Sienna už přemýšlela o svých plánech do budoucna. Musela ale Milu dál konejšit.

„Nebuď z toho tak smutná. Aspoň máš pořád své kapesné. Výplata sice není taková, jak sis představovala, ale zas tak špatně se tě to nedotkne.“

Když si Mila vzpomněla na kapesné, zesmutněla ještě víc. Zamumlala: „Před pár dny matka našeho spolužáka onemocněla rakovinou. Myslela jsem, že dnes dostanu výplatu, a tak jsem...“

Sienna byla zaskočená. „Tos darovala celé svoje kapesné?“

Mila mírně přikývla. „Ano, myslela jsem, že dostanu mnohem víc peněz z výplaty.“

Sienna si povzdechla a řekla: „Jsi zkrátka příliš laskavá. Příště si nezapomeň nechat nějaké peníze pro sebe.“

Navzdory jejím vlídným slovům však Sienna měla na mysli jiné věci.

Cassian byl do Mily stoprocentně zblázněný. Jenom mu to ještě nedošlo. Mila byla překážkou mezi ní a Cassianem.

Musela si udržovat Milu nablízku, aby měla šanci se s Cassianem znovu setkat.

Sienna už měla v hlavě plán…

„Milo. Pokud si chceš vydělat nějaké peníze, proč si nenajdeš práci na částečný úvazek?“

Brigádu? Tento nápad Milu povzbudil. Mnoho jejích spolužáků mělo brigády. Ačkoli výplata nebyla moc vysoká, bylo obrovskou pomocí mít trochu peněz navíc.

Mila nikdy předtím o tom, že by si nějakou našla, nepřemýšlela. Jednak jí rodiče dávali dost kapesného. Jednak její rodina byla blízko univerzity a Caleb ji někdy žádal, aby pohlídala kliniku, takže neměla na brigády volný čas.

Teď to ale bylo jiné. Požádat Caleba o pomoc by bylo těžké. Najít si brigádu bylo tedy velmi praktické řešení.

Ale i kdyby chtěla získat práci na částečný úvazek, Mila neměla ponětí, kam by měla jít a co by měla dělat.

Mila svěřila své obavy Sienně a ta hned zareagovala: „To není žádný problém. Mohla bych ti doporučit nějakou brigádu.“

Sienna totiž doufala, že ji Mila požádá o pomoc.

Vymyslela pro Milu speciální brigádu, takovou, která Milu překvapí a přiměje Cassiana ji nenávidět.

A pak by se chopila příležitosti zaujmout Milino místo a přimět Cassiana, aby se do ní zamiloval.

Mila samozřejmě neměla ani ponětí o tom, nad čím Sienna, kterou považovala za svou nejlepší kamarádku, přemýšlí. Ba naopak, byla dojatá Sienninou nabídkou pomoci a objala ji. „Děkuji ti. Sienno, kdybys tu nebyla, opravdu nevím, co bych si počala.“

Sienna Milu jemně poplácala po zádech, potěšená tím, že první krok jejího plánu je dokončen.

...

V noci, kdy se celé město nořilo do moře jasných světel, tu bylo skoro větší světlo než přes den.

Mila následovala Siennu úzkou uličkou. Byla daleko od hlavní ulice, a tak tu byl docela klid. Když si Mila vzpomněla na některé hororové filmy, které předtím viděla, neubránila se roztřesení a měla nohy jako želé.

Mila nervózně polkla sliny a chytila Siennu za ruku. „Sienno, je to ten správný směr? Mohlo by se na tak odlehlém místě opravdu nabízet brigáda?“

Sienna Milu jemně poplácala po ruce a snažila se ji uklidnit. „Neměj strach. Už jsme blízko.“

Mila se ale stále cítila vyděšeně a chtěla to vzdát.

Zašeptala: „Proč sem musíme jít v noci? Nemohly bychom tam jít zítra?“

Všude byla tma a vlhko. Mila se bála, že by se mohlo probudit něco hrozného, kdyby se bavily moc nahlas.

„Protože otevírají jenom v noci,“ odvětila Sienna.

Došli na konec ulice. Když Mila zaslechla zvuky hudby a mluvící lidi, docela se jí ulevilo.

Sienna se zastavila před úzkými dveřmi. Zaklepala a někdo jí rychle přišel otevřít.

Za dveřmi se linulo tlumené světlo. K Miliným uším dolehly tóny lehké jazzové hudby. Konečně měla pocit, že je na správném místě. Zdálo se, že je tam spousta lidí.

Muži, který je přivítal, bylo něco přes čtyřicet a měl na sobě oblek s odznakem na hrudi, na kterém stálo: Manažer - Milo's Bar.

Když manažer uviděl Siennu, usmál se. „Sienno, už je to dlouho.“

Sienna ho pozdravila a přitáhla si Milu k sobě. „Tohle je moje spolužačka, Mila Vanceová. Shání brigádu. V baru máte ještě volná místa, viďte?“

Ve skutečnosti Sienna manažerovi už předtím volala a o volných pozicích v baru věděla.

Bylo to poprvé, co byla Mila na pohovoru ohledně zaměstnání. Cítila se nervózně a plaše odpověděla. Manažer se na ni zamračil a řekl: „Váš vzhled je pěkný. Pojďte dál!“

Když vešly dovnitř, Mila zjistila, že to tam mají opravdu moc dobře navržené.

Manažer je zavedl do kuchyně. Tam se připravovaly nejrůznější ovocné mísy a zákusky, které se podávaly na pult.

Když procházela kuchyní, Mila slyšela hlasitou hudbu a rozhovory lidí.

Konečně si uvědomila, že je to bar. Na tanečním parketu tančila spousta mužů a žen.

Mila takový druh baru nikdy předtím nenavštívila. Chodila jen do klidných hospůdek, kde si lidé povídali se svými přáteli. Když Mila uviděla živý taneční parket, bála se udělat krok vpřed.

Byla práce na částečný úvazek, o které se Sienna zmínila, tady?

Když si Sienna všimla Milina zaváhání, popadla ji za ruku a táhla ji za sebou.

Manažer je odvedl do prázdné místnosti. Mile bylo řečeno, že dveře, kterými prošli, byly zadním vchodem na toto místo, do Milo's Baru.

Manažer stručně popsal, co bude muset Mila dělat. Mila byla stále v šoku a pochopila jen tu hlavní myšlenku: stala se z ní servírka!

Na dveře zaklepala servírka a požádala manažera, aby šel ven. Manažer se omluvil a nechal Siennu a Milu o samotě.

Mila chytila Siennu za ruku a zašeptala: „Vždyť je to bar!“

Byl tu neskutečný hluk. A při pomyšlení na super mini sukni a hluboce vystřižený top, který servírka měla na sobě, neměla Mila ani tu nejmenší chuť tu práci přijmout.

„Musíš dělat jenom tu práci, kterou dělá servírka. Na ničem jiném nezáleží.“ Když už ji sem dostala, nedala by Sienna Mile šanci utéct. „Milo. Musíš si věřit. Dobří lidé budou vždycky slušní, bez ohledu na to, kde pracují.“

„Ale...“

„Výplata je dost vysoká,“ podívala se Sienna na Milu a pokračovala, „Copak nepotřebuješ peníze?“

Mila si stále myslela, že pracovat tady není dobrý nápad, a řekla: „Mohla bych jít za Calebem a poprosit ho, aby mi půjčil peníze. Jen by mi vynadal, že jsem pitomá...“

Když pomyslela na Caleba a jeho naštvaný výraz, docela se vyděsila.

Sienna rázem nasadila vážný výraz a zeptala se: „Milo, ty si nemyslíš, že je to dobrá práce?“

Mila okamžitě zavrtěla hlavou.

„Manažer mě zná. Už jsem tu pracovala,“ pronesla Sienna s vážnou tváří, „Nechceš tuhle práci, protože ti nepřijde slušná. Tak málo si mě vážíš?“ Sienniny oči zrudly a zalily se slzami.

Mila okamžitě vzala Siennu za ruku a řekla: „Ne, to si vůbec nemyslím. Věř mi, Sienno.“

Sienna zamrkala očima a po tváři jí stekla slza. Zůstala tiše stát na místě.

Nakonec se Mila kousla do rtu a souhlasila, že tu práci vezme.

Sienna měla pravdu. Byla to jenom práce. A slušní lidé budou vždycky slušní; bylo úplně fuk, kde pracují. Navíc ty peníze opravdu potřebovala. Plat, který manažer nabízel, byl úžasný. Bude vydělávat peníze v době, kdy budou její rodiče na cestách. Až se vrátí domů, koupí jim za ty peníze dárky a ukáže jim, že je schopná se o sebe postarat.