Po spojenectví se svým fingovaným manželem se Marcella ocitla před radnicí a cítila se trochu ztracená. Vytáhla telefon a procházela kontakty. S váhavým kousnutím do rtu klepla na jedno číslo.

Na druhé straně to zvedli rychle a ozval se hřejivý, chraplavý hlas s nádechem rošťáctví. „Marcello, co se děje? Stýská se ti?"

„Cleo." Jen ten zvuk hlasu způsobil, že se Marcelle zadrhl hlas pohnutím a oči se jí zalily slzami.

„Páni, co se děje? Marcello, zníš, jako bys měla každou chvíli začít brečet. Provedla ti rodina Vanceových něco? Přísahám, že si to za rámeček nedají!"

„Ne, Cleo... já... jen tě hrozně moc potřebuju vidět. Kde jsi?" řekla Marcella.

„Klid, Marcello. Jsem ve Valmontu. Počkej – pošlu ti adresu."

Marcella zamířila přímo k luxusnímu bytu v centru Valmontu a málem vrazila do nápadné postavy v pyžamu s Pikachu. „Marcello!" Silně se objaly.

„Cleo..." Bylo to objetí, které chutnalo jako domov. Žádný sen. Marcella už slzy neudržela.

Výraz Cleo Carmichaelové při tom pohledu změkl. Pamatovala si, kdy se Marcella naposledy takhle sesypala; tehdy byli se spolužáky bez koruny, čerstvě na vlastní noze a snažili se prorazit. „Pojď, jdeme nahoru," řekla.

Jakmile se usadily u Cleo a Marcella všechno vyklopila, Cleo soptila vzteky. „A já si myslela, že jsi se svými pravými rodiči vyhrála terno..."

Všichni byli sirotci a učili se řemeslu společně pod vedením svého mentora. Když Marcella našla své pokrevní rodiče, celá jejich parta jí to moc přála. Všichni věděli, jaké to je toužit po rodinné lásce. Bez drsné lásky jejich mentora by bůhvíkde skončili. Nikdo ale nečekal, jaká katastrofa bude rodina Vanceových – naslibovali hory doly, jak našli svou ztracenou dceru, jen aby se k ní pak chovali chladně. Kdyby to Marcella neudržela pod pokličkou, Cleo by žila v bludu, že je všechno v pořádku. 'Marcella není jen nějaký nalezenec, kterého Vanceovi sebrali z ulice; je to rodina, vlastní krev. Jak se k ní mohli takhle otočit zády?' povzdychla si Cleo v duchu.

Kdyby Cleo věděla aspoň polovinu o Marcellině kruté minulosti, vyletěla by z kůže.

„Je konec, Cleo. Skončila jsem s nimi. Jakmile budu pryč, budu volná. Dala jsem jim všechno a teď si beru svůj život zpět," prohlásila Marcella.

Marcella by lhala, kdyby řekla, že v ní není žádná hořkost. Ale oni nestáli za její čas. V minulosti zaplatila krutou cenu a s touto druhou šancí chtěla prostě jen život po svém a držet se od rodiny Vanceových dál. A pokud jí znovu zkříží cestu, budou litovat.

Cleo řekla: „Dobře, Marcello. Zítra ráno jako první věc vyřídíme tvoji registraci. Kašli na Vanceovi. Máš nás – a my tě nenecháme ve štychu."

„Máš pravdu, Cleo. Kašlat na ty zatracený Vanceovi. Mám vás všechny a to mi stačí!" Marcelliny oči se rozzářily upřímným teplem, když se přitiskla do Cleina objetí.

Cleo byla jako starší sestra a hladila Marcellu po vlasech jako za starých časů, když byly ještě děti ve výcviku.

Hluboko uvnitř Marcella nemohla být vděčnější. I když poznala pravou tvář rodiny Vanceových, pořád měla lásku svých přátel.

Ta dřívější Marcella byla naivní a lpěla na něčem, co jí vlastně nepatřilo. Ale tentokrát ne – tentokrát nenechá nic proklouznout mezi prsty.

Jakmile padla noc, centrum V-City ožilo světly a energií. Jedním z vyhlášených míst byl podzemní klenot, klub Nebula, známý svou atmosférou a exkluzivitou. Lidé potřebovali rezervace a lístky, aby se dostali dovnitř, a někdy překupníci vyhnali ceny do závratných výšin. Tento klub byl hřištěm pro městskou smetánku z řad mládeže.

Nebula nebyla jen o pití; byla to svatyně hudby, proslulá tím, že sem každý večer zvala undergroundové kapely světové úrovně. Pokud se někdo orientoval v rockové scéně, znal klub Nebula – místo proslulé prvotřídním alkoholem, krásnými lidmi a euforickou atmosférou. Byl to magnet pro mladé, kteří milovali večírky.

K před klubu Nebula dorazil nablýskaný kabriolet BMW a Cleo z něj s Marcellou vystoupila.

Cleo si sundala sluneční brýle a připnula si je k límečku trička. Byla celá v rock-chic stylu: černá kožená bunda, boty nad kolena, černé punčocháče a přesně zvolený make-up. Proměnila se z dívky, která Marcellu vítala v roztomilém pyžamu, v naprostou kočku. Její fialové kontaktní čočky jí dodávaly šmrnc.

Marcella se držela při zemi: obyčejné bílé tričko, modré džíny a čisté bílé kecky. Vlasy, sepnuté černou růží, jí splývaly na ramena. Její přirozený vzhled nutil lidi se otáčet, zvláště ty její hvězdné oči, které jako by skrývaly tajemství celého vesmíru.

Personál klubu zkontroloval Cleinu pozvánku a s uctivým kývnutím je pustil dovnitř.

Interiér klubu Nebula byl jako z jiného světa, doslova – vesmírné téma s planetami a hvězdami na tmavém stropě vytvářelo úchvatnou podívanou. U baru to úžasně vonělo, vůně se mísila se silným aroma špičkových lihovin.

Publikum, směs městské smetánky, odpočívalo na luxusních pohovkách od Cortlandu s drinky v rukou a vedlo živé rozhovory.

Cleo pohlédla na Marcellu. „Nemuselas chodit se mnou... Nepotřebuješ si zítra vyřídit ty papíry?"

„To je v pohodě, Cleo. Zavřela jsem za rodinou Vanceových dveře a cítím se lehčí. Teď jen řeším, co dál. Být tady s tebou mi pro teď stačí. Budu ti fandit z davu."

„Tak jo," zasmála se Cleo. „Jen počkej, až uvidíš, jak do těch bubnů řežu. Sedni si kamkoli a tady máš moji kartu – užij si to na můj účet. Jdu do zákulisí. Uvidíme se po show."