{Pohled neznámého}

Po skončení ceremoniálu jsme všichni zatleskali Rykovi, ale můj potlesk byl spíš nucený, protože mi tyhle sračky byly upřímně ukradené. Když nás propustili, abychom se bavili a jedli, Zander zamířil rovnou k jídlu, zatímco já se jen tak potloukal kolem. Musel jsem uznat, že tu byly hezké holky, ale žádná mě doopravdy nezaujala.

Krátce jsem promluvil s několika dalšími Alfy, kteří tu byli, aspoň s těmi, se kterými jsem vycházel dobře. Byli starší a zkušenější a dali mi spoustu skvělých rad. Přivezli s sebou své nezadané dcery a doufali, že najdou své druhy. Říkal jsem si, jestli je to ceremoniál předání titulu, nebo rychlorandění. Zavrtěl jsem hlavou a v duchu protočil panenky. Věděl jsem naprosto jistě, že doufají, že se spojím s jednou z jejich dcer, ale to se rozhodně nechystalo. Tedy aspoň pokud do toho měla co mluvit Měsíční bohyně.

Procházel jsem se dál a sledovalo mě několik vlčic. Usmál jsem se na ně, ale to bylo všechno. Slyšel jsem jejich zklamané povzdechy, ale upřímně mi to bylo jedno. Nepřišel jsem sem sbalit nějakou náhodnou holku, na rozdíl od Zandera, na kterém už visely dvě najednou. Rychle jsem se s ním spojil myslí:

*Radši se ujisti, že ty holky jsou plnoleté, Zane. Nepotřebuju, abys to posral tím, že se vyspíš s nezletilou.*

*Klídek, už jsem si to ověřil. Ukázaly mi špičáky a drápy. Zrovna tyhle dvě kočky beru k sobě do pokoje pro hosty.*

*Seš ujetej.*

*Neodsuzuj to, dokud to nevyzkoušíš.*

Chystal jsem se mu odpovědět, když mě do nosu udeřila vůně, ze které se mi začaly sbíhat sliny. Můj vlk Obsidian se mi v hlavě okamžitě začal vzpínat a radostně poskakovat:

*Družka,* řekl.

*Cože?*

*Družka,* zopakoval. Okamžitě jsem se vydal za tou vůní. Byla tak božská, tak podmanivá, tak lákavá a tak uklidňující. Přestože Obsidian šílel, ta vůně byla zároveň nesmírně konejšivá. Byla hodně bylinková a osvěžující, voněla jako čerstvě uvařený heřmánkový čaj. Šel jsem po té vůni a musel polykat sliny, jak moc mě dráždila. Prošel jsem přes nádvoří do sídla smečky, kde pach mé družky neustále sílil, ale něco bylo špatně. Její vůně se začala mísit s pachem krve.

Podíval jsem se za obývací pokoj a uviděl tu nejkrásnější dívku, ale to, co jsem viděl, mě rozhodně nepotěšilo. Vyvolalo to ve mně obrovský vztek a Obsidian se při pohledu na tu scénu dral na povrch. Naši družku právě bila bývalá Luna smečky Nightshade a další dívka, která vypadala tak na konec dospívání nebo kolem dvaceti. Zrovna když se její noha chystala zasáhnout obličej mé družky, Obsidian vypustil hrozivé zavrčení, které okamžitě upoutalo její pozornost a otřáslo celým domem.

„OKAMŽITĚ SE DO PRDELE KLIĎTE OD MOJÍ DRUŽKY!!!“ zařval jsem svým Alfy hlasem. Obě se otočily a ztuhly šokem. Můj výbuch způsobil, že se během několika vteřin po mém boku objevil Zander. Použil jsem svou vlkodlačí rychlost a obě ženy jsem surově odhodil stranou. Isolde přepadla přes židli a ta druhá holka narazila do zdi. Bylo mi úplně jedno, jestli se zranily. Záleželo mi jen na mé družce.

„Alfo, mluv se mnou,“ řekl Zander.

„Družka,“ zašeptal jsem mu.

„Aha.“

„SEŽEŇ DOKTORA!“ zařval jsem. Zander okamžitě vyrazil hledat lékaře téhle smečky – za předpokladu, že tahle ubohá parta vůbec nějakého měla. Zvedl jsem svou družku do náruče; byla v naprostém bezvědomí. Snažil jsem se být co nejopatrnější, protože jsem cítil, že má pravděpodobně polámané některé kosti.

„Alfo, jmenuji se doktor Harding,“ řekl muž kolem padesátky nebo šedesátky, který ke mně přiběhl. „Prosím, následujte mě na ošetřovnu.“ Šel jsem za ním a snažil se, aby cesta byla pro mou družku co nejhladší. Přestože byla zakrvácená a zbitá, stále jsem viděl její nádherné rysy. „Alfo, položte ji prosím a dovolte mi, abych ji vyšetřil.“ Udělal jsem, co řekl, a on začal s prohlídkou.

Viděl jsem, jak jí zvedá tričko, a část mého já ho chtěla okamžitě zastavit jen za to, že se opovažuje dívat se jí pod oblečení, ale věděl jsem, že to udělat musí, tak jsem se snažil ovládnout. Když jsem uviděl modřiny, které se jí už začaly tvořit na těle, vydralo se ze mě zavrčení a doktor strachy okamžitě ztuhl.

„Doktore, nevšímejte si ho, prosím, pokračujte,“ řekl Zander, který právě vešel na ošetřovnu. Doktor pokračoval ve vyšetření.

„Alfo, musím udělat rentgen, omluvte mě prosím.“ Vyvezl mou družku z místnosti na chodbu. Trpělivě jsem čekal, až se vrátí. Asi o dvacet minut později ji vezl zpátky.

„Jak moc je to zlé?“ zeptal se ho.

„Není to tak hrozné, jak to na první pohled vypadá,“ řekl a pověsil snímky z rentgenu na svítící tabuli. „Naštěstí to vypadá, že má zlomené jen jedno žebro,“ ukázal na snímek. „Udělal jsem také rychlý ultrazvuk a nemá žádné vnitřní krvácení v břiše ani v hlavě. Pravděpodobně se probudí s otřesem mozku, ale celkově by se měla do osmačtyřiceti hodin plně zotavit.“ Hluboce jsem si oddechl. „Dám jí infuzi s trochou morfinu, aby jí to pomohlo od bolesti.“

„Děkuji.“ Zavedl jí kanylu do hřbetu ruky a stříkačkou vstříkl morfin do hadičky.

„Alfo, zatímco bude odpočívat, mohl bych s vámi mluvit v soukromí, prosím?“ požádal mě lékař.

„Cokoli mi chcete říct, můžete říct i před mým Betou,“ odpověděl jsem chladně.

„Dobrá.“ Šel zavřít dveře, pak se vrátil a posadil se na židli vedle postele mé družky. „Alfo, když jsem se díval na její rentgeny, viděl jsem spoustu zahojených zlomenin a prasklin na většině jejích kostí.“

„Cože?“

„Znám ji velmi dobře a vím, že tohle není poprvé, co ji zmlátili. Tohle je jen poprvé, co se jí dostalo lékařské péče.“

„Chcete mi říct, že moje družka utrpěla tolik zranění a nikdo ji neošetřil?!“

„Ano, přesně to vám chci říct.“

„Vždyť je to členka smečky! Co je to za sračku?!“ vyhrkl Zander.

„Technicky vzato to členka smečky není,“ řekl doktor.

„Jak to?“

„Nepatří ke smečce. Osiřela asi v deseti letech, přivedli ji sem a udělali z ní služebnou pro celé sídlo.“

„OTROKYNI?!“ zavrčeli jsme se Zanderem naráz.

„Odkud pochází? Kde má rodinu!?“ zeptal jsem se a snažil se potlačit vztek.

„To nevím, dělám tu doktora teprve asi šest let, ona už tu byla, když jsem nastoupil. Bylo jí asi dvanáct, když jsem ji poprvé potkal, a už tehdy byla samá modřina a bylo vidět, že má některá zranění, která se špatně zahojila.“

„Tyhle rány jí způsobil Alfa Silas?“ zeptal jsem se.

„Dělali to všichni. Bily ji i ty nejníže postavené omegy, a to většinou proto, že odmlouvala nebo se chovala drze.“

„Byl jste toho svědkem?“ zeptal se Zander.

„Ne, ale lidé v tomhle domě mluví, a ti naštvaní mluví ještě hlasitěji.“ Cítil jsem, jak mě ovládá vztek, a Obsidian se chtěl znovu drát ven. Musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych ho udržel zpátky.

„Buďte ke mně upřímný, doktore, vztáhl jste na ni někdy ruku?“ zavrčel jsem.

„Ne, nikdy bych neublížil dítěti. Jsem lékař a mou povinností je chovat se ke všem s laskavostí a úctou; jenže u tohohle ubohého dítěte mi to nebylo dovoleno.“

„Nebylo dovoleno? To si ze mě kurva děláte srandu?“ ušklíbl se Zander.

„Omlouvám se, Beto, ale nedělám. Alfa mi přísně zakázal jí kdykoli poskytnout lékařskou péči. Znám její příběh, ale upřímně ani neznám její jméno. Není dokonce ani v databázi smečky.“

„Co o ní víte?“ zeptal jsem se.

„Jen to, že má bojovného ducha, ale zlomenou duši, a je mladá. Podle toho, co se povídá, měla před třemi dny osmnácté narozeniny. Právě jí bylo osmnáct.“

„COŽE?!“

„Sakra, zrovna získala svou vlčici,“ řekl Zander a podíval se na ni s lítostí.

„Prosím, Alfo, neubližujte jí. Myslím, že si za svůj krátký život vytrpěla už dost bolesti.“

„To bych nikdy neudělal, je to moje družka, moje budoucnost, moje Luna a má jediná opravdová láska. Vyléčím její zlomenou duši. Měsíční bohyně mi dala drahocenný dar a já si ho hodlám vážit až do dne, kdy zemřu.“ Doktor přikývl a usmál se.

„Vezmu jí vzorek krve, abych mohl udělat pár testů. Jelikož nikdy nebyla u lékaře, myslím, že by bylo nejlepší udělat celkový rozbor, abychom zjistili, jestli nepotřebuje nějaké doplňky.“ Přikývl jsem. Vzal několik zkumavek krve a odešel z místnosti. Se Zanderem jsme se na sebe podívali a pak zpátky na mou družku.

„Zajímalo by mě, co se jí stalo,“ řekl Zander potichu.

„Jsem si jistý, že nám to řekne, až bude připravená, ale teď na ni prostě jen dohlédneme, dokud se neprobudí.“

„Žádný problém,“ i když měl Zander původně v plánu trojku, své povinnosti Bety bral nesmírně vážně a vždycky slíbil, že mě a mou Lunu dá na první místo. „Chceš, abych sem nechal přivézt další postel?“

„Ne, budu spát vedle ní,“ řekl jsem mu. Zvedl jsem se z pohovky, na které jsme seděli, a opatrně si lehl do postele k mé družce. Položil jsem jí ruku pod ramena a přivinul její křehké tělo blízko k sobě, ale ne pevně. Doufal jsem, že jí můj pach přinese trochu klidu a míru, zatímco se bude uzdravovat.

{Pohled Macy}

Cítila jsem, jak mi třeští hlava. Jako by mě přejelo stádo nosorožců. Jak jsem se snažila utřídit si myšlenky, vzpomněla jsem si na hádku se Selou o enchiladas, na to, jak jsem Isolde řekla, že je špatná matka, a jak se mě pokusila zmlátit, abych se podřídila. Také se mi začala vybavovat vůně čerstvého deště. Najednou mi ten pach znovu zaplavil smysly. Otevřela jsem oči a uviděla, že jsem v naprosto neznámé místnosti. Podívala jsem se doprava a uviděla nějaký divný přístroj, který pípala. Podívala jsem se doleva a uviděla pohovku. Podívala jsem se na svou pravou ruku a v žíle jsem měla jehlu.

Posadila jsem se, jak nejpomaleji to šlo, stále jsem cítila následky toho, jak mě Isolde zmlátila. Při sedání jsem zasténala a snažila se udržet rovnováhu. Znovu jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že jsem v nějaké nemocnici. Byla to ošetřovna naší smečky? Proč jsem byla na ošetřovně? Proč to tu voní po čerstvém dešti? Proč mě to naplňuje takovým štěstím?

*Druh,* řekla Selene.

*Cože? My přece nemáme druha.*

*Teď už ano.*

O čem to proboha mluvila? Možná ten kopanec do hlavy ovlivnil i její paměť, nebo si ze mě dělala legraci. Koutkem oka jsem zahlédla hodiny a zjistila, že jsou dvě hodiny po snídani.

„Do prdele!“ vykřikla jsem. Natáhla jsem se a vytáhla si jehlu z ruky, což způsobilo, že přístroj začal nekontrolovatelně pípat. Postavila jsem se na nohy, i když to bylo nesmírně bolestivé, a vyběhla z pokoje. Neměla jsem tušení, kde jsem, protože jsem na ošetřovně nikdy předtím nebyla. Zastavila jsem sestru, která šla kolem a nechápavě na mě zírala: „Omlouvám se, ale kudy se dostanu zpátky do sídla?“

„Těmihle dveřmi,“ řekla a ukázala za mě.

„Děkuji.“ Chytila jsem se za bok, kam mě Isolde kopla, a prostě se odkulhala zpátky do sídla. Jak moc jsem odsud chtěla do večera vypadnout, s těmahle zraněními jsem si to nedokázala představit. Když jsem prošla domem do kuchyně, okamžitě mě někdo popadl za vlasy a vlepil mi facku.

„Takže ses rozhodla si přispat!? Co tě kurva nutí myslet si, že ti projde to, cos předvedla včera v noci!?“ vyštěkla Sela. Panebože, ta čubka byla pořád v domě?

„Macy, jdeš pozdě!“ zařval Silas od stolu. Cože? Jo, aha, on už vlastně není Alfa. Kde byl proboha Ryk? Neseděl v čele stolu.

„Omlouvám se, probudila jsem se na ošetřovně a netuším, jak jsem se tam dostala.“

„Snažíš se nás nechat vyhladovět!?“ zaječela Isolde svým ječivým hlasem, který trhal ušní bubínky. Panejo, nechápu, jak s ní Silas vůbec dokáže žít, natož se Selou a tím jejím hlasem, který zní jako nehty na tabuli.

„Prosím, dejte mi dvacet minut a snídaně bude hotová.“

„DVACET MINUT!? TY CHCEŠ DVACET MINUT, KDYŽ JSME MĚLI JÍST UŽ PŘED DVĚMA HODINAMA!?“ zařvala Sela z plných plic.

„Takže bys byla radši, kdybych neudělala vůbec nic?“ ušklíbla jsem se.

„Tati! Udělej něco s tou čubkou!!“ zařvala Sela.

„A jéje, nedokážeš se sama postavit za sebe, že musíš prosit tatínka, aby zachránil tvou ubohou prdel? A to si říkáš dcera Alfy.“

„ÁÁÁ!!!“ Zaječela a zvedla ruku, aby mi vlepila další facku, ale někdo ji zachytil.

„Mohl bych přísahat, že vám bylo řečeno, abyste na ni nesahala,“ řekl Sele nějaký opravdu pohledný chlap.

„Beto Zandere, dej ty pracky pryč od mojí dcery!“ zařval Silas.

„Dokud ta vaše zkurvená dcera nechá ruce dál od Luny.“ On mě právě nazval Lunou?

„LUNA?!“ uslyšela jsem Rykův odporný hlas od vchodu do kuchyně. Držela ho kolem ramen nějaká omega.

„Ó, dobré ráno, Alfo Ryku,“ řekl ten pohledný chlap, který se podle všeho jmenoval Beta Zander. „Ano, tahle krásná mladá dáma je budoucí Luna smečky Shadow Creek.“ Rykův výraz okamžitě ztemněl. Pustil tu omegu a podíval se na mě. „Alfo Ryku, doporučuji vám nespouštět oči z Luny, pokud nechcete mít co do činění s mým Alfou, který je už teď dost vytočený.“ Sledovala jsem, jak Ryk sklopil zrak. Přestože tenhle chlap byl Beta, něco na něm vyzařovalo obrovskou autoritu. Kdo byl vlastně Alfa smečky Shadow Creek? A proč tenhle Beta říkal, že jsem budoucí Luna?

„MACY! TA SNÍDANĚ SE SAMA NEUDĚLÁ!“ zaječela Isolde. Chystala jsem se otočit a vzít ingredience z lednice, ale Beta mě zastavil.

„Omlouvám se, Luno, ale Alfa by si přál, abyste se vrátila do postele a odpočívala. Tahle smečka si může najít někoho jiného, kdo jim uvaří. Teď, když si vás nárokoval Alfa smečky Shadow Creek, už nemusíte pracovat,“ řekl s úchvatným úsměvem.

„Beto Zandere, nemůžete ji jen tak vzít!“ zařval Silas.

„Vlastně můžu, protože vím naprosto jistě, že není ani členkou vaší smečky, takže na ni nemáte žádný právní nárok,“ odpověděl naprosto vážným tónem a pak se na mě znovu usmál. Jen jsem na něj nechápavě zírala a mrkala. Hlava mě začínala bolet ještě víc. „Pojďte, Luno,“ řekl a zvedl mě do náruče jako nevěstu. Ryk na něj zavrčel, ale jeho to vůbec nerozhodilo. Zander prostě šel dál.

Po chvíli jsme byli zpátky na ošetřovně a on mě opatrně položil na postel. Viděla jsem, jak se mu zamžily oči, což znamenalo, že se s někým spojuje myslí, ale s kým? O pár minut později mě znovu zasáhla vůně čerstvého deště a do místnosti vešel ten největší krasavec, jakého jsem kdy viděla, doprovázený dalším starším mužem. Když jsem toho chlapa uviděla, div mi oči nevypadly z důlků.

Měl hravě přes metr devadesát, světle hnědé vlasy sčesané dozadu a boky hlavy vyholené dohladka. Na sobě měl jednoduché bílé tričko s výstřihem do V a modré džíny. Jeho neuvěřitelně svalnatou pravou ruku pokrývalo tetování a viděla jsem, že na hrudi má také nějaká. Oči měl modrozelené, obě uši propíchnuté a na bradě strniště. Měl výrazný nos, dokonale souměrné lícní kosti a plné rty. Tenhle chlap byl prostě ztělesněním dokonalosti.

*DRUH!* zařvala Selene. Doslova vyla nadšením. Jen jsem sledovala, jak obchází postel z druhé strany. Ta vůně čerstvého deště vycházela z něj a byla neuvěřitelně silná. Když jsem se na něj dívala, úplně mi vyschlo v krku. Posadil se na židli vedle mé postele. Nemohla jsem z něj spustit oči. Kdo byl tenhle nádherný muž?

*Je to náš druh, ty hloupá!*

*Neříkej mi hloupá, Selene!*

Opravdu by mi Měsíční bohyně dala takovou druhou šanci? To přece nebylo možné, tenhle chlap, tenhle krasavec byl moje druhá šance? Opravdu?

„Jak se cítíte?“ zeptal se mě ten starší muž a vytrhl mě z myšlenek.

„No, jsem trochu potlučená a mám sucho v krku,“ řekla jsem mu.

„Zdá se, že se zotavujete docela dobře, ale ještě byste se neměla sama potulovat kolem.“

„Já jen chtěla...“

„Chápu, že jste šla dělat domácí práce; jenže potřebujete odpočinek, a jako lékař smečky vám ho nařizuji,“ skočil mi do řeči.

„Ale já nesmím...“

„Teď už smíte,“ přerušil mě znovu. „Nechám sestru, aby vám přinesla ledovou vodu.“ Jen jsem přikývla. Co se to tu proboha dělo? „Také jsem se díval na vaše krevní testy a vypadá to, že máte těžkou anemii. Dám vám injekci železa, draslíku a vitaminu B12. Také doporučuji, abyste po propuštění chodila každý den na půl hodiny na sluníčko, abyste získala nějaký vitamin D.“ Znovu jsem přikývla a on mi dal několik injekcí, než odešel.

„Zandere,“

„Alfo,“

„Nech nás o samotě.“

„Jasná věc,“ řekl a zvedl se. „Luno,“ sklonil hlavu a odešel z místnosti. Podívala jsem se zpátky na toho božského muže, který seděl vedle mě.

„Co se to tu děje? Proč mi pořád říká Luno?“ zeptala jsem se toho cizince.

„Protože jsi jeho Luna, jen se chová s úctou,“ odpověděl. Panebože, ten hlas – to byl ten konejšivý hlas ze včerejší noci.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se ho.

„Jmenuji se Callan Mercer, jsem Alfa smečky Shadow Creek,“ odpověděl a vzal mě za ruku. Okamžitě jsem ucítila, jak mi paží projela vlna elektřiny, ale nebylo to bolestivé, bylo to nesmírně příjemné a vzrušující. „Jak se jmenuješ?“

„Mace Rae St-Claire, ale zkráceně mi říkají Macy.“

„Říkala jsi St-Claire?“ Přikývla jsem. „Máš nějaký vztah k Garrettu St-Claire?“

„Byl to můj otec. Jak ho znáte?“ Callan si krátce povzdychl.

„Byl to přítel mého otce z doby, kdy byl můj otec Alfou. Slyšeli jsme o tom, co se stalo vaší smečce, a že za to může Nightshade. Netušili jsme, že někdo přežil.“

„Během toho útoku mě schovali a Silas mě našel, až když prohledávali dům.“

„Vědí, že jsi dcera Alfy?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Ví to jenom Ryk.“

„Jak to ví Ryk?“

„Protože jsem musela použít svůj titul, když jsem přijímala jeho odmítnutí.“

„Počkej, ty chceš říct, že jsi byla Rykova družka?“ Přikývla jsem.

„Zjistila jsem to ráno v den svých narozenin. Okamžitě mě odmítl a já to bez potíží přijala. Nechtěla jsem být jeho družkou. Odmítám dělat Lunu téhle smečce vrahů.“

„Nedivím se, že byl tak vytočený, když tě ke mně Zander přivedl.“

„Nerozumím tomu, proč jste ke mně tak laskavý? Vždyť mě ani neznáte.“

„Vím, že jsi moje družka, a očividně jsem tvoje druhá šance,“ řekl a políbil mi hřbet ruky. Tiše jsem zalapala po dechu nad tím zvláštním brněním, které to ve mně vyvolalo. S Rykem jsem nic takového necítila. Upřímně jsem se nemohla dočkat, až mě odmítne, ale tenhle chlap byl jiný.

„Alfo Callane,“

„Stačí jen Callane, drahá, nemusíš se mnou mluvit tak formálně.“

„Callane, já nevím, jestli to zvládnu.“

„Zvládneš co, krásko?“ Okamžitě jsem se začervenala.

„Nejsem hodna toho být Lunou, natož tou tvojí. Jsem zlomená a technicky vzato jsem samotářka.“

„No, o tom ty nerozhoduješ. To je na Měsíční bohyni. Dala mi tě a já si tě hodlám nechat. Takže na nějaké odmítnutí ani nepomýšlej – tedy pokud samozřejmě nechceš, abych umřel se zlomeným srdcem,“ usmál se. Co to sakra bylo? Použil na mě právě reverzní psychologii?

„Já... eh...“ Znovu se usmál.

„Macy, má drahá, dáš mi aspoň šanci získat si tvou důvěru a tvou lásku?“ zeptal se s tou největší upřímností. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich jen touhu a prosbu. Nic špatného mi neudělal a už teď jsem viděla, že je to mnohem lepší Alfa, než jakým kdy Ryk bude.

„Ano, to můžu udělat,“ usmál se a znovu mi políbil hřbet ruky. To brnění se vrátilo, srdce se mi rozbušilo a v celém těle se rozlil žár. Na zlomek vteřiny jsem si přála, aby ten polibek nepatřil mé ruce, ale mým rtům.

Byl tohle skutečně ten pocit pouta družství?