Stojím před zrcadlem jen ve spodním prádle a přemýšlím, co si obléct na dnešní nevyhnutelnou šaškárnu.

Byla jsem povolána na večeři s drahou maminkou a jejím novým snoubencem Victorem. Uf, ať mě někdo hned zastřelí!

V restauraci musím být přesně v sedm večer, oblečená hezky, ale cudně – co to vůbec znamená?

Rozhodla jsem se pro své osvědčené šaty na večeře – malé černé, které sahají těsně nad kolena, mají krajkové rukávy těsně pod lokty a výstřih, který sice poodhaluje náznak dekoltu, ale stále působí slušně.

Vlasy mám zvlněné do volných loken a sepnuté do polocopu. Jemné líčení a pěkná červená rtěnka dotvářejí vzhled spolu s mými oblíbenými černými balerínami. Pohodlné, praktické, ale dostatečně elegantní do luxusní restaurace.

V 18:55 vejdu do restaurace, a zatímco čekám, až mě usadí hosteska, přispěchá ke mně máma.

„To sis nemohla vzít na sebe něco lepšího?“ Začne mi popotahovat šaty a snaží se mi stáhnout výstřih níž, aby vyniklo víc dekoltu. Plácnu ji přes ruce a upravím si výstřih zpět do polohy, která je mi příjemná.

„Jsem oblečená naprosto slušně a nejsem tu od toho, abych na někoho dělala dojem. Pokud mě a můj vzhled Victor nedokáže přijmout takové, jaké jsou, může jít k šípku.“ Vím, že jsem zbytečně kousavá vůči někomu, koho jsem ještě ani nepotkala, ale odmítám se nechat nutit do toho, abych se chovala a vypadala určitým způsobem.

Máma si otráveně odfrkne, ale neochotně téma pustí. Následuji ji do zadní části restaurace ke stolu, kde už sedí starší pán zády k nám.

Když se přiblížíme ke stolu, vstane a otočí se. Na vteřinu pohlédne na mou mámu, ale pak se jeho pohled okamžitě upne na mě. Začne u mých nohou a pomalu a velmi cíleně mi sjíždí pohledem nahoru po nohách, přes boky, přes prsa, na chvíli se zastaví u mého skromného výstřihu a nakonec spočine na mém obličeji.

Na tváři má úsměv, který by na první pohled mohl působit přátelsky a přívětivě, ale jeho oči vyprávějí úplně jiný příbeh. Běhá mi z něj mráz po zádech a hned na místě se rozhodnu, že kdyby to bylo na mně, nikdy s ním nezůstanu sama v jedné místnosti.

„Ahoj, ty musíš být Sienna. Já jsem Victor. Tvoje máma mi o tobě hodně vyprávěla.“ Během řeči ke mně natáhne ruku a slušné vychování mi velí udělat totéž. Jakmile se mé prsty dotknou jeho, po zádech mi přeběhne lehký mráz. Tohoto muže nemám ráda.

„Těší mě, Victore.“

Odtáhne mi židli, a když se pod stůl přisouvám, jeho konečky prstů lehce zavadí o mé lopatky. V duchu se modlím, aby to byl jen neúmyslný omyl.

Pomůže mámě sednout si naproti mně a pak se posadí po mé levici. Okamžitě vezmu do ruky jídelní lístek, abych se měla čím zabavit.

„Těšíš se na svatbu?“ Victor na mě pohlédne s úsměvem, který působí spíš dravě než přátelsky.

„Upřímně, ani nevím, kdy se koná nebo kde, takže jsem ještě neměla příležitost se těšit.“

„Omlouvám se, to já jsem na tvou mámu všechno tak narychlo vybalil, takže pravděpodobně jen neměla čas s tebou všechno probrat.“

Ale kdepak, tak to není. Máma mě v tom záměrně nechávala tápat až doteď. Jen si nejsem úplně jistá, jaký důvod pro tyhle tajnosti má.

Přichází naše servírka a přijímá objednávku na pití. Všimnu si však, že její pohled na Victorovi spočine o něco déle, než je běžné, a neunikne mi ani to, jak na ni mrkne. Měla jsem pravdu, ten chlap je slizký.

Během čekání klábosíme o banálních věcech a moje máma se do našeho rozhovoru ani moc nesnaží zapojit. Svou pozornost soustředí spíše na telefon – pravděpodobně má plné ruce práce s dokončováním svatebních plánů.

Přinesou nám pití a my si objednáme jídlo. Máma po mně střelí nespokojeným pohledem, když si uvědomí, že si neobjednávám salát. Ne, díky, nejsem králík, abych jedla králičí krmivo.

„Tvoje máma mi říkala, že na podzim nastupuješ na univerzitu. Už víš, jaký bude tvůj hlavní obor?“ Victor má ve tváři takový ten nadšený výraz, jako by na vysokou měla jít jeho vlastní dcera, a ne potomek jeho nejnovější společenské ozdoby.

Podívám se na mámu a vidím, že má ve tváři lehkou paniku. Aha, její nový milenec neví o jejích nejnovějších prohřešcích – zajímavé. Rozhodnu se, že si tuhle pikantnost zatím nechám pro sebe.

„Kvůli nepředvídaným okolnostem jsem musela své plány na univerzitu o rok odložit.“

Victor se nad mou odpovědí zamračí, ale dál nevyzvídá – chytrý chlap.

V tu chvíli před nás postaví jídlo a já neztrácím ani vteřinu a pouštím se do rizota, které jsem si objednala. Čím méně budu muset po zbytek večera mluvit, tím lépe.

Victor a máma mluví tlumeným hlasem a z jejich řeči těla poznám, že mezi nimi není všechno jen zalité sluncem. To není můj cirkus, to nejsou moje opice.

Když dojedám a přemýšlím, jakou výmluvu použít, abych mohla odejít dřív, na stůl padne zlověstný stín.

Victor vzhlédne a prakticky ztuhne s vidličkou na půli cesty k ústům. Zajímavé.

Sleduji jeho pohled k vysoké, hrozivě působící postavě, která se tyčí nad naším stolem. Měří nejméně 195 centimetrů, od kloubů na rukou až po krk je pokrytý tetováním a něco mi říká, že je má i na nohou. Na nohou, které jsou snad tak silné, jak je moje hlava široká. Na sobě má černé džíny, černé bavlněné tričko, které sotva drží jeho bicepsy, a dokonce i černé tenisky. Trochu klišé, ne?

Zlostně zírá na Victora, jako by ho chtěl spálit na popel jen tím, že se na něj bude dostatečně dlouho soustředit.

Potom jeho pohled sklouzne k mé matce a ta ztuhne jako laň v záři reflektorů. Jeden koutek úst se mu zkroutí do opovržlivého úšklebku, jako by se díval na psí hovno přilepené na podrážce.

„Valerie,“ osloví ji, ale mám silný dojem, že by raději polykal oheň, než aby byl v její blízkosti.

Nato se jeho pohled přesune na mě a já se okamžitě ocitám v zajetí moře smaragdově zelených očí. Zatají se mi dech a tep se mi zrychlí. Cítím, jak mi na krku divoce buší puls.

„Tak tohle je moje nová nevlastní sestra, ta zlatokopecká děvka. Jaká matka, taková dcera, jak se zdá.“

Poklesne mi čelist a jsem naprosto konsternovaná – tenhle neskutečný kretén!

\\ - - - - - - - - - - - - - - - -