Cesta pod námi tiše a vytrvale hučí, jak nás Dane veze pryč od posledních zářících okrajů pouti. Na rtech stále cítím chuť cukrové vaty a vnímám opojný tlak jeho úst na mých z vrcholu ruského kola. Prsty si bezmyšlenkovitě pohrávám s lemem svých džínových šortek, zatímco otevřeným oknem proudí vítr a přináší poslední závan smaženého jídla a soumraku.

Chvíli ani jeden z nás nemluví, protože to není