„Ty vezmi prostěradla a já ponesu povlaky, bylo by toho na tebe moc,“

řekl Gideon a do náruče si naskládal úhledně vyžehlené a složené povlaky. Díky jeho pomoci nám praní, sušení a žehlení nezabralo moc času. Gideon po celou dobu pomáhal, aniž by se zapotil, a prostěradla i povlaky vyžehlil úplně sám. Byl jsem mu vděčný, ale neodvážil jsem se to říct nahlas. Prostě jsem se nemohl přimět vyslovit ta dvě slova (děkuji). „Nemůžu,“ uvažoval jsem a potřásl hlavou, abych ty myšlenky zapudil.

„Nad čím přemýšlíš? Pojď už. Nezapomeň, že se ještě musíš hlásit v kuchyni,“

připomněl mi Gideon a probral mě z úvah. S povdechem jsem zavrtěl hlavou a vyrazili jsme z prádelny do pokoje pro hosty, který obýval ten otravný spratek alfa.

Jak jsme procházeli rozlehlou chodbou apartmá pro hosty, natahoval jsem krk a kroutil jím, abych uvolnil ztuhlé svaly.

„Víš, jsem moc dobrý v uvolňování ztuhlých svalů. Můžu ti je namasírovat, aby ses cítil líp,“

navrhl Gideon a já na něj v šoku vytřeštil oči. Masírovat mě, cože?

„Cože? Ani náhodou, to se nestane. Proč bych tě měl nechat na sebe sahat, natož mě masírovat? To se nikdy nestane,“

protestoval jsem a na tváři se mi usadilo zamračení.

„Cože, proč tak šílíš? O co jde? Kamarádi by pro sebe měli být schopní udělat aspoň tohle,“

řekl a naklonil hlavu na stranu, zatímco si mě prohlížel.

„Díky bohyni, že nejsme kamarádi. Nemusíš to dělat,“

odpověděl jsem, zrychlil krok a zmizel mu z dohledu. Proč by mě chtěl masírovat? Zmátlo mě to natolik, že ta myšlenka nechtěla zmizet, a tak jsem jen bručel a dupal nohama.

„Počkej na mě, chlape, proč utíkáš?“

zakřičel Gideon a rozběhl se za mnou.

„Tady už to převezmu. Jdi domů, rodiče budou mít starosti,“

řekl jsem a natahoval se po povlacích v jeho rukou, ale on uhnul.

„Je jim úplně u prdele, kde jsem nebo co dělám, o mě se bát nemusíš. Navíc nezapomeň, žes říkal, že mu ještě musíš umýt záchod a koupelnu, než půjdeš do kuchyně,“

odpověděl s úsměvem, pokynul mi rukou, abych otevřel dveře, a já tak učinil.

Když jsme vešli do ložnice, to povlečení, které jsem tam před pár hodinami dával, bylo zmačkané a odhozené v koutě a v celém pokoji byl naprostý nepořádek.

Podrážděně jsem zasténal při pomyšlení na tu práci navíc. Nechápu, jak může být posedlý čistotou, když si ani neumí udržet v pokoji pořádek. Copak lidé, co jsou posedlí čistotou, po sobě nemají uklízet, když udělají nepořádek? Proč byl on jiný?

S tichým povzdechem jsem položil prostěradla na pohovku u okna a Gideon vedle nich položil povlaky, zatímco jsem začal sbírat odhozené věci ze země. Ty nepotřebné jsem vyhazoval do koše a ty dobré vracel na jejich místa.

Gideon pomáhal s drobnostmi, s čím mohl, a brzy jsme skoro končili. Gideon se přesunul k odhozeným prostěradlům a povlakům a sehnul se, aby je posbíral.

„HAJZLE!“

Slyšel jsem Gideona podrážděně zavrčet a otočil jsem se, abych zjistil, co ho tak vytočilo. V jeho tváři bylo vidět jasné znechucení, zatímco svíral pěsti kolem těch prostěradel a nenávistně na ně zíral.

„Hej, co se děje?“

zeptal jsem se a šel k němu. Něco si nesrozumitelně zamumlal pro sebe, než se ke mně otočil s úsměvem na tváři.

„Nic, nic se neděje. Promiň, jestli jsem tě vylekal, jen jsem si vzpomněl na něco, co se stalo před pár dny. Ten hajzl.“

Odpověděl. Zvláštní, když se mě ptáte. Nějak jsem věděl, že nemluví pravdu, ale nechal jsem to být a rozhodl se nevyptávat. Nejsme kamarádi, tak proč mu strkat nos do věcí. Krátce jsem přikývl a přešel k pohovce, kde byla čerstvě vypraná prostěradla a povlaky.

Gideon se omluvil a odešel do koupelny, přičemž mě přísně varoval, abych nesahal na to použité povlečení, které složil a položil k prahu koupelny. Natáhl jsem krk a díval se za ním, říkal jsem si, proč se najednou chová tak divně, když s pevně sevřenými pěstmi rázoval do koupelny. Nad jeho zvláštním chováním jsem jen zakroutil hlavou, vzal prostěradlo a začal ho úhledně prostírat na postel, obcházel ji a pevně ho zakládal mezi matraci a rám.

Když už to vypadalo úhledně, vzal jsem jeden povlak. Zasténal jsem, jak jsem s ním kvůli jeho šířce a váze zápasil, abych ho na postel správně položil. Říkal jsem si, co tomu Gideonovi v té koupelně tak trvá, už by mohl vylézt a pomoct mi s tímhle. Zrovna když jsem se chtěl otočit a zavolat na něj, ucítil jsem, jak mě něčí ruka postrčila vpřed, a já padl obličejem přímo na postel.

Myslel jsem si, že je to Gideon, a tak jsem se s naštvaným výrazem otočil, abych mu vynadal a vrazil mu, ale k mému překvapení se nade mnou vznášela úplně jiná tvář.

„Ugh? Co to děláte, Alfo?“

zeptal jsem se, posadil se a snažil se slézt z postele, ale on mě za nohu stáhl zpátky.

Co je to s ním? Proč se dneska všichni chovají tak divně? Nejdřív Gideon a jeho náhlé podráždění a teď tenhle pitomý alfa a to jeho otravné já. S unaveným povzdechem jsem promluvil, celý zmatený.

„Možná... mohu pro vás udělat ještě něco jiného, Alfo? Prostěradla i povlaky už jsem vypral.“

zeptal jsem se tázavým tónem a díval se na něj zmateně, zatímco mě pevně svíral za stehna a držel mě přišpendleného k posteli. Divně se na mě ušklíbl, což vypadalo totálně děsivě a trapně.

„Je toho mnohem víc, co bys pro mě mohl udělat, ale pro začátek, co kdybychom nějak využili tvou pusu?“

Odpověděl s cynickým úšklebkem a já na něj jen nechápavě zíral. Co tím myslí, využít pusu? Celý den mluvím, tak jak moc víc se dá ještě využít?

„Nerozumím vám, Alfo, moje pusa byla užitečná celý den a teď už mě z toho mluvení bolí,“

odpověděl jsem s unaveným povzdechem. A on se svalil z postele smíchy. Sledoval jsem, jak se směje a kroutí nade mnou hlavou, a měl jsem chuť mu do té pusy nacpat své smradlavé punčochy. Jeho smích byl tak otravný, ani zdaleka nebyl tak příjemný pro ucho jako ten Gideonův, uvažoval jsem a při pomyšlení na Gideona jsem se v duchu najednou usmál.

„Takhle ne, neboj se, prostě budeš sledovat mé instrukce a já ti ukážu jak.“

Chápavě jsem přikývl, naprosto netuše, co tím myslí, sklouzl jsem z matrace a sedl si na kraj postele, čekaje na jeho pokyny. Hlasitě jsem překvapením vydechl, když si jedním pohybem stáhl mikinu i trenýrky a se širokým úšklebkem se přede mě postavil s nahou spodní polovinou těla. Rychle jsem od něj odvrátil zrak.

„Co to děláte, Alfo?“

vyhrkl jsem, nejistý si tím, co s ním je. Je to nějaký šílenec nebo co? Proč se najednou svlékl? Slyšel jsem jeho lehké kroky, jak se ke mně blíží, a on mi rukou otočil bradu zpět k sobě.

„Proč se díváš jinam? Nehraj si na to, že jsi nikdy neviděl p***s. Nemusíš se bát, stačí mě jen vykouřit, já tě tím provedu.“

Poznamenal a já vyskočil z postele a vytvořil mezi námi bezpečný odstup. Co tím myslel, vykouřit ho, jakože mu mám vzít ten jeho p***s do pusy? A proč sakra ten Gideon neleze z té blbé koupelny, když ho potřebuju?

„Omlouvám se, Alfo, ale to nemůžu udělat. Je to ode mě nevhodné, a od vás taky,“

odpověděl jsem a sklonil hlavu v gestu podřízenosti.

„Ty se mi pokoušíš neposlechnout?“

zavrčel a já zavrtěl hlavou.

„Samozřejmě že ne, Alfo, nikdy bych vás neposlechl, jen se mi to zdá jako nesprávná věc.“

Neměl jsem ani nejmenší tušení, o co tu jde. Věděl jsem jen, že představa, že sáhnu na přirození jiného muže, natož abych ho měl v puse, se mi hnusila a stálo mě všechno úsilí, abych se nepozvracel.

„Ty se snažíš být chytrý, ty malý sráči. Počkej, až řeknu tvému alfovi, jaký jsi rebel a jak neplníš mé rozkazy. Jsem si jistý, že pro tebe bude mít vhodný trest.“

řekl a já trhl hlavou vzhůru při zmínce o tom, že mě nahlásí našemu alfovi. Moje tělo se zachvělo při pomyšlení na to, že mě bude trestat on. To ne, ne, ne, v žádném případě, přísně nás varoval, abychom hosty poslouchali.

„Cože, to ne, prosím, neříkejte mu to. Jen si myslím, že je to nevhodné, nechtěl jsem neposlechnout,“

vyhrkl jsem se zatajeným dechem. Ušklíbl se, než mi pokynul, abych šel blíž, což jsem neochotně udělal.

„Klekni si.“

Rozkázal. Tak moc jsem chtěl odmítnout, ale nechtěl jsem se stát obětí trestu našeho alfy. Co když mě vyhostí ze smečky, kam bych šel? Náš alfa je ten, kdo netoleruje rebelii a neposlušnost, ať už přichází od kohokoli. Neochotně jsem si před něj klekl, oči pevně zavřené, zatímco mi rukou zvedal bradu.

„Otevři pusu.“

řekl a mé rty se zachvěly, jak jsem pomalu otevíral ústa, a celé tělo se mi třáslo panikou. Kde byl ten Gideon, když jsem ho nejvíc potřeboval? Byl v tom s ním? Věděl o tom? Byl to ten důvod, proč tak trval na tom, že mi pomůže, proč se ke mně celou dobu snažil přiblížit? Proč neleze z té koupelny, jak to mohl s tímhle alfou naplánovat? Všechny tyhle myšlenky mi letěly hlavou, zatímco mi alfa odhrnul vlasy na stranu a postavil se před mou pusu.

Jdi do háje, Gideone. Věděl jsem, že má něco za lubem, když začal být najednou tak milý. Hajzle, měl jsem to vědět, ti by nikdy nepomohli, aniž by za to něco nechtěli. Bláhově jsem polevil v ostražitosti a zase mě napálili.