Sklepení páchlo strachem, který visel ve vzduchu jako hustá mlha, dusivý a nevyhnutelný. Stěny, studené a vlhké, nesly tiché výkřiky těch, kteří kdysi prosili o milost a žádné se nedočkali. Jediným zvukem teď byly pomalé, odměřené kroky Alistaira Sterlinga Vanea.

Pohyboval se jako duch, jeho přítomnost budila respekt, jeho aura byla vražedná. V koutku úst mu visela cigareta a její žhavý konec žhn