnout jeho hustých hnědých vlasů, ostře řezané čelisti a úchvatných dolíčků v tvářích. To se jen tak nevidí, je opravdu úchvatný. Způsob, jakým si olízne rty, mě skoro donutí zapomenout, že jsem v pořádném srabu.

Ušklíbne se a pak řekne: „Jste krásná, ale proč máte tenhle styl? Vaše vlasy... Moje ex měla přesně tenhle účes, a pak řekla, že končíme!“ Předvede to gestem.

Z úst mu táhne alkohol. Otočím se na druhou stranu, abych ten pach necítila, a mé oči znovu spočinou na Leovi. Teď už začal natékat.

„Můj Bože!“

Z očí mi vytrysknou nové slzy.

„Moc se omlouvám za nabourání vašeho auta, ale musím jet. Můj syn umírá! Můžete mi tu nechat vizitku. Peníze vám pošlu později. Teď se musím dostat do nemocnice,“ řeknu, jako bych ty peníze skutečně měla.

Ignoruje mě a místo toho se zeptá: „Váš syn, vy máte syna?“

Zírám na něj. Myslím, že je to ta nejhloupější otázka, jakou jsem kdy slyšela.

Otočím klíčkem, abych se rozjela, a nikdy jsem se necítila tak přehlcená a ponížená. Motor mého auta nenaskočil, zvuk vycházející z motoru znamenal jediné. Došla mi nafta.

„To jsi měl dneska umřít?“ zeptám se řečnicky, v hlase zklamání. Vím, že mě Leo neslyší.

Zabalím ho do bundy, kterou jsem si vzala s sebou, a vezmu ho do náruče, přitom vyrazím dveře auta a vrazím do toho muže.

„Znovu se omlouvám,“ skloním hlavu.

„Vím, že nemám právo vás po tom, co jsem vám zničila auto, prosit o peníze, ale potřebuju aspoň pár dolarů na odvoz do nemocnice. Můžete mi s tím prosím pomoct?“ řeknu.

Položí dlaň na Lea a zkusí mu teplotu. Najednou vystřízliví.

„Nasedněte do mého auta, musíme jet okamžitě,“ odpoví.

„Cože? Jste opil–“ chtěla jsem říct, ale on mi opatrně bere Lea z náruče. Skoro během běží ke svému autu, položí ho na sedadlo spolujezdce a nastartuje.

Stojím tam v němém úžasu.

„Jedete, nebo ne? Zněla jste, že chcete zachránit syna, ale teď to vypadá přesně naopak!“ zakřičí.

Rozběhnu se k němu, v mžiku naskočím do auta a vyrazíme.

---

Druhý den ráno sleduji, jak přechází po klinice. Ruce a nohy se mi nekontrolovaně třesou. Jsem nervózní, ale je hřejivé mít někoho po boku. Někoho, komu na tom záleží. Celou noc nespal. Ani jednou neodešel. Ten mladý muž přecházel po chodbě ráznými kroky a musím uznat, že vypadá úžasně, velmi pohledně. Je svalnatější a lépe stavěný než Alaric. Alaric měl jen jednu výhodu: svou výšku.

Ani jsem neznala jeho jméno, a přesto je ke mně tak laskavý. Převzal Alaricovu roli v mém životě i v životě Lea. Celou noc jsem zírala na telefon a Alaric ani jednou nezavolal. Představovala jsem si ho, jak si to nesčetněkrát rozdává s mou pěstounskou sestrou. Doslova mi to vmetli do tváře, než jsem odjela ze sídla s nepodepsanými rozvodovými dokumenty.

Není rozvod s ním ta správná věc? Potřebuju nový život, nový začátek. Žít s Alaricem celou tu dobu v sídle Sinclairů bylo zatraceně toxické!

„Dám dukát za vaše myšlenky,“ pronese a oba se usmějeme.

Chtěla jsem vstát.

„Ne, ne, seďte, prosím,“ namítne.

„Děkuji vám za všechno, za pomoc i za to, že jste tu zůstal celou noc,“ prohlásím.

Zavrtí hlavou a podívá se směrem k lékaři, který k nám přichází; znovu zahlédnu jeho dolíčky.

„Dobré ráno, pane doktore. Jak mu je?“ zeptá se jako první.

„Leovi se daří dobře. Zítra zahájíme operaci, jak jsme se domluvili. Momentálně dostává léky,“ říká lékař.

On se rozhodl zaplatit tu operaci? O tom mluvil s doktorem v ordinaci poté, co jsem s ním mluvila já? ptám se v duchu sama sebe.

Oba si potřesou rukama a doktor mě ujistí, že Leo bude v pořádku.

„Leo... Leonard, že?“ zeptá se hned, jak doktor odešel.

Přikývnu.

„Krásné jméno. Brzy vám to řekne do očí.“

Zmateně se na něj podívám. „Co mi řekne do očí?“

„Že jste ta nejlepší máma na světě!“ odpoví.

Pousměju se.

„Myslím to vážně,“ pokračuje. „Svobodné matky jako vy se jen tak nevidí.“

Skoro se zakuckám.

„Svobodná matka? Já nejsem... no, dobrá!“ vzdám to.

Být rozvedená je totéž jako být svobodná matka, když si to spočítám. Laskavá gesta tohoto mladého muže mě nějakým způsobem nutí si uvědomit, že podepsat rozvod není úplně špatná věc. Být svobodnou matkou nezní tak zle. Vlastně jsem jí byla celou tu dobu, i v manželství.

„Julian Sterling, generální ředitel Sterling CineMedia. Je mi nesmírným potěšením poznat tu nejlepší mámu na celém světě,“ představí se žertovně, krátce si promne strniště a pak napřáhne ruku.

„Zpěvačka Genevieve, Genevieve Thorneová!“ vyhrkne ve chvíli, kdy se chci představit sama.

Jsem ohromená. „On je můj fanoušek?“

„Vaše hudba se mi moc líbí, Genevieve,“ potvrdí mé myšlenky a začne broukat refrén jednoho z mých singlů. Snažím se ze všech sil nečervenat.

Píp! Zvuk oznámení mě přeruší a já nemůžu uvěřit tomu, co vidím.