V bytě bylo příliš velké ticho. Příliš klidno. Příliš... dusno.

Isabelle hleděla z okna svého pokoje, telefon křečovitě svírala v ruce, i když žádnou zprávu nečekala. Už ne. V posledních dnech se pokoušela Nikovi nesčetněkrát dovolat, ale každý hovor zůstal bez odpovědi, každá SMS ignorována. Jako by se po něm slehla zem a nechal ji samotnou, aby se utápěla v tom nepořádku, který Julian způsobil.