* O 6 týdnů později

* * Stojím za pultem v kavárně Brewpoint, obsluhuji zákazníka a poslouchám naši manažerku, která mluví s majitelem po telefonu.

* *

* * Konečně jsme dostaly zelenou, abychom vyvěsily inzerát na dalšího baristu, který by nám tu pomohl! Gemma položí telefon a s obrovským úsměvem ke mně přicpe, přičemž mi ukáže palec nahoru. Prosily jsme majitele o další pomocnou ruku už od doby před čtyřmi týdny.

* *

* * Původně jsem chtěla letní prázdniny strávit odpočinkem, chytáním bronzu a užíváním si bezstarostnosti, než na podzim nastoupím na univerzitu.

* *

* * Tento sen se rozplynul v den, kdy jsem mámu požádala, aby převedla mé fondy na vysokou školu na účet univerzity, aby pokryla školné, ubytování a stravu na první rok. Fond, který mi nechal táta poté, co zemřel.

* *

* * Původně se několik dní vymlouvala, že musí jít za ředitelem banky, aby peníze uvolnil, ale po obrovské hádce mezi námi se přiznala, že ty peníze rozházela – padly na hazard, nové oblečení a jako investice do firmy jejího nového milence.

* *

* * Byla jsem bez sebe vztekem! Na žádost o stipendium už bylo pozdě, takže jsem musela své sny o začátku nové budoucnosti odložit na neurčito.

* *

* * Takhle jsem skončila tady, v Brewpointu, jako barista, abych si mohla začít šetřit peníze a doufejme příští rok začít studovat.

* *

* * Nechápejte mě špatně, práce tady mě baví. Gemma je skvělá, zákazníci jsou opravdu milí a trpěliví, když přijde na polední špičku, a zaměstnanecká sleva je obrovský bonus, pokud jde o doplňování kofeinu.

* *

* * Jakmile v kavárně nastane klid, Gemma odejde dozadu vytisknout inzerát, který pověsíme do výlohy na pozici nového baristy. Dovnitř se vkolébá Bradley, jeden z našich stálých zákazníků, a já mu začínám markovat jeho obvyklou objednávku – dvojité cappuccino a banánovo-otrubový muffin. Usměje se na mě, když mu řeknu výslednou částku ještě předtím, než stihne cokoliv říct.

* *

* * „Jsi úžasná. Kdybych byl o třicet let mladší, hned jak ses na mě poprvé usmála, nenechal bych si tě utéct a hned si tě pojistil jako svou milou.“

* *

* * Usměju se na Bradleyho, nakloním se k neum a divadelním šepotem prohodím: „A já bych se nechala,“ načež na něj přehnaně mrknu. Jeho úsměv se třikrát zvětší a já vím, že jsme si navzájem zlepšili den.

* *

* * O pár dní později Gemma vzadu dělá pohovory s potenciálními novými baristy, když vtom zazvoní zvonek nad dveřmi, jak vchází nový zákazník.

* *

* * Zvednu hlavu s profesionálním úsměvem na tváři a vtom se střetnu pohledem s blonďatým adonisem s těma nejjasněji modrýma očima, jaké jsem kdy viděla. Když přistoupí k pultu, plaše se na mě usměje a já musím dvakrát polknout, než se mi podaří promluvit.

* *

* * „Vítejte v Brewpointu, co pro vás můžu dnes udělat?“

* *

* * „Ahoj, ty jsi Gemma?“

* *

* * „Ne, omlouvám se. Jdete na pohovor na to místo baristy?“ Všichni uchazeči měli přijít dnes, takže to byl logický závěr.

* *

* * „Ano, jsem Dane, těší mě.“ Natáhne ruku a já udělám totéž. „Sienna, vítej. Gemma už by měla pomalu končit, takže pak jsi na řadě ty.“

* *

* * „Nějaká rada, jak to místo zaručeně dostat?“ zeptá se a já si uvědomím, že mě pořád nepustil za ruku. Nemůžu říct, že by mi to sebeméně vadilo.

* *

* * „Nech mě se zamyslet... chai latte a brownie s dvojitou porcí čokolády tě rozhodně posunou před ostatní.“ Mrknu na něj a na tvářích se mu objeví lehký ruměnec. Je rozkošný. Můžu si ho vzít domů? Klid, Sienno!

* *

* * „Tak mi to v tom případě namarkuj, a k tomu přidej cokoli, co máš nejraději ty. Musím se ujistit, že budu mít očko i u tebe.“ Sladce se na mě usměje a já prostě nedokážu zabránit tomu, aby se mi rty také neroztáhly do úsměvu.

* *

* * „A to jako proč?“ zeptám se, zatímco mu připravuji jeho (nebo spíš Gemminu) objednávku.

* *

* * „Doufám, že mě sem zaučíš, pokud tu práci dostanu.“

* *

* * „Ne pokud, ale až. Určitě se za tebe u Gemmy přimluvím.“

* *

* * Podívá se na mě ohromeně a já se neubráním chichotání. Já se přece neculím, vzpamatuj se, Sienno!

* *

* * „Proč bys to dělala?“ Dane zeptá a zdá se, že má potíže pochopit, proč by mu úplně cizí člověk pomáhal.

* *

* * „Protože z tebe mám dobrý pocit a naučila jsem se věřit své intuici. A starší dámy by tu určitě ocenily nějaké to potěšení pro oči.“ Mrknu na něj a posunu mu objednávku po pultu.

* *

* * Dane se zeširoka usměje, což úplně změní jeho výraz. Rozhodně by se měl usmívat častěji!

* *

* * Brzy se objeví Gemma a vyprovází předchozího uchazeče. Upoutám její pozornost a představím jí Dana.

* *

* * „Mám z důvěryhodného zdroje, že tohle máte nejraději,“ řekne a podá Gemmě její latte a brownie.

* *

* * Gemmě málem vypadnou oči z důlků a usměje se od ucha k uchu.

* *

* * „Ó, ten se mi líbí už teď!“ Odvede ho dozadu a já se začnu znovu věnovat zákazníkům.

* *

* * Bohužel je tu brzy zase nával a já nemám příležitost se s Danem rozloučit, když s Gemmou skončí. Snad tu práci dostane a já ho zase uvidím.

* *

* * Jak se den chýlí ke konci, nemáme s Gemmou moc příležitostí si popovídat o všech uchazečích, se kterými dělala pohovor, ale Danovi jsem nelhala, rozhodně se za něj zkusím přimluvit.

* *

* * Těsně před zavíračkou mi zazvoní budík na telefonu a já si vzpomenu, že dnes večer mi začíná kurz malování na místní komunitní škole. Přes léto tam budu chodit dvakrát týdně.

* *

* * Původně bych si na univerzitě vybrala umění jako vedlejší obor, ale kvůli jistým sobeckým lidem jsou tyto plány odloženy. To ale neznamená, že musím úplně pohřbít všechny své plány.

* *

* * Umění pro mě bylo vždycky vášní. Sice nejsem žádný Picasso, ale možnost ztratit se při kreslení nebo malování mi přináší zvláštní druh klidu, který nedokážu najít v ničem jiném.

* *

* * Začalo to, když mi bylo šest let, a byla to jedna z mnoha věcí, které jsem sdílela s tátou. Dokázali jsme trávit celé hodiny ležením na zahradě za domem a kreslením těch nejobyčejnějších věcí – berušky sedící na okvětním lístku, kapek rosy na pavučině. To byly jedny z mých nejšťastnějších chvil.

* *

* * S tátou jsme měli spřízněnost, kterou máma nikdy nedokázala (nebo spíš nechtěla) pochopit. Pro ni jsme jen marnili čas. Ve skutečnosti ji víc štvalo, že se jí táta nevěnuje každou volnou chvíli. Vždycky to byla ten typ člověka, který potřebuje, aby se veškerá pozornost všech točila neustále kolem ní.

* *

* * Zatímco vpředu zamykám, Gemma dělá pokladnu. Podívám se na ni přes rameno, než se rozhodnu nahodit téma nového baristy.

* *

* * „Takže, už víš, koho doporučíš majiteli na to místo?“ Upřímně se snažím znít lhostejně, ale Gemma mě prokoukne rychleji, než voda proteče cedníkem.

* *

* * „Proč? Je tu někdo konkrétní, o kom si myslíš, že by se na to hodil?“ ušklíbne se na mě a já na ni vypláznu jazyk.

* *

* * „Dane vypadal mile...“ nechám větu vyznít do ztracena, protože nechci působit příliš dotěrně nebo tvrdohlavě.

* *

* * Gemma se hlasitě rozesměje a mně je jasné, že můj pokus o nenápadnost totálně pohořel.

* *

* * „Víš, po skončení pohovoru se mě na tebe ptal.“

* *

* * „Cože? Co jsi řekla?“ Už nemá smysl dělat drahoty. Je jasné jako facka, že se mi ten kluk líbí.

* *

* * „Ptal se, jestli jsi nezadaná.“

* *

* * Prakticky cítím, jak mi obličej puká vejpůl pod náporem úsměvu, který se mi rozlije na tváři.

* *

* * Gemma ví, že pokud jde o kluky, jsem hodně váhavá. Ano, Dane se mi možná líbí, ale to neznamená, že se mu hned při první příležitosti vrhnu kolem krku. Ten moment s Gavinem před několika týdny byl sám o sobě naprostou náhodou.

* *

* * Druhý den ráno vejdu do kavárny a za pultem na mě svítí pár jasně modrých očí – Dane tu práci dostal!

* *

* * Další dva týdny plynou celkem bez zvláštních událostí, ale Dane se stává stálou součástí mého každodenního života. Jsou to drobnosti, díky kterým ho mám s každým dnem raději.

* *

* * Ráno mi otevírá dveře, když přicházím, večer mě po skončení šichty doprovází k autu, podrží mi dveře, když vcházím nebo odcházím z místnosti, a když se naše pohledy střetnou přes místnost, věnuje mi letmý úsměv.

* *

* * Není vlezlý ani přehnaně sebevědomý. Je jen neustálou připomínkou toho, že na světě stále ještě existují hodní kluci s gentlemanským chováním.

* *

* \\ - - - - - - - - - - - - - - - -