Evangeline málem vybuchla smíchy, když viděla výrazy v jejich tvářích. Přesto se ovládla, předstírala ublížený pohled a následovala sourozence do sídla. Jeden ze sluhů ji dovedl do její ložnice, kterou pro ni speciálně zařídil Jeremiah Vane, dědeček sourozenců Vaneových. Z dívčí modré výzdoby pokoje a skříně plné značkových kabelek, oblečení a šperků bylo zřejmé, že si s tím dali hodně záležet.

Když čtyři sourozenci Vaneovi seděli v přízemí, znovu uslyšeli Evangelinino zvolání. "Páni, tenhle pokoj je tak obrovský a nádherný! To oblečení, kabelky a šperky, to je všechno moje?"

…

Všichni čtyři vypadali zničeně. Caspian řekl: "Přece si nevybere mě, že ne? Jsem z nás nejhezčí, ale teprve dnes mám pocit, že být hezký je chyba."

"Ty že jsi z nás nejhezčí? Nemáš kousek studu?"

Když nastal čas večeře, Evangeline a čtyři sourozenci Vaneovi byli stále jediní přítomní. Jeremiah a rodiče sourozenců byli na dovolené v zahraničí, zatímco Dominic Vane, nejstarší syn rodiny Vaneových, byl ve firmě; byl prezidentem Vane Global a zároveň tím, kdo v rodině Vaneových rozhodoval. Sourozenci měli svá vlastní bydlení, ale kvůli příjezdu Evangeline byli na Jeremiášovu žádost donuceni přestěhovat se zpět.

Pro všechny bylo těžké se na ni jen dívat, když viděli, že Evangeline má na sobě při scházení ze schodů stále to červené vyšívané oblečení. Raphael, světoznámý módní návrhář, si nemohl pomoct a zeptal se: "Slečno Ashfordová, nahoře je spousta oblečení. Nemohla byste se převléknout do něčeho z toho?"

Evangeline pohlédla na své oblečení a zmateně odpověděla: "Ale mně to v tomhle sluší. Babička mi to ušila ručně."

Čtyři muži zůstali beze slov. Kdo by si pomyslel, že někdo v dnešní době ještě šije oblečení ručně?

"To by stačilo, ty vidláku! Rovnou ti říkám, že nikdo z nás čtyř by se s tebou nikdy nezasnoubil, a ani Dominic by tě nikdy nechtěl. Měj rozum a vypadni odsud sama," řekl Finley, který měl z celé rodiny nejostřejší jazyk.

Když Evangeline uslyšela jeho slova, kousla se do rtu a odpověděla: "Ale to budu svému dědečkovi těžko vysvětlovat—"

"Myslím, že ti jde jen o peníze naší rodiny. Říkám ti, že budeš ještě hodně litovat, jestli tu svůj pobyt budeš protahovat."

Evangeline se tvářila ublíženě a jedla večeři se svěšenou hlavou. Nepomáhalo ani to, že její obličej byl prostě příliš ošklivý, takže čtyři sourozenci neměli na jídlo vůbec náladu. Jak téhle holce promluvit do duše?

Když odešli, Evangeline si večeři náramně užila. Jídlo na panství Vaneových jí docela chutnalo. Navíc dosáhla požadovaného efektu. Nikdo z rodiny Vaneových ji neměl rád, takže s nimi bude mít do roka utrum.

Po večeři se odebrala do své ložnice. Právě v tu chvíli jí na posteli zapípal mobilní telefon, jak ohlásil příchozí textovou zprávu. Stálo v ní: 'Už jsi dorazila do Veridale, šéfko? Jak to jde? Šikanovali tě Vaneovi?'

Při čtení zprávy se Evangeline ušklíbla. 'Vaneovi na mě nemají.'

Osoba rychle odepsala: 'Jsi úžasná, šéfko! Ale s Vaneovými není radno si zahrávat, zvlášť s Dominicem Vanem. Ten chlap je nečitelný. Měla by sis na něj dávat pozor.'

Evangeline na okamžik strnula. Dominic? To musí být ten nejstarší syn rodiny Vaneových a ten, který měl dnes firemní schůzi! No, sice jsem ho neviděla, ale koho to zajímá? Od narození jsem se nikdy ničeho nebála.

Po vypnutí mobilního telefonu šla spát. Možná to bylo tím, že měla vždycky potíže se spaním v cizí posteli, protože se jí celou noc točila hlava a byla taková malátná. Až kolem čtvrté hodiny ranní ji probudila žízeň. Tou dobou už se odlíčila, a tak sešla v pantoflích dolů a myslela si, že uprostřed noci na nikoho nenarazí. Když se napila vody, šla nahoru a v ospalém omámení si lehla.

Nerozsvítila světla. Z nějakého důvodu se jí postel zdála jiná; zdálo se, že je mnohem pohodlnější.

Nikdo nevěděl, kolik času uběhlo, když se otevřely dveře a zdálo se, že někdo nadzvedl přikrývku. Evangeline měla lehké spaní, takže se zmateně probrala, když vycítila něčí přítomnost.

Než se však stačila vzpamatovat, zeptal se hluboký a přitažlivý mužský hlas: "Kdo je tam?"

Evangeline byla naprosto ohromená. Jak se opovažuje někdo z Vaneových vloupat se do mého pokoje uprostřed noci? Odsekla: "Na to bych se měla ptát já! Kdo jsi ty? To nevíš, že je neslušné vloupat se uprostřed noci do cizího pokoje!"

Jelikož bylo zhasnuto, Evangeline muži neviděla do tváře. Pak uslyšela, jak se s úšklebkem zeptal: "Ty jsi Evangeline Ashfordová?"