Vrhnu se stranou, boty mi uklouznou v blátě, drápy proříznou vzduch tam, kde jsem ještě před úderem srdce měla hruď. Zády narazím do stromu a zmocní se mě panika, žhavá a dusivá. Pohybuj se, Elowen. Neztuhni. Sifon ve mně se probouzí k životu, živý a neklidný. Nejen Thorneův ostrý, bouřkově jasný pramen moci, který stále držím. Ne, pod ním jsou ty ostatní hlasy. Střípky, které jsem předešlou noc u