Pohled Elary

"Pardon, musel jsem si něco vyzvednout v knihovně," ozval se ode dveří jemný mužský hlas.

Otočila jsem se na židli a můj pohled padl na vytáhlého kluka, který neohrabaně stál ve dveřích.

Měl tmavě hnědé vlasy, tmavé oči skryté za obřími obroučkami brýlí. A byl i docela vysoký.

"Elaro, seznam se s Quinnem. Provede tě školou a pomůže ti najít tvé třídy," pronesl ředitel Sterling.

Přikývla jsem, vzala mu z ruky papír a postavila se. Když jsem k němu přistoupila, Quinn zrudl.

Quinn se ke mně s nervózním výrazem otočil. "Ahoj. Vítej na Střední ve Falls. Quinn Barrett, k vašim službám, madam." Zdvořile natáhl ruku.

Usmála jsem se. "Madam? Myslím, že mě takhle ještě nikdo neoslovil," zavtipkovala jsem a pevně mu ruku stiskla. "Já jsem Elara Vanceová."

Vyrazili jsme na cestu a on mě požádal, ať mu podám ten papír. Rychle ho přelétl očima. "Takže odkud jsi, Elaro? Noví studenti se sem moc často nedostanou. Zvlášť v polovině semestru." Uchechtl se a střelil po mně rychlým pohledem.

"Jsem z Michiganu," odpověděla jsem.

Překvapeně nadzvedl obočí. "A co tě přivádí sem, do takového zapadákova?"

Odvrátila jsem od něj zrak a naprázdno polkla. Nechtěla jsem mluvit o tom, co mě sem přivedlo. Kdybych to udělala, musela bych se zmínit o mámě. Na to jsem ještě nebyla připravená.

Naštěstí to Quinn pochopil a změnil téma.

" Takže, jsi spíš introvert, nebo extrovert? Víš, musím vědět, jestli spolu můžeme vůbec někam vyrazit." Zavtipkoval, čímž mě rozesmál.

"Rozhodně introvert." Přikývla jsem a usmála se na něj. Podařilo se mu odvést mé myšlenky od jeho předchozí otázky.

Zvedl ruku zaťatou v pěst a zapumpoval do vzduchu. "Jo. Introverti vládnou světu."

Zavrtěla jsem hlavou a kousla se do spodního rtu, abych potlačila úsměv. Stáhla jsem se blíž k němu, když se chodbou prohnala skupinka hlučných kluků.

"Hej, dávej bacha, Chade!" zaječela nějaká holka, když ji málem srazili na zem.

Quinn si odfrkl. "Normální den na Střední ve Falls."

"Dobře, takže tě provedu po škole a pak tě doprovodím na tvoji první hodinu. Co ty na to? Jsi pro menší prohlídku?" Blýskl na mě úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila. "Jo."

Quinn mě provedl školou. Celou dobu jsem vnímala zvědavé pohledy, ale byla jsem odhodlaná nenechat se jimi rozhodit. Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to pozornost. A já jí přitahovala opravdu hodně... naneštěstí.

Ale chápala jsem, že jsem čerstvé maso... v podstatě nová blýskavá hračka ve škole. Kdo by si ji, tedy mě, nechtěl prohlédnout.

"Tohle je tělocvična, kde většinou musíme běhat kolečka a hrát vybíjenou. Popravdě jsem přesvědčený, že můj obličej je magnet na míče." Odfrkl si a otevřel dveře.

Ve vteřině, kdy se dveře rozestoupily, mi do uší dolehl zvuk zasténání, po kterém následoval další, hlasitější a sípavější. Zrak mi okamžitě padl na tři kluky. Vlastně čtyři, abych byla přesná. Dva drželi jednoho kluka za paže, zatímco ten třetí právě nápřahoval ruku dozadu. Bylo jasné, co se děje.

Podívala jsem se na kluka, kterého drželi. Z úst mu tekla krev, zuby měl zabarvené dočervena. Pozornost těch dvou, kteří ho drželi, se přesunula na mě, což vedlo k tomu, že ten největší svalovec, který páchal veškerou tu škodu, se ohlédl přes rameno.

Hned jak to udělal, pevně jsem stiskla popruh své tašky.

Jeho zelené oči se do mě zabodly. Rovný nos, plné rty s piercingem hned u koutku. Husté obočí s dalším piercingem, ostře řezaná čelist...

Bože, tenhle kluk vypadal jako řecký bůh. Byl to ten nejvíc sexy kluk, jakého jsem kdy viděla.

Škoda... vypadal jako tyran.

Udělala jsem krok vpřed, ale Quinn mi okamžitě sevřel prsty kolem zápěstí a zavrtěl na mě hlavou.

V jeho očích něco bylo.

Byl to strach?

Těžce polkl. "To radši nedělej, Elaro. Nejlepší bude nechat je na pokoji, ať si dělají, co dělají."

Podívala jsem se zpátky na ty čtyři kluky, zvlášť na toho, kterého drželi, a přitom se ze všech sil snažila nepodívat se na toho s těma uhrančivýma zelenýma očima.

Klukovy rty se zkroutily do úšklebku, když vyplivl krev na podlahu.

"To je všechno, co umíš, Kaelene?" prskl, úšklebek se mu rozšířil, i když to vypadalo, že má zlomenou čelist.

"Ale vždyť ho..." začala jsem a podívala se znovu na Quinna. Jeho oči se naplnily ještě větším neklidem a strachem. Zběsile zavrtěl hlavou.

"Věř mi. To je tady normální. Bude lepší, když teď půjdeme." Zatahal mě za ruku.

Kousla jsem se do spodního rtu a neochotně se od té scény nechala odtáhnout. Než se za mnou dveře zavřely, ještě jednou jsem se ohlédla.

Ty zelené oči...

Proč ve mně vyvolávaly takové lechtání v břiše?

Otočila jsem se. "Jsi si jistý, že bychom neměli zavolat ředitele? Může se stát něco špatného. Myslím, že bychom se měli vrátit a zastavit to."

Chtěla jsem se otočit a vrátit se, ale Quinn mě zastavil.

"Marcello, jsi tu nová. Je tu jedna věc, kterou bys o Střední ve Falls, vlastně o celém městě, měla vědět. Hleď si svýho a jdi dál. Lidi jako my by se neměli plést do záležitostí lidí jako oni. Věř mi. Donášení nepomůže."

V jeho hlase znělo varování, ze kterého mě polila úzkost. Jako by věděl něco, co já ne.

Ať už se v té tělocvičně dělo cokoliv... muselo to tu být normální, jak se zmínil. Asi věděl, co říká. Možná bylo nejlepší uposlechnout jeho varování.

Rozešli jsme se pryč, přičemž jsem občas vrhla pohled zpět, abych se podívala, jestli někdo z těch kluků z tělocvičny nevyšel.

"Kdo byli vůbec ti kluci tam uvnitř?" zeptala jsem se Quinna a přesunula na něj pohled.

Podíval se na mě a s povzdechem odpověděl. "Ten blonďák s červenými melíry je Tobias. Tak trochu goth a tak nějak divně pořád zticha. Ten s dlouhými hnědými vlasy je Gideon. To je doslova děvkař a většinou tu způsobuje problémy. Ten kluk, kterýho mlátili, se jmenuje Lucien. Většinou s ním mají pořád nějaký problém. A ten, ze kterýho přímo čiší nebezpečí s jeho inkoustově černými rozcuchanými vlasy, to je Kaelen. Ten je doslova bohem týhle školy. Všichni mu leží u nohou a uctívají zem, po který kráčí. Můžeš se jim divit? Ten chlap je kráčející supermodel."

Zkrabatila jsem nos. "Ale vypadá jako pořádný tyran. Všichni tři."

Quinn po mně střelil pohledem. "Prostě se od nich drž dál, Elaro. Věř mi, nechceš si je rozházet."