„Co tady děláš, Maple?“ Otevřela jsem dveře dokořán. Ocas se jí rozvrtěl, když upustila míček na dlažbu, a pak se po jejím boku objevil druhý zlatý retrívr a husky. Moje vchodové dveře se najednou zdály menší, když teď před domkem u bazénu seděli tři obrovští psi. „O ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu si s vámi hrát. Už tak mě šéf nemá rád.“

Maple zakňučela a pošťouchla míček čumákem dopředu. Oslizlý tenisák se zakutálel a narazil mi do špičky tenisek.

Rozpolceně jsem zírala na Maple a pak na ty dva další psy s ní. Vaughnův nepřátelský postoj dával jasně najevo, že mu na těchhle psech hodně záleží a že s nimi tráví čas mnohem raději, než by dýchal stejný vzduch jako já.

S povzdechem mi klesla ramena. „Fakt si teď nemůžu hrát, Maple,“ řekla jsem, dřepla si na zem, vzala Mapleinu tvář do dlaní a podrbala ji v kožichu. „Vidělas, jak se ke mně choval tvůj páníček, ne? Mohl by mě vyrazit, kdyby viděl, že si s vámi hraju.“

Retrívr s huskym se čumáky nacpali před Maple a dožadovali se stejné pozornosti, jakou jsem věnovala jí. Patřím k lidem, kteří věří, že pes je nejlepší přítel člověka. Někdy jsou mnohem lepší než lidi a myslím, že ti tři budou moji nejlepší parťáci na celém tomhle panství.

Položila jsem ruku na hlavu huskyho a zkontrolovala jmenovku na obojku. Storm. A ten druhý retrívr byl River. „Vy máte ale krásná jména,“ zašišlala jsem a postavila se. Maple zakňučela a upustila míček na zem. Vypadala před dveřmi jako obrovský nadýchaný psí polštář. Zdálo se, že se nikam nechystají. „Dobře, domluvíme se takhle: až dopracuju, můžeme si odpoledne třeba chvíli hrát. Platí?“

Jako by mi rozuměli, nastražili uši a ze sídla se ozval ten samý tichý zvonivý zvuk. Psi ztuhli a pak vystřelili pryč směrem k Vaughnovi, který stál v otevřených dveřích. Jeho pohled byl temný a přimhouřený, když se na mě mračil.

Ty jeho oči – ty by mě zničily, kdyby nebyl takový kretén. Zvedla jsem se a zadívala se na svého šéfa. Proč na mě byl tak naštvaný? Ráda bych věřila tomu, že on a Paige vůči mně měli nějakou zášť, která se nějak zhmotnila, jakmile na mě vrhli pohled.

Počkal, až psi vejdou do sídla, a pak s prásknutím zavřel dvoukřídlé dveře, jako by nevážily víc než pytel bavlny.

Zhluboka jsem vydechla a setřásla ze sebe šéfovo hnusné chování. Pak jsem vešla zpátky do domku u bazénu, zamířila do kuchyně a uvařila si kávu, zatímco jsem si plánovala, co budu svůj první den dělat. Poté, co jsem poslala zprávu Jonahovi, jsem si obhlédla sídlo zvenčí, abych se se vším seznámila, než se proplížím dovnitř.

Celý den jsem na Vaughna nenarazila. Mohl mě ale sledovat. Všude, kam jsem v sídle šla, jsem na sobě cítila něčí oči. S Vernonem jsem probrala šéfovu obvyklou rutinu a udělala si plán, jak budu zítra sídlo uklízet a zároveň se Vaughnovi vyhýbat.

Vernon říkal, že Vaughn obvykle chodí ráno se psy běhat, a tak jsem plánovala, že uvnitř sídla uklidím, zatímco bude pryč. Protože ať už měl sebehorší chování, tu práci jsem pořád nutně potřebovala.

Té noci jsem usínala s nově nalezenou odvahou a probudila se se stejnou zarputilostí. Vstala jsem ještě předtím, než slunce vykouklo nad obzor, ale když jsem vyšla před domek, brada mi spadla až na zem.

„To si ze mě děláte srandu,“ vydechla jsem a v ranním šeru zněl můj hlas sotva jako šepot.

Podvodní osvětlení bazénu odhalovalo skvrnky neonově zelené barvy, které se vznášely na vodě. Modrá voda byla teď neonově zelená. Jasně jsem si pamatovala, jak byl ten bazén včera čistý, a tak jsem došla k vypínačům na stěně domku. Hlasitě jsem zasténala, když jsem uviděla ty stovky tenisových míčků plovoucích v bazénu.

Hlas mi uvízl v hrdle. Sevřela jsem ruce v pěst, jak jsem zpracovávala to, co jsem měla před očima. Tohle bylo schválně. Tohle byla válka a já se ani nemohla bránit.

Tyhle tenisáky by do bazénu nenaskákaly samy a dost jsem pochybovala, že by si tam psi nechali svoje hračky.

Dupla jsem nohou a nahlas zavrčela. Tohle udělal ten můj parchant šéf. Jestli si myslí, že mě tímhle donutí tu práci zabalit, tak se kurevsky plete.

Jen dostat všechny ty míčky z bazénu mi trvalo skoro hodinu. Než jsem byla hotová, moje kůže připomínala mokrý papír, byla bílá a svrasklá. Byla jsem promočená na kost, cvakaly mi zuby, kýchala jsem a zoufale jsem potřebovala suché oblečení. Slunce už mezitím vyšlo a na okraji bazénu stály dva pytle mokrých tenisáků.

Unavená a posmrkávající jsem vešla do sídla, abych začala s úklidem, jen aby mě bombardovalo ještě víc tenisáků, které byly rozházené úplně všude. V předsíni, na schodech a dokonce i v kuchyni. Divila jsem se, že ho nenapadlo nacpat je i do trouby a do ledničky.

Měla jsem chuť si vyrvat vlasy i s kořínky, ale zvládla jsem zachovat chladnou hlavu. Ten zmetek mě možná sledoval. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby všude nainstaloval skryté kamery, jen aby viděl, jak mě tímhle dětinským trikem ničí.

„Zachovej klid, Frey,“ povzdechla jsem si. „Tvůj šéf je přerostlé děcko. Přerostlé děcko, pamatuj na to.“

Sídlo bylo jako sen, ale můj šéf byla noční můra. Zatímco jsem sbírala tenisáky, myslela jsem na hezké věci, abych přivedla myšlenky na jiné stopy a unikla té zoufalosti. Máma a Jonah, naše malé karavanové útočiště. Ten zchátralý domov byl mým bezpečným přístavem. Myšlenky na mámu a Jonaha mi vehnaly slzy do očí. Vím, že budu Jonahovi lhát o tom, jaký jsem dneska měla den, ale to nevadí. Je to to, co musím pro rodinu udělat. Drobná oběť.

Když jsem posbírala všechny míčky a naskládala je do pytlů u bazénu, byla jsem unavená, hladová a bolela mě záda.

Přimhouřenýma očima jsem zabodla pohled do těch deseti pytlů tenisáků. Byl tohle jeho ďábelský plán, jak mě donutit odejít? Spal vůbec v noci?

Můj myšlenkový pochod se úplně zastavil, když jsem uslyšela štěkot psů blížících se k bazénu. Maple, Storm a River běželi plnou rychlostí a zastavili těsně předtím, než mě stačili porazit.

„Kdepak jste byli?“ zavýskla jsem a můj tón halila upřímná radost, když jsem si klekla a pohladila ty tři obrovské psy.

Za nimi se zpoza domku vynořil Vaughn. Jeho upnuté šedé tričko a běžecké šortky byly propocené skrz naskrz. Ranní slunce se odráželo od jeho opálené, zpocené kůže, takže vypadal jako umělecké dílo bohů potřené lesklým olejem. Zadržela jsem se, abych si ho neprohlížela, a usmála se, když jeho zachmuřené oči padly na pytle s tenisáky na okraji bazénu.

Vstala jsem a věnovala mu odměřený úsměv. „Dobré ráno, pane,“ pozdravila jsem ho potlačovaným hlasem.

Zvedl bradu. „Připravila jsi snídani?“

Cuklo mi v čelisti. On chce snídani? Neměl rozhazovat tenisáky všude možně, kdyby chtěl pořádnou snídani.

„Čekala jsem na vás,“ zalhala jsem a on zvedl obočí. „Nevěděla jsem, jestli nemáte na něco alergii. Nerada bych vás zabila hned prvním jídlem, co vám uvařím.“

Zdálo se mi to, nebo to bylo jen vyčerpáním, protože jsem na jeho rtech na zlomek vteřiny zahlédla náznak úsměvu?

„Nejsem na nic alergický. Daphne ti to říkala, tak si přestaň vymýšlet výmluvy a dělej svou práci.“