Genevieva slova umlčela dav, který se kolem nich shromáždil.

Její pohled se střetl s Kaelenovým. „Jsem panna,“ zopakovala. Teď už prostě nebylo cesty zpět. Mal mezitím stál jako přikovaný k zemi, tvář zkřivenou hněvem.

Kdyby to byl obyčejný den, okamžitě by ji uškrtil za to, že se pokouší zničit jeho pověst. Ale může to udělat před princem? Genevieve neustoupila, dívala se na Mala, jako by ho vyzývala, aby jí před všemi ublížil.

Mal v reakci na to bolestivě sevřel její paži. „Ty prolhaná mrcho!“ zavrčel a přitáhl si ji tak blízko, že jí jeho horký dech pálil tvář. Pokřivila tvář bolestí.

„Pusť. Ji.“ Kaelenův hlas prořízl napětí jako nůž. Jeho postava vysoká přes metr devadesát se tyčila nad Malem, takže budoucí alfa vedle něj vypadal drobný. Genevieve nepřekvapilo, když se Malův odpor pod tíhou Kaelenova ledového pohledu zhroutil. Rychle Genevieve pustil a odstrčil ji.

„Tohle ještě neskončilo,“ zasyčel Mal a ustoupil o krok zpět. Genevieve si uvědomila, že to jsou jen prázdná slova, když v jeho očích zachytila záblesk pochybností. Mal si jistě myslel, že Genevieve ustoupí, nebo že alfa a luna tenhle průšvih ještě urovnají. Nic takového však Genevieve nehodlala dopustit.

„Nikdo se mě nedotkl,“ pokračovala Genevieve a adresovala svá slova Kaelenovi. „Prosím, nechte mě vyšetřit lékaři smečky.“ Dav zalapal po dechu, toto odhalení muselo pro Malovu důvěryhodnost a ego znamenat těžkou ránu. Znala důsledky svého tvrzení. Ve vlkodlačím světě byla plodnost alfy synonymem moci. Bez dědice by byl téměř k ničemu. „Prosím, zrušte mé manželství!“ pokračovala Genevieve.

Kaelen z ní nespustil oči, jeho pohled byl kalkulující. „Uvědomuješ si následky lhaní královské rodině?“ zeptal se. Navzdory jeho tichému a nebezpečnému hlasu Genevieve cítila, že se mu v očích něco třpytí. Bylo to pobavení?

„Ano, Vaše Výsosti,“ odpověděla Genevieve s bradou vztyčenou. Tento okamžik plánovala od chvíle, kdy se dozvěděla, že princ navštíví smečku v rámci Královského rituálu. Zpevnila postoj a přinutila se uklidnit.

Kaelenův výraz zůstával nečitelný, ale cítila, jak mu v hlavě pracují myšlenky. O princi se proslýchalo, že je bezohledný a krutý, ale nebylo o něm známo, že by nečinně přihlížel nespravedlnosti – alespoň doufala, že nezůstane jen stát opodál.

„Takže... impotentní...“ Kaelenův pohled spočinul na Malovi. Usmál se. „To je zajímavé obvinění.“

Než stačil Mal odpovědět, vystoupila Beatrice Harlowová, Genevieva kamarádka z dětství. „Vyšetření není nutné, Vaše Výsosti,“ oznámila jasným hlasem. „Čekám s Malem dítě. Není důvod pochybovat o příštím alfovi smečky!“

Genevieve se sevřelo srdce, když pohlédla na Beatrice, ženu, které kdysi důvěřovala – ženu, která už měsíce spala s jejím vlastním manželem.

Očekávaná bolest v srdci se však nedostavila. Cítila jen hluboké uspokojení. Ano. Beatrice vystoupila přesně tak, jak předpokládala. Koutky úst se jí lehce zvedly.

Beatrice ucítila její pohled a střetla se s Genevievinýma očima. „Mal a já...“

„Dost!“ Alfa Victor a Luna Morgana vystoupili ze stínů a jejich přítomnost umlčela šepot v davu. Chladné oči alfy Victora okamžitě spočinuly na Genevieve. Jako vždycky to ten chlap hodlá svést na ni, pomyslela si.

„Co to má znamenat?“ dožadoval se alfa vysvětlení. Genevieve střelila pohledem ke Kaelenovi, který ji pozoroval s téměř pobaveným výrazem. Čekal, až se postaví na odpor, až zpochybní autoritu alfy před celou jeho smečkou.

No jasně, pomyslela si Genevieve a v odhodlání zatvrdila své rozhodnutí. Udělá cokoli, aby z této noční můry unikla.

Avšak právě když se chystala jednat, Kaelen vykročil vpřed a jeho hlas zazněl autoritou, jakou mohl mít pouze princ. „Genevieve půjde se mnou,“ prohlásil tónem, který nepřipouštěl odpor. „Tuto záležitost vyřešíme v soukromí, stranou od chaosu smečky.“

Alfovi se zúžily oči, ale i on věděl, že otevřeně odporovat princovu rozhodnutí by nebylo moudré. Přikývl, ačkoliv jeho pohled sliboval pomstu. „Dobrá,“ procedil mezi zuby.

Bez čekání na další souhlas natáhl Kaelen ruku ke Genevieve. Váhala jen vteřinu, než vložila svou chvějící se dlaň do jeho; teplo jeho doteku jako by jí říkalo, že všechno bude v pořádku.

Kráčeli v tichosti, dokud nedošli do nejvyššího patra sídla, daleko od zvědavých očí smečky. Genevieve divoce bušilo srdce, když ji Kaelen vedl do svého soukromého apartmá, což bylo přesným opakem toho, co od něj čekala. Proč jsou v apartmá sami?

„Dala by sis víno?“ Kaelenův hlas byl klidný, téměř ležérní, jako by za sebou právě nenechali naprostý chaos.

Genevieve zamrkala a snažila se uvést v soulad muže, který ji právě zachránil, s tím, který jí teď nabízí drink. „Víno, prosím,“ odpověděla. Raději by si dala něco silnějšího než víno. Potřebovala něco, co by uklidnilo její splašené srdce.

Kaelen jí nalil sklenici a podal jí ji, přičemž sledoval, jak si opatrně usrla. Teplo nápoje uzel úzkosti v jejím žaludku nijak zvlášť neuvolnilo.

„Dnes v noci sis vedla dobře,“ poznamenal Kaelen, opíraje se o pult. „Ale představuji si, že to nebylo lehké.“

Genevieve zavrtěla hlavou a prsty jí pevněji sevřely sklenici. „Nebylo,“ přiznala. „Ale neměla jsem jinou možnost. Kdybych zůstala s Malem, zabilo by mě to.“

Kaelen ji dlouze zkoumal, jeho pohled byl ostrý a pátravý. Pak jeho oči sklouzly k modřinám na její paži. „A tak ses rozhodla využít mě k útěku.“

Genevieve se sevřelo srdce. Vzhlédla k němu a ztrácela klid. „Nechtěla jsem...“ začala, ale Kaelen zvedl ruku a umlčel ji.

„Nezlobím se,“ řekl nečekaně jemným tónem. „Vlastně ti nabízím cestu ven.“

Genevieve se zamračila a na čele se jí objevily vrásky zmatku. „Jak to myslíš?“

Kaelenův pohled se střetl s jejím. „Vezmi si mě a já tvé manželství s Malem anuluji. Budeš od něj volná, volná od celé této smečky.“

Genevieve na něj ohromeně zírala, jeho nabídka ji šokovala. „Proč by sis mě chtěl vzít?“ Chápe vůbec, co říká? Opilý přece jistě nebyl.

Kaelenův úšklebek se vrátil, i když tentokrát v něm byl nádech něčeho temnějšího. „Protože potřebuji manželku – někoho, kdo dokáže udržet iluzi síly. A ty, moje drahá, jsi z rodu Vanceů. Spojení tvé rodiny s léčitelskou magií by mohlo být užitečné.“

Srdce jí divoce bušilo, jak se snažila zpracovat jeho slova. „Jakou iluzi máš na mysli?“

Kaelen odložil sklenici a přistoupil blíž. Odnikud vytáhl magickou kouli. „Odpřísahej do této koule, že všechno, co ti tu dnes večer řeknu, zachováš jako tajemství.“

Genevieve na kouli zírala. Byl to mocný nástroj, o kterém slyšela jen v legendách. Část jejího já mu chtěla říct ne, ale ta touha okamžitě zemřela, když si vzpomněla na otcovy zuřící oči. „Co mám udělat?“ zeptala se.

„Přísahaj na svou krev a svůj život, že mé tajemství zachováš,“ instruoval ji a podal jí nůž.

Genevieve váhala jen krátce, než se řízla do prstu a sledovala, jak se její krev vstřebává do koule. Kaelen udělal totéž, jejich krev se smísila a vytvořila smrtící pouto, které nešlo zlomit.

„Je dokonáno,“ řekl Kaelen a jeho oči se střetly s jejíma s intenzitou, z níž jí přeběhl mráz po zádech. „Odteď jsme vázáni touto přísahou.“

„Takže...“ Genevievin hlas zanikl, když se střetla s jeho šedýma očima.

„Žágna žena mě nikdy nedokázala vzrušit. Kdyby se to dozvěděli moji nepřátelé, byl by to konec mých nároků na trůn. Potřebuji někoho, kdo toto tajemství udrží,“ řekl bez zaváhání, jeho tón byl překvapivě ležérní, jako by mluvil o počasí nebo o jídle.

„Po... počkej... ty jsi...“ Impotentní? Rychle si připomněla, že je to stále princ. Jak by mohla projevit takovou neúctu?

V odpověď jen pokrčil rameny. „Pomůžu ti utéct před Malem,“ pokračoval Kaelen. „Ale na oplátku mi musíš pomoct udržet tuto maškarádu a zároveň mi pomoct najít lék na můj problém. Vezmi si mě a oba dostaneme to, co chceme.“

Genevieve horečně přemýšlela a zvažovala jeho nabídku. Sázky byly neuvěřitelně vysoké, ale stejně tak i možná odměna. „A... ale co když ten lék, který hledáš, nedokážu najít?“ Chystal se ji zabít?

„Manželství bude trvat jen tři roky. Do té doby skončí Královský rituál a já usednu na trůn,“ pomalu se k ní naklonil. V reakci na to se zaklonila, ale uvědomila si, že už se opírá o zeď. Zamrkala, když se zastavil jen pár centimetrů od její tváře. Jeho horký dech jí hladil líce a uvnitř ní se začalo něco vířit.

On se však nezastavil. Pomalu zvedl ruku a dotkl se její brady. „A ty, moje nejdražší, pak budeš moci svobodně odejít.“

Než stačila odpovědět, vyrušilo je zaklepání. Vstoupil muž oděný celý v černém a uklonil se. „Pane, jsou zde členové rodiny Vanceových. Chtějí mluvit se slečnou Genevieve.“