Pohled Kaelena

"Není to ta samá holka z dnešního rána? Vypadá na novou," uchechtl se Gideon, když se za tou roztomilou blondýnkou a Quinnem zavřely dveře.

Nastraženě jsem poslouchal, abych zachytil jejich rozhovor.

Elara

To jméno k ní sedělo.

"Jestli vy tři budete jen kecat o čerstvým mase, tak mě aspoň pusťte. Začínám se nudit," otráveně vydechl Lucien.

Obrátil jsem k němu pozornost a nápřáhl se. Moje pěst vyletěla přímo na jeho čelist a k uším mi dolehl uspokojivý zvuk křupnutí kosti.

Zasténal a vyplivl na podlahu krev. "No, to už je lepší, malá alfo," posmíval se.

Mé klouby neúprosně dopadaly na kosti a kůži. Nedával jsem tomu zmetkovi ani chvíli na to, aby se zahojil.

Než jsem skončil, Lucien už klečel na kolenou. Plivl mi na boty karmínovou krev.

"Kolik?" zeptal jsem se smrtelně klidným hlasem.

Zvedl ke mně oči, na rtech mu stále pohrával úšklebek. " Říkal jsem ti, že mi dobrovolně dovolila z ní pít."

" Nevěřím ti ani zasraný slovo, Luciene," ušklíbl jsem se a znovu mu vrazil pěst do rychle se hojící čelisti. Znovu křupla.

"Tak se zeptej tý lidský holky. Doslova mě prosila, abych z ní pil. Znal jsem svý meze, malá alfo. Ve smlouvě je pár řádků, kde se píše, že mě nemůžeš zabít, když dodržuju pravidla. Nevysál jsem ji do sucha a ona mě ochotně nechala napít. Cink cink. Jsem nevinnej muž," zasmál se Lucien.

Zamračil jsem se na něj. "Stejně tě čeká výslech u mýho otce. Jen pro jistotu, že jsi skutečně dodržel 'pravidla'."

Kývl jsem na Gideona s Tobiasem, ať ho pustí.

"Zasraná pijavice." Gideon nakopl Luciena tvrdě do žeber.

Lucien zalapal po dechu a zvedl prst. "Budu si pamatovat, abych ti to jednou oplatil, Gideone."

-

"Ta holka je fakt k nakousnutí." Gideonův úšklebek se rozšířil, strčil si ruce do předních kapes a v očích mu zablesklo.

"Čerstvý masíčko." Uchechtl se vzrušením.

"Je to člověk. My si s lidmi nezačínáme," připomněl mu Tobias.

Gideon si odfrkl. "Co je mi po tom, jestli je člověk nebo ne. Já si chci jenom zašukat."

Zaťal jsem čelist. Z nějakého zvláštního důvodu se mi nelíbilo, jak o ní mluvil.

" Ta je tabu," zabručel jsem.

Věnoval mi překvapený pohled a pozvedl obočí. "Odkdy si děláš nárok na lidi?"

Pokrčil jsem rameny. "Nedělám. Jenom po tobě nechci uklízet ten tvůj nepořádek, když něco posereš s člověkem."

Gideon zasténal a zaklonil hlavu. "S váma není žádná zkurvená zábava. Tobiase chápu, ale tebe, Kaelene? Kdo ti z prdele vysál všechen smysl pro humor?"

Protočil jsem panenky. "Od tý doby, co se připravuju převzít titul alfy. A nechci, abys mi to zkazil."

Gideonovy oči se zúžily. "Ježiši, už teď mluvíš jako zatracená alfa." Otřásl se. "Ztrácím svýho zábavnýho kámoše."

Znechuceně jsem vydechl, když jsme vstoupili do učebny dějepisu. "Musíme si promluvit o Lucienově bezohlednosti. Ten zatracenej upír se tady pořád plete do lidí."

"Myslíš, že se zaměří na tu novou holku?" uvažoval nahlas Tobias.

Chystal jsem se mu odpovědět, když mi do nosu zavanula vůně vanilkového lusku. Zhluboka jsem se nadechl, ta vůně byla až k sežrání.

Přelétl jsem pohledem po všech hlavách, dokud mi oči nepadly na tu její. Musela můj pohled vycítit, protože prudce zvedla hlavu.

Ty její oči.

"Hej chlape, kam jdeš?" ozval se Gideon.

Nevěděl jsem, že mě nohy nesou přímo k ní, dokud jsem si nesedl na židli vedle ní.

Její vůně tu byla silnější a kurva návyková.

'Zamlouváš si tu lidskou holku?' zasmál se Gideon prostřednictvím telepatického spojení.

Díval jsem se jí hluboko do očí, z nějakého důvodu jsem nebyl schopen odvrátit zrak. Ona přerušila oční kontakt jako první a odtáhla se ode mě.

Její chování mi nebylo po chuti.

_____

Pohled Elary

Z nudy jsem si hrála se zipem na tašce, když se otevřely dveře. O pár vteřin později se mi do zátylku zabodl cizí pohled.

Neschopná ten pocit setřást, zvedla jsem hlavu.

Jen proto, aby se mé oči setkaly s uhrančivě zelenými víry.

Tamti kluci.

Ztuhla jsem. Chodí do téhle třídy.

Ti dva si mě ještě nevšimli, ale ten uprostřed. Ten, který zdánlivě přitahoval veškerou mou pozornost.

Jeho oči odmítaly uhnout pohledem. Nemůžu říct, že by to se mnou bylo jiné, taky se mi zdálo, že nemůžu odvrátit zrak. A to šílené lehké mravenčení v břiše mi zrovna nepomáhalo.

Jak může být takový krasavec tak obrovský tyran?

Snažila jsem se ten pocit ignorovat a ze všech sil se pokoušela odvrátit pohled. Ale jako bych byla v transu a ani si nevšimla, že je hned vedle mě, dokud si nesedl na židli jen pár centimetrů ode mě.

Lehce jsem se zachvěla a cítila, jak se do mě jeho pohled zabodává, zvlášť teď, když byl tak blízko.

A jeho kolínská...

Co to bylo?

Jeho kolínská voněla takhle zblízka tak dobře.

Elaro, co to sakra děláš?! Odvrať od něj zrak!

Po vnitřním boji s vlastní myslí i tělem se mi nakonec podařilo oční kontakt s tím hezkým klukem přerušit.

Zatnula jsem ruce v pěst na své tašce a rozhlédla se. Všichni už seděli, nezůstalo jediné volné místo.

Sakra.

Nemohla jsem uniknout.

A učitel ještě nedorazil, aby odvedl mé myšlenky od jeho pronikavého pohledu.

Pevně jsem stiskla rty a odtáhla se od něj.

"Elaro." Jeho hlas pro mě byl šok. Hluboký a chraplavý. Znovu jsem zatnula ruce v pěst a ještě víc se na židli zavrtěla.

Bože, on měl i magnetický hlas.

Střelila jsem po něm pohledem a zamračila se. "Jak víš, jak se jmenuju?"

Snažila jsem se ignorovat záblesk jeho piercingu na rtu.

Kývl hlavou na mou lavici. "Tvoje učebnice."

Podívala jsem se na svůj sešit a opravdu, měla jsem tam napsané jméno.

Zčervenala jsem. "Můžeš se podívat jinam?" zeptala jsem se, zatímco jsem odtrhla oči od těch jeho.

"Lidé se obvykle dívají na toho, komu se zrovna představují. Nebo u vás to není běžné?" V jeho hlase jsem slyšela mírné pobavení, což ještě prohloubilo mou frustraci.

Když se nedočkal žádné odpovědi, rozhodl se představit. "Jsem Kaelen."

Z jeho jména mi přejel mráz po zádech a já zaťala čelist. Musela jsem se od tohohle kluka dostat pryč.

Naštěstí mě zachránil učitel tím, že se konečně objevil.

Jediný problém byl, že celou hodinu Kaelen ani jednou neodvrátil zrak.