Vstala jsem docela brzy a nutně potřebovala kávu. Po té podivné noční zprávě jsem nezamhouřila oko. Měla jsem chvíli pro sebe, než se pro mě Brielle odpoledne zastaví, abychom vyrazily na tu akci. Do té doby budu potřebovat každou volnou chvilku odpočinku. Můj pohled padne přes ráfek dýmajícího hrnku s kávou na notebook ležící na konferenčním stolku. Myšlenky mi zabloudí k sestře Gemmě a její rodině. Strašně ráda jsem vídala svou neteř a synovce, a tak jsem přešla k notebooku, otevřela ho a spustila videohovor. Je těžké zůstat v kontaktu, protože bydlí v New Yorku, ale jsou to jediní příbuzní, kteří mi zbyli, co jsem ve třinácti letech ztratila rodiče při autonehodě. Bylo pro mě těžké se s tím vyrovnat, ale zvládla jsem to díky Brielle a její rodině.

Vyzváněcí tón přitáhne mou pozornost a Gemma po pár minutách s úsměvem zvedne. „Ahoj, Sienno,“ pozdraví. Podle pozadí poznám, že je v kuchyni, a z její roztržitosti je mi jasné, že zrovna připravuje dětem snídani.

„Ahoj! Jak se máte vy a děti?“ zeptám se a čekám na odpověď.

„Mají se fajn! Nova se obléká do školy. Ayla nahoře cvičí na klavír a Jace...“ na moment se zamyšleně odmlčí. „Nejsem si tak úplně jistá, co zas provádí. A Wyatt má schůzku s jedním párem kvůli prohlídce domu,“ vylíčí mi.

Nemůžu si pomoct a nevěřícně kroutím hlavou. Nechápu, jak sestra zvládá žonglovat se vším a k tomu ještě se třemi dětmi. Samozřejmě má manžela Wyatta, ale muži jsou jako děti, takže je to, jako by měla čtyři.

Neubráním se úsměvu. Jsem tak šťastná, že má moje sestra milující rodinu. „Ach, tak moc mi chybí. Doufám, že se letos na Vánoce uvidíme všichni,“ nadhodím s nadějí, že bychom něco mohli vymyslet.

„To by bylo skvělé,“ usměje se, než jí tvář zvážní. „Hele, nerada to utínám tak rychle, ale Jace něco vyvedl v koupelně. Musím za ním, ale miluju tě a brzo si popovídáme. Tak jo,“ vypraví ze sebe a spěchá napříč domem.

„Dobře, miluju vás! Obejmi za mě děti,“ řeknu a pošlu jí vzdušný polibek dřív, než hovor ukončí.

Do mého bytu padne ticho. Přejdu do ložnice a sednu si k toaletnímu stolku, abych se namalovala. Věděla jsem, že kouřové stíny s červenou rtěnkou se k šatům, které jsem si vybrala, budou dokonale hodit. Když jsem hotová, mrknu na sebe, protože černé stíny daly nádherně vyniknout mým zeleným očím. Poté, co se zhodnotím v zrcadle, si natočím vlasy a sepnu je všechny na jednu stranu, čímž odhalím jedno rameno. Nakonec popadnu šaty, přetáhnu je přes sebe, obuju si stříbrné jehly a jako finální tečku přidám diamantové náušnice. Podívám se na sebe do zrcadla a sama nad sebou žasnu. Cítím se sebevědomě a připravená čelit pár vlkodlakům.

Podívám se na hodiny a spěchám pro klíče. Brielle mi řekla, ať jsem dole v šest, takže vyjdu ven a zamknu za sebou dveře. Když vyjdu před budovu, vidím, že už tam čeká limuzína. Pak uvidím Brielle, jak stahuje okénko a zapíská na mě. „Ahoj, sexy!“ zavolá na mě. Ušklíbnu se a předstírám, že se stydím – zamrkám řasami a zakryju si ústa rukou, ale smích nedokážu zadržet. Nasoukám se do limuzíny a uvidím Briellinu matku Vivienne.

„Dobrý večer, Vivienne,“ usměju se. Oplatí mi úsměv svým vlastním.

„Ahoj, drahoušku, jak se máš?“ zeptá se.

„Mám se dobře. Bude to ale lepší, až mi skončí zkoušky,“ přiznám upřímně. Vivienne vezme mou ruku, jakmile vycítí mé obavy.

„Až to budeš mít za sebou, bude to všechno stát za to, zlatíčko,“ prohlásí a povzbudivě mi stiskne ruku.

„Jo, nemůžu se dočkat. Dokáže to být dost vyčerpávající,“ povzdechnu si.

„To určitě ano, broučku,“ řekne, poplácá mě po ruce a pak se stáhne, aby si nás prohlédla.

„Vypadáte úchvatně, děvčata, hlavně nezlomte moc srdcí,“ usměje se Vivienne. Obě s Brielle vyprskneme smíchy.

„Nemůžeme nic slíbit,“ zašeptám směrem k Vivienne, zasměju se a zahýbu obočím. Všechny se znovu rozesmějeme a zbytek jízdy strávíme povídáním.

Po chvíli vjíždíme na pozemek sídla smečky, kde se ples koná. Řidič projíždí kruhovou příjezdovou cestou, dokud nedorazí před průčelí domu. Zastaví pod předními schody, kde nám nějaký muž otevře dveře, abychom mohly vystoupit.

Brielle se ke mně cestou ke vchodu otočí s váhavým výrazem ve tváři. „Co se děje?“ zeptám se s obavami.

„Jsem nervózní, Sienno,“ přizná s roztřeseným nádechem.

„Ale, Brielle,“ promluvím sladce. „Bude to dobré. Jsem tu s tebou. Pojďme dovnitř,“ ujistím ji, zavěsím se do ní a společně pokračujeme ke dveřím. Projdeme vchodem, a jakmile zahneme za roh, Brielle narazí do jednoho sympatického kluka s blond vlasy a modrýma očima. Vzhlédne k němu, a když se jejich oči setkají, je to, jako bych sledovala milostný román odehrávající se přímo před mýma očima.

„Dobrý večer, půvabná slečno,“ pronese upřímně.

„Ahoj,“ zakoktá Brielle, jako by ztratila řeč, a já mám co dělat, abych si neplácla dlaní do čela.

Odkašlu si a přistoupím k nim blíž. „Dobrý večer, jmenuji se Sienna a tohle je Brielle,“ představím ji a pak do ní rýpnu, když stále zarytě mlčí. „Která najednou oněměla,“ dodám se smíchem a pohlédnu zpět na něj.

Podívá se na mě s přátelským úsměvem a pak zase na Brielle. „Rád vás poznávám, dámy. Já jsem Caleb,“ představí se. Tazavě zvednu obočí, když mu na rtech pohraje úšklebek. „Ale ty už víš, kdo jsem, viď, Brielle?“ zeptá se stále s úsměvem.

Podívám se na Brielle se zmatkem vepsaným ve tváři a ona se ke mně otočí. „Caleb je můj druh,“ vysvětlí bez dechu.

Oči se mi úžasem rozšíří. „To poznáte jen z toho, že se na sebe podíváte?“ vyzvídám, upřímně zaujatá tím, jak snadné to bylo. „Kéž by tohle uměli lidé, ušetřili by si hledání toho pravého na celý život,“ zasměju se. Brielle se na mě podívá, jako by mě prosila o svolení jít s ním, ale já zvednu ruku dřív, než stihne promluvit. „To je v pořádku. Běž za ním,“ povzbudím ji. „Já nikam neuteču. Ledaže by dostal nějaký vlk hlad a usoudil, že bych byla dobrá svačinka,“ zachichotám se.

Brielle s Calebem se zasmějí a pak společně, držíc se za ruce, odejdou směrem k tanečnímu parketu.

Tělem se mi rozlije pocit čirého štěstí. Nedokážu si pomoct, ale cítím obrovskou radost za svou kamarádku. Jestli si to někdo zasloužil, byla to ona.

Došla jsem k baru a zachovala si to samé sebevědomí, které jsem cítila ještě u sebe v bytě. „Dobrý večer, mohla bych poprosit o sklenku šampaňského?“ zeptám se a opřu se lokty o lesklý pult.

„Samozřejmě, slečno, hned to bude,“ odpoví barman, ale vidím mu v očích zmatek, když mu dojde, že jsem člověk.

„Nebojte, vím, že jsem obklopená vlkodlaky,“ vysvětlím s chichotáním.

„Čtete mi myšlenky,“ přizná barman se smíchem.

Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si, že párty je skutečně velkolepá a v plném proudu. Všude panuje čilý ruch a tančí se. „Kdo pořádá tyhle večírky?“ zeptám se a opřu se bokem o bar.

„Alfa. Rád poznává celou svou smečku,“ informuje mě a s úsměvem přede mě položí můj drink.

„Aha, to dává smysl,“ odpovím uvolněně a zvednu sklenici. „Díky! Hezký večer,“ popřeju, a zatímco se se zvednutou skleničkou vzdaluju od baru, něco upoutá mou pozornost.

Můj pohled padne na muže, který vchází do tanečního sálu dvoukřídlými dveřmi poblíž rohu místnosti. Je neuvěřitelně pohledný a těžko z něj spouštím oči. Můj zrak klouzal po jeho těle. Měl na sobě celočerný oblek, který jako by byl ušitý na míru přímo tak, aby dal vyniknout jeho vypracované postavě. Nedokázala jsem se ubránit vzrušenému kousání do rtu, když moje oči pokračovaly v drancování jeho těla. Naštěstí zamířily nejprve nahoru. Měl hnědé oči a vlasy a krk mu pokrývalo tetování. Když můj zrak sklouzl níž, všimla jsem si, že ho má i na hřbetech rukou. Sledovala jsem, jak si upravuje manžetové knoflíčky, a přistihla jsem se, jak si vzrušením znovu koušu ret. Vždycky jsem měla slabost pro drsňáky.

Viděla jsem, jak se otočil, jeho hnědé oči přelétly po davu, ale najednou se zastavil, jakmile na mně spočinul jeho pohled. V žaludku mi ztěžklo, prudce jsem se odvrátila a rychle si to namířila na dámské toalety. I když mě už přistihl, jak na něj zírám, chtěla jsem se vyhnout jakémukoli dalšímu ztrapnění.

Vešla jsem na toalety, okamžitě zamířila k umyvadlu a opřela se rukama o pult. Tváře mi po tom střetu hořely, a když se naše oči potkaly, rozlila se mi po celém těle horkost. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a dělala všechno pro to, abych se dala dohromady, než půjdu zpět. Naposledy jsem pohlédla do zrcadla, když vtom se za mnou otevřely dveře. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo to je, a překvapením jsem zalapala po dechu.