Viviennin pohled

Probudila jsem se s mírnou migrénou. Včera večer jsem to s těmi koktejly neměla přehánět, ale to, že jsem letos už potřetí v řadě prohrála s bratrem, mě vážně vytočilo.

Vezmu telefon a zkontroluju zprávy; jedna konkrétní mě podráždí. Syknu a hodím telefon na druhou stranu postele. „Proč to sakra už konečně nevzdá?“ vykřiknu.

Zaklepání na dveře mě jen dál rozčílí: „Běž pryč, prosím,“ snažím se křiknout.

„To je Sloane; nesu kávu.“

Zvednu hlavu, to je přesně to, co teď potřebuju. Tahle holka vždycky ví, co mi chybí. „Sloane, pojď dál.“

Sloane vejde dovnitř. Podívám se na ni a všimnu si, že má na obličeji tunu make-upu. Snažím se to ignorovat, ale má ho na sobě tolik, že by to stačilo na vymalování celé stěny v tomhle pokoji. Na někoho, kdo pracuje pro kosmetickou firmu, to s líčením přehání. Možná je to její způsob reklamy na naše produkty.

„Co ten make-up, Sloane? Díky za kávu. Potřebovala jsem ji. Měla jsi mě před těmi koktejly varovat; fakt mě bolí hlava.“

„Tobě taky dobré ráno,“ odpoví Sloane a podá mi kávu.

„Ta migréna přejde; prostě si vezmi aspirin. Mám pro tebe kytky; nechal je tu Griffin.“

„Hoď je do koše,“ nařídím jí.

Vedla si tak dobře, ale musela ten den zkazit tím, že zmínila Griffina. Snaží se mě přesvědčit, abych mu dala šanci, ale já ji přeruším a řeknu jí, ať s ním chodí sama, když se zdá být takovou expertkou na to, kteří muži to myslí dobře.

„Promiň, Vivienne, tak jsem to nemyslela; jen že Griffinovi na tobě vážně záleží a celou noc tě hledal; říkal něco o tom, že se chce omluvit.“

Cítím, jak ve mně kypí vztek, ale snažím se ho potlačit, protože je to Sloane. Je to moje hlavní konzultantka a parťačka, ale taky něco jako kamarádka. Vlastně je to jediná kamarádka, kterou zatím mám, takže jsem k ní vždycky trochu mírnější.

Všimne si, že se mi nálada zhoršuje, a rychle změní téma.

„No, i když byl včerejší večírek pořádán pro nepřátele, podařilo se nám z něj vytěžit i něco pozitivního. Bianca souhlasila, že do toho půjde s námi a bude dělat modelku pro naši značku. Dominicovi se ji včera večer podařilo přesvědčit,“ říká Sloane s úsměvem na tváři.

„To je skvělé, doufám, že k tomu náboru nepoužil tu věc, co má mezi nohama. Další obvinění ze sexuálního napadení ve svých záznamech nepotřebujeme,“ zdůrazním.

Sloane na mě udiveně kouká. „Myslím, že bys mu měla zavolat a pogratulovat mu,“ radí mi. „A nezmiňuj tu jeho věc mezi nohama,“ prosí.

Vezmu telefon a vytočím Dominicovo číslo; zvedne to a já jdu rovnou k věci – pogratuluju mu k dobře odvedené práci při přesvědčování Bianky. Poděkuje mi, ale připomene, že jen dělal svou práci.

Ignoruju ho a dál mu gratuluju, protože Biancu nebylo snadné přesvědčit. Ale nezapomenu ho varovat, aby při svém přesvědčování nepoužíval jiné části těla než ústa.

Zavěsím, aniž bych mu dala šanci odpovědět.

Sloane se na mě dívá šokovaně.

„No tak, řekla jsem to slušně. Víš, jaký Dominic je? Aura Beauty teď nepotřebuje další skandály.“

„Uvidíme se dole, musím se dát do pořádku.“

„Ale dneska je neděle, kam jedeme?“ ptá se Sloane zmateně.

„Do kanceláře, samozřejmě, musíme dohnat všechny ty hodiny, co jsme strávily na tom zbytečném večírku. Ty snad nejsi oblečená do práce?“ zeptám se a přeměřím si její outfit.

„Samozřejmě, že jsem,“ odpoví Sloane s povadlým obličejem.

Vstanu z postele, osprchuju se a připravím se. Podívám se na svůj odraz v zrcadle a všimnu si, že Sloane ty kytky schválně nechala na stole.

Přejdu ke stolu, vezmu je a všimnu si lístku, na kterém stojí: „Omlouvám se, Vivi, už to nikdy neudělám.“ Syknu a lístek i kytky hodím do koše.

Začínám si vybavovat události včerejší noci. Ten neschopný Griffin mi včera večer bez mého souhlasu vysál pusu. Měla jsem ho kousnout víc. Jdu do koupelny a znovu si čistím zuby, dokud na kartáčku nevidím krev.

Má velké štěstí, že pracuje pro mého bratra; jinak by v pondělí ráno našel výpověď.

Rozhodnu se toho parchanta ignorovat. Vím, že Sloane na mě má vztek, že jdeme do práce v neděli, ale nemáme čas nazbyt. MODA VOX se pohybuje rychle a my zaostáváme. Právě jsme prohráli už potřetí v řadě.

Můj bratr Julian je v podnikání velmi bezohledný. Když táta zemřel, rozdělil firmu na polovinu. Já dostala kosmetiku a obuv „Aura Beauty“, zatímco bratr dostal oděvní a návrhářskou linii „MODA VOX“, a od té doby je to konkurenční válka.

S bratrem máme tradiční dohodu; po každém čtvrtletí porovnáme zisky obou společností a ta, která prohraje, uspořádá pro tu vítěznou večírek – a ne jen tak ledajaký, ale velkolepý. Podle podmínek platí, že pokud večírek nesplňuje standardy, vítězná společnost má právo požadovat další.

Zkrátka je to forma ponižujícího večírku, kde se vyhazují peníze za vítězný tým, a Aura Beauty byla letos ponížena už potřetí.

Nenechám je, aby nás v tomhle čtvrtletí porazili; musíme tomu obětovat veškerý čas.

Dokončím poslední úpravy líčení a zamířím dolů.

Sejdu po schodech a najdu Juliana a Sloane u snídaně. Jakmile mě Julian uvidí, vstane a začne tleskat.

Abych byla upřímná, můj bratr je vážně otravný; občas mám chuť ho zmlátit do bezvědomí.

Přijde ke mně a řekne: „Dobré ráno, lůzři. Jsem si jistý, že si teď tleskáte sami pro sebe. Ne každému se poštěstí pořádat pro MODA VOX tři večírky za rok; to dělají jen ti vyvolení. Jak ses vyspala, princezno?“

Jen nad ním protočím panenky a sarkasticky mu odpovím na pozdrav. Ale něco mi nesedí. Právě jsme pro něj uspořádali večírek století a on, místo aby měl afterparty v hotelu s deseti holkami, sedí tady v jídelně a snídá s mojí sekretářkou.

I když je Julian velmi pracovitý, jeho chuť na ženy je na velmi vysoké úrovni a je to jeden z největších sukničkářů v tomhle městě, takže je znepokojující, že je pořád tady. Snažím se změnit téma a ukojit svou zvědavost.

Zasměje se mé otázce na afterparty, dobírá si mě kvůli prohře a vysvětlí mi to na rovinu. Prý bude raději tady a celý den se dívat na můj poraženecký obličej, než aby byl v náručí deseti holek.

Všimne si, že jsme oblečené do kanceláře, a vyprskne smíchy.

„Vy dvě jdete v neděli do práce?“ zeptá se s úšklebkem.

„Víte, že si kvůli mně nemusíte strhat záda.“

„To je fuk, Juliane. Sloane, pojď, jdeme. Je tu Barrett?“

„Ano, čeká na nás venku,“ odpoví Sloane.

„Než půjdeš, ségra, co se včera stalo mezi tebou a Griffinem? Prakticky jsi mu utrhla ret.“

Sloane se na mě zděšeně podívá.

„Už zase ten Griffin!“ vykřiknu. „Prosím tě, neříkej mi, že běžel za tatínkem. Rozhodně dostal, co si zasloužil. Vyřiď mu, ať se ode mě drží dál, jinak ho zažaluju za sexuální obtěžování, jestli na mě ještě někdy položí tu svoji krvavou hubu bez mýho dovolení!“ vyjela jsem.

„Klídek, sestřičko, myslím, že se tomu říká polibek,“ dobírá si mě Julian.

„To je jedno, tohle není román, kde lidi jen tak někoho chytnou a začnou líbat; tohle je realita a my tomu říkáme sexuální obtěžování. Měl bys teď soptit vzteky; tvůj neschopný kamarád včera večer napadl tvou sestřičku.“

„Uklidni se, Vivienne, vím, že to tak nemyslíš. Prostě mu dej šanci, prosím.“

„Proč mu nedáš šanci ty sám? Byl by z vás hezký gay pár,“ řeknu se smíchem.

Julian na mě kouká jako opařený.

„Fajn, nechám toho, ale tím, že mýmu kámošovi lámeš srdce, přicházím o prachy; potřebuju, aby byl Griffin v pohodě.“

„Takže ty jsi ochotný prodat svoji sestřičku pro peníze? Jsi stejně neschopný jako on. Vy dva se k sobě hodíte. Pojď, Sloane. Jdeme. Rozhodně k životu nepotřebuju chlapa, aby mě doplňoval.“

„Ale já jsem chlap, ségra, nedoplňuju tvůj život já?“ popichuje mě.

„Běž utřít slzičky svýmu kamarádovi,“ zakřičím, když odcházíme.

Barrett přistaví auto a my vyrážíme do Aura Beauty. „Tady jsou všechny papíry ohledně Bianky,“ řekne Sloane a podá mi složku.

„Domluv s ní schůzku, chci vědět, o co jí jde a proč změnila názor. Nerada jsem druhá volba.“

„Provedu, madam.“

„Kolikrát jsem ti říkala, abys mě neoslovovala ‚madam‘? No tak, Sloane, moje jméno není tak těžké.“

„Promiňte, slečno Vivienne, to bylo jen uklouznutí.“

„A vážně jsi Griffinovi včera v noci ukousla ret?“ zeptá se Sloane zvědavě.

„Ne, proboha, nejsem kanibal; nejspíš to Julianovi celé přibarvil, ten chlap je fakt otravný.“

Dorazíme do kanceláře a u vchodu najdeme Dominica v tmavých slunečních brýlích. Aspoň že nejsem jediná s kocovinou.

„Tebe taky zavolali?“ diví se Sloane.

„Máme co dohánět,“ odpoví Dominic.

„To je ten správný přístup, lidi. Abychom porazili ty nejlepší, musíme si strhat záda. Pojďte, jděte se mnou.“

Tihle dva se ani nesnaží; cítím jejich mizernou energii, která se vleče za mnou. Ale je mi to fuk, potřebuju, aby se udělala práce.

„Než zapomenu, slečno Sterlingová, tady je seznam všech nových pracovníků úklidové divize, o které jste žádala,“ řekne Dominic a podá mi složku. „Máme dva muže z řad imigrantů a zbytek jsou místní.“

„Prověřil jsi ty lidi důkladně? Nechci, aby se opakoval ten poslední incident, a výslovně jsem žádala o starší lidi. Na tom seznamu vidím mladé lidi, Dominicu. Jednoduché instrukce!“ vykřiknu.

„Ohledně toho, slečno Sterlingová, přihlásili se jen tito lidé. Osobně jsem dělal prověrky i pohovory, o ty mladé uklízeče se nemusíte bát,“ odpoví.

Hodím složku na stůl a zeptám se: „Ti mladší rekruti jsou muži, nebo ženy?“

„Oba jsou to muži, madam.“

„Tak dobře, nechci, abyste vy, nadržení fanatici, zase slintali a stálo to tuhle firmu miliony – ledaže bychom tu měli gay ředitele, o kterých nevím!“

Dominic moji poslední otázku ignoruje a posadí se.

Minulý měsíc Aura Beauty zasáhla žaloba za sexuální obtěžování, protože jeden z našich ředitelů obtěžoval jednoho z mladých uklízečů, imigranta.

Prostě to neudržel v kalhotách. Navíc důkazy byly drtivé, takže jsme museli zaplatit mimosoudní vyrovnání a přišli jsme o tisíce dolarů. I když jsem toho fanatika vyhodila, pokaždé, když si vzpomenu na tu částku, co jsem musela vyplatit, mě bolí u srdce. A samozřejmě naše pověst utrpěla šrámy, ze kterých se pořád vzpamatováváme.

„Dobrá tedy, pojďme se pustit do práce.“