*POHLED GIDEONA*

Podrážděně jsem vrazil do koupelny toho ubohého alfy. Byl jsem naštvaný a můj vlk soptil. Musel jsem utéct do koupelny, protože jsem si nechtěl vybíjet vztek na Kaelenovi.

Kaelen se na mě díval divně. Viděl mou zaťatou pěst a udiveně nadzvedl obočí, ale já ho jen odbyl, otevřel dveře do koupelny a varoval ho, aby nesahal na to použité povlečení, které jsem položil u dveří. Zavrtěl hlavou a vrátil se k uklízení pokoje, zatímco já za sebou zavřel dveře.

Přecházel jsem po koupelně sem a tam a snažil se uklidnit. Ten hajzl. Nutí toho chudáka kluka prát prostěradla ušpiněná spermatem. Jak je možné, že si toho Kaelen nevšiml, nebo to věděl a jen mlčel? Možná o tom nevěděl.

Otočil jsem kohoutkem a vychrstl si vodu na obličej, abych zklidnil svou rozbouřenou mysl. Když jsem uslyšel hlasy, Kaelenův a někoho dalšího, otevřel jsem dveře koupelny. Jsem holt zvědavý; dveře jsem otevřel jen na škvíru, abych viděl, co se děje.

Kaelen ležel na posteli a ten alfa byl na něm. Oči se mi rozšířily. Co to vidím? Přejel jsem si rukama po obličeji, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Ten pohled se mi vůbec nelíbil. Chystal jsem se rozrazit dveře, když jsem uslyšel Kaelena promluvit, jeho hlas zněl pištivě a překvapeně.

Poslouchal jsem jejich rozhovor a sledoval, jak ho alfa přišpendlil k posteli a držel ho za stehno. Opatrně, abych nevydal ani hláska, jsem vytáhl telefon, vypnul zvuky a zapnul videokameru. Nahrával jsem všechno, co jsem viděl.

Skoro jsem zavrčel, když jsem ho slyšel říkat Kaelenovi, aby ho vykouřil. Kaelenova odpověď mě málem přiměla vybuchnout smíchy. Jak mohl nevědět, co tím ten mladý alfa myslí? Stálo mě to všechno úsilí, abych nevyrazil z koupelny, když si ten úchylný alfa stáhl oblečení a vystavil svůj p***s. Cítil jsem z Kaelena vlnu šoku a zmatku, když odvrátil zrak.

Ten hajzl se ho opovážil vydírat. Byl jsem rozzuřený, stálo mě to veškerou trpělivost, abych zůstal na místě a dál nahrával. Potřeboval jsem to použít proti němu, abych mu dal lekci. Překvapilo mě, že jsem z Kaelena necítil žádný strach; místo toho jsem sledoval, jak jeho oči těkají ke dveřím koupelny v naději, že vyjdu ven, zatímco klečel před alfou. Pak jsem cítil, jak se z něj valí emoce: hnus, zmatek, bezmoc a pocit zrady. Proč se cítil zrazený? Myslel si snad, že v tom jedu s ním? Nikdy.

To byla má chvíle. Se stále zapnutým nahráváním jsem pomalu vyšel z koupelny. Kaelen tam klečel, oči pevně zavřené, rty se mu chvěly, jak se je na alfův rozkaz pokoušel otevřít, a ten sráč měl tu drzost sahat mu na obličej. Přistoupil jsem blíž, abych měl lepší úhel, právě když si svůj p***s nastavil pár centimetrů od Kaelenových úst.

To, že si ten parchant mé přítomnosti nevšiml, protože byl úplně ztracený ve své chtíči, mi dalo výhodu zachytit jeho obličej v plné kráse, i ten Kaelenův.

„Tohle by na Pornhubu vydělalo neskutečný prachy, nemyslíš?“

zeptal jsem se s úšklebkem na tváři a mladý alfa zavrávoral dozadu a odstrčil Kaelena od sebe.

„Kdo jsi a co děláš v mém pokoji? Okamžitě vypadni!“

vyštěkl a já na něj jen bezvýrazně zíral.

„Asi není úplně nejlepší nápad zvyšovat hlas, stěny na tomhle patře nejsou zvukotěsné. Mohl bys k téhle naší malé scénce přitáhnout pozornost,“

řekl jsem mu monotónně a založil si ruce na prsou. Zavrčel na mě a sevřel pěsti.

„Tomu nemůžu uvěřit, to jsou v téhle smečce všichni cvičení k nerespektování alf? Znej své místo, delto. Jaká to troufalost!“

Odfrkl si a já se uchechtl. Víc mě zajímal Kaelen, který zůstal v klečící poloze, zády se teď opíral o rám postele, rukama svíral své džíny a hlavu měl skloněnou. Odmítal otevřít oči, i když už jsem alfu v jeho obtěžování zastavil.

„Nenaučili nás nerespektovat, respektujeme jen ty, kteří si to zaslouží, ne lůzu, jako jsi ty,“

odpověděla jsem mu s vražedným pohledem a on na mě zavrčel; viděl jsem, jak Kaelen trochu cukl.

„Kdo si myslíš, že jsi, že mě urážíš? Radši se připrav na to, že všechno, co jsi právě řekl, zopakuješ před svým alfou. Tvou drzost nebudu tolerovat!“

zavrčel ve snaze mě zastrašit, ale bylo to marné.

„To bychom se tedy měli vydat na cestu, protože už se nemůžu dočkat, až mu řeknu, co jsem právě viděl,“

odpověděl jsem a tleskl rukama. Viděl jsem mu na tváři obavy, ale rychle je zamaskoval siláckou fasádou.

„A ty si myslíš, že alfa Dominic uvěří tobě víc než mým slovům?“

řekl se smíchem a já vytáhl telefon z kapsy a ukázal mu časovač, který jsem nastavil na obrazovce nad videem.

„Ani ne, když tomuhle videu zbývají necelé čtyři minuty do úplného odeslání na jeho cloud a mobil. Komu myslíš, že uvěří, až uvidí tohle tvé malé představení?“

Zamával jsem telefonem. Pokusil se mi ho vytrhnout, ale já ucukl rukama dozadu.

„Ne tak rychle, Alfo. I když mi ho vytrhneš a smažeš to, už to mám zašifrované někde jinde. Kouzlo techniky. Uděláš přesně to, co řeknu, nebo to uvidí náš alfa i všichni ostatní přítomní alfové. Jsem si jistý, že tvůj tatík doma by to taky moc rád viděl,“

vyhrožoval jsem a sledoval, jak se třese, ruce má zpocené a dech se mu zadrhává.

„Udělám cokoli, vážně, prosím, jen to smaž, udělám cokoli,“

prosil roztřeseně. Jaká to potupa. Čekal jsem, že se bude bránit, a on zbaběle couvne vteřinu poté, co mu pohrozím.

„Nejdřív si klekneš a omluvíš se mu,“

řekl jsem, došel ke Kaelenovi a pomohl mu vstát. Pořád měl zavřené oči.

„Cože? To ani náhodou. Chceš, abych klečel před touhle nulou? To mě dehonestuje!“

vyjel, ale já na něj jen prázdně zíral.

„Tvoje volba. Zbývají ti dvě minuty.“

Oznámil jsem mu a on sklesle vydechl, přistoupil blíž, padl na kolena se skloněnou hlavou a omluvil se Kaelenovi. Slíbil, že už to nikdy neudělá, jemu ani nikomu jinému. Stejně jsem neplánoval, že by se s Kaelenem ještě někdy viděl. Šeptem jsem Kaelenovi řekl, ať otevře oči a podívá se sám; věděl jsem, že ho to celé uvádí do rozpaků a ponižuje.

„Ještě jedna věc. Sbalíš si věci a v tuhle minutu vypadneš z území naší smečky, nebo to pošlu každému, koho znáš a na kom ti záleží,“

oznámil jsem mu smrtelně vážným hlasem. Zíral na mě v naprostém šoku, zatímco jsem mu ukazoval, že má 58 vteřin na to, aby zmizel, jinak bude litovat.

Vyskočil na nohy a horečně cpal všechno své oblečení a věci do tašky.

„To ti vrátím, ty štěně. Tvůj malej zadek bude litovat, že si kdy začal s alfou,“

procedil mezi zuby, když vyběhl ze dveří. Přešel jsem k oknu a sledoval ho, jak práskl dveřmi od auta, nastartoval a vyrazil z území smečky. Zahlédl jsem našeho alfu a pár dalších, kteří se ho snažili zastavit, ale nakonec na sebe jen zmateně koukali, když odfrčel.

Štěně, tak určitě. Je mi čtrnáct a jemu je jen sedmnáct a opovažuje se mi říkat malej, jen proto, že je alfa. Idiot, uchechtl jsem se.

Otočil jsem se od okna ke Kaelenovi, ale viděl jsem už jen jeho záda, jak vystřelil z pokoje a taky práskl dveřmi. Jen jsem tam zmateně zíral na ty zavřené dveře. Udělal jsem snad něco špatně?