V jiné nemocnici držel Julian Vance svou milenku za ruku. Sienna na lůžku plakala v domnění, že se její situace zhoršila.

„Juliane, možná o naše miminko přijdu. Tvoje žena, ona – ona se pokusila naše dítě zabít,“ říkala Sienna a její tvář zmáčená slzami nesla výraz trýzně.

„Měla jsem prostě z města odejít a vychovat tohle dítě sama! Raději bych, aby mé dítě žilo klidný život, než aby ho tvoje žena nenáviděla,“ dodala Sienna. „Proč jsi ze mě musel udělat milenku, Juliane? Proč?“

„Omlouvám se, Sienno. Byla to moje chyba.“ Julian Siennu pevně objal. Zůstal u ní, dokud se nevyplakala ke spánku. Sekundy se měnily v minuty a Julian ji dál hladil po zádech, dokud ji nepoložil rovně na postel.

Julian utřel stopy slz na tváři své milenky a cítil se bezmocný. Vzpomněl si na dobu, kdy Siennu potkal poprvé.

Před několika měsíci měl Julian pracovní schůzku s VIP klientem jménem pan Viper v luxusním KTV baru. Pronajali si soukromý salonek a Sienna tam vešla jako hlavní obsluha jídla. Julian byl okamžitě okouzlen její krásou. Měla tvář anděla s velkýma modrýma očima, přívětivým úsměvem a světle hnědými vlasy. Samozřejmě, ve svých dvaceti letech měla to neskutečně svůdné, štíhlé tělo.

Pan Viper se ji pokusil svádět, ale Julian zasáhl. Tak to všechno začalo. Julian ztratil klienta, ale získal mladou milenku.

Přestože byl o sedm let starší než Sienna, získal si její srdce. Koneckonců to byl pohledný muž s modrýma očima, urostlou postavou a tmavými blond vlasy.

Když se Julian tajně o Siennu ucházel, lhal o svém rodinném stavu. Zpočátku si Julian myslel, že jde jen o pouhé pobláznění. Vzal Siennu na pár schůzek, ale po jejich první společné noci se jí stal posedlý. Čím více času s ní Julian trávil a miloval se s ní, tím hlouběji jeho láska k ní rostla.

Pro Juliana byly Sienna i jeho dítě nevinné. Nemohl proto přijmout to, co Elowen udělala. Věděl, že za to všechno může on, ale přesto bylo špatné, že Elowen ublížila nenarozenému dítěti.

„Není to tvoje chyba, synu. Byli jste manželé čtyři roky, ale Elowen ti nedokázala dát dítě. Tvé setkání se Siennou byl osud,“ navrhla Eleanor, jeho matka. „Teď prostě musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom tvé dítě zachránili. Až to překonáme, zajistíme, aby s námi ani s tvou firmou Elowen už neměla žádné spojení.“

Eleanor stála celou dobu za Julianem. Do nemocnice dorazila před hodinou, aby zjistila Siennin stav. Poté, co Juliana utěšila, řekla: „Synu, proč nepožádáme o pomoc Islu?“

Při zmínce o Isle Julian přikývl. Jeho vzdálená sestřenice Isla Vanceová byla jednou z nejlepších mladých gynekoložek ve městě. Byla tak dobrá, že ji Sterling Memorial Center přijalo už během její atestace.

O chvíli později Julian vyšel ze Siennina pokoje. Chystal se zavolat Isle, když se na displeji jeho mobilu objevilo jako první číslo Elowen. Stáhl obočí a neubránil se hněvu. Zavolal Elowen jako první a pořádně jí vyčinil.

„Co chceš, Ju— “ Elowenina slova byla přerušena.

„Už jsi spokojená, Elowen? Mé dítě je v nebezpečí. Je tohle tvoje forma pomsty?“ řekl Julian. „Kvůli tomu, co jsi udělala, jsem se definitivně rozhodl vymazat tě ze svého srdce. I kdyby Sienna potratila, stejně si ji vezmu a budeme mít další dítě!“

„Děti,“ zopakoval Julian. „To je něco, co ty nikdy nebudeš mít tu výsadu zažít, ale Sienna a já ano. Budeme jich mít hodně.“

„Vůbec nevíš, o čem mluvíš, Juliane. Kdybys jen věděl, čím jsem si prošla,“ řekla Elowen. „Já —“

„Já vím! Podvedl jsem tě a ublížil ti, ale to není nic ve srovnání s tím, co jsi udělala ty, Elowen. Pokusila ses ublížit těhotné ženě. Moc dobře jsi věděla, že Sienna je v tom všem nevinně!“ zdůraznil Julian.

Slyšel, jak se Elowen na druhém konci linky zhluboka nadechla. Snažila se namítnout: „Ty prostě —“

„Dost! Nechci to slyšet!“ zařval Julian, než hovor ukončil. Vylil si všechen vztek v rohu nemocniční chodby, než konečně zavolal své sestřenici.

Jakmile to Isla zvedla, zeptal se: „Islo, potřebuji tvou pomoc. Možná už víš, že — je tu jedna žena —“

„Která je s tebou těhotná a není to tvoje manželka,“ dokončila za něj Isla.

„Islo!“ vyjel na ni Julian rozzlobeně. „Nemluv tak o matce mého dítěte. Miluji ji. Sienna je těhotná a já převezmu zodpovědnost. S Elowen se rozvádíme.“

„Víš vůbec, co se děje s Elowen, Juliane?“ zeptala se Isla.

„O Elowen se teď nezajímám! Zajímá mě jen mé dítě!“ vyštěkl Julian. „Islo, nemám moc času. Potřebuji tvou pomoc. Možná o své dítě přijdu! Elowen ji strčila! Můžeš se prosím na mou přítelkyni podívat?“

„Zaprvé, Juliane, nemůžu léčit nikoho mimo Sterling Memorial Center. Mám smlouvu,“ odpověděla Isla. „Zadruhé, ty své milence skutečně věříš?“

Julian zalapal po dechu. I kdyby chtěl Siennu převézt do Sterling Memorial Center, nemohl. Měl nevyřízené účty s Alaricem Sterlingem, jedním z majitelů nemocnice. Navíc to bylo dál ve srovnání s nemocnicí, kde byla Sienna momentálně hospitalizována.

„Islo, viděl jsem to na vlastní oči. Elowen Siennu strčila,“ trval na svém Julian. „Prosím, Islo. Pomoz mi —“

„Viděl jsi to? Jsi si jistý?“ zeptala se Isla.

Než Julian stačil odpovědět, telefon mu klekl. „Sakra.“

***

Zpátky v Sterling Memorial Center dorazil asistent Alarica Sterlinga, aby ho vyzvedl. Alaric byl na odchodu, když zaslechl Islin rozhovor s Julianem Vancem.

Při Julianově jménu se Alaricovi vařila krev v žilách a ruce se mu sevřely v pěst, když zíral na Islina záda. Chladně se zeptal: „Co chtěl?“

Isla se k němu prudce otočila a málem upustila telefon. „Proboha, pane Sterlingu. Vylekal jste mě,“ vydechla a pak pokračovala: „To můj bratranec. Chce, abych ošetřila jeho milenku. Říkal, že možná přijde o dítě —“

„Běž za ním,“ nařídil Alaric.

Isle spadla čelist. Odkašlala si a ujasňovala si: „Cože? Právě jste řekl —“

„Jdi tam, kde je, a pomoz ošetřit jeho ženu,“ odpověděl Alaric. „Musíš udělat vše, co je ve tvých schopnostech, abys to dítě zachránila. Rozumíš mi? Dávám ti svolení.“

„Co — Cože? Proč?“ zeptala se Isla zmateně.

Alaric viděl, že je Isla naprosto konsternovaná, ale nehodlal jí to vysvětlovat. Zhluboka se nadechl, potlačil všechny emoce a líně odpověděl: „Všechno, co dělám, má svůj důvod. Předej péči o Elowen doktoru Salazarovi a ráno jdi jako první věc za Julianem. Nezapomeň, musíš to dítě zachránit.“

„Zajisti, aby Elowen dostala vše, co potřebuje,“ dodal Alaric. „Zítra odpoledne se na ni přijdu podívat.“

Protože Isla tam stále jen v němém úžasu stála, Alaric zvýšil hlas: „Islo? Doktorko Vanceová? Vyjádřil jsem se jasně?“

„An — Ano, pane Sterlingu,“ potvrdila Isla a poklonila se v jeho přítomnosti.

Zatímco Alaric ovládal svůj vozík a mířil k výtahu, asistent ho následoval. Slyšel Islu, jak říká: „Pane Sterlingu? Alaricu? Můžu jen říct, že jste jeden velmi zvláštní muž?“

Alaric zastavil vozík a jeho asistent se zastavil s ním. Jeho výraz byl lhostejný, když se podíval stranou a řekl: „Nejsem zvláštní. Jen —“

Polkl a rozhodl se nechat si své myšlenky pro sebe. Místo toho lékařce připomněl: „Pamatuj na to, co jsem řekl, Islo.“