Jakmile Valerie vyšla z budovy, uviděla Siennu vystupovat z auta.

Tristanův asistent, Owen Mercer, jí otevíral dveře. Podala mu několik nákupních tašek.

"Dejte to sekretářkám," nakázala s půvabným kývnutím.

Z jejího postoje vyzařovala autorita, jako by jí to tu patřilo.

Owen s uctivým kývnutím vzal tašky. "Děkuji, slečno Hastingsová."

Sienna se jemně usmála, pak se otočila a přes celé parkoviště se její oči setkaly s těmi Valeriinými.

Valerie přimhouřila oči.

Sienna se zarazila a pak zamířila k ní. "Val."

Její hlas byl sladký, téměř jako hlas laskavé starší sestry.

Když Valerii poprvé přivedli do rodiny Hastingsových, zmínili se, že Sienna je jen o hodinu starší než ona.

Valerie věděla, že tenhle sladký tón byl jen pro Owenovo publikum.

A výzva v Sienniných očích byla nezaměnitelná.

Když se Sienna přiblížila, ztišila hlas téměř do šepotu. "Ty jsi jeho snoubenka, ale on mě chce tady na svém pracovišti. Pověz, co to asi znamená?"

Valeriin výraz se nezměnil. Zůstala zticha.

Po chvíli si odfrkla. "Jsem jeho snoubenka. A dokud budu chtít, můžu sem i do rodiny Vanceových kdykoli přijít. Kam jinam můžeš ty, kromě tohohle místa? Ach, jistě – scházení se potmě jako krysy se nepočítá."

V Siennině obličeji se mihl výraz překvapení smíšeného s podrážděním.

Rychle svůj samolibý výraz zakryla, ale oči přimhouřila v chladné zuřivosti.

Bylo to jasné – Sienna k Vanceovým nemohla. Příliš mnoho staromódních příbuzných by ji tam nikdy nepřijalo.

Valerie se nemohla ubránit návalu uspokojení, když viděla Siennino nepohodlí.

Sienna po ní střelila vražedným pohledem a hlas měla ostrý. "Nebuď si tak jistá. Dokud jsem nablízku, nikdy si ho nevezmeš."

Valerie se lehce usmála, její tón zněl naprosto klidně.

Oprášila si z ramene neviditelné smítko prachu. "Svět se netočí jen kolem něj. Nepotřebuju si ho vzít."

Po pravdě Valerie od začátku věděla, že Tristanovo srdce patří někomu jinému. Odejdít od něj byla odjakživa ta správná volba.

Některé věci prostě nemohly počkat. Valerie věděla, že je čas jednat rychle.

Siennina tvář ztuhla. "Co tím myslíš?"

Zírala na Valerii, naprosto zaskočená, neschopná zpracovat, co se děje. Vždycky věřila, že je Valerie do Tristana beznadějně zamilovaná.

Stále si pamatovala, jak divoce o něj před dvěma lety bojovaly. Ale teď, když viděla, jak lhostejně se Valerie chová – nutilo to Siennu přemýšlet, jestli to všechno není jen divadélko.

Valerie povytáhla obočí. "Myslím přesně to, co jsem řekla. Když ztratím Tristana, můžu jít dál a najít si někoho jiného. Ale ty? On je jediný chlap, který si tě kdy vezme, a to ještě ani nebudeš mít velkou svatbu. Upřímně řečeno, je mi tě skoro líto."

Siennin obličej, už tak bledý vztekem, zbělel zuřivostí.

Valerie si v duchu užívala pohled na to, jak se Siennino sebevědomí hroutí.

Nechápala, kde Sienna vzala tu drzost ji dnes provokovat – možná už zapomněla na hořkou lekci z doby před dvěma lety.

Valerie nechtěla ztrácet další čas, a tak se otočila k odchodu.

Ale zrovna když chtěla odejít, Sienna ji najednou chytila za zápěstí. "Val, vrátila jsem se do města jen kvůli doktorovi."

Nasadila ten nejlítostivější výraz a dodala: "Nechci se plést mezi tebe a Tristana. Prosím, nechápej to špatně, dobře?"

"Pusť mě," řekla Valerie.

Když se jí Sienna dotkla zápěstí, tvář se jí zkřivila odporem.

Zkusila se jí vytrhnout, ale Sienna její rukou silou trhla zpátky.

Plesk – ozval se zvuk, připomínající pád kusu sádla z velké výšky.

Jasně že to nebyl žádný jemný pád.

Valerie protočila panenky, sotva zaznamenala, co se právě stalo.

Ale pak z dálky zaslechla Tristanův rozzuřený hlas. "Valerie!"

Konečně jí to docvaklo – tahle královna dramat jen předváděla divadélko pro svého nejoblíbenějšího diváka.

Valerie sklopila zrak na Siennu, která stále hrála svou roli, a pak pohlédla na nedalekou fontánu.

Koutek úst se jí zkroutil do úšklebku, přistoupila k Sienně a rychlým pohybem ji chytila za vlasy.

Sienna vyjekla bolestí: "Aaa—!"

Valerie prudce trhla a ponořila Sienninu hlavu do ledové vody.

Šok z mrazivé vody zasáhl Siennu jako tuna cihel a v panice sebou začala házet.

Ale Valerie byla neústupná a pevně ji držela pod hladinou.

Pokud si chtěla Sienna hrát na oběť a dělat z ní tu špatnou, Valerie jí mileráda dopřála představení, na které nezapomene.

"Pomoc! Aaa—!" zaječela Sienna, když ji Valerie na malý moment vytáhla, aby se nadechla.

Než se vůbec Sienna stačila pořádně nadechnout, Valerie jí hlavu znovu zatlačila pod vodu.

Tristan, který k nim běžel, konečně dorazil na místo a zařval: "Valerie, přestaň!"

Sienna, lapající po dechu a dusící se, měla pocit, jako by jí měly explodovat plíce. Ruce jí divoce máchaly kolem.

Tristan k nim přiběhl, odstrčil Valerii stranou a vytáhl Siennu z vody.

Promáčená a prudce kašlající Sienna se marně snažila promluvit. Tristan, plný starostí, se na ni podíval. "Jsi v pořádku?"

Sienna lapala po dechu, na hrudi ji pálilo. "Já... já... *sípání*."

Tristanův výraz ztvrdl, přimhouřil oči a zlostně se na Valerii podíval.

Valerie, nenechajíc se nijak rozhodit, udělala dva rychlé kroky vpřed a bez zaváhání dupla Sienně na kotník.

Sienna zaječela v agónii. "Argh—!"

Tristan zařval, vztek z něj přímo čišel. "Valerie!"

Znovu ji odstrčil, ruce se mu třásly zuřivostí.

Ale Valerii to nevyvedlo z míry. Zvedla svou malou kabelku a mrštila ji přímo po Tristanově hlavě.

Náraz donutil Tristana zavrávorat a na okamžik ho omráčil, ale jeho vztek tím jen vzrostl.

Nemohl uvěřit, jak hrubou a brutální se Valerie stala.

Než stačil Tristan zareagovat, Valerie se znovu vrhla na Siennu a kopla ji do nohy.

Sienna, už tak vysílená z vody, ucítila ostrou bolest, která jí projela nohou, jež začala okamžitě otékat.