Na konci července mi přišla textovka od mámy. Stejnou měrou jsem se jí děsila, jako jsem na ni čekala.
* Máma: S Victorem se budeme brát. *
Nemůžu říct, že by doma panovalo napětí, protože to by vyžadovalo, abychom spolu vůbec nějak komunikovaly. A to není možné, když není nikdy doma. Nevím přesně, kam chodí, ale nejspíš tráví veškerý čas s Victorem, svým novým milencem.
Je to nějaké velké zvíře mezi právníky v centru a má víc peněz než samotný král Midas.
* Já: Gratuluju. *
* Máma: Po svatbě se nastěhujeme k němu a Damianovi. *
Dovolte?! A kdo je sakra Damian?
Vypadám snad jako kus nábytku, který si může stěhovat z domu do domu, jak se jí zachce?
Smutnou pravdou ale je, že nejspíš nebudu mít na výběr.
Vzhledem k její sobeckosti, se kterou rozházela mé úspory na vysokou, nemám v této fázi dost financí na to, abych si pořídila vlastní bydlení.
Strašně ráda bych to udělala! Mít vlastní prostor, vlastní nezávislost. Jako matka už stejně v podstatě skončila, takže by to v tomhle ohledu nebyl žádný rozdíl.
Zatímco přemýšlím o odpovědi pro mámu, vejde do naší denní místnosti Dane a okamžitě si všimne, že mě něco trápí.
„Co se děje? S kým se mám jít poprat?“
Jeho nabídka mě donutí k mírnému úsměvu. „Moje máma se mi jako obvykle rozhodla hodit do cesty jedno obří hovno.“
Zašklebí se, popojde blíž a drcne do mě ramenem. „Ať se děje cokoliv, vím, že jsi dost silná, abys to zvládla. A i kdybys nebyla, jsem ochotný s tebou utéct do Vegas.“
Tomu se zasměju a on mi na oplátku věnuje úsměv, ze kterého tají kalhotky.
Vždycky má tenhle neuvěřitelný dar mě rozveselit tím nejjednodušším způsobem.
„Děkuju, to jsem potřebovala.“ Nakloním se a položím si hlavu na jeho rameno. Vzápětí ale ztuhnu a začnu se odtahovat. Nevím, co mě to popadlo, ale v tu chvíli jsem se s ním prostě cítila dost bezpečně na to, abych polevila v ostražitosti.
Nenechá mě ale odejít daleko, položí mi paži kolem ramen a přitáhne si mě k sobě. „Kdykoliv,“ zašeptá mi do vlasů.
Takhle sedíme ještě pár minut, než mě telefon upozorní, že mi skončila pauza. Pomalu se odtáhnu, přičemž se na něj podívám a všimnu si, že má v očích takový jemný výraz a koutky úst mu zdobí lehký úsměv.
Na konci směny mě Dane jako obvykle doprovodí k autu. Když se chystá otevřít mi dveře, náhle se zastaví, jemně mě otočí a přitiskne mě k boku auta, přičemž opře ruce z obou stran mých ramen.
„Nebyla bys náhodou ochotná dát mi své číslo?“ nakloní se ke mně jen o malinký kousek, což mě donutí vdechnout jeho jedinečnou vůni santalového dřeva a čerstvě posekané trávy. Vnímala jsem, jak se line kavárnou, ale takhle zblízka se mi z ní motá hlava tím nejúžasnějším způsobem.
„A co bys s mým číslem, smím-li se ptát, chtěl dělat?“ Rozhodnu se hrát trochu nedobytnou, ale zároveň flirtovat, jen abych se ujistila, že si celou situaci nevykládám špatně.
Pohledem mi přejíždí z levého oka na pravé, pak sjede k mým ústům a zase se vrátí k očím. „Chtěl bych být první člověk, který ti ráno popřeje dobré ráno, a poslední, kdo ti večer řekne, ať se ti hezky spí.“
No páni, moje srdce právě odskákalo rovnou do pohádky.
„S takovou nabídkou... kdo jsem já, abych ti tvou žádost odepřela.“ Vytáhnu telefon ze zadní kapsy a podám mu ho, aby do něj uložil své číslo. O pár vteřin později slyším, jak mu v kapse cinkne telefon, což znamená, že si z mého mobilu poslal zprávu. Drzé, ale tak sexy!
Nakloní se, vtiskne mi cudný polibek na tvář a zašeptá: „Kéž jsou všechny tvé dnešní sny tak krásné, jako jsi ty.“
Náhle ode mě odstoupí a zamíří ke svému autu, které stojí o pár míst dál. Stojím jako přibitá k zemi a stále na něj koukám, když otevře dveře, ohlédne se přes rameno a mrkne na mě.
Neodjede však hned, ujistí se, že bezpečně nasednu do auta, jakmile si vzpomenu, jak se normálně dýchá, a teprve potom nastartuje a jede v mých stopách ven z parkoviště. U všech svatých, tenhle chlap mě jednou přivede do hrobu!
Když se toho večera blížím k domovu, na naší příjezdové cestě stojí stěhovací vůz, má otevřenou korbu a je plný krabic. Mámu najdu v obýváku, jak cpe knihy, fotorámečky a další drobnosti do krabice.
„Co se to děje?“
„Říkala jsem ti to; stěhujeme se k Victorovi.“ Máma protočí oči, jako bych se ptala na nějakou hloupost.
„Já vím, ale říkala jsi, že až po svatbě.“ Rozkročím se, zkřížím ruce na prsou a přimhouřím na ni oči.
„Plány se změnily. Dům byl dán na prodej a musíme odsud vypadnout co nejdřív.“ Odmítá se na mě podívat, otáčí se ke mně zády a sbírá svíčky z krbové římsy.
„Kecy! Po tátově smrti jsem zdědila polovinu domu, nedala jsem k prodeji souhlas!“ Jsem bez sebe vzteky a sotva dokážu udržet klidný hlas.
„Dokud ti nebude osmnáct, spravuji tvůj podíl na dědictví já. A jak víš, to bude až příští měsíc. Takže běž nahoru a sbal si věci, odmítám na tohle téma slyšet cokoliv dalšího.“
Mám už dost mámina panovačného chování a diktátorství, kdykoliv se jí to hodí. V poslední době jako rodič v podstatě vůbec nefungovala, a teď najednou, když je to pro ni výhodné, si chce hrát na autoritu. Ne! Končím s tím, abych jí šla na ruku!
„Ne, to neudělám. Zůstanu tady do té nejposlednější chvíle. Tohle byl můj domov posledních osmnáct let. Nedovolím ti, abys jen tak vymazala mé vzpomínky a chvíle, které jsem tu sdílela s tátou. Ty se klidně odstěhuj, ale já tu zůstanu až do dne svatby.“
Zlostně se na mě podívá a otevře pusu, jako by chtěla vychrlit další ze svých pitomých rozkazů. Nakonec si to ale rozmyslí, i když jen trochu.
„Fajn, tak si tu zůstaň. Ale nepočítej s tím, že za tebe budu dál platit poplatky za energie. Chceš se chovat povýšeně a hrát si na slečnu nezávislou? Tak uvidíme, jak si poradíš v reálném světě.“ Otočí se, rázným krokem odejde do své ložnice a práskne za sebou dveřmi.
No do prdele, to dopadlo skvěle. Naneštěstí pro ni je ten vtip na její účet. V posledních dvou měsících jsem to byla já, kdo tady platil energie a nákupy. Ona na to během jednoho ze svých hazardních tahů tak nějak zapomněla, a pokud jsem chtěla mít teplou vodu a elektřinu na přípravu večeře, musela jsem se pochlapit a dospět dřív než za normálních okolností.
Netrvá dlouho po naší potyčce a slyším, jak náklaďák odjíždí z příjezdové cesty a ona mizí v noci. Zaplaťpánbůh!
Zatímco si pochutnávám na domácích lasagních a skicuji na kuchyňské lince, nečekaně mi pípne telefon.
* Okouzlující barista: Jaký je nejoblíbenější cvik baristy v posilovně? *
* Sienna: LOL – nemám tušení! *
* Sienna: A mimochodem, je trochu opovážlivé uložit se mi do telefonu jako „okouzlující“ *ušklíbající se smajlík* *
* Okouzlující barista: Ranila jsi mě *plačící smajlík* *
* Sienna: Jsem si jistá, že se z toho dostaneš *
* Sienna: Jaká je odpověď na tu hádanku? *
* Okouzlující barista: French press. *
* Sienna: lol *
* Sienna: to je ten cvik, kterým si děláš ty svoje bicepsy? *
* Okouzlující barista: Copak, slečno Sienno, vy si mě prohlížíte? *mrkající smajlík* *
* Sienna: Tomu se těžko vyhýbá s těmi tvými tričky, která jsou o číslo menší *ušklíbající se smajlík* *
* Okouzlující barista: Abys věděla, koupila mi je moje máma a tvrdí, že v nich vypadám okouzlujícím způsobem *zubící se smajlík* *
* Sienna: Jen se v tom klidně utvrzuj! *
* Sienna: Mám na tebe vážnou otázku. A pamatuj, že tvoje odpověď může naše přátelství buď zachránit, nebo úplně zničit! *
* Okouzlující barista: Teď jsem se lekl... ale jo, spusť *
* Sienna: DC, nebo Marvel? *
* Okouzlující barista: lol *
* Okouzlující barista: Marvel, každý boží den *
* Sienna: Vidíš, věděla jsem, že mám důvod tě mít ráda *mrkající smajlík* *
* Okouzlující barista: A já si přitom myslel, že mě máš ráda kvůli mé jiskřivé osobnosti, odzbrojujícímu úsměvu a okouzlujícímu vzhledu *smutný smajlík* *
* Sienna: No, když to tak zmiňuješ... *přemýšlející smajlík* *
* Okouzlující barista: Věděl jsem to! *
* Okouzlující barista: Teď už to nepotrvá dlouho a podlehneš mému kouzlu, začneš mnou být posedlá a nakonec mě budeš stalkovat *zubící se smajlík* *
* Sienna: ROFL *
* Sienna: Ďábelský plán! *
\\ - - - - - - - - - - - - - - - -