Serena vyletěla z toalety, hruď se jí prudce zvedala a ruce se jí třásly.

Pepřový sprej jí vyklouzl z ruky a spadl na podlahu, ale neodvážila se ohlédnout.

Krev jí bušila ve spáncích, jak klopýtala kupředu s nohama nejistýma.

Ty proklaté podpatky věci zrovna nepomáhaly, ale neodvážila se zastavit, aby si je sundala.

Drogy, které jí kolovaly v těle, způsobily, že se jí svět rozostřoval a točil, a tak vrávorala, jak se cestou přidržovala zdí.

Musela utéct.

Nemohla se vrátit do hlavní části klubu, kde by na ni čekal Corbin, což znamenalo, že musela najít jiný východ; takový, který by ji nedovedl přímo zpátky k němu.

Její zrak se rozmazával, jak se potulovala, a pulzující hudba slábla do pozadí. Co to je za klub?! Zamručela si pro sebe, když se jí chodby zdály nekonečné a v dohledu nebyl žádný východ.

Její dech byl mělký a přerývaný, jak se nutila jít dál, a nohy hrozily, že vypoví službu s každým dalším krokem.

Konečně dorazila do tmavé chodby, která se zdála být daleko od klubu, protože už neslyšela žádnou hudbu.

Zastavila se, opřela se o chladnou zeď a snažila se nabrat rovnováhu. Ale její tělo odmítalo spolupracovat; hlava jí třeštila a končetiny těžkly každou vteřinou.

Serena se v chůzi zarazila, když ho najednou spatřila.

Na konci chodby, osvětlený slabým světlem ze stropu, stál ten muž z dřívějška.

Srdce se jí rozbušilo v hrudi, když si prohlédla výjev, který se před ní naskytl. Stál čelem k jinému muži, který se hroutil na podlaze a svíral si bok, jako by dostal zásah.

Než vůbec stihla zpracovat to, co vidí, ten kretén zvedl zbraň, a jeho pohyby byly klidné a promyšlené.

Sereně se zatajil dech v hrdle a její tělo na místě ztuhlo.

Muž na podlaze žadonil slabým a zoufalým hlasem. „Prosím... to jsem nechtěl...“

Výstřel zazněl ostře a v tom tichu ohlušujícím způsobem.

Výkřik, vyvolaný tím, čeho byla právě svědkem, se Sereně vydral ze rtů dřív, než jej mohla zastavit. Barva z její tváře zmizela, když se ten muž okamžitě otočil a jeho tmavé oči se zabodly do ní, jak tam paralyzovaně stála na kraji chodby.

****

Dominic stál na balkóně s výhledem na klub, ve výrazu se mu mísila frustrace s nudou, a jeho pohled se soustředil na jednu konkrétní ženu.

Ta žena z dřívějška, ta, která měla tu drzost vylít na něj ne jeden, ale hned tři drinky, se teď plazila po Corbinu Vanceovi a řeč jejího těla byla nesmírně svůdná.

Pevněji sevřel zábradlí a jeho tmavé oči se zúžily. Corbin Vance. Ten muž byl proslulý svými aférami, navzdory svému velmi veřejnému manželství.

Dominic věděl, jaké typy žen Corbin přitahuje – oportunistky, zlatokopky nebo kohokoli dostatečně zoufalého na to, aby se nechal lapit do jeho sítí.

A přesně jak si myslel, ta žena byla jednou z nich. A přesto měla tu troufalost zlobit se, když ji nazval tím, čím byla.

Nevěděl, proč ho tak strašně štvalo vidět ji s Corbinem.

Možná to bylo tím, jak nevinně vypadala, přestože taková vůbec nebyla.

Nebo to možná bylo tím, že si ještě před chvílí, když seděla na baru, myslel, že je jiná.

„Pane,“ prořízl jeho myšlenky nějaký hlas. Přistoupil k němu hlídač s tichým, naléhavým tónem.

„Máme na očích ty dva muže, o jejichž vypátrání jste nás žádal. Jsou pořád v klubu, ale rychle se přesouvají. Vědí, že po nich jdeme.“

Dominic se narovnal a své rozladění z té ženy odsunul stranou. „Ukažte mi jejich fotky.“

Hlídač mu podal tablet, na kterém se zobrazovaly snímky dvou mužů, pořízené z bezpečnostních kamer klubu.

Dominic si jejich tváře uložil do paměti během několika vteřin. Bylo to snadné, protože měl fotografickou paměť.

„Rozptylte se a pročešte klub,“ nařídil. „Neměli by se dostat daleko.“

S posledním pohledem na Corbina a tu ženu se Dominic otočil a opustil balkón, naplno soustředěný na svůj současný úkol.

Prohledával klub a jeho pátrání ho zavedlo do nepřístupné zóny, spoře osvětlené a děsivě tiché ve srovnání s chaosem hlavního sálu.

Hvízd

První rána přišla zničehonic.

Dominic zareagoval okamžitě a díky svým reflexům, vybroušeným roky tréninku, se jí vyhnul.

Muž po něm chňapl znovu, ale Dominic udělal úkrok stranou, chytil útočníka za paži a zkroutil mu ji za záda.

„Vybral sis špatného člověka a ve špatný den,“ zavrčel Dominic a přirazil muže na zeď.

Pochop se bránil a podařilo se mu zasadit Dominicovi slabou ránu do boku, ale to jeho vztek jen přiživilo.

Rychlým, vypočítaným pohybem ho Dominic odzbrojil a uštědřil mu brutální ránu do čelisti, která ho poslala bezvládně k zemi.

„Prosím,“ zaškemral muž a z úst mu odkapávala krev, když si uvědomil, že situace není v jeho prospěch. „Takhle jsem to ne—"

Dominic ho nenechal domluvit; vytáhl zbraň a vystřelil.

Chodbou se rozlehl výstřel a Dominic pomalu vydechl. Otočil se k odchodu, ale ztuhl, jakmile zaslechl výkřik.

Jeho pohled střelil ke zdroji toho zvuku a tam stála ona.

Ta žena z dřívějška stála na kraji chodby, tvář měla bledou a své široce rozevřené oči měla zabodnuté do těch jeho.

Vypadala jako jelen oslněný reflektory, její tělo se třáslo, když zírala na tělo na podlaze a potom na něj.

„Neutíkejte,“ varoval ji chladně, zvedl zbraň a namířil ji přímo na ni. „Ustřelím vám hlavu, jestli se o to pokusíte.“

Ztuhla, hruď se jí vzdouvala, jako by se nemohla rozhodnout, jestli omdlít nebo prchnout.

Dominic se k ní pomalu blížil a jeho zbraň se ani nezachvěla. „To musíte mít pořádnou drzost, abyste mě sledovala...“

Přerušila ho ostrá bolest na krku a jeho ruka okamžitě vystřelila ke zdroji. Jeho prsty zavadily o něco malého a kovového.

Injekce.

Jeho oči se nevěřícně rozšířily, když se znovu setkal s jejím pohledem. Ta malá svině mu kurva něco píchla.

„Přísahám, že tě zabiju...“

Jeho slova byla uťata, když se svět kolem něj naklonil. Zrak se mu rozostřil a končetiny mu ztěžkly, jak mu lék zaplavil krevní oběh.

„Ty jedna malá...“

Než stihl větu dokončit, droga začala naplno působit a on se zhroutil na podlahu.

Serena stála nad ním a přerývaně lapala po dechu. Chvíli jen zírala na jeho bezvědomé tělo a srdce jí divoce bušilo.

Neměla času nazbyt, a tak se dala znovu do běhu.