Cassianův dům se nacházel v centru města. Tady měl každý centimetr čtvereční půdy cenu jmění. V nejlukrativnější čtvrti města sloužily všechny pozemky k výstavbě vil, z nichž každá stála na vlastním pozemku, oddělená od sousedních budov. Na rozdíl od zamlženého a znečištěného vzduchu ve zbytku města, zde byl vzduch svěží a čistý, a to díky rozlehlým plochám zeleně a stromů, které rostly všude kolem.

Centrum bylo atraktivní také díky své dostupnosti s ohledem na dopravu a zábavu. Bylo navrženo tak, aby si lidé mohli užívat klidu v nejrušnější a nejbohatší části města.

Železná brána se automaticky otevřela. Auto zastavilo na parkovišti. Mila vystoupila a měla nohy jako želé, což ji donutilo k poněkud zvláštní a podivné chůzi.

Dante sledoval její pohyby a zmateně se zeptal: „Dělá se ti v autě špatně?“

„Ne, dělá se mi špatně z peněz,“ odpověděla Mila.

„Nesmysl,“ zamumlal Dante. Provedl Milu vkusně zařízeným obývacím pokojem a zastavil se u čítárny. Poté, co zaklepal na dveře, Dante řekl: „Šéfe, Mila Vanceová je tady.“

„Pusť ji dál.“ Mila uslyšela tichý, ale chladný hlas.

Dveře se otevřely. Místnost byla dobře osvětlená a okna do ní byla dokořán. Místností se linula vůně květin.

„Pane Thorne.“ Když už byla v jeho domě, Mila usoudila, že se ho musí pokusit trochu ukonejšit.

Cassian na sobě neměl svůj obvyklý oblek. Místo toho měl károvanou košili a hnědé kalhoty, v klasickém, tradičním stylu.

„Takže, už jste přišla na to, jak mě vyléčíte?“ zeptal se Cassian rovnou.

„Ano. Celou noc jsem nad tím přemýšlela a vymyslela pro vás speciální předpis. Jakmile ho budete pravidelně užívat, budete uzdraven,“ řekla Mila profesionálním tónem.

Cassian přimhouřil oči a zadíval se na Milu. Jako by snad dokázal vyčíst, na co myslí. „Jak dlouho ho musím užívat?“

Možná tak osm, nebo i deset let... stěžovala si Mila v duchu, zatímco odpovídala vážným tónem: „To se nesmí uspěchat. Vaše impotence je způsobená vaší psychikou. Po užití léků můžete hned dosáhnout erekce jako minule, nebo může trvat šest měsíců až rok, než se zotavíte.“

„Nemůžu tak dlouho čekat.“ Cassian na Milu chladně zíral. „Musíte mě vyléčit do měsíce. Jinak...“ odmlčel se, „...nebudu mít jinou možnost než přejít na plán B,“ pomyslel si.

Mila nevěděla, co chtěl říct, a mrzutě odpověděla: „Nemůžu vám slíbit, že vás vyléčím. Už jsem vám řekla, že nejsem opravdový lékař a že byste udělal lépe, kdybyste šel za mým bratrem.“

„Já vám věřím.“ Cassian se na ni podíval a vyndal nějakou smlouvu. „Jestli mě do měsíce nedokážete vyléčit, z téhle dohody nezbyde nic než kus papíru. Ale do té doby musíte udělat všechno, co je ve vašich silách, abyste mě vyléčila a udržela mé tajemství.“

„Opravdu? Abych byla upřímná, už od dětství jsem si vždycky myslela, že mám pro medicínu nadání. Ale moji rodiče si to nemysleli a všechno, co uměli, naučili Caleba, což mě vždycky dost štvalo.“ Mila se plaše usmála. „Jste první člověk, který věří v můj lékařský talent.“

Cassian nejevil o její dětství velký zájem a ukázal na dohodu. „Pokud souhlasíte s tím, co jsem řekl, prosím, podepište tu smlouvu.“

V rychlosti přelétla dohodu pohledem, nespatřila na ní nic neobvyklého a připojila svůj podpis.

Když ji podepsala, Mila si pomyslela, že možná nebyla dostatečně opatrná, a chtěla si dohodu přečíst znovu. Cassian jí ji ale vzal a přikázal: „Dobře. Běžte mi připravit lék.“ Mila měla pocit, že s ní jedná, jako by byla jeho služka.

Zatímco dřepěla v kuchyni a vařila odvar, Mila do něj schválně přidala hrst hořkých bylin.

Před Cassiana byla položena velká miska, v níž bublal černý a zapáchající lektvar. Když k němu Cassian přivoněl, byl si jistý, že toho dne už nebude mít chuť na žádné jiné jídlo.

Mila stála vedle něj a vážně se na něj dívala. „Vypijte to. Dobrý lék chutná hořce. Kvůli své sebeúctě buďte chlap a vypijte to do dna!“

Cassian držel misku a vypil lektvar. Zamračil se a řekl: „Milo Vanceová! Radši se modlete, aby ten lék fungoval!“

„Slibuji,“ přísahala Mila. Ačkoliv v duchu si tím zdaleka tak jistá nebyla.

Milu vozili, aby Cassianovi vařila léky každý den po celé dva týdny. Předpisy byly od Caleba a k léčbě impotence byly dobré. Minimálně by mu nijak neuškodily.

Mila každý den odcházela ráno a večer se vracela na kolej. Její spolubydlící proto začaly přemýšlet, jestli s někým nechodí. Zvláště Sienna Vaneová byla na toto téma hodně zvědavá a několikrát se Mily vyptávala, ale nikdy se nedozvěděla to, co chtěla vědět.

Mila byla ohledně situace optimistická. Po tomhle měsíci bude svobodná. Naneštěstí to ale Cassian Thorne viděl jinak.

Mila vešla do Cassianova obývacího pokoje a málem vyprskla smíchy. Cassian měl nos ucpaný kapesníkem. Zeptala se: „Krvácíte z nosu?“

Cassian si kapesník vyndal a hodil ho do koše. Naštěstí mu z nosu už téct přestalo.

Neodpověděl a chladně po ní pohlédl. Jeho mrazivý výraz Milino vyptávání úspěšně zastavil. A pak ze sebe vydal: „Přidala jste tam něco, co jste neměla? Myslíte si, že je to nějaký vtip?“

„Ne...“ Mila zírala do podlahy a byla příliš vyděšená na to, aby s ním navázala oční kontakt. Sklopila hlavu a lítostivě zamumlala: „Nedokážu vás vyléčit. A vy to víte...“

Cassian se chystal něco říct, ale zazvonil mu telefon a přerušil ho.

Mila viděla, jak jeho tvář po zvednutí telefonu zchladla ještě víc. Cassian zavěsil a pohlédl na ni s vážným výrazem: „Slavnost k mému zasnoubení byla přesunuta na dřívější termín. Nemáme čas nazbyt. Nyní vyzkoušíme plán B.“

„Co je to plán B?“ Milu jeho slova zaskočila.

Cassian se postavil a naklonil se k Mile, opíraje se rukama o stůl. Milina ohromená tvář se odrážela v jeho černých očích. „Jak jste mě vzrušila minule?“

Mila jeho narážku pochopila, ale předstírala, že netuší, o čem mluví. Zadrhávala: „Já... já jsem do vás vpíchla jehlu.“

„Svou rukou,“ řekl Cassian bez okolků. „Minule jste mi ho postavila rukou. Zkuste to znovu.“

„Co to sakra!“ Mila byla v šoku a uskočila od něj. „Zbláznil jste se? Nebudu se obětovat, abych udělala něco takového!“

Cassian obešel stůl a vykročil směrem k Mile. Mila byla nucena couvat, dokud se neocitla zády u zdi. Cassian pronesl: „Nemám o vás zájem. Potřebuji jen vaše ruce.“

„Moje ruce neslouží k tomu, aby vám tímhle způsobem vyhověly!“ Při vzpomínce na to, jaké to bylo dotýkat se jeho p***su, se Mila začervenala. Byla celý život nezadaná. Dokonce ještě ani nezažila svůj první polibek. Tohle na ni bylo prostě moc.

„Zapomněla jste na svůj úkol? Máte na starosti mou léčbu. Chovejte se profesionálně,“ řekl Cassian bez emocí. Ale v očích se mu mihl úsměv. Popadl Milinu ruku a přitlačil jí ji k rozkroku.

„Ááááá!“ zaječela Mila jako šílená. Cassian si pomyslel, že by z jejího jekotu mohl ohluchnout. A tak její ruku pustil a promnul si uši.

Mila se chopila příležitosti a odskočila od něj. Zuřivě zakřičela: „Končím! Nic o tom všem nevím! Jste nechutný! Běžte si najít někoho jiného, kdo vás vyléčí!“

Dál na něj křičela. S Cassianem ještě nikdy předtím takhle nikdo nemluvil.

Jeho tvář znovu potemněla a mrštil jejich smlouvu na stůl. „V téhle dohodě se píše, že pokud svůj slib porušíte, musíte mi zaplatit odškodnění ve výši deset milionů dolarů.“

„To je nesmysl!“ Mila tomu nevěřila a popadla smlouvu. Ke konci dokumentu byla věta napsaná drobným písmem. Stálo v ní, že pokud svůj slib poruší, musí Cassianovi zaplatit deset milionů dolarů.

„Vy jste mi lhal!“ Roztrhala papír na kousky a vítězoslavně se na Cassiana podívala. „Tak, a váš důkaz je pryč.“

Cassian pomalu vytáhl zásuvku a vyndal další kus papíru. „To byla jen kopie. Tohle je originál.“

Mila frustrovaně zaskřípala zuby a neochotně řekla: „Fajn! Vyhrál jste.“