Marcella si nikdy nepomyslela, že Ronana uvidí právě v klubu Nebula.

„Marcello, proč jsi tady?“ Ronan se po zaplacení účtu na baru rozhodl sejít dolů, aby se podíval po Grace. Někdo říkal, že žena s jejím hlasem šla směrem k toaletám. Šel za ní a překvapilo ho, že vidí Marcellu, ženu, se kterou byl sezdán jen na papíře.

Když k ní Ronan přistoupil, jeho hlas zněl hluboce, přesně tak, jak z toho holkám poskočí srdce. Měl kolem sebe takovou tu auru, která zaplnila celou místnost a s každým jeho krokem sílila. Jeho pronikavé oči, to, jak mu oblek dokonale padl na zjevně vypracované tělo, a jemný závan tabáku, který se z něj linul – to všechno působilo nesmírně intenzivně a přitahovalo pozornost.

„Toulání v klubu Nebula znamená, že se chci bavit. Dostal jsi mou poslední zprávu?“ zeptala se Marcella.

„Ne, nekontroloval jsem to. Jsem tady, abych někoho našel.“

Ronan se zastavil těsně u Marcelly a naklonil se blíž. „Máš na sobě trochu krve,“ poznamenal a setřel jí smítko zpod náušnice.

Marcellina tvář se ani nepohnula. Po rvačce se očistila dost lajdácky, pravděpodobně proto, že to roky nedělala.

Oči se mu zúžily a zabloudily k pootevřeným dveřím toalet. „Dělá ti někdo problémy?“

„Už nebude,“ odvětila Marcella s ledovým klidem. „A Ronane, ujasněme si to – jsem pro tu šarádu se společným bydlením, abychom vyřešili tvoje rodinný dramata, ale nezkus mě zítra na úřadě v 15:00 vypect. Možná budeš muset zakročit.“

Než stihl odpovědět, Marcellin telefon zavibroval. Přeletěla ho očima, zvedla to a začala odcházet. „Mám tu ještě něco na vyřizování. Uvidíme se zítra. Ne abys vyměkl. Napíšeme si.“

Ronan sledoval, jak odchází, a pak sám zamířil na toalety. Našel tam Trenta, který vypadal, jako by prošel mlýnkem na maso a sotva se držel na nohou. Ronan rozkopl dveře od každé kabinky a hledal Grace, ale našel je prázdné.

'Mohla by to být opravdu Marcella? Je jí teprve jednadvacet, ale je také tou slavnou hackerkou Grace z dark webu, která se před dvěma lety dostala na špici?' uvažoval. Bylo těžké tomu uvěřit. Marcella byla hádanka zahalená tajemstvím. Nemohl to nechat plavat a vytočil číslo.

„Šéfe, co potřebujete?“ ozval se hlas na druhém konci.

„Ponořte se do toho hlouběji. Pročešte všechny naše zdroje a zjistěte o Marcelle cokoliv. Chci kompletní zprávu, a myslím tím kompletní, a to do zítřka.“

„Ano, pane.“

Po ukončení hovoru se Ronan vydal prohlédnout bezpečnostní záznamy z klubu a někomu zavolal, aby se postaral o Trenta.

„Pomoc... Pomozte mi...“ Trentova prosba byla slabá a zrak měl rozmazaný. Zoufale se po něm natahoval.

Ronan ale o krok couvl s jasným odporem ve tváři a rozdrtil mu ruku podpatkem. Křupnutí kosti bylo to poslední, co Trent vnímal, než se vše ponořilo do tmy.

Marcella zapadla do klidného kouta a přijala hovor od Cleo.

„Cože? Kytarista tvé kapely měl cestou sem nehodu? A je to vážné?“ Marcella byla úplně vyvedená z míry. „Takže, jakej je plán s koncertem?“

„Marcello, potřebujeme zázrak, a ten zázrak jsi ty. Pořád přece hraješ na kytaru, ne?“

Cleo nosila Marcelle vždy jedinečné dárky a mezi nimi i kytaru, v naději, že ji to inspiruje k nalezení vášně. Nechtěla, aby Marcella skončila ztracená a bez cíle jako kdysi Cleo, když se o sebe musela postarat sama.

V Cleiných očích nebyla Marcella jen dobrá; byla kytarový zázrak.

„Jo, umím hrát...“ Marcella se odmlčela a hlavou jí probleskly vzpomínky na to, jak byla u rodiny Vanceových za outsiderku. Byla to věčnost, co hrála naposledy. Bála se, že vypadne z rytmu kapely, nebo hůř, že Cleo před všemi ztrapní.

Ale ne, tohle byla její druhá šance na život. Skoncovala s rolí otloukánka v rodině Vanceových, který jen toužil po lásce.

„Počítej se mnou, Cleo.“ Marcellin hlas byl plný odhodlání, připravená vzít si zpět to, co jí právem náleží.

„To je přesně to, co chci slyšet.“ Clein hlas se rozjasnil. „Dnes večer klub Nebula úplně zapálíme!“

„Jdeme na to!“

V zákulisí klubu Nebula Marcella cítila, jak ji hodnotí pohledy všech přítomných.

Manažerka Black Orchid byla poněkud zavalitější obrýlená čtyřicátnice, která sice působila mile, ale teď přecházela sem a tam jako hromádka nervů. Vyklepaná přispěchala ke Cleo. „Cleo, jestli to není jistý, pojďme minimalizovat škody. Můžeme s klubem domluvit úpravu programu a ten večer zachránit. Špatnej set by mohl Black Orchid zničit pověst; to není žádná sranda.“

„Tesso, nevsadila bych si na to, kdybych si nebyla jistá. Seznam se s mojí kamarádkou – Marcellou. Zaskočí za kytaru a my to rozbalíme. Pokud to bude propadák, vezmu to na sebe a z Black Orchid odejdu,“ slíbila Cleo.

„Cleo, ty jsi momentálně to nejžhavější, co Black Orchid má,“ povzdechla si Tessa Langová a podala Marcelle noty. „Zlatíčko, je to celý na tobě. Teď nám hraje jiná kapela a my máme třicet minut na to se sehrát...“ Tessin hlas se vytrácel a ztrácela dech.

Třicet minut na sehrání? Většina kapel potřebovala na sladění minimálně celý den, zvlášť na místě, jako je klub Nebula, a to se svou stálou sestavou. Aby tam Marcella skočila na poslední chvíli a zvládla to, to by se rovnalo malému zázraku.

Marcella nezaváhala ani na vteřinu; oči jí tančily po notách a okamžitě si pamatovala každý tón.

„Klídek, Marcello,“ uklidňovala ji Cleo s povzbudivým poplácáním. „To zvládneš. Chceš si vyzkoušet tuhle kytaru?“

„Jasňačka.“ Marcella si ji od Cleo vzala. Kytara to byla nádherná, zdobená motivem ohnivých mraků a se strunami, které přesně zachycovaly jevištní světla. Brnkla do strun – zvuk byl ostrý a plný ohně, přesně jak to měla ráda.

V tu chvíli k nim přistoupila dvojčata.