☞⁠￣Julian￣☜⁠

Když mi Genevieve ukázala obsah té zprávy, byl jsem ohromen víc než ona. Jak se může někdo, kdo tvrdí, že druhého miluje, chovat takhle? Který manžel by nepocítil ani špetku soucitu k ženě, která byla kdysi jeho chotí? Ani fakt, že má nemocné dítě, nehrál roli.

Vybílil jí úspory, které měla odložené na Leovu životní pojistku. Dívám se na ni a bolí mě vidět ji plakat. Oči má celé rudé a oteklé od pláče. Uklidňuji ji, ale ona nepřestává.

„Můžu tě někam hodit,“ řeknu.

Smutně se usměje a založí si ruce na prsou. „Ne, díky.“

„Postaral ses, aby mi včera v noci někdo hlídal auto, a právě jsi mi dal peníze na naftu. To je jen zlomek toho všeho, Juliane. Víš, že jsou tu i jiné věci – peníze na operaci, celá noc, kterou jsi tu strávil, dnešní dopoledne. Jsem si jistá, že kvůli mně teď nejsi ve své kanceláři,“ pokračuje.

Položím si ukazováček na rty a naznačím jí, aby mlčela. „To je jen můj malý způsob, jak pomoci ženě v nouzi.“

Odkašlu si a podívám se jí do tváře. Doufám, že jsem ji tím označením neurazil. Místo toho se usměje. Dobře! Pochopila vtip. Genevieve měla pravdu. Měl bych být v práci. Můj tým a já jsme dnes v jedenáct dopoledne měli dokončovat film. Moje hodinky ukazují 10:52, ale nejsem připraven odtud odejít ani o krok. Jsem vděčný za včerejší noc, vděčný, že se naše auta málem srazila. Tušila Genevieve, že byla celou tu dobu mým idolem?

Nahlas se uchechtnu, a když ke mně vzhlédne, přitáhnu si ji do náruče a obejmu ji. Je v šoku a já se téměř okamžitě odtáhnu. Nechtěl jsem vyslat špatný signál. Možná to není špatné, ale ještě bych to neměl dávat najevo.

„To bylo jen utěšující objetí,“ řeknu.

Znovu se usměje. Ten krásný úsměv, díky kterému jsem šťastný, že jsem ji včera v noci našel. I ve svém trápení se dokázala usmát.

Popadne tašku ze židle. „Už půjdu. Děkuji ti za všechno, Juliane. Omlouvám se za všechny potíže, které jsem způsobila. Pojedu svým autem.“

Líbí se mi, jak pokaždé, když mluví, dodá mé jméno.

Udělá pár kroků a pak se zastaví. „Juliane... Mým plánem je začít po tomhle nový život. Daleko od všech, od manžela, od sestry...“ Říká to, aniž by se na mě otočila, a pak se konečně otočí.

„Doufám, že se uvidíme, než odjedu, ale pokud ne, máme na sebe čísla, že?“ Usměje se. „Jsi skvělý přítel a moc si toho vážím. Přeji ti hezký den v práci a děkuji za všechno. Jdu tam zpátky podepsat ty papíry.“

Nakonec odejde a já sleduji její krásnou postavu, jak opouští recepci nemocnice a pak vchodové dveře. Její poslední věta mi přinesla úlevu. Měl jsem v plánu jí to navrhnout – aby podepsala ty rozvodové papíry – ale bál jsem se, že by to mohlo znít vypočítavě. Příběh, který mi Genevieve včera v noci vyprávěla, odhalil mučení, kterým si prošla v rukou své pěstounské rodiny; sirotek, kterého se ujali, zneužívaný pěstounským bratrem a vykořisťovaný pěstounskou matkou a manželem kvůli penězům.

Který z fanoušků Genevieve by věřil, že veškeré výdělky z její hudby jí nepatřily? Rodina z ní udělala otrokyni své kariéry a žebračku o vlastní peníze. Rozhodně musí tu rodinu opustit, stejně jako toho muže, který si říká její manžel!

Rychle vstanu a naposledy zkontroluji Lea. Dobré. Spí. Zítra začne operace a brzy bude zdravý a silný. Když se dívám na Lea, vidím Florence. Lydia, moje ex, opustila Florence stejně jako Genevievein manžel opustil ji a její dítě.

Rychlými kroky vyjdu z nemocnice. Musím Genevieve sledovat. Nemám dobrý pocit z toho, že odchází sama. Strčím ruku do kapsy, vytáhnu mobil a vytočím Doris, svou hospodyni a chůvu Florence.

„Pane,“ ozve se.

„Jak je na tom Florence?“ zeptám se.

„Je v pořádku. Snažím se ji ze všech sil uklidnit. Chce vás vidět, pane,“ dodá.

„Do háje!“ pomyslím si.

„Brzy budu doma. Jen si musím něco důležitého vyřídit. Ještě chvíli, prosím.“

„Dobře!“ odpoví a já zavěsím.

Jedu tak rychle, jak jsem snad ještě nikdy nejel. Mám ohledně Genevieve divný pocit, jako by se jí mělo stát něco zlého. Brzy dorazím na místo, kde včera parkovalo její auto, a po mírném zrychlení zahlédnu její vůz jen pár metrů před sebou. Teď jedu pomalu za ní, mobil mi znovu zazvoní.

„Kdo je to proboha tentokrát?“ vydechnu.

„Pane,“ ozve se Collinsův hlas.

„Co je?“ zeptám se.

„Tým je kompletní. Všichni na vás čekáme.“

„Čekáte na mě, proč?“ zeptám se. Vím, že jsem jejich režisér, ale teď tam být nemůžu.

„Pokračujte beze mě, Collinsi. Budu tam cobydup. Jestli je to tak zlé, budeme muset změnit termín,“ řeknu a okamžitě zavěsím.

Při pohledu dopředu si všimnu, jak Genevieveino auto vjíždí do bíle natřeného sídla. Zaparkuji venku. Nechci, aby si všimla, že ji sleduji. Do sídla vjedou další dvě auta a slyším tlumenou hudbu. Pořádají večírek?

Vypnu motor a sklopím si sedadlo; znovu zkontroluji čas. Jedna odpoledne. Hlasitě si zívnu. Mám hlad, ale přesto chci zůstat. Třicet minut pryč a nic, čtyřicet pět minut, hodina a najednou vrátný opouští své stanoviště. O několik minut později zahlédnu na balkoně Genevieve a někoho, kdo vypadá jako ona.

Je to její dvojče? uvažuju.

Do prdele! zamumlám, když tu druhou vidím, jak táhne Genevieve za vlasy. Vytáhnu telefon a přiblížím si obraz, abych lépe viděl, protože jsou nahoře. Vypadá to, že se pár minut divoce hádají, a pak ta dáma, o které si podle šatů myslím, že není Genevieve, zakopne a upadne na zem. V ten moment se stane to nejhorší. Vidím, jak shazuje Genevieve z balkonu.

Lapnu po dechu, hodím telefon do auta a sprintuji pryč, co mi síly stačí. Než se dostanu do sídla, je konec. Genevieve leží na zemi. Leží tam v kaluži vlastní krve.

„Genevieve,“ zamumlám, zvedám jí hlavu a chovám ji v náručí.

Teď je čas vyrazit do nemocnice.

***

„Měla jsem jen malou naději, že přežiju, ale když se to podařilo, postarám se o to, abych se pomstila Alaricovi, Elly, Vivienne a každému, kdo mi ublížil!“ říká Genevieve tři týdny po té nehodě.

To jsou ta nejpravdivější slova a já ji plně podporuji. Leo se zotavuje, ale Genevieve je pevně rozhodnutá opustit Atlantu.

Mávám jim na rozloučenou a mám pocit, jako by mi chyběla velká část mého já.

„Chci po tobě, abys oznámil mou smrt. Vymysli si falešný příběh, tak realistický, aby mu nešlo nevěřit.“ Její hlas mi zní v hlavě, zatímco letadlo stoupá vzhůru.